Štítek: Mormoni

Kde to funguje? Podívejme se na mormony

V tomto článku nechci řešit teologickou či filozofickou správnost mormonského učení, jde mi o inspiraci jejich životním stylem, o to, čím se můžeme dnes inspirovat i my pro řešení současných problémů světa a České republiky. Ať už si tedy o mormonech myslíme cokoliv, pojďme se podívat na jejich životní styl. Podívejme se, jaké přináší výsledky, pojďme o tom nezávisle a nestranně přemýšlet a zamysleme se nad tím, co bychom si od nich mohli vzít jako příklad.
Takže nejdříve pár informací. Mormoni (tedy následovníci Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů) žijí v průměru o deset let více než běžná populace. Mají méně zdravotních problémů a taky potřebují méně veřejných zdrojů na svou zdravotní péči, na pomoc chudým atd. Mají méně výskytu rakoviny a dalších nemocí. Nemají problémy s penězi a kdyby došlo k nějaké apokalypse, pravděpodobně to budou oni, kdo ji přežijí a kdo bude pomáhat ostatním. Proč tomu tak je?
Lidé jsou již od mala vedeni k osobní odpovědnosti za svůj život, především pak k soběstačnosti – schopnost nejdříve se postarat sám o sebe. Až poté se o sebe starají v rodinách, církvi, dobrovolnických organizacích a až nakonec se spoléhají na obec či na stát (v USA asi nejméně ze všech skupin obyvatel). Jsou také vedeni k tomu, aby byli nejen dobrými lidmi, ale také dobrými občany. Často se proto účastní nejen občanského, ale také politického života (letos se dokonce možná poprvé v historii mormon stane americkým prezidentem).
Jsou vedeni ke ctnostnému životu – k poctivosti, spravedlnosti, pracovitosti, oddanosti, ochotě pomáhat atd. Hlavním centrem jejich života je také rodina. Mívají často hodně dětí a velmi si váží manželství mezi mužem a ženou, které trvá i po smrti. Navíc každé pondělí večer pořádají rodinné večery, kde se scházejí, jsou pospolu a diskutují nad důležitými věcmi.
Jsou také velmi štědří. 10 % svých příjmů dávají na svou církev – ta pak pomáhá potřebným po celém světě. Jsou učeni vděčnosti – za své dary – a je obecně známo, že když jsme za něco vděční, daleko více si tu věc užíváme a vychutnáváme, daleko větší má pro nás cenu.
Učí se finanční inteligenci – jejich zásadou je nedostávat se do dluhů, mít rozpočet, plánovat, budovat si rezervy – a to všechno učit své děti.
Proč by přežili v apokalypse?
Vytvářejí si tříměsíční zásoby základních potravin, které průběžně obměňují, aby byly vždy co nejčerstvější – tam patří pšenice, rýže, kukuřice, cukr, suché fazole, oves, těstoviny, bramborové vločky, kousky jablek, sušené mléko, mrkev a pak další, co třeba již nevydrží déle než 30 let – ječmen, vejce, mouka, obiloviny, maso, ořechy, hnědá rýže, ovoce, zelenina atd. Často se také věnují zahradničení, takže spousta potravin je vlastní výroby.
Každý měsíc také drží pravidelně půst, kdy zpravidla první neděli v měsíci vynechají dvě jídla po sobě a ušetřené peníze dají na pomoc druhým – z toho pak místní církev nakoupí jídlo a další základní potřebné věci a pořádá něco jako supermarkety pro chudé, kde je mají zdarma – nedostávají tedy přímo hotovost, ale pouze to, co potřebují.
Proč jsou tak zdraví?
Mormoni odmítají kouření, nepijí alkohol, neužívají drogy, nepijí kávu a některé druhy černého a zeleného čaje. Kladou důraz na zdravou a čerstvou stravu. Je pro ně důležitý pohyb, sport, spánek a odpočinek. Své tělo považují za Boží chrám, který jim byl svěřen jako schránka pro jejich duši, o kterou se mají co nejlépe starat.
Jsou také velmi vzdělaní, mají obrovské knihovny, kde je nejen náboženská literatura, ale i moudré knihy z celého světa. Mladí lidé (zpravidla ve svých 18-20 letech) chodí na misie do zahraničí, kdy se před tím půl roku učí jazyk dané země (která jim je přidělena), a poté tam rok a půl (dívky) nebo dva roky (chlapci) získávají nové příznivce pro svou církev. Tím si mladí lidé nejen osvojí cizí jazyk, poznají svět, ale také se naučí prodávat, přijímat odmítnutí a konečně také žít mimo domov s rodiči, což jim velice pomůže na cestě k dospělosti.
Kladou také velký důraz na poznávání svých předků, disponují největším online rodokmenem na světě až do dávné historie.
Je to ale také velice konzervativní a mravná společnost. Ženy by neměly nosit oblečení odhalující ramena a kolena, také by neměly mít hlubší dekolt. Člověk by neměl mít piercing (kromě náušnic v uších u žen). Sex by měl být až po svatbě. Homosexualita není přijímána. Bojují proti pornografii. Jsou proti potratům. Nosí uniformy ve školách. Pro mladé se pořádají společná rande, na kterých se poznává spousta různých lidí a až potom by se měli sbližovat, aby nepodlehli jen emotivní zamilovanosti, ale vybírali si svého partnera na celý (u nich i posmrtný) život pořádně.
Každou neděli chodí na bohoslužbu, zejména děti po ní mají náboženské vyučování. Neděli také využívají pro návštěvy příbuzných a přátel, pro relax a také pro konání dobrých skutků. Život má pro ně větší, vyšší smysl, jehož centrum je mimo materiální nebo viditelný svět – a jehož potenciál je tedy nekonečný, vnitřní a neskutečně bohatý.
Tohle jsou tedy ve zkratce zásady, o kterých víme (protože nám tím svědčí osobním příkladem), že fungují. Osobně si myslím, že se nemusíme stávat mormony, abychom si z jejich životního stylu něco pozitivního a dobrého do svého života osvojili. A když toto vše srovnáme s životním stylem v České republice, možná nám to něco napoví o tom, proč se tady máme tak, jak se máme.
České stránky mormonů, videa představující jejich životní styl – http://www.cirkev-jezise-krista.cz/informace-o-cirkvi/informacni-videa.html
Stránky věnované mormonskému životnímu stylu (anglicky) – http://www.providentliving.org/

