Jaký bude příští americký prezident?

Ve středu se v USA konala již čtvrtá debata republikánských kandidátů, z nichž jeden se později utká s  Barackem Obamou. Vysílala ji (po CNN a FOX News) MSNBC. Tato debata byla zatím na nejvyšší úrovni – co se týká technické a moderátorské stránky, ale byla také kultivovaná a téměř se z ní vytratily povrchní prvky (ve srovnání se CNN, kdy se měl kandidát rozhodnout např. mezi Pepsi a Coca Colou). Byla tedy nudná a spíše pro náročnější diváky.

Všech osm (v preferencích vedoucích) kandidátů je stále velice zajímavých a můžeme u nich vidět různé rozdíly. Největšími favority jsou nyní texaský guvernér Rick Perry a bývalý guvernér státu Massatsusetts Mitt Romney. Oba jsou schopní, sebevědomí, vyrovnaní a ještě se nedopustili nějakých viditelných chyb. To se bohužel nedá říct o mé bývalé favoritce kongresmance Michele Bachmannové, která je skvělou matkou, pěstounkou, manželkou, podnikatelkou a političkou, ale v posledních dnech se v očích světa trošku zesměšnila (Elvis a SSSR) a nejsem si jistý, zda je pro takto důležitou funkci v možná nejtěžším období americké historie ta pravá.

Ano, Perry i Romney byli v debatě nejvíc vidět – ale řekl bych, že dostali také nejvíce prostoru. Co mají společného? Oba jsou nebo byli guvernéry svých států a vytvořili řadu pracovních míst, oba mají zkušenosti s byznysem a oba mají velké charisma a vypadají jako prezidenti z amerických filmů. Oba dva by také mohli přesvědčit potřebnou část středových a levicových voličů – Romney má (nebo měl) v některých věcech liberální názory – ať už se to týká globálního oteplování nebo toho, že prohlašuje, že tyto volby nebudou o pro-life tématech, ale o důležitějších věcech – ekonomice (a v této debatě se poprvé o pro-life tématech vůbec nemluvilo). Perry zase kdysi býval členem demokratů. Další zajímavostí, která je spojuje, je to, že svou životní lásku našli už během svých studentských let – Romney na střední, Perry dokonce už na základce.

Co mají společného ostatní kandidáti? Santorum a Huntsman mají sedm dětí; Bachmannová, Romney a Paul pět; ostatní jen dvě. Romney a Huntsman jsou vyznáním mormoni; Santorum a Girgrich katolíci. Cain se odlišuje tím, že nikdy nebyl politik a jediný z nich je černoch. Bachmannová by zase byla první ženou v čele Ameriky.

Kdo tedy dokáže přesvědčit většinu republikánských voličů a zároveň skalní křesťanské konzervativce společně s příznivci hnutí Tea Party a vyhraje republikánské primárky a poté se mu podaří přesvědčit rovněž nespokojené (umírněné a konzervativní) nezávislé a demokraty? Myslím si, že největší šanci má právě Rick Perry a asi bych si na něj vsadil.

Vše je ale zatím ještě stále otevřené. Vstoupí do boje i Sarah Palinová? A nevyzve třeba Hillary Obamu?

Shrnutí minulé debaty a profily s fotkami kandidátů – http://navrat.blog.idnes.cz/c/205146/Nudna-ostra-debata-aneb-kdo-porazi-Obamu.html

Proč podporuji Pochod pro rodinu?

V sobotu 13. srpna máme v našem hlavním městě na výběr hned dva pochody – jsou jimi českou LGBT komunitou pořádaný Prague Pride – pochod hrdosti homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů a tím druhým je Pochod pro rodinu pořádaný Mladými křesťanskými demokraty a Hnutím pro život. A který si vybrat? A proč?

Osobně jsem se minulý rok – jako člen Mladých křesťanských demokratů – zúčastnil právě prvního ročníku Pochodu pro rodinu, který se konal v Brně. Bylo na něm přes 100 lidí – od mladých křesťanských demokratů, konzervativních členů KDU-ČSL, přes rodiny s dětmi až po aktivisty konzervativního hnutí Akce D.O.S.T.

Vnímal jsem tento pochod jako podporu tradiční rodiny (tedy ne jako akci namířenou proti homosexuálům – byť z podstaty věci zastánci homosexuálního manželství z jejich řad by mohli propagaci tradiční rodiny (muž, žena a děti) vnímat jako útok na sebe). Ve chvíli, kdy se k pochodu přidala skupinka mladíků s (pro homosexuály pravděpodobně) urážlivými obrázky, požádal je předseda MKD Petr Jurčík, aby odešli. A odešli. Po Brně se tehdy scházela také řada holohlavých neonacistů s logy Dělnické strany. Je tedy Pochod pro rodinu fašistickou akcí?

Ano, pochodu se zúčastní i nacionalisté (či národní konzervativci) typu Ladislava Bátory, kterého osobně po prostudování si všech možných informací a faktů (nikoli názorů levicových extrémistů) nepovažuji za ztělesněného Hitlera a ani si nemyslím, že by byl (např. v porovnání se svého času váženým místopředsedou dolní komory našeho parlamentu V. Filipem, jeho kolegou J. Paroubkem nebo jejich socialistickým kolegou T. Vandasem) výrazným nebezpečím pro českou demokracii – a to i přesto, že s ním v mnoha věcech – jako postsekulární konzervativec – velmi nesouhlasím. Takže stejně jako to, že se k lidové iniciativě Tea Party v USA přihlásila i zanedbatelná skupinka jednotlivců z řad extrémistů – neznamená to, že akce konzervativců různého druhu na podporu rodiny by byla akcí českých maloměsťáckých fašounů z druhé republiky, jak se i někteří středoví liberálové obávají.

