Snižuje Bůh sebevědomí?

Otázka, na kterou jedni řeknou, že ano, druzí se zase domnívají, že je tomu právě naopak. Tato myšlenka mě zaujala, když v reportáži o tom, že na jednom pražském gymnáziu není náboženství zcela odděleno od výuky, prohlásila jedna maminka, že jejich dítěti nikdo nebude snižovat sebevědomí. Je tomu skutečně tak? A pokud ano, může to být i k něčemu dobré?

Jste-li zdravý člověk se zdravě budovaným sebevědomím, vychovávaný dle humanistických zásad moderní liberální společnosti a jste přesvědčen o tom, že k tomu, abyste byl dobrý člověk, nepotřebujete Boha a pak vás někdo začne učit o tom, že jste zavrženíhodný hříšník, že si zasluhujete trest, že k tomu, abyste se očistil se musíte každý den modlit, nedělní ráno musíte strávit v kostele, zpovídat se faráři z každého porušení zásad, které jsou sice víceméně shodné s těmi vašimi, ale které vám vnucuje někdo jiný ve jménu nějakého Boha, kterého stejně ani nějak nechápete, protože vůbec není jednoduché křesťanské pojetí Boha pochopit, musíte si často připomínat svoje viny, pak skutečně budete mít pocit, že se vám někdo snaží ve jménu Boha snížit sebevědomí. A jsem si jistý, že by k tomu skutečně i došlo.

Jste-li naopak člověk nesebevědomý, ustrašený, bojíte se pomalu vyjít na ulici, nemáte odvahu se zdravě prosazovat, trvat na svých právech, necítíte jistotu, pak vám naopak může jistá podoba Boha vaše sebevědomí rapidně zvýšit. Bůh vás miluje – a to bezpodmínečně. Odpouští vám vaše chyby. Chrání vás před zlem, úrazy, nemocemi. Dodá vám nekonečnou odvahu, protože se konec konců nemusíte bát ani zemřít, protože máte jistotu, že budete posmrtný život trávit v Nebi.

Ale kdy může být naopak dobré, aby nám Bůh sebevědomí snížil? Určitě znáte ty lidi, kteří si sami o sobě myslí, že oni jsou bozi, že jen jim patří svět a všichni ostatní jsou minimálně méně významní, než oni sami. Možná jste sami takoví bývali. Nebo jste ještě teď. Část naší osobnosti je taková vždycky. A je tedy na škodu, když si takový člověk uvědomí, že on Bůh není? Že není dokonalý, nesmrtelný, jediný důležitý? Že k životu patří také zdravá a opravdová pokora k něčemu, co nás přesahuje?

Na závěr chci říct, že by se škola a její vyučující měli snažit být co nejobjektivnější a co nejprofesionálnější a k žádným podprahovým reklamám by nemělo docházet (minimálně ne úmyslně a vědomě). A to jak k reklamám komerčním či politickým, tak i k náboženským.

Slušní lidé v této zemi, kteří jsou křesťané a naopak slušní lidé, kteří jimi nejsou, žijí ve dvou rozdílných světech a je pochopitelné, že se jim příliš nechce se zabývat těmi druhými. Myslím si však, že by bylo velice přínosné, kdyby navázali všeobecný dialog a snažili se tak si navzájem porozumět a naše společnosti by mohla opět docházet k rozumným kompromisům.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=126876

Modernizace církve

Proč mladé lidi odrazuje katolická církev? Proč se dívají na církev jako na zpátečnickou sektu? Proč je odrazuje úžasná věc, jako je víra? Zkusím Vám nabídnout pohled, jak to vidím já – jako mladý člověk.
Katolická církev je plná různých ceremoniálů, obřadů, zvyků, cizích slov, zastaralé terminologie, zbytečného lpění na některých věcech. To je můj názor. Problém je v tom, že je zanedbávána především samotná víra, čistá víra, která se skrývá pod miliony různých slov a vět.

Teď vycházím z toho, jak by mohla být křesťanská víra (tedy nejen katolická církev) daleko atraktivnější pro postmoderního člověka, který žil svůj život konzumním způsobem a už ho to přestalo bavit, protože jej to nenaplňuje a hledá hlubší a hodnotnější (prostě lepší) smysl života. Tedy člověka, jako jsem já a spousta mých vrstevníků. Je třeba taky říct, že nemluvím o tom, aby tito lidé víru vnímali jen jako součást svého životního stylu – jako módní doplněk (i když i to je pořád lepší než něco jiného). Papež totiž také vyzval náš národ, aby probudil své křesťanské kořeny.

Tomáš Halík ve Studiu ČT24 na toto téma odpovídal – http://www.youtube.com/watch?v=C2bSRsR9ROA – a říkal, že není možné církev modernizovat v tom smyslu, že přijme moderní liberální názory, že nemůže slevovat ze svých zásad. S tím naprosto souhlasím. Modernizovat však musí svoji formu – tedy nikoliv obsah. Samozřejmě nemusí nic, ale myslím si, že k tomu dojde (byť to nebude u katolické církve – ono je to ostatně jedno – křesťanská církev je stejně jen jedna).

A nyní k tomu, jak bych si onu modernizaci představoval. Když přeskočím téma, zda je lepší Boha vnímat pravou hemisférou a ne levou (což si myslím, že asi ano), tak jsem narazil na videa australské skupiny Hillsong United, kde jsou songy ve formě koncertů s titulkama. Vše je v angličtině, takže nás mladé neodradí staromluva. Písničky jsou zpívané normálním hlasem – protože to, co slyším u většiny českých křesťanských kapel, tak to na mě působí s prominutím ujetě. Řekl bych, že i tady je ta cesta.

http://www.youtube.com/user/WimNL
http://www.youtube.com/view_play_list?p=B61E024719BBDA38

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=103525