Přestaňme si lhát v kauze Bátora

Bátora je prý nácek. Prý je slušný katolík a konzervativec. Prý je to nacionalista. Prý je to národní konzervativec. Kým tedy je? A kým je pro vás? Je nebezpečný? A pro koho?

Osobně jsem o Ladislavu Bátorovi slyšel poprvé, když nedávno kandidoval za Suverenitu do senátu. Věděl jsem, že je lídrem akce D.O.S.T., o které jsem si svého času myslel, že je to extrémistická organizace – i když to jsou spíše předsudky kvůli loga a předním osobnostem, napojeným na tvrdou pravici – a naopak jsem mnohdy uvažoval, že jejich manifest taky podepíšu (zatím jsem nepodepsal, je to neslučitelné s jinou mnou podepsanou peticí – www.dostklause.cz). Říkal jsem si tehdy, že je zajímavé, že za Suverenitu kandiduje národní konzervativec.

Pak se o něm začalo mluvit jako o náměstkovi ministra Dobeše. Zvedla se vlna protestu, byl označen za fašistu a nacistu. Má mládežnická organizace – Mladí křesťanští demokraté, se za něj ústy předsednictva ihned postavila. To ji samozřejmě názorově velmi rozdělilo a někteří členové tehdy organizaci opustili, protože je pro ně osoba Ladislava Bátory nepřijatelná.

Začal jsem tedy názory a činy Ladislava Bátory studovat. Začal jsem odhalovat řadu lží a demagogie ze strany jeho odpůrců – podobně jako to levicoví radikálové dělali v případě jmenování Romana Jocha poradcem premiéra. To ve mně trochu vzbudilo sympatie k Bátorovi. Řekl bych, že je to nacionalista či národní konzervativec. Pravděpodobně je demokrat, ale zdá se, že národ je pro něj víc než demokracie.

S Ladislavem Bátorou v mnoha věcech nesouhlasím. Začíná to samozřejmě nekultivovaným vystupováním, které patří někam mezi tu nejhorší společenskou spodinu – za vše mluví jeho transparent – „Intelektuálové, jděte už do hajzlu“. Když se podíváme na tzv. „bátorismy“ – tak mám raději občanskou společnost než národní pospolitost; globální než lokální; profesionální armádu než povinnou vojenskou službu – zkrátka více mě oslovuje světovost než typicky česká provinčnost. Nemyslím si, že Němci a zastánci Václava Havla jsou pomalu největším nebezpečím našeho národa atd.

Na případu Bátora jsem si uvědomil, že mít Bátorovy názory, je naprosto v pořádku. Jsou prostě odlišné, než má většina vzdělaných a inteligentních lidí v Česku (což se pravda už asi nedá říct o té méně vzdělané a méně inteligentní části naší společnosti). Neznamená to ale, že by tyto názory byly nebezpečné natolik, že bychom je měli zakazovat nebo považovat za extrémistické. Prostě s nimi třeba nesouhlasíme. Mám totiž pocit, že pro řadu lidí poblíž středu politického spektra se stalo jednodušším někoho nazvat extrémistou, než rozumně diskutovat.

Ale je také možné, že i tato svým způsobem krajní pravice (protože krajní pravicí je právě nacionalismus nebo např. vyhraněný libertarianismus – nikoliv národní socialismus (nacismus a neonacismus), který má s pravicí společné jen to, že levicoví extrémisté (komunisté, socialisté, ekosocialisté a anarchisté) se na něj dívají přes celé spektrum napravo, ovšem, kdyby se podívali doleva, uvidí je mnohem blíž) je nebezpečná. A v čem? Není náhodou něco pravdy na tom, jak říká jeden český teolog (mnozí určitě poznají který) – tito lidé hrají na strunu těch lidí v naší společnosti, kteří nemyslí.

Co myslíte vy? Je Ladislav Bátora nebezpečný? A pro koho? Pro demokracii, svobodu, občanskou společnost? Západní civilizaci a globalizaci? Nebo jen pro extrémní levici?

Proč podporuji Pochod pro rodinu?

V sobotu 13. srpna máme v našem hlavním městě na výběr hned dva pochody – jsou jimi českou LGBT komunitou pořádaný Prague Pride – pochod hrdosti homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů a tím druhým je Pochod pro rodinu pořádaný Mladými křesťanskými demokraty a Hnutím pro život. A který si vybrat? A proč?

Osobně jsem se minulý rok – jako člen Mladých křesťanských demokratů – zúčastnil právě prvního ročníku Pochodu pro rodinu, který se konal v Brně. Bylo na něm přes 100 lidí – od mladých křesťanských demokratů, konzervativních členů KDU-ČSL, přes rodiny s dětmi až po aktivisty konzervativního hnutí Akce D.O.S.T.

Vnímal jsem tento pochod jako podporu tradiční rodiny (tedy ne jako akci namířenou proti homosexuálům – byť z podstaty věci zastánci homosexuálního manželství z jejich řad by mohli propagaci tradiční rodiny (muž, žena a děti) vnímat jako útok na sebe). Ve chvíli, kdy se k pochodu přidala skupinka mladíků s (pro homosexuály pravděpodobně) urážlivými obrázky, požádal je předseda MKD Petr Jurčík, aby odešli. A odešli. Po Brně se tehdy scházela také řada holohlavých neonacistů s logy Dělnické strany. Je tedy Pochod pro rodinu fašistickou akcí?

