Chtěl bych volit Svobodné, ale…

Strana klasického liberalismu. Obhajující rovnost, svobodu a spravedlnost pro všechny. Nezatížená skandály ani korupcí. Dokonce s chytrým vnitrostranickým systémem. Skutečná pravice, která má šanci dostat se do sněmovny. Je ale chytré volit Svobodné?
V programu mají řadu dobrých věcí. Člověk intuitivně cítí, že přesně tak by to mělo být. Že idea nadčasově svobodné společnosti si přímo žádá takový program. Co z něj má podle mě smysl?
– zrušení daně silniční, z elektřiny a uhlí, dědické, z převodu nemovitostí
– zrušení daně z příjmů fyzických osob
– a s tím spojené rušení zbytečných dotací
– úsilí vyrovnat státní rozpočet bez zvyšování daní
– zrušení některých úřadů a snížení zatěžující byrokracie
– legalizace tzv. švarcsystému
– finanční ústava a lidové veto při zvyšování daní
– obecně pak snaha odstraňovat nepotřebné věci, kterými nás stát dnes zatěžuje
Svobodní mají ale i jednu další výhodu. Snad je to dáno jejich úctou ke svobodě. V jiných stranách se často vytvářejí volební kandidátky shora dolů. Nějaké dávno navolené orgány tam rozhodují o tom, kdo a v jakém pořadí bude za jejich stranu kandidovat. Krásný potenciál pro klientelismus a vnitrostranické vydírání.
U Svobodných je to jinak. Mají primární volby. Na rozdíl od jiných opravdové. Tedy ne pouze podle názvu. Členové a registrovaní příznivci mají právo na internetu hlasovat o tom, jaké pořadí budou ve volbách jejich kandidáti nakonec mít. Systém, který je hoden demokratické a svobodné strany.
Ne vše je růžové
Jenže pak tady máme věci, které jsou poněkud problematické, které stojí za úvahu, a které Svobodní budou muset být schopni politicky i filozoficky obhájit. Neříkám, že to nedokážou. Podle mě jsou to – kromě jiných – například tyto:
– zrušení minimální mzdy
– referendum o vystoupení z EU
– prosazení výjimky z nutnosti přijímat euro
Ano, argumenty klasického liberalismu o nesmyslnosti minimální mzdy jsou velice přesvědčivé. Jenže, skutečně je minimální mzda jen socialistický nesmysl, který zbytečně dusí ekonomiku a omezuje některé lidi v práci? Opravdu by nemohlo dojít k tomu, že velké nadnárodní korporace budou mzdu snižovat a snižovat? Stejně tak bude samozřejmě klesat i nezaměstnanost, pár továren se přesune z Číny k nám a Češi, tak zvyklí se přikrčit, když je to potřeba, se přizpůsobí.
Nebylo by v takovém případě přece jen lepší, aby ten tlak probíhal opačným způsobem? Že když lidé nebudou schopni si najít levnou práci, tak se pokusí rekvalifikovat a postupně dosáhnou na lépe placená pracovní místa? Víte, jde tu o to, že ty sociální rozdíly, které by mohly zrušením minimální mzdy vzniknout, nejsou pro obecné zdraví celé společnosti ze sociálně-psychologického hlediska úplně ideální. Nebo nic takového nehrozí, moje úvahy tímto směrem jsou mylné a vše je jinak?
Hlavní téma Svobodných: svoboda nikoliv euroskeptismus
A co Evropská unie? Ta má jistě řadu problémů. I ti největší eurofederalisté i tzv. eurohujeři si dnes musejí pokládat otázku – kam jsme to dopracovali? Je to vůbec udržitelné? Je to řešitelné? Není to celé postavené na hlavu? Nebylo by lepší vystoupit? Přece jen Evropané nejsou Američané a lze očekávat, že trend bude směřovat spíše k ještě větší centralizaci, k ještě větší roli státních institucí v našich životech. Nemluvě o tom, že – ač se to nezdá – dnes jsou v EU ještě stále u moci strany, které v Evropě považujeme za pravicové.
Jenže my jsme v Česku. Naše ekonomika je v současnosti navázána na země EU. Navíc se nabízí možná nepatřičná řečnická otázka – jsou lepší čeští politici a úředníci, nebo ti (západo)evropští? Skutečně jsme na tom lidsky, ekonomicky, geograficky i systémově tak dobře jako Švýcaři, Norové nebo Britové? A co naši rusofilové? Nebylo by přece jen lepší měnit EU zevnitř? Nemluvě o tom, že pro rozumného pravicového voliče to není boj proti Evropské unii, ale svoboda, co jej bude zajímat. Ty nerozumné Svobodným stejně přebere Bobošíková.