Bůh je tvrdý kapitalista, Ježíš levicový anarchista – a co my?

Pro křesťany je obtížné zvolit si, koho by měli volit. Vedou se velké diskuze o tom, zda křesťanství je pravicové nebo levicové. U nás volí katolíci levici (ač ta se křesťanství veřejně vysmívá) nebo střed (KDU-ČSL), vesměs jsou konzervativní. Protestanti jsou spíše liberální (asi jak kteří). V USA volí konzervativní pravici převážně protestanti (nebo mormoni), katolíci tam volí liberální levici. Ale čím to, že si část křesťanů myslí, že křesťanství je pravicové, a část si myslí, že je naopak velice levicové?

Podle křesťanství nám Bůh dal svobodu. Svobodu volit si dobro a zlo – a to neustále, sami za sebe. A taky za své volby poneseme zcela nevyhnutelně následky. Nevodí nás tedy za ručičku (jak si mnozí myslí), ale řekl nám – ty a ty principy vás přivedou ke spáse, tyto vás zničí – je na vás, abyste si vybrali! Vždyť z tohoto pohledu je Bůh-otec přece tvrdý liberální kapitalista, který nemá s těmi slabými a neschopnými žádné slitování (tedy do jisté míry, protože v jeho kapitalismu funguje právní řád – je nanejvýš spravedlivý).

A co Ježíš? Jaký vedl život? Nikde se nezastavil, všude vzbudil rozruch, nesmířil se s poměry, byl velký revolucionář. A co hlásala jeho revoluce? „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Vždyť to jsou velice levicové myšlenky, ne?  Starejte se o chudé, o nemocné! Nehromaďte bohatství! Nejsou i toto myšlenky, které inspirovaly rané socialisty?

A co chce Bůh tedy po nás, po lidech (po křesťanech)? Když otec je liberál a syn socialista (přehnaně řečeno), nechce po nás, abychom byli konzervativci? Abychom byli rozumem pravičáky a srdcem levičáky? Abychom uznávali, ctili a bojovali za ideály svobody, demokracie, právního státu a volného trhu (v tomto pořadí?)? Nechce po nás, abychom si z něj brali tak trošku příklad? Nastolili režim, který bude dávat lidem možnost konat dobré i špatné (tím kapitalismus i demokracie jsou), abychom k tomu měli svobodu, ale také nějaké funkční soudy, které budou trestat a napravovat ty, kteří všeobecná pravidla budou porušovat?

Jak bychom měli projevovat solidaritu? A je myslím patrné, že Bůh po nás nechce sociální darwinismus – tedy co nejefektivnější vylepšování genetického kódu tím, že ty chudé, nemocné, staré, nechtěné nebo hloupé necháme pochcípat. Ale jak to udělat? Vytvořit sociální systém a státní instituce, které se o ně budou starat, a my budeme mít pokoj? Když uvidíme žebráka na ulici, vzpomeneme si na neschopnou vládu, a jdeme dál? A není to tak trošku alibismus? Nechce po nás především, abychom se nejdříve sami za sebe snažili? Abychom se naučili, jak se nezávisle postarat sami o sebe, o svůj život, jak se zajistit? A pak vytvořili rodinu nebo neutíkali od té staré, a snažili si navzájem si všichni pomáhat? A co církve, charity a nadace? Neměly by i ty mít přednost před obcemi, městy, kraji, státem či evropským sociálním fondem?

Tak co, jaký je podle vás Bůh-otec, jeho syn a duch ve vás?

Příštím americkým prezidentem by mohla být žena!

