Zvýšení platů? Potom poslanecký fond solidarity

Poslanec Marek Benda v souvislosti s případným zvýšením platů politiků a soudců logicky argumentuje, že „(…) najednou řekneme, že soudcovská moc je víc a má být placená lépe? To považuji za absurdní a nepřijatelné,“ řekl Právu. Ano, kdo rozumí demokratickým mechanismům a oddělení tří složek moci ve státě, tak si uvědomuje, že zvýšit plat soudcům, ale politikům již ne, by bylo principiálním narušením nezávislosti těchto složek.
Kdo si dále uvědomuje, jak rozsáhlá je současná ekonomická krize, možná tuší, že v následujících letech, spíše dekádách, již nebudeme zažívat ekonomický růst (zcela určitě pak ne takový jako v letech 2005-2007), takže případný argument – nezvyšujte si ty platy aspoň teď, když je krize, ale počkejte, až odezní, je trošku dobově neplatný. (A ty platy se prostě zvyšovat budou, protože je na to zákon, který naši zástupci v minulosti schválili, a pokud s tím někdo nesouhlasí, tak mu nikdo nebrání, aby se stal politikem a prosadil zákon, že se politikům platy zvyšovat nebudou).
Co proto navrhuji?
Aby se normálně podle zákona zvýšily platy jak soudců, tak politiků, ale nějakému odvážnému poslanci bych doporučil, aby zřídil Poslanecký fond solidarity, na který budou politici dobrovolně posílat tu částku, o kterou se jim ten plat zvýší. Pohyby na účtu tohoto fondu by pak byly veřejně přístupné, a každý občan by se tak mohl podívat, zda a kolik jeho volený zástupce do onoho fondu přispívá a podle toho by pak mohl i volit.
Finance z tohoto fondu by se pak mohly použít na pomoc těm, které vládní škrty skutečně zasáhly, těm, kteří onu státní pomoc skutečně potřebují. Tím bychom se zároveň také posunuli zase směrem o krok blíž k vyspělé solidární zemi, kde lidé dobrovolně přispívají na charitu ze svých financí (i z toho, co ušetřili na tom, že jsou nižší daně díky nižší státním výdajům), místo aby péči o staré, nemocné a ty, kteří finanční pomoc ostatních skutečně potřebují (protože si ji opravdu sami zajistit nemohou), nechávali alibisticky na anonymním státu.

Oni si zvýšili platy! To nás přece zruinuje!!!

Ano, souhlasím s vámi – zvýšit si platy v době, kdy je většina občanů přesvědčena, že se jim snižuje životní úroveň, kdy vláda nesmyslně zvyšuje daně a udělat to vše ještě ve společnosti, která je přesvědčena, že politici by měli za svou práci pobírat snad jen almužnu (zatímco kdyby tam byli oni (pivní kecálisti) sami, tak by si samozřejmě nakradli ještě více), je ze strany vlády mírně řečeno hloupé a neprozíravé. Snad to nejsou ony očekávané a potřebné nepopulární kroky. Ale proč nám to tak vadí?
Pokud se nějakému občanovi nelíbí, že si jeho volený zástupce zvýšil plat, a má pocit, že to dělá neoprávněně, existuje jednoduché řešení – prostě si zjistěte, který politik pro danou věc hlasuje, a příště ho nevolte!
Co je však horší? Závist a nenávist! A to téměř třídní, minimálně stavovská. Vzhledem k tomu, že žijeme v demokratické zemi, panuje zde naprosto mylná představa, že politici jsou nějaká vyvolená privilegovaná nesmrtelná skupina, nějací „zlí oni“, zatímco jsme tu „hodní my“. A tito „oni“ se „nám“ údajně snaží neustále škodit, a my proti „nim“ musíme bojovat (a taky proti „nim“ nemůžeme nic udělat)!
Ne, vážení, takhle demokracie nefunguje! Jsme tady my všichni a my všichni si volíme své zástupce (zaměstnance), které příště volit nemusíme. Takže pokud má někdo pocit, že máme ty zástupce špatné, nechť bere na vědomí, že máme jen takové politiky, jako jsme my sami, tedy skutečně naše zástupce. A někdy si říkám, že na to, jací jsme my občané, máme ty politiky ještě zatraceně dobré!
A už se budu opakovat, když znovu upozorním na to, jak si občané často stěžují, že se o ně politici zajímají jen před volbami, a pak čtyři roky nic. Sáhněme si prosím všichni do svědomí – kolik času věnujeme politikům my sami? Mnozí z nás se začnou zajímat až ve volební místnosti, někteří ani volit nejdou.
A argument, že na to nemáme čas, protože přece musíme vydělávat peníze, abychom mohli platit daně, je asi tak platný, jako si stěžovat, že v obchodě necháváme moc peněz, zatímco máme na schránce hrdě napsáno, že reklamní letáky, které by nám mohly pomoci ušetřit stovky korun ročně, nechceme. Naši volení zástupci-politici jsou (bohužel) zodpovědní za mnoho miliard korun, které tvoří desítky procent našich daní!
Je proto v našem nejlepším zájmu se o naše politiky zajímat celé volební období – a pokud chceme mít více peněz (tedy platit nižší daně), musíme si volit zodpovědnější, čestnější a schopnější zástupce!