A co to euro? Možná je celý jeho koncept jen nebezpečný nesmysl. V každém případě jsou tací, kteří argumentují, že by pro nás bylo pragmatické, kdybychom jím dnes taky platili. Skutečně se nám to nevyplatí? Jaká jsou pro a proti?
Možná jsou tyto moje otázky v podobné argumentační rovině jako hlášky Petra Macha o tom, že za všechny naše problémy může EU. Nevím, jsou lidé, co to ví lépe a je důležité, abychom o tom diskutovali. Nebudou to totiž ani tak volby do Evropského parlamentu, které rozhodnou o vztahu ČR k Evropské unii. Budou to tyto sněmovní volby, z nichž vzejde příští vláda, která bude na půdě EU naše zájmy prosazovat.
Volební strana nebo intelektuální sekta?
Ani Svobodní však nejsou stranou ideální. Její představitelé často působí až příliš dogmaticky, téměř až sektářsky. Skoro jako takový intelektuální či akademický klub. Moc výrazných osobností taky nemají. Jejich program je velice nekompromisní, na evropské poměry možná až radikální.
Je sice možné připsat jim k dobru, že ve chvíli, kdy se spekulovalo o vzniku slepence okolo Václava Klause, připojení k němu dopředu odmítli. Ovšem těžko říct, zda to taky není jen promyšlená taktika, zda dopředu nevěděli, že Klaus nakonec přece jen kandidovat nebude. V každém případě, ve chvíli, kdy to vypadalo, že svoboda je pro Svobodné více než Klaus, mi začali být velice sympatičtí.
Je volba Svobodných strategicky prozíravá?
Řada lidí si myslí, že Svobodní se do sněmovny nedostanou. Je to možné. Dokonce pravděpodobné. Jenže stát se může ještě jedna věc. Něco podobného, co těsně před prezidentskými volbami dokázala kampaň Karla. Překvapivě dobrý závěr. Něco, kdy si pravicoví voliči řeknou, že už nadále nebudou volit mediálně menší zlo v podobě ODS a TOP 09. Nenachytají se ani na Babišovo ANO. KDU-ČSL pro ně nebude dostatečně pravicová a Okamurův Úsvit dostatečně při smyslech. Korunu českou, Stranu soukromníků a další budou právem považovat za sice zajímavé, ale vyhozené hlasy.
A tak si to spočítají. Uvědomí si, že sice nejsou tak vpravo jako Svobodní a ani téma EU pro ně není tak důležité, ale pokud by se Svobodní do sněmovny dostali, mohou být důležitým opozičním hlasem, jehož názory bude potřeba slyšet. Místo toho, aby naštvaně zůstali doma, k volbám nakonec půjdou a hodí to Svobodným. Alespoň na protest. Na ukázku toho, že pravicový volič u nás existuje, jen nemá koho volit. A i kdyby se tam nakonec Svobodní nedostali, 4 procenta jako signál taky nejsou k zahození.
Jenže, existuje taky několik dobrých důvodů, proč to přece jen nedělat. Náš ústavní a parlamentní režim, možná i celé svobodné a demokratické zřízení se ocitá na historické křižovatce. Dokonce se volby symbolicky konají okolo dvou zajímavých dat spojených s naší historií. Náš hlas pro Svobodné by taky mohl způsobit ústavní většinu tvrdé české levice. A v takovém případě by přece jen mohlo být chytřejší zuřivě kroužkovat na kandidátkách TOP 09 a ODS, které se do sněmovny dost možná dostanou.
I když, nabízí se otázka – nemůže to potom být spíše opačně? Kdyby náš hlas a těch, které pro stejnou volbu přesvědčíme, byl tím rozhodujícím o tom, zda se Svobodní do sněmovny dostanou, nebo nedostanou, čím bychom způsobili levicovou ústavní většinu?
Jsou Svobodní budoucností české pravice?
Strana svobodných občanů má v české politice jednu výhodu. Není to strana privilegií. Není tím typem pravicové strany, která by chtěla prosazovat výhody jedné sociálně-ekonomické skupiny na úkor nějaké druhé. Není to pravice pro nadprůměrně příjmové, vysokoškolsky vzdělané, pro lidi s dobrými konexemi. Naopak. Na rozdíl od ODS a TOP 09 má potenciál být pravicí pro obyčejné lidi. Tak jako tak, tato volba nebude vůbec snadná.
Čtěte také:

Volit Korunu českou?

Hlavou státu by měl být ten nejlepší z nás. Někdo nadstranický. Kdo by nás spojoval. Kdo by nás vedl k vyšším hodnotám. Ke komu bychom mohli morálně vzhlížet. Řada vyspělých evropských zemí jsou parlamentní monarchie. Měli bychom se za krále lépe? A kdo by jím byl?

Což o to, idea českého království nezní špatně. Intuitivně dokonce možná cítíme, že by to tak mělo být. Češi až pobožně vzhlížejí ke své hlavě státu. Skoro se považují za její poddané. Možná by bylo lepší, kdybychom svého krále (nebo královnu) měli. Psychologicky to v nás stále je.

V čele státu by byl ten nejlepší z nás Čechů. Od narození prvotřídně vychováván a připravován pro svou elegantní roli. Z urozené rodiny. Byl by nad věcí. Nezatěžoval by nás politickými boji, ale naopak by objížděl republiku, pardon království a snažil se naslouchat svým občanům, pardon poddaným. Zajímal by se o jejich problémy, snažil by se nacházet řešení a svému lidu pomáhat.

Reálně bychom však byli republikou a občany. Jeho moc by nebyla odvozena ani z Vatikánu ani od Boha, ale z lidu. Byli bychom stále parlamentním zřízením. Dokonce s psanou ústavou. Mohlo by to být krásné. Taková pohádka na zemi. V zemi české, moravské i slezské.

Kdo by jím byl? Která dynastie by se stala tou dědičnou, jež by měla nárok na český trůn? Královna Kateřina? Zemanová? Měl by si onu dynastii zvolit lid v přímých královských volbách? Opravdu by si průměr zvolil toho nejlepšího? Nebo bychom to nechali Habsburkům? Což je asi politicky i historicky nereálné.

Volební kalkulačka

Jenže kandidující strana Koruna česká mi několikrát vyšla v (metodologicky úsměvné) volební kalkulačce. A to na prvním místě. Mají rozumné názory, program a možná i lidi. Jenže do parlamentu se nedostanou. Na rozdíl od jiných neparlamentních stran nemají šanci. Což je škoda. Jejich program je rozumně pravicový.

Ale kdo ví. Až si rozumní lidé uvědomí, že v demokracii se můžeme aristokraty – těmi nejlepšími, stávat všichni, třeba se urozené dynastie začnou objevovat. Třeba se Češi rozhodnou pro království až někdy za sto, dvě stě let. Ostatně monarchie je docela nadčasová myšlenka, ne?

Mohlo by vás zajímat:

 

 

Čtěte také:

Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?

ODS je plná kmotrů. TOP 09 na tom není o mnoho lépe. Jejich vládní politika moc pravicová nebyla. Babiš nabízí změnu. Je to přece podnikatel. Chápe, že se některé věci musí změnit. Abychom prosperovali. Aby tady chtěly žít naše děti. Má pro to vůli. V čem je problém?

V posledních dnech se vytvořil takový mýtus, že hnutí ANO je novou pravicovou stranou. Dokonce prý přebírá voliče právě ODS a TOP 09. Ostatně druhá zmiňovaná jej bere jako hlavního soupeře. No možná to spíše něco svědčí o pravicovosti českých pravicových voličů.

Strana založená na adoraci jednoho muže. Navíc s velice kontroverzní (chtělo by se říci ne zrovna pravicovou) minulostí. Strana slibující, populistická, marketingová, s celebritami. Kupující média, stojící na velké korporaci. Pravicový volič by měl mít asi na víc, ne?

Jakou má Babiš motivaci?

Vybudoval úspěšnou firmu, patří mezi nejbohatší lidi v zemi. Logicky je naštvaný. Podniká i v Německu, a tak vidí, že některé věci tam mohou fungovat. Takové, které by měly fungovat i u nás. Rozbité dálnice? Opravíme. Neschopní politici? Vyměníme. Zkorumpovaná a nefunkční státní správa? Taky bude.

Mohli bychom si myslet, že současná motivace Andreje Babiše je skutečně takto altruistická. Prostě už něco v životě dokázal v byznysu, a tak by rád zemi pomohl i v politice. Jistě mu jde i o to. Ale jak velkou roli v jeho motivaci hraje ego? A co hůř – zájem jeho byznysu? A nakolik je jeho byznys vůbec morálně v pořádku? O čem Babiš nemluví? Otázky pro investigativní novináře…

Kult Babiše

Když si poslechneme nějakou přednášku nebo rozhovor s Andrejem, vždy nás rozesměje jeho spontánnost, otevřenost, přímočarost. Někdo by řekl jednoduchost. Skoro je to takový pravicový Zeman. Srandista, který to za nás zařídí.

A to je ten problém. To je ta moje kritika směrem k českým pravicovým voličům. Oni vědí, že jsou inteligenčně, vzdělanostně, lidsky a často i socio-ekonomicky jiná liga než ti Zemanovi. Ale ne o moc. Pořád jsme v Česku. Babiš říká věci, které víme všichni. Zatím za ně nenese přímou politickou odpovědnost. Může si to dovolit. I když víme, že třeba takový Okamura dokáže otevřeně lhát o tom, že není politik i téměř rok po tom, co je zvoleným senátorem.