A proč se vůbec Pochodu pro rodinu zúčastním? Možná máte na dění v České republice a její budoucnost podobný názor. Naše země vymírá. Rodí se strašně málo dětí. Mladí lidé si je nechtějí pořizovat. A pokud, tak nejlépe ze zkumavky. Je to totiž nepohodlné. Plínky a tak. Polovina manželství je rozvedených. Nejen mladá generace je nevychovaná, dnes už i nevzdělaná. Mladí lidé se čím dál častěji párují mezi sebou navzájem – než aby hledali partnery opačného pohlaví (to pod vlivem „tolerantní“ výchovy o homosexualitě na školách – možná i tímto je myšlen ten homosexualismus). Když už do něčeho tak zvrhlého, jako je heterosexuální vztah (o absurditě tohoto dobře pojednává seriál Will a Grace, kde je nenormální nebýt homosexuál) anebo se dokonce chtějí vzít, tak už jen čekají až (nebo spíše kdy) je ten druhý podvede. Děti bychom nejraději dali do státních nápravných zařízení – tedy jeslí a staré rodiče do obdobného zařízení pro seniory.

Rodina je základem vyspělého státu západní civilizace. A rodina že není ohrožena? Možná ji až tak neohrožuje homosexualismus (i když při pozorování nejen svých vrstevníků si tím nejsem tak jistý), ale podpora Pochodu pro rodinu je – si myslím – morálně správnou věcí, protože to, o co by nám v naší společnosti do budoucna mělo jít, je spokojená rodina tvořená manželským párem – mužem a ženou – a aspoň 4 dětmi. Není totiž od věci vnímat to, že někteří muslimové se vyjadřují v tom smyslu, že tentokrát Evropu dobyjou dělohami svých žen.

Pravice, ozvi se!

Již více než rok nám v České republice vládne údajně pravicová vláda rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. Je složena ze dvou pravicových a jedné údajně středové až středopravicové strany. Tato vláda však zvyšuje daně, zadlužuje naši zemi, ztěžuje lidem podnikání a provádí další kroky, které by člověk očekával spíše od šílenců z levicového spektra. Co na to česká pravice? A proč tu ještě nevznikla Tea Party?

Ano, pro pravicově smýšlejícího člověka v naší zemi je obtížné říct, zda Nečasovu vládu podporuje či nikoliv. Osobně – ač vypadla má konzervativní středopravicová KDU-ČSL ze sněmovny – jsem byl za většinu 118 hlasů pro pravicové strany velmi rád a pár minut po výsledcích – do doby, než média přinesla zprávu o schůzce pražských mafiánů – jsem věřil, že by to mohla být skvělá vláda, která tuto zemi posune správným směrem. Taky jsem byl rád, že prohrál Jiří Paroubek, nestal se premiérem a společně se současným sociálně-demokratickým předsedou nenastoupili pro naši zemi cestu směrem k Řecku (ano nevěřím na lež, že strašení Řeckem byla lež).

Říkal jsem si – je to sice vláda mafiánů – ale aspoň pravicová. Nečasova (mnohdy spíše Kalouskova) vláda ale začala strmě ztrácet nejen důvěru mou, opozice, většiny lidí, ale také čím dál častěji pravicově smýšlejících osobností, novinářů, komentátorů a především voličů.

Nedávno nastala chvíle, kdy jsem vládu zase začal na moment podporovat. Bylo to tehdy, když jsem poslouchal nenávistné a bolševické projevy odborářských bossů při nedávné stávce dopravních odborů. Tam jsem si opět uvědomil, že příští vládou by mohli být právě takovíto lidé.

Měla by se ale česká pravice spokojit s hrozbou toho, že tady bude vláda radikální a mnohdy nedemokratické levice? Neměla by pomýšlet na jinou možnost? Neměli by se občané, kteří věří, že pravicové ideály jsou nejen pro naši zemi lepší – než ty levicové, začít ozývat? Nemělo by nám začít vadit šílené zadlužování, zvyšování daní, zavádění poplatků, které znepříjemňují podnikání, neschopnost a nevůle vlády bojovat razantně s korupcí, záměrné neřešení faktické neexistence právního státu, směšné a trapné kauzy, po kterých v civilizovaných zemích politik odchází z veřejného života?

Víte, co je Tea Party? Jedná se o volné sdružení amerických občanů, kteří začali být nespokojeni s levicovou agendou jejich prezidenta Obamy. Ve chvíli, kdy v Evropě (a u nás) masivně demonstrují obyčejní občané za větší socialismus – v USA demonstrují ti samí – obyčejní občané z nízkopříjmových skupin – za méně socialismu. Vadí jim zadlužování, zvyšování daní, stát tam, kde nemá co dělat atp. Chápou, že pracovní místa nevytváří politici, ale především malí a střední podnikatelé, kterým by politici neměli házet klacky pod nohy.

Není na čase na českou Tea Party a na masové protesty proti levicovým krokům Nečasovy vlády také u nás?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=201681