Zbloudilci, nebo mainstream?

… V posledních evropských volbách zvítězili evropští lidovci s 36 %. V posledních parlamentních volbách jsme zvítězili také v Německu (33,8 %), v Nizozemí (26,5 %), v Belgii (24,6 %) nebo třeba v Lucembursku (38 %). Pravda, druzí jsme byli v Rakousku – tam jsme měli jen 26 %. Mimo to máme nejmocnější ženu světa – Angelu Merkelovou. 3 ze 4 největších lídrů Evropy jsou také lidovci …

Spousta z nás se minulý pátek dívala na pořad Jana Krause, Uvolněte se, prosím. Byla tam totiž manželka předsedy lidovců paní Věnceslava Svobodová, která dokázala i pod tlakem provokatéra takového kalibru, jakým je Jan Kraus, přesvědčivě a klidně argumentovat.

Poté došla řeč i na mladé lidovce. Jan Kraus byl velmi udiven, že nějací vůbec existují. Pochopitelně je to pro něj neuvěřitelné. Vyjádřil se o nás jako o poblouzněncích a prý by chtěl vidět i nějaké fotky. Samozřejmě reakce Mladých křesťanských demokratů přišla okamžitě. Předsednictvo MKD se nejen ohradilo (Mladí lidovci: Jan Kraus je na stejné úrovni jako bulvár), ale zaslalo mu i několik fotek ze spousty akcí, které MKD pořádá.

Mám pocit, že Jan Kraus se svým odhadem o zbloudilcích trošku přestřelil. Neuvědomil si totiž fakta o tom, že MKD jsou nejsilnější mládežnickou organizací při politické straně u nás. Ale důležité je především to, abychom se zamysleli, kdo je tady zbloudilý. V posledních evropských volbách zvítězili evropští lidovci s 36 %. V posledních parlamentních volbách jsme zvítězili také v Německu (33,8 %), v Nizozemí (26,5 %), v Belgii (24,6 %) nebo třeba v Lucembursku (38 %). Pravda, druzí jsme byli v Rakousku – tam jsme měli jen 26 %.

Mimo to máme nejmocnější ženu světa – Angelu Merkelovou. 3 ze 4 největších lídrů Evropy jsou také lidovci – prezident EU Herman Van Rompuy, předseda Evropské komise José Manuel Barroso a předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek. Křesťansko-demokratická politika Konrada Adenauera udělala z válkou zdecimovaného Německa světovou velmoc. Pouze v Česku jsme zatím volby ještě nevyhráli. Ale to přijde. Už se nám to dvakrát málem povedlo. Poprvé tomu zabránila těsně před volbami zveřejněná kauza Bartončík, o deset let později rozpad Čtyřkoalice. V roce 1946 jsme byli s 20 % jedinou nesocialistickou stranou, která kandidovala do parlamentu.

Dnes pracuje spousta mladých lidí (nejen z MKD) na hlavní kanceláři KDU-ČSL, obsazují funkce ve stranické hierarchii, program KDU-ČSL je spoluvytvářen těmi mladými.

Tak, kdo je tady zbloudilý?

http://www.mediafax.cz/domaci/2995671-Mladi-lidovci-Jan-Kraus-je-na-stejne-urovni-jako-bulvar

http://mladikd.cz/view.php?cisloclanku=2010021502 – Mladí lidovci se pustili do Krause: Jste horší jak bulvár

http://www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?idp=10266784042&day=1266620400&time=02:55&ch=1&vso=video&idec=210%20522%2016180/0006&rok=#dil210 522 16180/0006 – 28:05

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=124955

Předseda KDU-ČSL

Už trošku vím, jak to v naší straně funguje. Je to strana. Stará stranická garnitura. Není divu, že nedokázala vyprofilovat osobnost typu Josefa Luxe, přestože má strana 40 000 členů.

