Archiv pro štítek: Rozhovory

Jeho firma dělá výstroje pro ty nejlepší české a dnes už i světové hokejisty. Byl to Davidův dětský sen. Z počátku se mu ale všichni vysmáli. V tvrdé konkurenci přece nemůže prorazit. Podařilo se. Užíval si to. Pak přišla zrada a krach. Do dluhů a na úplné dno. Šla po něm i mafie. Jenže on to nevzdal. Věřil svému snu a dnes je na tom jeho firma nejlépe, jak kdy byla. Co je tajemstvím jeho úspěchu? Jak to překonal? A v čem se můžeme inspirovat i my?

Davida Vikara  jsem měl možnost si poslechnout na únorové konferenci VIVA Ostrava s názvem Kroky k úspěšnému startupu. Jeho vystoupení bylo ze všech řečníků patrně nejsilnější. Tady je jeho příběh.

Davide, jak to všechno začalo? V kolika letech sis začal být jistý, že si splníš svůj sen?

Pokud se nemýlím, tak již ve svých třinácti letech jsem začal tak trochu nevědomky pracovat na svém snu. Prvně jsem vyráběl hokejové betony z molitanů pohovek, které jsem nacházel vedle popelnic, a brankářské rukavice z použitého koberce a drátu. A on byl o to kupodivu zájem mezi mými kamarády, kteří hrávali hokej před domem na hřišti. Tím to bylo celé odstartováno! Místo docházky do školy, jsem se věnoval výrobě hokejové výstroje, a to prvně doma a pak ve sklepě. Tím jsem tehdy své „podnikání“ rozšířil.

Dlouho jsem si nebyl jistý. Byly ve mně pochybnosti a stále jsem byl nakažen špatným smýšlením společnosti, ve které jsem žil. Až první úspěchy mi daly odvahu proti tomu bojovat. To přišlo asi kolem mých dvaceti let. To jsem začal podnikat.

Co ti na to lidé v tvém okolí říkali?

Že jsem snílek, blázen, že to nemohu dokázat, že nedokážu bojovat se světovými výrobci, jako jsou REEBOK, BAUER, NIKE, že nemohu být v Extralize a na Mistrovstvích světa, v KHL a NHL. Že jsem obyčejný kluk z obyčejné rodiny školníka a uklízečky, že mám dvacet korun v kapse.

Dělal sis z toho něco? Jak se ti podařilo ignorovat ty, kteří ti nevěřili?

Přiznám se, tlak okolí byl silný, byl jsem jediný, kdo si myslel opak – že to dokážu! Jen vlastní EGO, to být lepší než ti zbabělci, ti siláci na puse a to chtít všem ukázat, že to dokážu. To byl hnací motor. Nebyla to ta správná horlivost, prostě pokora, vděčnost a láska k tomu, co dělám, později vystřídaly to původní EGO, které mi na samotném začátku pomohlo se oprostit od konzumního myšlení 98 % populace.

Jaké další překážky ti z počátku stály v cestě a jak ses je naučil překonávat?

Největší překážkou jsem si byl já sám, mé obavy, můj strach a podvědomý stav, který říkal, vždyť jsou ty firmy příliš velké a já tak maličký… Ale opět to EGO zvítězilo, ta touha to dokázat, ten chtíč zvítězit byl silnější.

Firmu DV hockey jsi tedy vybudoval od nuly a sám ji zařizoval?

Na samotném začátku mi trochu pomáhal pan Jaroslav Tomášek, který měl malou brusírnu a opravnu hokejové výstroje. Ten mi dával první zakázky a pak mi předal svou, v té době malou klientelu, která se začala pomalu rozšiřovat. Své prostory jsem si pak kompletně zařídil ke svému obrazu, ano, od zelené louky – od sklepa.

Pak se to tedy podařilo, měl jsi svoji firmu, svůj sen. Jaká byla reakce okolí?

