Totalita – 2. stránka – Mirek Návrat

Opravdu globální totalita vyřeší všechny problémy lidstva?

Lidé jsou špatní! Současný systém je neudržitelný! Současná podoba kapitalismu nemůže nadále fungovat! Potřebujeme novou, chytřejší, stabilnější planetu! Chytřejší vládnutí. Parlamentarismus je zastaralý, zkostnatělý a nevyhovující! Svět se mění! V roce 2012 se stane něco velkého! Musíme se připravit! Čemu z toho věříte a co skutečně musíme?

Takže, nežijeme zdravě ani udržitelně. Jíme nezdravá nebo nekvalitní jídla. Většina světa žije v chudobě a je hladová. My si mezitím žijeme v luxusu, konzumu a nevděčnosti. Někdo by s tím měl něco udělat, ne? Co dál? Ničíme životní prostředí a podle nějakých vědců tím způsobujeme globální oteplování. A je nutné zakročit rychle, účinně a globálně! Nesmíme být egoisti a myslet jen na naši osobní svobodu nebo zpátečnické osobní vlastnictví, přece. Většina lidí jsou hlupáci. Chtělo by to vládu odborníků, elit, nadprůměrně inteligentních a vzdělaných lidí, kteří vědí lépe – než tito hlupáci – co je pro tyto hlupáky dobré.

Něco tak zpátečnického, zaostalého a neefektivního (když přidáme špetku demagogie a neznalosti – i xenofobního a rasistického) jako je národ, je třeba nahradit něčím jiným – interaktivnějším. Něčím, co lépe zajistí prosazování předem vytyčených globálních cílů. Ano, globální vláda by to vyřešila. My, tady na západě jsme tak bohatí, zbytečně bohatí (a ani si to nezasloužíme, protože přece my – lidé – patříme přírodě, ne ona nám), takže komu by mohlo vadit, že vytvoříme spravedlivější společnost? Vyřeší se tím chudoba, sociální spravedlnost a nerovnost mezi lidmi.

Takže jak to provést? Několik let musíme do mládeže hustit v učebnicích, médiích, seriálech, filmech, počítačových hrách a reklamách, že už to vlastně všechno je. Proč by pak někdo protestoval proti zavádění něčeho, co již vlastně existuje? Jenže, jak to podat, aby to bylo velkolepé? No jo, čísla umí být mocná. Co třeba vymyslet příběhy o konci světa v roce 2012? Dokonalé. Sice nenastane konec světa, ale konec světa takového, jaký jej dnes známe. Konec světa zlého – zpátečnického, kapitalistického, egoistického. Světa chudoby, nemoci a zneužívání přírody. A nastane ráj. Zelenorudý ráj. Ráj, ze kterého není úniku. Není, protože každý je sledován. Máme Facebook, máme Google, máme mobily. Kdo nemá, dostane třeba čip, nebo ho taky můžeme zlikvidovat. Ostatně, kdo není na Facebooku, jako by nebyl. Je to dokonalá manipulace.

A co je na tom nejlepší? Lidé to budou chtít. A ti, kteří to budou prosazovat, budou přesvědčeni o tom, že dělají dobrou věc. Protiargumenty nebo důkazy o špatnosti toho všeho nebudou poslouchat, nebudou je chtít slyšet. Bude to nepohodlné. A o pohodlí jde především – vše musí být hladké, dokonalé, konformní.

Těšíte se? Většině lidí to asi bude jedno. Pokud budou mít chléb a hry, tak se přizpůsobí. Životní úroveň se jim sice sníží, ale na to už si zvykli při této umělé ekonomické krizi. Peníze budou dostávat pořád – efektivně, elektronicky – spravedlivě. Jen už nebudou svobodní.

A teď otázka – děje se to? Není to jen další hloupá konspirace, která postrádá jakékoliv důkazy? (Byť těch by se našlo dost, vč. svědectví, indicií a racionálních úvah). A jak se proti tomu bránit, pokud se to skutečně chystá, když ani nevíme, jestli se to skutečně děje? A není právě v tom ta dokonalost?

Oakeshott, Hayek, Burke nebo Čapek a Orwell nám možná ve svých knihách napoví…

http://www.youtube.com/watch?v=zjGdWMVvMG4&fb_source=message

Proč pravici do levicového Česka a demokracii do totalitního Ruska?

Někteří lidé se domnívají, že nám (vyspělému západnímu světu) není nic do vnitřních záležitostí totalitních zemí typu Ruska, Číny, KLDR apod. Že by nás vůbec nemělo zajímat pošlapávání lidských práv, zatýkání občanů z politických důvodů atd. Opravdu? Jako občany, jako lidi?

Zasahovat do vnitřní politiky suverénních zemí, nebo ne? A jakým právem? Mohli bychom argumentovat, že tyto země jsou členy OSN. A tudíž jsou povinny určitá práva, na kterých se členové OSN (a ti, kteří se jimi rozhodli být) shodli. A proto mají země, které jsou členy, právo kontrolovat a případně vymáhat, zda jsou skutečně lidská práva a svobody dodržovány. Protistrana by mohla argumentovat, abychom je tedy z OSN vyloučili.