Nedávno jsem se domníval, že by europoslanec Březina mohl být dobrým novým předsedou. Ptal jsem se na jeho vizi. Nicméně do této doby se mi nedostalo odpovědi a to nepovažuji za zrovna dobrou vizitku nového předsedy. Nabyl jsem v té době názoru, že nemůžeme mít předsedu, který neumí mluvit s novináři.

Nyní jsem toho názoru, že by se to měl raději doučit a sehnat si na to lidi. Jiří Čunek je z morálního hlediska skvělým předsedou – nejlepším od Josefa Luxe. KDU-ČSL by měla z jeho kauzy udělat nějakou akci typu, že na našeho předsedu byla šitá neuvěřitelná antikampaň ze všech možných zdrojů, která měla zničit a zdiskreditovat naší stranu. My jsme ale celou dobu našemu předsedovi věřili a brzy jsme získali důkaz, že absolutní pravdu nemůže nesčetněkráte vyšší počet lží nikdy přebít.

Náš předseda je nyní čistý jako snad nikdo z viditelných politiků (25 let zpátky se nenašlo nic, co by jej mohlo diskreditovat), je potřeba, aby konečně začal dělat svou práci jak pro stát a národ, tak pro svou stranu a to především (myšleno z dlouhodobého hlediska).

Napadá mě mnoho variant, kde by se mohla KDU-ČSL ubírat:

1) Zůstat taková jaká je a nechat levici a falešnou pravici, aby zničila naší zemi na dlouho dopředu

2) Přeměnit se v aktivní, sebevědomé a slušné hnutí typu KDH na Slovensku, včetně přejítí na žlutou barvu a kampaň – Slušným lidem slušný život s čápem Kristiánem

3) Snažit se být středovou stranou, jak to navrhoval Josef Lux (aspoň co je mi známo z jeho videa na Youtube) a být alternativou vůči pravicové ODS a levicové ČSSD – měli bychom tedy tři nejsilnější strany

4) Snažit se společně se Stranou zelených, aby tyto dvě strany byly nejsilnější – být něco jako američtí Republikáni a Demokrati – tedy KDU-ČSL středopravicová, konzervativní a SZ levicová, liberální – bylo by to možná nejlepší, protože by tu jako hlavní strany byly dvě středo-… strany a nebyly by mezi nimi velké ideologické mezníky a politici by se mohli snadněji domlouvat na kompromisech a pomáhat si.

5) Sloučit se s ODS – nejhorší varianta, to až v případě většinového volebního systému typu USA a vytvoření jiné pravicové strany, ne ODS – pak by bylo možné se jako síly od středu napravo spojit

6) Co nás jen napadne, inspirace je všude dost

Je mi však jasné, že z pozice aktivního Mladého křesťanského demokrata půjde těžko něco takového prosadit a to především teď, kdy se musím věnovat především studiu a seberealizaci atp.

Stejně jako soudruh Paroubek pochopil, že chce-li se svou stranou uspět, musí ji přeměnit v moderní a aktivní politické hnutí, což se mu evidentě daří (i když za tím mohou být jen trapné a nemravné populistické sliby a kecy) a včerejší průzkum mu přisuzuje už 43 %, tak i my bychom měli toto pochopit. Nabírat nové členy – mladé aktivní lidi, kteří se chtějí seberealizovat a není jim lhostejné, co se kolem děje a mají i trochu ambice – ne se spoléhat na pasivní starou členskou základnu, která žije falešným konzervatismem v podobě odmítání věcí, které povedou k pravému a důležitému konzervatismu.

Proto neměňme předsedu! Snažme se všem osvětlit, kdo je Jiří Čunek doopravdy. Buďme s nim na veřejnosti a podporujme ho. Nic nás nemůže diskreditovat více než pomluvy a hádky na veřejnosti. Politická strana je jako firma, jako podnik, proto se o ni starejme jako by byla naše vlastní a uvědomujme si, co čeká nás, když stranu necháme shnít. Naučme  našeho předsedu, jak se chovat v médiích, která jej chtějí zničit.

