Archiv pro štítek: Referendum

Britové, prosím zůstaňte a pomozte nám reformovat EU

Problém je v tom, že Británie může přežít i bez nás, ale EU by se bez ní mohla rozpadnout. Tak jako je tam dobrým zvykem, neměli bychom, jako někteří, vyhrožovat, ale raději je slušně požádat, aby zůstali. Proč?

Naše Unie začala být příliš centralistická a byrokratická. Taktéž máme velký problém s naší vnější bezpečností. Do toho platíme velké sumy peněz nezodpovědným zemím, a zároveň si nejsme jisti, jestli se tím snažíme vyhovět líným místním lidem, jejich zkorumpovaným elitám a oligarchům, nebo bankéřům, investorům a spekulantům v bohatých zemích.

Během druhé světové války zůstala Británie tím posledním, kdo mohl zachránit svobodnou a demokratickou Evropu. Nechci být patetický, ale toto referendum mi tu situaci trošku připomíná. Pokud Británie vystoupí z EU, tak nevidím příliš pozitivních scénářů.

Pouze růst moci větších států nad těmi menšími, pouze růst Kremelské propagandy a Putinova vlivu v Evropě, pouze růst extrémistických stran způsobený pocitem velkého demokratického deficitu týkajícího se našich společných politických rozhodnutí.

To, co potřebujeme, je změnit to, jak Evropská unie funguje tak, aby lépe sloužila zájmům nás všech. Musíme trvat na skutečné subsidiaritě a požadovat obnovení suverenity našich členských států v naprosto každé záležitosti, kde není absolutně nezbytné mít celoevropské řešení.

Věřím, že Spojené království by i jako nečlenský stát i nadále zůstalo svobodnou a prosperující zemí. Ale toto rozhodnutí není pouze o nich. To, o co je jako občan relativně malé středoevropské a post-komunistické země žádám, je, aby zůstali. V tom se přidávám k apelu otevřeného dopisu českých veřejných osobností.

Naše země by to, na rozdíl od jiných, neměla tak jednoduché, pokud by Británie odešla, a zároveň bychom ztratili velmi cenného spojence v reformě naší společné Evropské unie. Proto Brity žádám, aby zůstali. S nimi jako členy EU na tom bude Evropa o mnoho lépe.

Anglicky si můj text Britům můžete přečíst zde.

Dále čtěte:

Co se mi líbí na politickém systému Švýcarska?