Pak ti, co se mi smáli, zmlkli. Ti pokornější mi přišli vyjádřit uznání.

A tvoje reakce byla jaká? Co všechno se v tvém životě změnilo?

Zažíval jsem svou životní euforii. Byl jsem tak spokojený, radostný a tak vděčný za tu svobodu, kterou mi můj sen dal. Miloval jsem svou práci, děkoval jsem za ni zákazníkům a pracoval jsem ještě usilovněji.

Na konferenci v Ostravě jsi říkal, že sis potom začal možná až prostopášně užívat – drahé auto, luxusní oblečení atp. Myslíš, že to bylo předčasné, že ti to tehdy stouplo do hlavy?

V jedné moudré knize je napsáno: „Dělník je hoden své mzdy“ a „Radujte se z díla svých rukou.“ Můj vysněný vůz, kvalitní HIFI aparatura, luxusní odění šité na míru a soukromé párty byly tou mzdou a radostí za vydřený sen. Jen mě to po čase příliš pohltilo, přestal jsem se kontrolovat. Ale včas jsem si to uvědomil, ještě nebylo tak pozdě.

Všechno tedy šlo skvěle, až najednou přišel nečekaný pád. Co se vlastně stalo?

V roce 2011 se naše firma stala akciovou společností a na účtu díky tomu byl vyšší kapitál. Po necelém roce mi bylo účetním sděleno, že bez účetního vysvětlení chybí na účtu nemalá částka… Zbylo tam jen 35,- a já z toho musel platit zaměstnance, nájmy, odvody a celý chod firmy. To byla nečekaná rána, která mi způsobila největší starosti v mém životě. Zaměstnávám v naší firmě také oba rodiče a odpovědnost k nim byla veliká.

Jaké to mělo následky?

Propuštění zaměstnanců, dluhy, exekuce, pomluvy, trestní řízení, vyčerpanost organismu, deprese, velmi vážné zdravotní potíže, zklamání, syndrom vyhoření.

Na konferenci jsi říkal, že proti tobě bývalí společníci poštvali snad každého, že po tobě v jednu chvíli šla i mafie. Jak se to dalo všechno psychicky zvládnout?

Jeden můj přítel, který mě znal odmalička a viděl celou mou cestu k úspěchu, mou lásku k tomu, co dělám a touhu zvítězit, je právníkem a dokonce soudcem a jeho šediny moudrosti mi v mých nejtěžších chvílích nesmírně pomohly. Dokonce mi zařídil soukromou ochranku před vymahači dluhů a společně se mnou se staral o firmu. Sháněl zakázky, finanční prostředky a stále mě živil motivací, odvahou a svým otcovským přístupem. Jeho věk je úctyhodný. Věděl jsem, že dokud chci tento boj obrovských rozměrů vyhrát, že to sám nezvládnu. Druhá strana byla příliš silná. Plně jsem mu věřil, plně se na něj spolehl, protože na to jsem už neměl. Přiznal jsem si to. On mě vytáhl ze sebevraždy, když už po třech letech byl můj psychický stav vážný, protože mě snad všichni zradili a já již těžko věřil lidem. Jemu vděčím za život, stal se mým Otcem. Řeknu vám, kdyby takto stála při mně má partnerka, miloval bych ji. Ano, poznal jsem pravé hodnoty.

Mohl ses ale vzdát. Říct si, jak je k tobě svět nespravedlivý, jaký jsi smolař. Ale ne. Tvoje reakce byla jiná. Jaká? A proč?

Láska k tomu co jsem dělal, k mým věrným zákazníkům, k tomu příběhu od zelené louky až po ty úspěchy a hlavně silné pouto ke spravedlnosti a odkrytí pravdy. Protože celá ta kauza o vyvedení finančních prostředků účtu byla hozena na mou osobu.

Takže jsi tehdy zůstal skoro jediný, kdo stále věřil tomu snu?