Já osobně se pokusím udělat maximum v této straně – ano, měl bych se věnovat možná důležitějším věcem, ale nejsem si vědom, jak budou naši schopní a čestní politici, kterých máme nejvíc ze všech stran, vykonávat svoji dobrou práci, když nebudou mít mandáty, protože naše strana bude nevolitelná.

Proč vstupuji do MKD

Touha po svobodě a utváření si vlastního názoru hraničícího až s paličatostí jsou faktory, které mě možná přivedly k politice.

Začalo to někde v šesté třídě, kdy jsem si začínal vytvářet vlastní politický názor (2002). V té době asi nebyla zrovna ideální politická situace, a tak se ze všech stran ozývalo, jak byli komunisti zlatí. Já jsem ještě nevěděl (tak jako, bojím se, většina našich občanů dosud), že zlatí nebyli, nejsou a zřejmě nebudou. V té době jsem viděl jen chleba za čtyři koruny, rekreace a bonboniéry zdarma. Neměl jsem povědomí o milionech obětí, které komunistické režimy napáchaly (a to se ještě jejich zvrhlá utopie nikde nerealizovala…). Později jsem projel další ideologie, jako je fašismus, nacismus a později sociální demokracii (2006). V té době jsem pochopitelně politice téměř vůbec nerozuměl – jak se tvoří, ideologicky, kdo za tím stojí atp. Snad mi má osobní zkušenost s naletěním na něco, o čem nic moc nevím, pomůže chápat lidi, kteří jsou v podobné situaci a jen nemají čas trávit hodiny na internetu hledáním pravdivějších informací. Nicméně po příchodu internetu do naší domácnosti jsem měl možnost začít si prostudovávat různé ideologie, složení stran, programů stran a jejích osobností, jak se politika jeví lidem, co ji z povzdálí sledují. Také jsem byl pod vlivem svobodných a demokraticky smýšlejících lidí, které jsem si oblíbil. Začal jsem objevovat nové směry a přes klasický liberalismus, libertarianismus a zelenou politiku jsem přešel k pravicovému konzervatismu a křesťanské demokracii, na jejichž pomezí se pohybují mé názory již delší dobu.

V souvislosti s tím a s přibývajícími sympatiemi a zájmem o politiku a politologii jsem objevil spoustu serverů – a tak také stránky mládežnických organizací. Nápad vstoupit do některé z nich se objevil na začátku prázdnin 2008, kdy jsem si řekl, že je načase začít žít aktivní politický život a nezůstat jen u psaní článků na vlastní stránky, které beztak nikdo nečte. Tím se prostě nic nezmění. Oslovil jsem proto Mladé konzervativce, Mladé křesťanské demokraty a Mladé liberály, kteří jsou mi ideologicky nejbližší.

Po několika schůzkách se zástupci MK a MKD jsem se rozhodl, že vstoupím do MKD už i z toho důvodu, že se snažím být realistou (čímž se inspiruju T. G. Masarykem) a domnívám se, že v blízké době se neobjeví nějaká absolutně ideální strana, kterou bych mohl podporovat. Práce členů mládežnické organizace je také pomoc v kampani mateřským stranám. Já v těchto podzimních volbách a také ve volbách do EP v roce 2009 (kdy už budu mít volební právo) podporuji KDU-ČSL, tudíž by bylo asi zvláštní být u MK (taky přezdívaných Mladí ODSáci) a podporovat jinou stranu.

Existuje tu ovšem obava, co když se ODS bude chtít třeba i s pomocí ČSSD zbavit KDU-ČSL a bude chtít vytvořit systém dvou stran. Na to bych si mohl odpovědět trochu optimisticky – proč by tou hlavní stranou nemohla být KDU-ČSL jako v Rakousku, Německu či Holandsku?

