Kde to funguje? Podívejme se na mormony

V tomto článku nechci řešit teologickou či filozofickou správnost mormonského učení, jde mi o inspiraci jejich životním stylem, o to, čím se můžeme dnes inspirovat i my pro řešení současných problémů světa a České republiky. Ať už si tedy o mormonech myslíme cokoliv, pojďme se podívat na jejich životní styl. Podívejme se, jaké přináší výsledky, pojďme o tom nezávisle a nestranně přemýšlet a zamysleme se nad tím, co bychom si od nich mohli vzít jako příklad.
Takže nejdříve pár informací. Mormoni (tedy následovníci Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů) žijí v průměru o deset let více než běžná populace. Mají méně zdravotních problémů a taky potřebují méně veřejných zdrojů na svou zdravotní péči, na pomoc chudým atd. Mají méně výskytu rakoviny a dalších nemocí. Nemají problémy s penězi a kdyby došlo k nějaké apokalypse, pravděpodobně to budou oni, kdo ji přežijí a kdo bude pomáhat ostatním. Proč tomu tak je?
Lidé jsou již od mala vedeni k osobní odpovědnosti za svůj život, především pak k soběstačnosti – schopnost nejdříve se postarat sám o sebe. Až poté se o sebe starají v rodinách, církvi, dobrovolnických organizacích a až nakonec se spoléhají na obec či na stát (v USA asi nejméně ze všech skupin obyvatel). Jsou také vedeni k tomu, aby byli nejen dobrými lidmi, ale také dobrými občany. Často se proto účastní nejen občanského, ale také politického života (letos se dokonce možná poprvé v historii mormon stane americkým prezidentem).
Jsou vedeni ke ctnostnému životu – k poctivosti, spravedlnosti, pracovitosti, oddanosti, ochotě pomáhat atd. Hlavním centrem jejich života je také rodina. Mívají často hodně dětí a velmi si váží manželství mezi mužem a ženou, které trvá i po smrti. Navíc každé pondělí večer pořádají rodinné večery, kde se scházejí, jsou pospolu a diskutují nad důležitými věcmi.
Jsou také velmi štědří. 10 % svých příjmů dávají na svou církev – ta pak pomáhá potřebným po celém světě. Jsou učeni vděčnosti – za své dary – a je obecně známo, že když jsme za něco vděční, daleko více si tu věc užíváme a vychutnáváme, daleko větší má pro nás cenu.
Učí se finanční inteligenci – jejich zásadou je nedostávat se do dluhů, mít rozpočet, plánovat, budovat si rezervy – a to všechno učit své děti.
Proč by přežili v apokalypse?
Vytvářejí si tříměsíční zásoby základních potravin, které průběžně obměňují, aby byly vždy co nejčerstvější – tam patří pšenice, rýže, kukuřice, cukr, suché fazole, oves, těstoviny, bramborové vločky, kousky jablek, sušené mléko, mrkev a pak další, co třeba již nevydrží déle než 30 let – ječmen, vejce, mouka, obiloviny, maso, ořechy, hnědá rýže, ovoce, zelenina atd. Často se také věnují zahradničení, takže spousta potravin je vlastní výroby.