Pomohl mi také jeden mladý brankář, Adam Chybík, který býval hráčem HC RT Torax Poruba. Velmi věřil v záchranu firmy, přišel a dal mi platbu předem za novou objednávku výstroje pro něho. Bylo to důležitých 50 tisíc. Stal se mým dobrým přítelem a také mě celou dobu podporoval a motivoval. Dále pak se mnou spolupracovala jedna externí firma – VONO Sport a bratři Novotní natolik věřili firmě, že pro nás pracovali na fakturu. Nechtěli platbu předem, i když věděli, v jaké situaci se firma nachází.

A co ostatní? Tví blízcí. Věřili ti?

Můj bratr mě odsoudil a postavil se proti mně dosti agresivním způsobem. Rodiče i přes malé pochybnosti, tedy spíše ty pochybnosti převládaly u otce, zůstali věrni. To je vše, nikdo další při mně nezůstal.

Co ses z celého toho pádu naučil?

Že horlivé srdce, touhu po spravedlnosti a pravou lásku nic nezabije! A že pokora, trpělivost, sebeovládání a čestnost v boji jsou ctnostné vlastnosti, které si přeji mít.

Dnes je tvoje firma v nejlepší kondici, v jaké kdy byla. Co je vlastně náplní její práce?

Ano, i přes exekuce a problémy má firma nejvíce zákazníků ve své historii. Dokonce má zákazníky také v dalších zemích a naše výrobky se dostaly do Kanady, USA, Ruska, Švýcarska, Německa, Rakouska, Finska, Slovenska, Polska, Španělska a dokonce na Gran Canaria. Naše firma vyrábí exkluzivní ručně vyráběnou hokejovou výstroj pro brankáře a provádí servis kompletní výstroje pro extraligové kluby.

Takže klientelou jsou hokejisti a hokejové kluby? Které například?

Servisujeme např. pro HC Vítkovice Steel, HC Oceláři Třinec, HC RT Torax Poruba, AZ Havířov, Piráti Chomutov a další… V naší výstroji chytali např. Martin Prusek, Roman Čechmánek a Milan Hnilička.

Jaká je konkurenční výhoda tvojí firmy?

Vlastně NON-STOP servis, operativně přistupujeme k zákazníkům, někdy se pracuje v noci, svátky, víkendy. Je to osobitý přístup. Hokej je rodina a se zákazníky mám nadstandardní vztahy, mohu říci i osobní.

Takže i díky osobitému přístupu se povědomí o tvé firmě šíří hlavně mluveným slovem?

Ano, ústní lidová slovesnost. Hlavně přístup, rozsah služeb, non-stop otevírací doba a láska kolem toho všeho :-).

S českými hokejisty se znáš osobně. Řekneš nám něco ze zákulisí?

Pravdou je, že hokej je rodina, a tak není těžké si vytvořit okruh hokejových přátel. Jsou i takoví, kteří mimo kamery a obecenstvo hoří pro to, co dělají a jsou i takoví, co hoří jen pro to, co jim naplní kapsy.

Komu fandíš v české extralize?

Těm, kteří dokážou pochválit soupeře za jejich výkon. Těm, kteří svého soupeře ctí a pomohou vstát svému protihráči.

Jak myslíš, že letos dopadne český národní tým na mistrovství světa v Bělorusku?

Upřímně, není to pro mě podstatné… podstatné je pro mě to, s jakým duchem budou bojovat. Přál bych si vidět balet na hokejových bruslích a to, co jsem uvedl výše.

Ale zpátky k tvému příběhu. I na konferenci jsi říkal, že samotné podnikání je vlastně příběh. Jak jsi to myslel?

Je to jako první rande, první polibek, první společná noc a první problémy ve vztahu. Jen vzpomínky na ty začátky překonají problémy, které do vztahu přijdou. Pouze celý příběh zachrání boj o ten sen o tu svou firmu. První živnostenský list, první prodaný výrobek, první oslava úspěchů a první daně, které do podnikání přijdou.