Se vstupem do MKD přichází spousta výhod, ať už je to účast na různých akcích, seminářích, besedách, předvolebních kampaních, výhoda při studiu na vysoké škole a tedy informace z první ruky, získání kontaktů na místní politiky (ne že bych si dělal naděje o jejich čestnosti atp.) ale také seznámení se s mnoha lidmi podobného věku s podobnými názory, před kterými člověk své názory nemusí skrývat, aby je neurazil, protože na většinu věcí existuje podobný názor a při účasti na akcích také s politology, novináři, historiky, sociology a dalšími intelektuálními elitami. Nemohu opomenout přípravu na reálnou politiku, do které by se později snadněji vstupovalo a vzhledem k tomu, že mi věci kolem mě nejsou lhostejné, je pozdější politická angažovanost velmi reálná – s tím spojené zlepšování komunikačních, rétorických, artikulačních, společenských a dalších schopností.

Může se ale také stát, že středopravicový konzervatismus a křesťanská demokracie jsou pro mé ideologické zakotvení jen dočasný ostrůvek a za pár měsíců či let se má politická orientace změní. Asi by to nevadilo, protože je to jistě organizace demokratická, ze které jde kdykoliv vystoupit.

Proč je důležité nezačínat politiku shora? Myslím si, že je velmi dobré stavět na nějakých základech, mít cestu nahoru protkanou a nějak zakotvenou, mít různé spojence a přívržence, které si po cestě nahoru člověk může vytvořit, kdežto když začne ve velké politice jakoby na zelené louce, pomyslná dutá pyramida se může lehce zbortit.

A co jiné organizace. Mladá občanská platforma – považuji ji spíše za velmi pravicovou, na mě až moc, navíc nemá mateřskou stranu a to asi není to nejlepší řešení. Mladí sociální demokraté mi nejsou již ideologicky blízcí, navíc si nejsem jistý, zda berou politiku nějak vážně (jistě někteří ano), Mladí zelení mohou být sympatiční a v některých věcech blízcí mým názorům, ale v těch stěžejních asi ne a o KSM či nějakých mladých národovcech se není třeba v mém případě zmiňovat.

Budeme-li lidé s předsudky, a to já jako mladý a nevyzrálý člověk jsem ještě také, nabízí se otázka, zda mi nevadí křesťanští v názvu. Mám dojem, že mé předsudky již na takovéto úrovni nejsou, navíc se snažím hledat si cestu k teismu, už i proto čí je vítězství Česko jako symbol ateismu. Navíc jak v MKD, tak v KDU-ČSL není podmínkou být věřící, jen ctít křesťanské hodnoty, což zase takový problém není.

Na závěr bych rád deklaroval, že se vstupem do politiky budu stát na straně pravdy, hodnot strany, čestnosti atp. Nebudu podporovat špínu a špatnost chování jednotlivých lidí organizace, strany, klubu jen proto, že jsem s nimi ve straně. I když samozřejmě v některých situacích, které nebudou příliš vážné, a bude například před volbami nebo bude existovat podezření z účelového poškozování strany zevnitř atp., mohu být loajální. Také se budu snažit být velmi opatrný a pochopitelně budu velmi podezíravý ke svým kolegům a dalším, protože jak známe naše politické prostředí, pohybují se zde různí lidé, kteří sbírají cokoliv na kohokoliv, aby to mohli kdykoliv použít a v případě, kdy bude člověk prosazovat věc, která se jim nebude líbit, jistě dojde k vydírání. Věřím, že všichni slušní a čestní lidé, co ctí podobné hodnoty jako já, toto vše pochopí a pokud se naskytnou v situaci, že by něco fakt pokazili, nebudou to skrývat a budou se chovat zodpovědně.

Jistě, že i v KDU-ČSL je mnoho prospěchářů, zločinců a špatných lidí, ale je výzvou pro nás mladé, kteří chceme být slušnými, abychom se nenechali zastrašit, nepřistupovali na jejich hry a místo toho se naopak snažili je vytlačit do pozadí a na zodpovědná místa dosadili schopné a zodpovědné lidi hodné své funkce.

Středopravicová konzervativní a křesťansko-demokratická síla bude mít v následujících padesáti letech svou nezastupitelnou roli ve stále více se levicově-liberalizujícím světě podléhajícím materialismu, komerci a konzumnímu způsobu života.

Návrat Miroslav,  30.10.2008