Ano, pochodu se zúčastní i nacionalisté (či národní konzervativci) typu Ladislava Bátory, kterého osobně po prostudování si všech možných informací a faktů (nikoli názorů levicových extrémistů) nepovažuji za ztělesněného Hitlera a ani si nemyslím, že by byl (např. v porovnání se svého času váženým místopředsedou dolní komory našeho parlamentu V. Filipem, jeho kolegou J. Paroubkem nebo jejich socialistickým kolegou T. Vandasem) výrazným nebezpečím pro českou demokracii – a to i přesto, že s ním v mnoha věcech – jako postsekulární konzervativec – velmi nesouhlasím. Takže stejně jako to, že se k lidové iniciativě Tea Party v USA přihlásila i zanedbatelná skupinka jednotlivců z řad extrémistů – neznamená to, že akce konzervativců různého druhu na podporu rodiny by byla akcí českých maloměsťáckých fašounů z druhé republiky, jak se i někteří středoví liberálové obávají.

A proč se vůbec Pochodu pro rodinu zúčastním? Možná máte na dění v České republice a její budoucnost podobný názor. Naše země vymírá. Rodí se strašně málo dětí. Mladí lidé si je nechtějí pořizovat. A pokud, tak nejlépe ze zkumavky. Je to totiž nepohodlné. Plínky a tak. Polovina manželství je rozvedených. Nejen mladá generace je nevychovaná, dnes už i nevzdělaná. Mladí lidé se čím dál častěji párují mezi sebou navzájem – než aby hledali partnery opačného pohlaví (to pod vlivem „tolerantní“ výchovy o homosexualitě na školách – možná i tímto je myšlen ten homosexualismus). Když už do něčeho tak zvrhlého, jako je heterosexuální vztah (o absurditě tohoto dobře pojednává seriál Will a Grace, kde je nenormální nebýt homosexuál) anebo se dokonce chtějí vzít, tak už jen čekají až (nebo spíše kdy) je ten druhý podvede. Děti bychom nejraději dali do státních nápravných zařízení – tedy jeslí a staré rodiče do obdobného zařízení pro seniory.

Rodina je základem vyspělého státu západní civilizace. A rodina že není ohrožena? Možná ji až tak neohrožuje homosexualismus (i když při pozorování nejen svých vrstevníků si tím nejsem tak jistý), ale podpora Pochodu pro rodinu je – si myslím – morálně správnou věcí, protože to, o co by nám v naší společnosti do budoucna mělo jít, je spokojená rodina tvořená manželským párem – mužem a ženou – a aspoň 4 dětmi. Není totiž od věci vnímat to, že někteří muslimové se vyjadřují v tom smyslu, že tentokrát Evropu dobyjou dělohami svých žen.

Mladý konzervativní křesťan – nový předseda 3. nejsilnější strany

Jmenuje se Pavel Bělobrádek. Je mu 33 let. Je svobodný – ale zadaný. Povoláním je zvěrolékař. V profilu na facebooku se pyšní vyznáním: God´s not death! Jináče římskokatolickej křesťan. Předsedou KDU-ČSL se stal již v první volbě – a to s 66 %. Jinak taky býval místopředsedou Mladých křesťanských demokratů a do této doby působil jako krajský manažer KDU-ČSL v kraji, kde mají lidovci 4 ze svých šesti senátorů.

Zkrátka seznamte se s novým lídrem české politiky. Před 20 lety byl na tomtéž místě, ve Žďáru nad Sázavou zvolen předsedou křesťanských demokratů taky 33letý mladík. Jmenoval se Josef Lux. S Pavlem mají oba mnoho společného. Především jsou to skromní obyčejní mladí lidé, kteří vědí, že chtějí-li, aby v této zemi něco fungovalo, tak se o to musejí postarat.

Pavel Bělobrádek delegáty a především média odzbrojil svou hláškou „Mýma rukama za ty tři roky praxe prošla rukama spousta dobytka a sviní a věřte, že si s nimi poradím, i kdybych se s nimi náhodou setkal ve vrcholné politice.“

Člověk by si v dnešní České republice, i v dnešní Evropě řekl, že slovní spojení z mého nadpisu – mladý a konzervativní nebo mladý a křesťan – nejdou dohromady. Věřím, že vás nejen Pavel, ale i mnozí další brzy přesvědčí, že právě tento směr a tato kombinace bude ve 21. století moderním a sebevědomým životním stylem.

Životním stylem, založeným na křesťanských a židovských hodnotách, na antické filozofii, řeckém právu a euroatlantické civilizaci.

Ono to ale není všechno. Na sjezdu KDU-ČSL se stalo i něco dalšího. Už to není jen ta katolická klerikální strana, jak ji většina lidí viděla. Sám Pavel se stal praktikujícím katolíkem až na vysoké škole, jeho mamka je evangelička a rovněž nový první místopředseda KDU-ČSL Petr Šilar je evangelík. Do nejužšího vedení KDU-ČSL se dostali tři členové Mladých křesťanských demokratů, čímž se i tato organizace stává váženějším hráčem, ale také máme v předsednictvu dvě mladé a půvabné ženy.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=164753