Co myslíš, že lidem nejvíce brání v tom, aby uspěli?

Chápu, že v dnešní nejisté době není moc prostoru pro odvahu a že lidé mají strach pustit se do ekonomického boje, ale pamatujte: Nejbohatší místo na zemi je hřbitov. Je tam pohřbeno tolik geniálních nápadů a projektů, které nikdy nespatřily světlo světa, a to jen proto, že dotyční měli strach.

Co nás může zastavit nebo odradit?

Strach a vlastní hloupost. Vlastní hloupost: uvěříte většině, špatný projekt, pýcha, podvody… Dle mého názoru:

1) Špatný projekt: horlivý boxer – mistr světa s doživotními zdravotními následky

2) Dobrý projekt: práce hrou a radostí – rodinný podnik s hierarchií a pravidly

Takže myslíš, že bychom například dobré rady neúspěšných lidí o tom, jak si máme plnit náš sen, neměli raději ani poslouchat?

Odpovím takto: Moudrý mluví proto, že má co říct, ale hlupák mluví proto, aby něco řekl. Z rozlišovacích schopností toho dotyčného zařadit do dané skupiny. A podle toho se rozhodnout.

Nicméně i tak přece potřebujeme občas slyšet podporu od druhých, že nám věří, že to zvládneme a tak, ne?

Ano, poslouchejme porodní báby v dané problematice. Na mnohé nás připraví a v mnohém nám pomohou.

Určitě ale nestačí mít jenom ten sen. Jaké další předpoklady podle tebe musí člověk mít, aby v tom kterém oboru uspěl?

Je to jako Beethoven a klavír, Picasso a štětec, Edison a žárovka, Shakespeare a divadlo, Karel Gott a mikrofon. Prostě to musíte mít v krvi a věřit v to. Nesmíte se přecenit a ani podcenit, najít pravdu o sobě, v čem vynikám, pro co mám vlohy. Jednoduše si nelhat a ono vám to do mysli přijde. Každý máme jedinečnou osobnost, každý máme jedinečné nápady.

Většina z nás ale často ani neví, co bychom měli v životě dělat. U tebe je to jasné a víš, co je a vždy bylo tvým snem. Jakým způsobem myslíš, že může každý člověk objevit, co je to u něj?

Jak jsem již uvedl, nelhat si. Zajít si do přírody, vypnout od starostí, rozjímat a s pokorou a upřímně se ptát a mluvit sám se sebou. Je jedno, jak šíleně to vypadá, prostě přejte si to vědět, dozvíte se to. V každém z nás to dřímá, probuďte to

Takže musíme vědět, co od života chceme a jestli to má smysl?

To je základní pilíř našeho rozhodování, na tom máme stavět náš sen. Nikoliv na písku, ale na skále s pevnými základy, protože, až přijde povodeň (a zákon schválnosti říká, že přijde), tak ten sen ukotven do písku zcela jistě odplave do nikam.

Gravitační zákon říká, že ať jste dobří nebo špatní, z výšky spadnete, působí na každého. Tak jak má vesmír přesně dané fyzikální zákony, tak i ty morální jsou přesně dané. Ano, každý, kdo půjde naplno do správného projektu, uspěje. To je zákon vesmíru, přesněji řečeno zákon Stvořitele.

Co si myslíš o vizualizaci?

Proces vizualizací je nezbytnou součástí našich snů, bez nich to nejde. Každý projekt prvně začíná v mysli, pak jej zhmotníme, např. dům, obraz, automobil… Je to velký dar, jak se radovat ze života. Takto si můžete vytvořit svůj vlastní svět.

Podle tebe tedy existují fyzikální a morální zákony, kterými se řídí svět. Jak to přesně myslíš?

