Jde jim jen o vlastní prospěch! Že by projekce v praxi?

Češi jsou přesvědčeni, že lidem, kteří vstupují do veřejného prostoru, a stávají se tak politiky, jde jen o vlastní zviditelnění, o nabytí majetku či o získání moci. Odhalil to průzkum společnosti CVVM, podle něhož tyto názory zastává drtivá většina občanů (kolem 90 %). Není to ovšem pouze ukázka jednoho z nejznámějších pojmů v psychologii – projekce?

O projekci víme, že je to tendence připisovat druhým lidem vlastnosti a schopnosti podle nás samotných. Češi v tomto průzkumu ani tak nevypovídají o svých volených zástupcích, jako o sobě samotných. Často se setkávám s tím, že si tzv. obyčejní lidé stěžují, jak jsou ti jejich politici špatní, že by tam měli být lepší. A když přijde řeč na ně samotné – proč s tím tedy něco neudělají, proč nedají všanc své vlastní jméno, svou pověst a osobní značku, dozvídáme se něco v tom smyslu, že oni sami by si tam nakradli ještě více, akorát by to dělali chytřeji.

Ano, není to pouze o lidech, je to začarovaný kruh. Nemůžeme mít lepší politiky, než jsme my sami, protože v parlamentní demokracii si volíme sami sebe, své reprezentanty. Zároveň však tito reprezentanti ovlivňují nás samotné, jdou nám příkladem. Zvlášť u nás, kde prezidenta stále považujeme za nějakého krále, který tady je od toho, aby zajistil věčnou spravedlnost na zemi.

Přitom, kdybychom se vzdali naší naivní představy, že volený politik má být někdo svatý a bezchybný, kdybychom je přestali všechny házet do jednoho pytle – žvanit o tom, že všichni jsou stejní a všichni kradou, kdybychom si uvědomili, že demokratický politik není příslušník nějaké zvláštní nedotknutelné kasty, ale je to běžný občan, obyčejný člověk, jeden z nás, kterého si na nějaký čas volíme, aby se staral o veřejné záležitosti, tak by se i u nás politická kultura rapidně zlepšila.

Slušní a schopní lidé by se přestali bát do politiky vstupovat, protože by se jejich společenský status ze dne na den nezměnil z uznávaného vědce, špičkového chirurga či úspěšného podnikatele na úroveň prostitutky, tedy poslance.

Uvědomme si, že začít musíme každý sám u sebe. Že nic neměnící nadávání na ty, kteří to dělají špatně, správu našich veřejných záležitostí nezlepší ani neulehčí naším rodinným rozpočtům. Že naopak věcné a poctivé přemýšlení o problémech, kterým rozumíme, užitečné rady lidem, kteří mají svěřenou moc, jejich pečlivé rozlišování a především využívání všech demokratických nástrojů, včetně těch internetových, může naši zemi posunout zase o něco k lepšímu.

Miroslav Návrat,
autor je studentem Politologie a Psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně

Vyšlo v měsíčníku Psychologie dnes 5/2013

Názor občanů – politický rozklad země? Pokrytectví!

Podle nedávného průzkumu společnosti SANEP si prý většina občanů myslí, že Česká republika trpí politickým rozkladem. Jak pokrytecké! Jak můžeme mluvit o politickém rozkladu, když se politického života téměř neúčastníme?

Podívejme se na čísla – kolik procent občanů je členy nebo alespoň registrovanými příznivci některé z politických stran? Zhruba 2 %. A jak vypadala volební účast v posledních volbách? Senát – 24,6 % ve druhém kole; obce – 48,5 %; evropský parlament – 28,2 %; poslanecká sněmovna – 62,6 %.

Proč je u nás krize politiky? Protože se jí neúčastníme. Většina občanů si o sobě myslí, že jsou jen ovce, za které budou „ti nahoře“ řešit jejich osobní problémy. Toto se musí změnit.

S tím souvisí i přecházení na přímou demokracii. Ve Spojených státech si lidé volí přímo prezidenta, senátory, poslance, guvernéry států (něco jako u nás hejtmani), starosty, státní zástupce (kdo je u nás vlastně volí?), šerify, pokladníky okresů a spoustu dalších veřejných činitelů, které si platí ze svých daní. U nás takto volíme pouze senátory! Tady najdete odkaz na takový typický volební lístek – http://www.electronic-vote.org/GIF/ballotusa2004.jpg

Proto vás vyzývám – pokud chcete změnit současnou politickou situaci v naší zemi – začněte do toho politickým stranám mluvit! Už jsme zjistili, že nestačí nadávat. Pojďme nyní odhalit i takové tajemství, že nestačí pouze jednou za čtyři (pět či šest) let chodit k volbám a kroužkovat!

A o tom, že Česká republika vlastně netrpí politickou krizí, ale spíše společenskou, zase někdy příště.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=197246