Archiv pro štítek: Radikální levice

A ať generální stávka trvá… 41 let!

„Já bych si moc přál, aby ta generální stávka byla, aby nebyla dvouhodinová, aby byla třeba týdenní,“ řval dnes na Václavském náměstí nejviditelnější boss českých odborů Jaroslav Zavadil. A jak to všechno začalo? „Úterý 24. února (1948, pozn.) ve 12 hodin začala generální stávka, které se zúčastnilo 2,5 milionů pracujících. Měla pomoci prosadit sociální a ekonomické požadavky.“

Ano, slyším vaše slova. Nechcete návrat komunistů ani totalitu. Chcete jen prostě lépe žít a myslíte si, že kvůli této špatné vládě se vám to nedaří. Chápu to. Kdysi jsem tak taky uvažoval. „Nejsem tak šťastný, jak bych chtěl, nemám tolik peněz, kolik bych chtěl, nemám takové politiky, jaké bych chtěl, nemám takové spoluobčany, s jakými by se mi žilo lépe a vůbec – kdo to má všechno vydržet, už je toho moc!“ Ano, i takhle se dá uvažovat.

Nebo takhle: Jak můžu být šťastnější? Která životní filozofie, náboženství či psychologický směr mi v tom může pomoci? Jakou knihu si o tom mohu přečíst? Jaký článek, film, člověk mi s tím pomůže? Jak mohu vydělat více peněz? Z těch, kdo to již poctivě a z ničeho dokázali, kým se mohu inspirovat? Jak mohu já konkrétně s tím, co už umím, zařídit, abychom měli lepší politiky? Sakra, není tam nikdo lepší, není už konečně řada na mně? Jak mohu zlepšit náladu ve společnosti? Jak mohu pomoci druhým, aby žili lepší životy, a měli jsme se tady všichni lépe? Jak se mohu zbavit stresu? Jaké věci mohou zlepšit mou odolnost vůči němu?

Ne, dámy a pánové, mí spoluobčané, žádný odborář, žádný šéf komunistů, žádný nový charismatický vůdce ani s těmi nejlepšími slovy či nápady nás nespasí. Žádný další mesiáš už nepřijde. Teď je to všechno na nás. My, každý sám u sebe musíme začít a měnit tento svět zevnitř.

A pokud namítnete, že to je sice možná pravda, ale tato vláda je prostě objektivně strašná, tak s vámi budu souhlasit. Je hrozná. A ta, co přijde po ní, bude pravděpodobně ještě horší. Ale taky tomu tak být nemusí. Možná se nám podaří, že najdeme dostatek schopných a lepších lídrů a v dalších volbách je tam dostaneme. Však přemýšlejme – co můžeme ještě dnes udělat pro to, abychom tuto vládu zlepšili? Víte, jak by to mohla dělat lépe? Víte, jak na to Nečasovi dodat odvahu? Tak mu napište!

„Buďte tou změnou, kterou chcete vidět na tomto světě.“ Mahátmá Gándhí

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Anor_1948

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/203915-vlada-je-zkorumpovana-a-mela-by-odejit-tvrdil-zavadil/