Vesmír je megalomanský projekt zdrojové energie – Stvořitele, Boha, Nebeského Otce – jak je komu název vlastnější. Vědci uvádějí název ENERGIE. Tato Energie je zákonodárcem všeho, co ve vesmíru je. Myslím tím: zákony gravitace, přitažlivosti, přímé úměry, šíření světla a zvuku a také zásady morálního kodexu. Jedna ze zásad říká: „Kdo na jiného léčku chystá, sám je do ní polapen“ a že „lež má krátké nohy“. A také říká: „Kdo něco miluje, plně se tomu oddá, dostaví se fenomenální výsledky.“

Takže věříš, že třeba tzv. zákon přitažlivosti funguje?

Jsem velký pragmatik, vše si musím ověřit. Zákon přitažlivosti ověřen samotným uživatelem. Ano, funguje.

Pravda a láska vítězí. Souhlasíš?

Toto je taktéž zákon vesmíru, který říká: „Není nic skrytého, co nebude odkryto a nic tajného, co se nestane známým.“ Jen lidé mnohdy řeší čas, kdy bude pravda zjevena. Toto se neřeší. Až lež vyčerpá všechny falešné argumenty, vyjde z ní pravda. Například, církev popravila Jana Husa a po mnoha letech přiznala, že udělala chybu, že měl pravdu. Opět se pravda ukázala, jen o „trochu“ později. A tak je to se vším. Proto dobrá rada – nelžeme.

Ostatně i s tou láskou je to zajímavé. V poslední době si čím dál tím více všímám, že největší úspěch lidé zažívají v oblastech, které nejvíce milují. Proč myslíš, že je tak důležitá?

Láska je největším a nejsilnějším pilířem člověka. Láska je duchovní potřeba každého lidského tvora. Pro lásku lidé umírali a umírají, pro ni bojovali a bojují, pro lásku obětují.

Říkal jsi taky, že čím blíže jsme cíli, tím více zažíváme těžkostí. Proč myslíš, že to tak je?

Jsou to prohlášení lidí, kteří se srdcem vybojovali svou svobodu, svůj sen. Ti všichni mají stejnou zkušenost – před cílovou páskou byli nejvíc vyčerpáni.

Teď ještě něco o tobě. Jaké je tvoje oblíbené motto?

„Jen ten kdo vytrvá až do konce, stane se vítězem!“

Jsou nějaké knihy, které bys lidem doporučil?

Ta největší kniha je morální kodex v lidském srdci, čtěte v něm.

Máš nějaký oblíbený film, který tě inspiruje nebo motivuje?

Ten, který probíhá v mé mysli – proces vizualizací.

Jsi spíše introvert nebo extrovert?

Snad zrcadlím svého učitele – svědomí.

A ranní ptáče nebo noční sova?

Miluji noční procesy vizualizací, které protahuji někdy až do rána.  Večer neřešíte telefonáty, ruch civilizace a hlupáky, ti už spí…

Povídá se, že úspěšní lidé vstávají brzo ráno. V kolik vstáváš ty?

Někdy v devět, někdy v deset a někdy v poledne. Podle toho, jak dlouho v noci sním a bavím se prací.

Míváš to tak každý den?

Většinou v 9:30.

Vstáváš na první pokus?

Pokud se na ten den těším, vstanu hned. Pokud mě čekají těžší chvíle, vstávám tak na potřetí. Ale správně bych měl v každém dni vstát hned, protože i to zlé je k něčemu dobré. To se musím naučit.

A vstáváš takto i o víkendech?

Jelikož rád oslavuji, tak o víkendech vstávám i po poledni.

A nakonec ještě dvě věci. Jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Udržet si standard, správné návyky a obohacovávat se moudrem, pěstovat v sobě stále lásku a horlivého ducha.

Je něco, co bys začínajícím podnikatelům nebo i těm, co si zrovna procházejí podobnou krizí, jakou jsi zažil ty, doporučil?

Život by měl být fenomenální, má to být zábava. Zhmotněte to! A když přijde krize, nezapomeňte na svůj příběh!

Psáno pro Objevit.cz.