– hlavní město je Amsterdam, ale hlava státu, vláda ani parlament zde nemají sídlo
– hlavou státu je královna Beatrix
– schvalování ústavních změn – nejdříve v každé z obou komor parlamentu musí změna ústavy získat 50 % + jeden hlas -> pokud získá tuto podporu, je parlament rozpuštěn a vyhlášeny nové volby -> po nich musí získat 2/3 většinou členů v každé z komor
– podle Ústavy je panovníkem vždy protestant (např. princezna Irena se svým sňatkem se španělským šlechticem Carlosem Hugem v roce 1964 vzdala za sebe i své potomky možnosti ujmout se kdykoli v budoucnu nizozemského trůnu z důvodu konverze ke katolictví)
– dlouhé sestavování vlády po volbách (klidně 100 až 200 dní)
– v poslední době dochází k rychlejšímu střídaní vlád a jejich pádům (zj. kvůli koaličním sporům), přesto ale platí, že kabinet vládne s mnohem větším konsensem parlamentních skupin, než je tomu v jiných zemích
– mocné poradní orgány – Státní rada (v jejím čele panovnice), Sociálně ekonomický výbor (SER), veřejnoprávní organizace
– vládu jmenuje vláda sama; jako kolektivní orgán vláda formálně neexistuje, jen jednotliví ministři
– vláda má pravomoc rozpustit parlament
– původně sociálně-náboženská segmentace společnosti – tzv. sloupy – dvě linie štěpení – konfesní (kalvinisté, katolíci, sekularizovaný blok) a třídní (liberální uskupení vyšších a socialistický blok nižších tříd) – s tím spojena nízká nebo téměř žádná fluktuace voličů
– členové Státní rady a soudci Nejvyššího soudu jsou sice jmenováni doživotně, v praxi však končí v 70 letech odchodem do důchodu
– výrazné pravomoci jednotlivých obcí – přičemž polovinu financí získávají přerozdělováním z centra podle počtu obyvatel a druhou polovinu z místních daní
– starosty vybírá z centra královna; jsou jmenováni na šest let a pokud se ke konci tohoto období neobjeví návrh na jiného starostu, je stávající prakticky automaticky potvrzen ve své funkci na další období
– podobně jako v Izraeli je i zde proporční volební systém vytvořen tak, že existuje pouze jeden volební obvod na celém území (a k poměrnému volebnímu systému se z dvoukolového většinového svého času přešlo na základě konsensuální dohody všech stran) – volič může měnit pořadí kandidátů na kandidátce své strany
– neexistuje spodní hranice pro vstup do dolní komory (takže i strany, které získají 1,3 %, se dostávají do parlamentu)
– kampaň si strany financují z vlastních zdrojů – od státu pouze tzv. nepřímé dotace – podpora činnosti stranických „výzkumných“ ústavů, rozhlasového vysílání v době voleb atd.
– volební kampaň trvá 43 dní – od okamžiku, kdy jsou kandidáti nominováni
– existence politické strany Zelená levice (GroenLinks), která vznikla jako federace čtyř, původně samostatných, malých levicových stran: CPN – Komunistické strany Nizozemska, PSP – Pacifistické socialistické strany, PPR – Politické strany radikálů a EVP – Evangelické lidové strany
K poslechu vyspělá hudba z Maastrichtu:
http://www.youtube.com/watch?v=cO6EFEgPm5k
Zdroj:
| Říchová, B.: Nizozemské království: od konsensuální demokracie k polarizovanému systému vládnutí. In: Říchová, B. a kol.: Západoevropské politické systémy. Praha 2009 |