Archiv pro štítek: Vzdělávání

A budou nám přikazovat i kdy a kolik toho sexu mít můžeme?

Ano, je důležité, aby děti na základních školách věděly některé věci, které se týkají rozmnožování lidí nebo o sexu jako volnočasové aktivitě. Je to potřeba, protože se tím předchází nechtěným těhotenstvím – tedy i potratům; některým nemocem nebo různým nástrahám se sexem spojených. Proto si myslím, že třeba v rámci rodinné výchovy nebo biologie by určitý základ v hranicích dobrého vkusu a s ohledem na vývojové stádium dětí měl být.

Co nám ale připravila zelenorudá levice na ministerstvu školství? Proč se proti tomu vůbec ozval Výbor na obranu rodičovských práv (VORP) a proč 1. září akce D.O.S.T. uspořádala veřejný protest s názvem „Neexperimentujte s našimi dětmi“, kterého se zúčastnilo přes 300 lidí?

Jde o to, že v tomto předmětu by se vyučovaly věci pomocí takových metod, které by se (snad s výjimkou některých exhibicionistů) nelíbily drtivé většině z nás a už vůbec ne aplikované na našich dětech. Druhou věcí je to, že jsou zde snahy zavést státní sexuální výchovu, jejíž protagonisté předpokládají, že jen stát ví nejlépe (oproti svobodným jedincům), jak máme vést naše životy a co je pro nás nejlepší. Ale sex je něco intimního (zvlášť v pubertě) a je to oblast, kde stát nemá absolutně co dělat!

Osobně jsem přidal svůj podpis pod petici „Ne sexu ve škole“ a i organizace, jíž jsem členem – Mladí křesťanští demokraté – proti zavádění státní sexuální výchovy do škol ostře vystoupila. I když přiznávám, že před časem bych odpůrcům spíše nadával do tmářů ze středověku (a stále k tomu inklinuju). Realita je však složitější a moje generace nemůže zavírat oči před postupnou barbarizací a všeobecným úpadkem české a evropské společnosti a západní civilizace vůbec.

Dokonce už se ozvali i homosexuálové, kteří si vynutili stažení příručky o etické výchově z webu ministerstva školství. Začíná to být zajímavé. A je dost dobře možné, že příštím tématem „Studenti čtou a píší noviny“ bude právě otázka – patří etická výchova do škol?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=160885

Změňme vzdělávací systém!

Ano. Maturity mají určitě svůj smysl. Jestli maturity státní, bych nechal stranou. Spíše mě zajímá obsah těch maturit a jejich forma. Bohužel, a musí se to změnit, dnes vypadají střední školy spíše jako přípravky na maturitu – a to je dle mého špatné a zhoubné.

Vezmu si za příklad typ školy, kterou studuji já – tedy všeobecné gymnázium. A už u toho názvu narazíme. Člověk by očekával, že se tam dozví všeobecné informace – z každého předmětu něco, ale především důležité věci do života. Smyslem by také mělo být nalezení potenciálu každé jedinečné osobnosti a její navedení na cestu oboru, který se chystá studovat.

A co bych si představoval, že by na gymplu mělo být, co mi tam chybí a co bych rád změnil? Začněme u přijímaček. Určitě by se mohl jako doposud brát ohled na průměr známek ze základní školy (což je ovšem relevantní pouze v případě, že máme nějakou stupnici s úrovní té které základky). Samozřejmě chybět by neměl ani test ze všeobecných studijních předpokladů. Co však považuji za nejdůležitější, je ústní pohovor – s ředitelem, výchovným poradcem a psychologem. A protože zatím asi ještě nedokážeme žít bez korupce, tak třeba pod dohledem notáře (směšná země, co?).

K čemu jsou nám ale podrobnosti ze všech předmětů ze základní školy? Dobrý matematik nepotřebuje vědět detaily z dějepisu a stejně tak humanitně zaměřeného člověka zase nezajímají podrobnosti v chemii. Tyto předměty doporučuji redukovat na 30 minut týdně a požadovat zábavnou a smysluplnou formou jen ty důležité a základní informace. Kdo chce více, má mít od druhého ročníku možnost seminářů.