Každý měsíc také drží pravidelně půst, kdy zpravidla první neděli v měsíci vynechají dvě jídla po sobě a ušetřené peníze dají na pomoc druhým – z toho pak místní církev nakoupí jídlo a další základní potřebné věci a pořádá něco jako supermarkety pro chudé, kde je mají zdarma – nedostávají tedy přímo hotovost, ale pouze to, co potřebují.
Proč jsou tak zdraví?
Mormoni odmítají kouření, nepijí alkohol, neužívají drogy, nepijí kávu a některé druhy černého a zeleného čaje. Kladou důraz na zdravou a čerstvou stravu. Je pro ně důležitý pohyb, sport, spánek a odpočinek. Své tělo považují za Boží chrám, který jim byl svěřen jako schránka pro jejich duši, o kterou se mají co nejlépe starat.
Jsou také velmi vzdělaní, mají obrovské knihovny, kde je nejen náboženská literatura, ale i moudré knihy z celého světa. Mladí lidé (zpravidla ve svých 18-20 letech) chodí na misie do zahraničí, kdy se před tím půl roku učí jazyk dané země (která jim je přidělena), a poté tam rok a půl (dívky) nebo dva roky (chlapci) získávají nové příznivce pro svou církev. Tím si mladí lidé nejen osvojí cizí jazyk, poznají svět, ale také se naučí prodávat, přijímat odmítnutí a konečně také žít mimo domov s rodiči, což jim velice pomůže na cestě k dospělosti.
Kladou také velký důraz na poznávání svých předků, disponují největším online rodokmenem na světě až do dávné historie.
Je to ale také velice konzervativní a mravná společnost. Ženy by neměly nosit oblečení odhalující ramena a kolena, také by neměly mít hlubší dekolt. Člověk by neměl mít piercing (kromě náušnic v uších u žen). Sex by měl být až po svatbě. Homosexualita není přijímána. Bojují proti pornografii. Jsou proti potratům. Nosí uniformy ve školách. Pro mladé se pořádají společná rande, na kterých se poznává spousta různých lidí a až potom by se měli sbližovat, aby nepodlehli jen emotivní zamilovanosti, ale vybírali si svého partnera na celý (u nich i posmrtný) život pořádně.
Každou neděli chodí na bohoslužbu, zejména děti po ní mají náboženské vyučování. Neděli také využívají pro návštěvy příbuzných a přátel, pro relax a také pro konání dobrých skutků. Život má pro ně větší, vyšší smysl, jehož centrum je mimo materiální nebo viditelný svět – a jehož potenciál je tedy nekonečný, vnitřní a neskutečně bohatý.
Tohle jsou tedy ve zkratce zásady, o kterých víme (protože nám tím svědčí osobním příkladem), že fungují. Osobně si myslím, že se nemusíme stávat mormony, abychom si z jejich životního stylu něco pozitivního a dobrého do svého života osvojili. A když toto vše srovnáme s životním stylem v České republice, možná nám to něco napoví o tom, proč se tady máme tak, jak se máme.
České stránky mormonů, videa představující jejich životní styl – http://www.cirkev-jezise-krista.cz/informace-o-cirkvi/informacni-videa.html
Stránky věnované mormonskému životnímu stylu (anglicky) – http://www.providentliving.org/