Ruďoši v čele studentských protestů

Tak jsme si zaprotestovali. Podle pořadatelů policie odhadla, že nás bylo v Brně kolem 6000. Na vysoké škole se mi líbí čím dál více jedna věc – tudíž nutnost používat kritické myšlení a dohledávat zdroje. Je to sice otravné, ale má to svůj smysl. Mají studenti skutečně nárok (privilegium) na neomezené vzdělávání z veřejných rozpočtů zdarma? A kdo to platí? A mají do toho tito co mluvit?
Asi je to logické – když někdo ze studentů, kteří mají pravicové smyšlení (a kde jsou ty časy mladých voličů TOPky, VV, ODS), už s prosazovanou reformou vysokých škol souhlasí, asi se nebude účastnit protestů proti ní. A pak se to asi nutně stane, že právě do čela těch protestů se dostanou ti největší levicoví radikálové, budoucí odboráři, budoucí ministři financí, kteří nás budou zadlužovat v době růstu, budoucí premiéři krachujících zemí, sočuasní i budoucí anarchisté, ale taky možná úředníci zelenorudé globální vlády. (Ta si sice bude říkat svobodná a demokratická, ale všichni víme, že tou nejdemokratičtější zemí je přece KLDR).
Je trošku zvláštní, že zastánci reformy z řad studentů nezahájí protesty právě proti těmto protestům, které protestují proti reformě VŠ. Ale nenechme se mýlit. Skandovalo se „nechceme reformy“ – nikoliv „nechceme reformu“ – a člověk, vysokoškolák, který má nějaké kritické myšlení (a já věřím, že právě za tuto schopnost jsou s námi někteří lidé, kterým by mohl být osud VŠ jedno a platit by nám nemuseli, že právě toto očekávají, že nás vysoké školy naučí), tak by mu to mělo být minimálně podezřelé.
Hesla typu „reforma smrdí,“ „Dobeše do koše,“ a tak dále už přeci nejsou v racionální rovině. Ale vím – dav není racionální, dav nehledí na následky, dav nereflektuje, v davu se ztrácí jedinec a dav málokdy přinesl něco dobrého.
Někteří studenti si myslí, že „vzdělání není zboží,“ že „titul není zboží“ atp. No, je to přinejmenším sporné. Je dost pravděpodobné, že mnozí studenti si nevšimli, že žijeme ve světě volného trhu a především práva na osobní vlastnictví a na následování vlastního štěstí (no dobře, to poslední mají Američané). Že jaksi tím, že mám diplom z vysoké školy, že jsem zvýhodněn na trhu práce (i když!), tak tím získávám něco, něco, co je v můj vlastní osobní prospěch. Hezké jsou fráze, že peníze nejsou všechno, ale lépe znějí od lidí, kteří je mají, než od těch, kteří je ostatním závidí, protože je někdo přesvědčil, že mají být chudí, že chudoba je správná věc.
Takže vzdělání je minimálně statek smíšený, ani čistě veřejný, ani čistě soukromý. Potřebujeme ve společnosti filozofy, potřebujeme sociální vědce, umělce atd. Jenže je třeba, aby je někdo platil. A já nemám nic proti tomu, aby je platili daňoví poplatníci, ostatně je to v jejich zájmu (ale toto je můj názor, který bych jim jako ten elitář neměl vnucovat), ale měli by k tomu dojít sami, resp. by s tím měli souhlasit, že nám chtějí to vzdělání platit – a my bychom se neměli těmto absolventům učilišť posmívat, ale měli bychom jim být vděční, vděční za to, že můžeme studovat to, na co máme talent, že nás neposlali do uranových dolů jako se to dělo předchozích generacích.
Řádně odložené školné se zvýhodněnými půjčkami a za jasných podmínek možná není úplně špatný nápad. Někteří lidé prostě nepochopí, proč je v celospolečenském zájmu, abychom tu ty filozofy, společenské vědce nebo umělce měli. Avšak kompromis pro ně by mohl být takový, že studenti, kteří na sebe vezmou ten risk – a půjdou tyto prestižní (avšak nejistě uplatnitelné obory) studovat, tak si na ně přispějí. A školné by možná opravdu mohlo být i takové, aby si na něj student mohl sám vydělat o letních prázdninách, jak říkal předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.
Abych to shrnul. Jsem rád, že studenti vyšli do ulic. Jsem vždycky rád, protože si myslím, že občanská společnost v této zemi se musí probudit, resp. vytvářet. Jsem proti reformě VŠ tak, jak ji navrhuje tato (pro mě socialistická, v žádném případě ne pravicová) vláda. Velice nerad vidím omezování akademických svobod, ač s jejich úžasnou výhodou a důležitostí se teprve seznamuji. Ale osobní útoky, demagogické výlevy, marxistické proklamace, všechno ještě skrytě, manipulativně a promyšleně – tomu říkám NE! A jsem rád za gesto, které nyní udělal prezident, protože se asi bohužel naplňuje můj předpoklad od minulých voleb – že jsou-li mí vrstevníci  schopni nechat se nachytat na populární marketing TOP 09 nebo VV, v příštích volbách budou horlivě volit extrémisty zelené, oranžové a hlavně rudé.
A možná ještě takto – vzdělanost není zboží; vzdělání nebo diplom jím být může.