Co tam ale chybí? Kde je etická výchova? Jak se naučíme být charakterní, umět se vyjadřovat, jednat s lidmi, prosazovat se? Proč ještě nemáme finanční gramotnost, mediální výchovu, ale i etiketu – abychom se naučili být zdvořilí a elegantní? Nic také nevíme o všeobecném dění a o politice, a přesto máme volební právo, a pak nevíme ani takové základní věci (jako generace našich rodičů), že se nic neudělá samo, a že když dáme hlas zase tomu samému, který na to nemá, tak se nic nezmění. Měli bychom také dostávat na výběr, kterou víru si osvojíme – platí totiž jedno takové pravidlo – kdo nevěří Bohu, je náchylný věřit všemu – a česká společnost je toho, myslím, jasným důkazem. A co tak se naučit efektivně vzdělávat, vypěstovávat si vlastní osobnost, zvyšovat emoční inteligenci a prohlubovat osobní rozvoj? Když už máme dějepis, co tak rozšiřovat strategické myšlení v souvislostech a představivost předmětem budoucnost?

Je toho daleko víc, co by z nás vytvořilo skutečně vyspělé a tvořivé, vzdělané a zdravě sebevědomé osobnosti. A nechápu ty lidi, kteří denně marní čas nad Bleskem a podobnými zbytečnostmi na úkor toho, aby prosazovali tyto důležité a potřebné změny.

Mohu se ještě zmínit o výuce běžných předmětů v cizím jazyce a o jejich vzájemném prolínání, proč dnešní vzdělávací systém mladé lidi nudí k smrti a učitelé jsou spíše úředníci. A co když se člověk pokusí něco změnit u konkrétního učitele v konkrétním předmětu? Jede se podle osnov. Smůla.

Takže maturita by pak měla být přizpůsobena tomuto a měla by se zakládat na zdravém rozumu a prosté lidské důvěře. Konec konců střední škola není jen o maturitě, ale o tom, že si hrajeme s věcmi, které nás baví a které nám k něčemu budou.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=136206

Proč nás škola nenaplňuje?

Znáte to, když vás nějaká činnost naprosto pohltí, nevnímáte prostor ani čas, jste plně soustředěni a hodiny mezitím ubíhají, zatímco vy jste zcela zapáleni pro tu svoji věc? Je to úžasný pocit. Vědomí skutečné seberealizace a užitečnosti. Tam teprve poznáváme, proč stojí za to žít. Kdy se vám to naposledy přihodilo?

Znáte to, když vás něco naprosto nudí, cítíte, že to neděláte dobrovolně, že marníte svůj čas, potenciál, svoji energii a neustále jen sledujete hodinky, kdy už to konečně skončí?

Co z toho ale většinou zažíváme ve škole? Já osobně většinu času strávenou ve škole považuji za promarněnou a nicnedělání by bylo mnohdy užitečnější. Pravda, jsou učitelé, u kterých hodina uběhne jako okamžik a člověk z toho má potom dobrý pocit. Bude ale ještě pár let trvat, než budou takto schopní všichni učitelé.

A proč je dnes vůbec škola pro kreativního, inteligentního, chytrého a moudrého člověka, který se chce vzdělávat, poznávat, učit se a u toho se bavit, o ničem? Jak to zařídit, aby i ve škole uběhlo 45 minut z našeho pohledu jako minuta? A je to vůbec reálné?

Otázkou zůstává, proč si stále většina učitelů, žáků ale i rodičů myslí, že život se má promarnit, přežít, v dospívání zahodit všechny sny a ideály, protože pro ty, kteří mají strach a netroufnou si mít odvahu, je život přece jen samé utrpení a neúspěch.

Já si myslím, že život je o tom, abychom dokázali poznat naše dary, rozvíjeli je a následně je využili ke smysluplným věcem a své poznatky předali příštím generacím. Lidskost, tvořivost, osobní rozvoj, poznávání a příprava na život by přece měly být hlavním smyslem školy, ne?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=120454