Laické hodnocení kroků Nečasovy vlády II.

Dnes nebudou převažovat pozitivní hodnocení. Za poslední dny se chci vyjádřit k Benešovým dekretům a cestě premiéra do Německa po zemi vůbec, o návrhu, aby si poslanci nemohli přivydělávat v dozorčích a dalších radách. O tom, proč není u nás dobré mít povolené 0,3 promile alkoholu za volantem, o tom, jak chce premiér podporovat rozšíření EU o Turecko nebo o snížení platů v armádě a o finanční ústavě.

Myslím si, že pro dobrou a kvalitní přítomnost a budoucnost se potřebujeme vyrovnat s minulostí. Domnívám se, že vysídlení sudetských Němců nebylo správnou věcí (a člověka i logicky napadne, že bylo už tehdy řízeno z Moskvy, aby se tak Sověti zbavili 3,5 milionů vyspělých Němců, kteří by pravděpodobně nástup komunistické totality ani vítězství komunistů v ještě demokratických volbách, nedovolili). Dělo se při něm i spousta konkrétních zločinů, které se objevují pro náš národ jako noční můra ještě dodnes. Je podle mě nutné si přestat něco nalhávat, trapně a nedůstojně se vymlouvat a podívat se pravdě do očí a řádně se omluvit a nahlas říct, že to nebylo správné a že toho naše země lituje. K tomu bohužel Petr Nečas (zatím) nemá odvahu a dále bude jen posouvat problém, který bude česko-německé a česko-rakouské vztahy i nadále právem znepříjemňovat.

Co ale muselo asi každého daňového poplatníka a fanouška Petra Nečase potěšit, byla jeho cesta do Berlína (a předtím do Bratislavy a Budapešti) autem. Jaký je to rozdíl třeba oproti bývalému ministru zahraničí Zaorálkovi, který mnohokrát používal vládní tryskáč i na cestu do Ostravy. Myslím si, že to není od premiéra žádné populistické gesto, ale naopak krásná ukázka toho, jak má jít nejmocnější muž v zemi pozitivním příkladem. Kdyby si tak z něj vzal příklad i prezident (narážím na jeho trapné vyjádření ohledně snižování platu prezidenta).

Popravdě vůbec nechápu, jak mohou zvoleni poslanci sedět v dozorčích radách státních nebo veřejných firem atp. a ještě za to brát neuměřené peníze. Doufám, že se Petru Nečasovi podaří prosadit zrušení takovýchto a dalších věcí.

Plně souhlasím s občanem Petrem Nečasem v tom, že když nám Čechům povolíme za volantem jedno pivo, dáme si dvě nebo tři. Myslím si, že má smysl, aby v případě alkoholu za volantem byla nulová tolerance a aby se i více než dnes zpřísnily postihy za vážné porušování dopravních předpisů. Četl jsem o tom, jak se v USA jezdí úplně jinak. Ale tam si lidé uvědomují nejen sami sebe, ale i ostatní lidi kolem nich. U nás zatím většinou neumíme ani jedno. A už vůbec ne jenom na silnicích.

Jediná demokratická strana, která jasně říkala, že je proti vstupu Turecka do EU, byla KDU-ČSL. ODS a TOP 09 se sice tváří konzervativně, ale myslím si, že konzervativec neupřednostňuje momentální ekonomické výhody nad prevencí před problémy, které by daná věc mohla přinést do budoucna. Turecko je sice velmi sekulární a na jednu stranu by jeho přijetí bylo ekonomicky výhodné jak pro státy EU, tak pro Turecko, ale myslím si, že by Evropa měla i ve 21. století a i těch následujících zůstat převážně křesťanská a liberální – ne muslimská. Což prý hrozí. Ale možná to premiér Nečas myslí jinak – myslí si, že EU je pouze ekonomická organizace, ne politická. Což podle mě již dnes dávno není pravda a navíc osobně jsem zastáncem evropské federace, takže já to vnímám takto. (Což neznamená, že nevidím jako obrovský problém Evropy dneška její demokratický deficit a problémy socialistických vymožeností).

Dále si myslím, že není úplně nejlepší nápad snižovat platy v armádě. Sice se o problematiku podrobně nezajímám, ale armáda by měla (stejně jako vzdělávání či podpora rodiny) být prioritou i v údajné ekonomické krizi.

A konečně – finanční ústava. Podle mě je zakotvení toho, aby v ústavě bylo jasně napsáno, že deficit státního rozpočtu musí být vyrovnaný a případné zadlužování by se nějak procentuálně odečítalo pro tento schodek hlasujících poslanců z jejich platů, správné. Důkazem toho, že to funguje, je Švýcarsko, kde mají v ústavě zakotvené, že rozpočet musí být vyrovnaný a kde žádné schodky rozpočtu a patrně ani dluhy nejsou. To jsou holt ty občanské země.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=152785