Ale co my, Češi? Tolikrát osvobození díky zásahům cizích států? Co bylo té zlé Americe do toho, co se děje tady v sovětském bloku? Proč se sakra západ pletl do Hitlerovy suverénní politiky? Jaký názor na to mají ti, kteří jsou proti snaze západu vyvážet demokracii a lidská práva do totalitních zemí současnosti? Na obou stranách spousta demagogie a nepřesností, přiznávám. Je to složité.

Avšak kdybychom důsledně vyznávali názor, že vyspělé západní demokratické a svobodné státy nemají zasahovat do vnitřních záležitostí států z opačné strany, proč tedy zavádět pravicovou politiku do země, jejíž občané jsou přesvědčeni socialisté? Proč sakra chceme volný trh a svobodu jednotlivců v takové zemi, jakou je Česká republika? Co na to chudák suverénní levicový názor jejích občanů?

Možná bych to uzavřel tím, že jako občan země, která Americe dluží za třikrát nabytou svobodu a nezávislost, bych byl pro zásahy do vnitřních záležitostí cizích států, ale jako potenciální americký daňový poplatník, bych měl pochybnosti, jestli si za své těžce vydělané peníze nezajet raději na delší dovolenou, než je investovat do těch, kteří později neprojeví ani kapku vděku. A ano, snažme se, aby občané České republiky byli rozumem pravičáky (a možná srdcem levičáky) – tedy, aby volili nízké daně, ale dávali spoustu peněz na charitu a na vzdělání!

A za ty zásahy děkuji matkám padlých (nejen) amerických vojáků!

Dvě fáze do konce Evropské unie

Europoslanec Jan Zahradil před pár dny otevřel vážnou debatu o budoucnosti Evropské unie. Domnívá se, jako řada jeho kolegů z ODS a další euroskeptici, že jsme svědky posledních dnů této organizace, že zkrátka nastal její konec. Proč to asi nenastane tak brzy?

Především – před skončením této její fáze, kdy ji vedou středopravicoví (v USA zcela jistě nalevo i od nejlevicovějšího prezidenta americké historie Obamy) politici typu Angely Merkelové, Nikolase Sarkozyho nebo úředníci jako José Manuel Barroso, kteří prohlubují integraci, zadlužují naše děti a vymýšlejí další různé nesmysly – ji čekají ještě dvě fáze.

Ta první – dnes jsou v evropských zemích i v evropských strukturách u moci křesťansko-demokratičtí a liberálně-konzervativní politici – ovšem ještě se nedostalo na ty sociálně demokratické, demokraticky socialistické (taky si myslím, že je to oxymóron), sociálně liberální a zelené. Několik let budou potom u moci ještě oni. Ti současné zvrácené směřování EU dovedou do zajímavých krajností (mnozí v dobré víře). Však my konzervativci si umíme představit, jak by taková Evropa mohla vypadat (někdy o té mé představě napíšu článek). Zkrátka bude to levicový ráj na Zemi.

Pak nastane druhá fáze (možná ne, doufám, že ne a budu se to snažit v rámci možností ovlivnit) – moci se chopí „pravicoví“ extrémisté. Objeví se další Hitlerové, kteří budou chtít levicové nesmysly a vůbec problémy celé Evropy řešit rázně a ve jménu těch správných hodnot (a ty většinou správné jsou, ovšem ztrácejí na hodnotě při nesprávné formě a v kombinaci s těmi špatnými). Opět si umíme představit, jak by toto mohlo vypadat – zavírání a likvidace (převážně levicových) intelektuálů, politiků a novinářů, holocausty muslimů, ale určitě i jiných rasově nevhodných obyvatel Evropy atp.

Zkrátka pro liberálně nebo konzervativně smýšlejícího člověka by nebyly tyto dvě etapy žádný med a byl by rád, kdyby se zrovna v USA, Japonsku, Jižní Koreji, Austrálii, na Novém Zélandu, Kanadě nebo v jižní Americe nedělo to samé (což se vyloučit nedá).

Teprve potom – a třeba i po další válce (třeba třetí světové) možná dojde k renesanci zdravého rozumu a odvahy uvědomělých. Pak povedeme debaty o tom, jakou chceme Evropu. Vrátíme se k původním myšlenkám ekonomické (nikoli politické, obranné nebo sociální) nadnárodní (nikoli pouze regionální) organizace.

No a celé to může začít při dalších německých spolkových volbách, kdy zvítězí zelení a spolkovým kancléřem se stane muslim, pokračovat to bude druhou fází třeba v roce 2038, kdy bude norský masový vrah už dávno běhat po svobodě a možná bude váženým členem Evropského parlamentu (v té době třeba pod názvem Lidově demokratické shromáždění Evropské socialistické federace) a končit to může zase někdy v polovině století, kdy se budeme vzpamatovávat z toho, že se historie (sice s obměněnými postavami) opět opakovala. Otázkou pak bude, jestli se naše děti a děti našich dětí ve 22. století poučí.