Při četbě literatury během mého studia mě napadlo, že se na svém blogu mohu podělit o zajímavé výpisky. Především tedy o ty, které mi přijdou užitečné a obohacující. O to, co může vést k dalšímu přemýšlení, inspiraci pro vlastní hodnotový systém i pro konkrétní řešení pro Českou republiku.
Výpisky z politologické literatury – Švýcarsko
– federace
– reálná subsidiarita v praxi – primární jsou obce a kantony (ještě před nimi lid/jednotlivec jako suverén) – decentralizace
– konsensuální model demokracie – vládní, parlamentní a veřejná diskuze vedoucí ke všeobecné shodě – kompromis, který skutečně projde (jinak může být odvolán v referendu)
– svobodné/volné mandáty zákonodárců – politické strany de facto nemají žádnou moc
– rigidní ústava s jasně vymezenými pravomocemi jednotlivých orgánů, navíc změnitelná pouze s pomocí referenda
– vychází to již z historie – svobodné spontánní formování spojenectví kantonů
– člověk se více cítí být občanem své obce a kantonu, až poté jako Švýcar – což se projevuje i při naturalizaci (nabývání občanství) – nejdříve jej člověk získá v obci a kantonu, až poté v rámci celého spolku
– neexistence funkce premiéra či prezidenta, jak ji známe – 7 členů spolkové rady (vlády) se v jejím čele střídá a vždy ten jeden reprezentuje Švýcarsko navenek
– z toho pramení i neexistence třídy politických papalášů
– zároveň s tím, že volené orgány často jsou neplacené funkce (člověk je dělá jako občanskou ctnost)
– existence dvou komor, kdy do první (dolní) se volí dle poměrného systému (bez existence omezující klauzule pro vstup strany do parlamentu) a do druhé (horní) se volí většinovým systémem (dle zastoupení jednotlivých sociálních skupin)
– Švýcarsko je polopřímou demokracií – je zde kombinace zastupitelské a přímé
– existuje totiž rozdíl mezi referendem a (lidovou) iniciativou – kdy formulaci otázky referenda sestavuje vláda nebo parlament
– iniciativou pak může 100 000 voličů (cca 2,5 % oprávněných) zařídit úplnou ústavní revizi
– referendum (obligatorní neboli ústavní) se koná v případě změn ústavy (např. o nevstoupení do EU, OSN atd.)
– referendum (fakultativní) se děje tehdy, když 50 000 (cca 1,1 %) voličů (nebo 8 kantonů) požaduje hlasování o právě vydaném zákonu, se kterým nesouhlasí
– v některých kantonech k hlasování o nějaké věci scházejí všichni občané
– volby do obou komor se konají co 4 roky ve stejný čas – komory pak volí soudce a další státní orgány
– přijímání zákonů probíhá tak, že každý návrh zákona musí získat souhlas obou (rovnocenných) komor parlamentu (Národní i Stavovské rady) – v případě, že se tak nestane, vytváří se zvláštní orgán, na kterém rovný počet zástupců z obou komor vypracuje kompromisní návrh, o kterém se následně hlasuje, a pokud neprojde, je pak definitivně zamítnut
– parlamentní zákony získávají 94% podporu občanů v případě hlasování v referendech (u obligatorních 2/3 občanů)
Výhody i kritika
– za hlavní výhodu švýcarského systému se dá mj. považovat to, že zákony, které lid přímo spoluvytváří, se následně lépe uvádějí do praxe
– kritici tomuto systému však vyčítají jeho údajnou nepružnost (pomalé schvalování zákonů z důvodu referend), velký vliv zájmových skupin, které mají větší finanční prostředky na ovlivňování veřejnosti nebo to, že vláda již předem dělá ve svých návrzích zákonů ústupky, aby mohly tyto zákony projít
Zdroj informací: Jeřábek, M.: Švýcarsko: Polopřímá demokracie – konsensus, efektivita, stabilita. In: Dvořáková, V. a kol.: Základní modely demokratických systémů. Praha 2010

A co tak nákupní centrum ve tvaru haly?

Město, sponzoři, velký byznys atd. se dohodli, že zbourají podle názorů mnohých jednu z kulturních památek Frýdku-Místku. Že prý tam máme málo supermarketů, tak potřebujeme jedno nové velké nákupní centrum. Dobře, supermarketů máme na počet obyvatel údajně nejvíce z celé republiky, dokonce jsme snad jediné středně velké město na světě, které má hned dvě městská centra, tak proč nebudovat třetí… Jenže opravdu je nutné zbourat víceúčelovou halu? Ještě v situaci, kdy s tím nejen občané města, ale i lidé v širším okolí poměrně silně nesouhlasí?
Tehdy se to rozhodlo ještě v době, kdy občané stále spali. Kdy politici si mysleli, že jsou vládci, kteří si budou dělat, co je pro ně dobré, a občané jim do toho nebudou kecat. Doba se však trošku změnila! Lidé si i v této relativně zaostalé (na druhé straně však zase relativně vyspělé) části světa začínají uvědomovat, že to je jejich město, že politici jsou jejich zaměstnanci, ne vládci. Začínají se angažovat, vytvářet petice, požadovat referenda.
Všichni víme, že lobby supermarketů je v naší zemi obecně silnější, než schopnost našich politiků odolat tlakům jejich úplatků. Dobře. Politici schopni takovým tlakům odolávat se nám teprve rodí. Ostatně policisté, státní zástupci a soudci, kteří by politiky toho neschopné posílali do vězení, se rodí také. Takže mě napadlo – co udělat prozatím takový kompromis?
Starou halu zbourejte, ale postavte ji v tom samém tvaru na tom samém místě znovu – a v ní ony supermarkety, obchody, kanceláře, byty atd. Vedle se postaví hala Polárka pro dva tisíce lidí, a všichni budeme doufat, že se hokejové družstvo Frýdku-Místku nikdy nedostane do extraligy, abychom ji nemuseli nafukovat. Co vy na to?