Pravice, ozvi se!

Již více než rok nám v České republice vládne údajně pravicová vláda rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. Je složena ze dvou pravicových a jedné údajně středové až středopravicové strany. Tato vláda však zvyšuje daně, zadlužuje naši zemi, ztěžuje lidem podnikání a provádí další kroky, které by člověk očekával spíše od šílenců z levicového spektra. Co na to česká pravice? A proč tu ještě nevznikla Tea Party?

Ano, pro pravicově smýšlejícího člověka v naší zemi je obtížné říct, zda Nečasovu vládu podporuje či nikoliv. Osobně – ač vypadla má konzervativní středopravicová KDU-ČSL ze sněmovny – jsem byl za většinu 118 hlasů pro pravicové strany velmi rád a pár minut po výsledcích – do doby, než média přinesla zprávu o schůzce pražských mafiánů – jsem věřil, že by to mohla být skvělá vláda, která tuto zemi posune správným směrem. Taky jsem byl rád, že prohrál Jiří Paroubek, nestal se premiérem a společně se současným sociálně-demokratickým předsedou nenastoupili pro naši zemi cestu směrem k Řecku (ano nevěřím na lež, že strašení Řeckem byla lež).

Říkal jsem si – je to sice vláda mafiánů – ale aspoň pravicová. Nečasova (mnohdy spíše Kalouskova) vláda ale začala strmě ztrácet nejen důvěru mou, opozice, většiny lidí, ale také čím dál častěji pravicově smýšlejících osobností, novinářů, komentátorů a především voličů.

Nedávno nastala chvíle, kdy jsem vládu zase začal na moment podporovat. Bylo to tehdy, když jsem poslouchal nenávistné a bolševické projevy odborářských bossů při nedávné stávce dopravních odborů. Tam jsem si opět uvědomil, že příští vládou by mohli být právě takovíto lidé.

Měla by se ale česká pravice spokojit s hrozbou toho, že tady bude vláda radikální a mnohdy nedemokratické levice? Neměla by pomýšlet na jinou možnost? Neměli by se občané, kteří věří, že pravicové ideály jsou nejen pro naši zemi lepší – než ty levicové, začít ozývat? Nemělo by nám začít vadit šílené zadlužování, zvyšování daní, zavádění poplatků, které znepříjemňují podnikání, neschopnost a nevůle vlády bojovat razantně s korupcí, záměrné neřešení faktické neexistence právního státu, směšné a trapné kauzy, po kterých v civilizovaných zemích politik odchází z veřejného života?

Víte, co je Tea Party? Jedná se o volné sdružení amerických občanů, kteří začali být nespokojeni s levicovou agendou jejich prezidenta Obamy. Ve chvíli, kdy v Evropě (a u nás) masivně demonstrují obyčejní občané za větší socialismus – v USA demonstrují ti samí – obyčejní občané z nízkopříjmových skupin – za méně socialismu. Vadí jim zadlužování, zvyšování daní, stát tam, kde nemá co dělat atp. Chápou, že pracovní místa nevytváří politici, ale především malí a střední podnikatelé, kterým by politici neměli házet klacky pod nohy.

Není na čase na českou Tea Party a na masové protesty proti levicovým krokům Nečasovy vlády také u nás?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=201681