V Americe včera proběhla již druhá prezidentská televizní debata v rámci republikánské strany, ve které se proti sobě utkalo sedm dosud nejvýraznějších kandidátů proti Baracku Obamovi. Jednalo se o poslankyni Kongresu Michele Bachmannovou; černošského podnikatele Hermana Caina, bývalého šéfa republikánů v Kongresu Newta Gingriche, libertariánského poslance Rona Paula, bývalého guvernéra Minnesoty Tima Pawlentyho; bývalého guvernéra Massachusetts Mitta Romneyho a bývalého senátora Ricka Santoruma. A kdo měl v debatě převahu?

V preferencích vede Mitt Romney, o kterém také komentátoři v USA po včerejší debatě psali, že byl společně s Michele Bachmannovou, která hned na začátku pořadu oznámila svou oficiální kandidaturu na prezidentku Spojených států, nejvýraznější ze sedmi diskutérů.

Posuďte sami, kdo z kandidátů se vám líbí nejvíce – po úvodu moderátora má každý asi patnáctivteřinový prostor pro krátké představení. Osobně na mě již delší dobu dělá největší dojem právě dosud jediná žena republikánských primárek – Michele Bachmann (ještě se očekává, zda se do prezidentského klání zapojí také bývalá guvernérka a kandidátka na viceprezidentku z roku 2008 Sarah Palinová).

Michele je dcerou norských imigrantů, matkou pěti dětí, povoláním advokátka a společně se svým manželem vybudovali vlastní firmu a vychovali 23 dalších dětí v pěstounské péči. Je zakladatelkou frakce Tea Party uvnitř republikánského klubu v Kongresu a hlasuje proti dalšímu zvyšování federálního dluhu Spojených států. Byla by první ženou v úřadu prezidenta Ameriky.

Feministická hnutí by se mohla radovat. Možná. Ovšem spíše jen ta, kde převažují konzervativní ženy. Jak je na tom s politickými názory? Je zastánkyní toho, aby se na školách učila vedle evoluční teorie také teorie inteligentního plánu, je proti zvyšování minimální mzdy, je proti homosexuálnímu manželství a proti potratům. Celkově je pravicová jak ve společensko-etických otázkách, tak v těch ekonomických, ale také v otázkách národní bezpečnosti.

Osobně si myslím, že má velkou šanci nejen vyhrát republikánské primárky, ale také porazit Baracka Obamu. Dokáže totiž oslovit podporovatele hnutí Tea Party, což jsou fiskální konzervativci a libertariáni. Stejně tak dokáže oslovit i sociální konzervativce (křesťanskou pravici). Možná by mohla mít trošku problém u tradičního establishmentu republikánů. Ovšem populární mormon Mitt Romney bude mít velice obtížné projít přes křesťanskou jižanskou pravici – a to nejen proto, že říká, že v těchto volbách půjde především o ekonomiku, a ne tak o sociálně-etická témata, ale také kvůli své mormonské víře.

Amerika a svět by možná potřebovali takového prezidenta, jakým by mohl být Ron Paul – konzervativní libertarián z Texasu, který si uvědomuje problém současného vlivu bankéřů, ale je velice nepravděpodobné (i kvůli tomu), že by mohl primárky vyhrát.

Černošský podnikatel Herman Cain, který působí hereckým dojmem (v pozitivním slova smyslu) by levičákům sebral možnost demagogického obviňování pravice z toho, že chce dostat Obamu z Bílého domu z rasových důvodů.

Tim Pawlenty, ač slušný konzervativec, zase připomíná spíše komickou postavu souseda ze seriálu Ženatý se závazky a nejsem si jistý, zda by měl v tom světě, ve kterém bude příští americký prezident úřadovat, dostatečnou autoritu.

Newt Gingrich zase není znamením změny a kdyby vyhrál republikánské primárky, neumím si představit, že by Tea Party nenasadila vlastního kandidáta (ať už by to byla Sarah Palinová nebo třeba Donald Trump, který nevylučuje, že by kandidoval jako nezávislý, pokud republikáni nebudou mít silnou osobnost). Rick Santorum je sice zajímavou postavou (katolík, syn italských imigrantů, který má sedm dětí), ale působí na mě moc vyumělkovaně a nezkušeně.

To, co je ale podstatné pro Ameriku a pro celý svět, je heslo Michele Bachmannové („Obama will be an one-term president“) – tedy to, aby Obama byl prezidentem pouze na jedno volební období. Sice na české a evropské poměry by byl považován za extrémního pravičáka, ale v USA je to jednoznačně nejlevicovější prezident v historii, jehož marxistické myšlenky a vládní kroky jsou do očí bijící a ničí Ameriku takovou, jakou ji známe.

Fandím tedy Američanům, aby zůstali sví, aby si zachovali svou výjimečnost – vědomí toho, že je to lid, ne vláda, kdo ví nejlépe, co lid potřebuje – že všichni lidé jsou si rovni ne proto, že to říká vláda a zákony, ale proto, že je to samozřejmá pravda, která pochází od Stvořitele.

God bless America!

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=196373