Chceme to slyšet. Že se budeme mít jako v Německu. Že Babiš to za nás zařídí. Že dokonce dokáže zkombinovat tržní hospodářství s fungujícím sociálním státem. U nás. Že napraví politiky. Chceme v něm vidět našeho spasitele, který zařídí, aby se tady našim dětem dobře žilo. Trošku málo na pravicového voliče, ne?

ANO nebezpečné

Když si uvědomíme, že ANO je z hlediska rétoriky a struktury něco jako Věci veřejné a z hlediska neodolatelného marketingu jako TOP 09, když si uvědomíme, že naši zemi nedá do pořádku žádný politik, ale je to každodenní práce každého z nás, tak se možná začneme zamýšlet nad možným nebezpečím, které z ANO plyne.

Začneme možná přemýšlet nad některými Babišovými výroky – „Jsme schopný národ. Jen nás řídí nemehla.“ Začneme se ptát, jak to ten Babiš myslí s tím, že nás mají politici řídit. Co nám tím chce říct? Navíc mluví i o tom, že dají lidem práci. A co malí podnikatelé, na nichž stojí svobodná a sebevědomá společnost ve vyspělých demokratických zemích?

„Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici. Že pomáháte zakládat inovátorské firmy, to je super, ale je to na prd.“ To nás jako všechny naženou do velkých korporací, továren, agentur napojených na stát nebo přímo do státních institucí? Dostaneme číslo, kartičku zaměstnance, pardon občana a budeme věřit v neomylnost našich manažerů, pardon politiků? Kde bude naše nezávislost? Naše svoboda? Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. To Češi umí. Ale to nebudeme svobodní.

Babiš se často neubrání ani projevům o tom, jak je demokracie neefektivní, jak by chtěl stát řídit jako firmu, být manažerem, ne politikem. Podle mě princip právního státu, oddělení složek moci, parlamentarismus, demokracii či svobodu nechápe vůbec. Stejně jako většina českých občanů, pardon hospodských kecalů.

A tak je trošku nepochopitelné, proč ANO přitahuje právě chytré, vzdělané a aktivní občany, kteří vidí dál než za hranice svého okresu. Vzhledem k nostalgickým vzpomínkám Babiše na to, jak dobře bylo za komárů, bych čekal, že bude brát voliče spíše komunistům, socialistům nebo zemanovcům.

Pojďme si to všechno říct

I já jsem v posledních dnech začal přemýšlet, že bych Babiše volil. Je to marketing, kterému je těžké odolat. Sednete do autobusu a na obrazovce vám hraje reklama se Stropnickým, která slibuje vyřešit to, co vám za pár minut bude vadit – turbulence na dálnici, chcete-li – schody do Brna. Podporuje jej Jančura, který pro tuto zemi udělal mnoho dobrého. Jména Jourová, Pilný a předtím i Březina taky nezní špatně.

Na mafiány v ODS a TOP 09 taky nejste zvědaví. Zvlášť když jsou stále schopni si ty, o kterých si to (nejen vy) myslíte, dávat do čela kandidátek a občas je proložit nějakou tou loutkou. Naděje na to, že to Babiš konečně změní, je silná. Téměř neodolatelná. Emoce říkají ANO! Ale máme i rozum.

Je nutno popřemýšlet nad těmi Babišovými výroky. Zamyslet se nad tím, jaká je vlastně jeho mentalita. Zda bude tolerovat svobodu a demokracii, jestliže zjistí, že je to neefektivní. Jestliže zjistí, že většina českých voličů o ně stejně nestojí (protože tyto pojmy nechápou, neznají).

A popřemýšlet taky nad tím, jací jsou vlastně podporovatelé Babiše. Pustit si záznam z jejich besedy z Prahy. Zamyslet se nad slovy Musila, že toto dělají poprvé. A zeptat se – a taky naposled? Jak bude jejich vláda (Babišovými slovy řízení – nikoliv demokratickými slovy – služba) vypadat? Jen si to v čase 1:25:00 pusťte – http://www.youtube.com/watch?v=NwyUPse_ypo&feature=share&t=1h25m

Na závěr přidám ještě jeden svůj tip, který se pravicovým voličům, kteří chtějí volit ANO, nebude líbit. Kdo myslíte, že bude v příští vládě? Tipuju to na koalici ČSSD, ANO, SPOZ s podporou komunistů a řízením Zemana. Pěkné, že? Opravdu bude líp? S Babišem? Nenechme se nachytat na to, že hůř už být nemůže.