Humor do Bílého domu

Pátý v pořadí. Tentokrát v Tampě na Floridě. Přenášený CNN. Pořádaný společně s Tea Party Expressem. Televizní souboj republikánských kandidátů na amerického prezidenta.
Tak tato debata mě příjemně překvapila – mnozí se vrátili do hry… Herman Cain vtipkoval o tom, že mu lidé občas říkají, že nikdy nebyl politikem, a neví tak, jak to ve Washingtonu funguje – a že jim na to říká, že to ví – že to tam nefunguje; Newt Gingrich zase pěkně uzavřel spor dvou guvernéru o to, kdo vytvořil více pracovních míst tím, že řekl, že pracovní místa vytvářejí lidé v těch daných státech, ne guvernér – a o tom to je…
Dobrá otázka na konzervativního libertariána Rona Paula – představte si asi 40letého dobře zajištěného čilého člověka, který se rozhodne, že je zdravý, a tak si nebude platit žádné zdravotní pojištění, ale najednou se mu něco vážného stane a on bude potřebovat drahé zdravotní ošetření – kdo to má zaplatit? Měla by ho společnost nechat zemřít? – a odpověď – (v to smyslu, že) ještě když tyto zdravotnické programy (Medicaire, Medicaid) nebyly, tak se v rámci např. církve o každého svého bližního postarali a nenecháli ho zemřít, protože se jako jednotlivci máme starat o sebe, své rodiny a lidi ve svých společenstvích (církvích, komunitách)…
V určitých chvílích mi začínal být Ron Paul velice sympatický a souhlasím s ním v tom, že by USA nyní měly dávat své finance (či dluhy) na něco jiného než na ochranu občanů jiných států po celém světě, protože prostě mají samy své velké problémy, které musejí vyřešit a ty mají pro ně větší prioritu. Ovšem jeho názory na zahraničně-bezpečnostní politiku znějí jako z úst radikálního levičáka, hipísáka nebo islámisty. Ron Paul si zřejmě – stejně jako oni – myslí, že důvodem pro to, proč jde z islámistů a dalších extrémistů po celém světě strach a musíme se před nimi bránit, je to, že se USA angažují v tamních zemích (jakože rýpou do vosího hnízda). Rick Santorum mu na to docela trefně odpověděl, že tito lidé nás (USA, západní civilizaci) chtějí zničit (a ohrožují) pro naše hodnoty, kterým věříme – pro naši svobou a příležitosti, pro to, kdo jsme.
Otázka imigrace – shoda na tom, že imigrace je správná věc (vždyť na tom je postavena velikost Ameriky), avšak je nutné, aby byla podle jasných pravidel a zákonů; tedy žádná ilegální imigrace. Také to, že angličtina musí zůstat jediným oficiálním jazykem Spojených států a syn italských imigrantů, kandidát Rick Santorum úžasně ukázal, jak taková legální imigrace vypadá, kdy jeho otec přijel do USA a byl hrdý na to, že se učí anglickému jazyku a že se může stát součástí nového národa – asimilovat se. Je tedy nutné naučit se jazyk dané země, znát její historii a ústavu, to je americký způsob imigrace, zdůraznila kandidátka Michele Bachmannová.
Co byste přinesli do Bílého domu?
Na závěr pořadu moderátor položil kažédmu z osmi kandidátů odlehčující otázku v tom smyslu, že předchozí prezidenti si do Bílého domu něco přinesli a i tím se stali legendrání – např. Obama zdravou kuchyni atd. Pokusím se o přibližnou parafrázi. Newtu Gingrichovi jsem bohužel nerozuměl.
Santorum: S manželkou máme 7 dětí, takže další ložnici.
Paul: Košík zdravého rozumu, kurz rakouské ekonomie, který by naučil lidi něco o ekonomických cyklech a proč se tvoří inflace, krize a všechy problémy s nezaměstnaností.
Perry: Tu nejkrásnější, nejpřemýslivější a nejneuvěřitelnější první dámu této země, která sedí právě támhle.
Romney: Bustu Winstona Churchilla, který je mým hrdinou.
Bachmannová: Kopii Deklarace nezávislosti, Ústavy a Listny základních práv.
Cain: Smysl pro humor, protože Amerika je příliš napjatá.
Huntsman: Manželka mě za to zabije, ale svou motorku Harley Davidson.
Přehled fanoušků na Facebooku:
Rick Santorum: 27 729
Newt Gingrich: 147 595
Ron Paul: 238 807
Rick Perry: 157 784
Mitt Romney: 1 107 676
Michele Bachmannová: 462 249
Herman Cain: 175 518
John Huntsman: 570

Jaký bude příští americký prezident?

Ve středu se v USA konala již čtvrtá debata republikánských kandidátů, z nichž jeden se později utká s  Barackem Obamou. Vysílala ji (po CNN a FOX News) MSNBC. Tato debata byla zatím na nejvyšší úrovni – co se týká technické a moderátorské stránky, ale byla také kultivovaná a téměř se z ní vytratily povrchní prvky (ve srovnání se CNN, kdy se měl kandidát rozhodnout např. mezi Pepsi a Coca Colou). Byla tedy nudná a spíše pro náročnější diváky.

Všech osm (v preferencích vedoucích) kandidátů je stále velice zajímavých a můžeme u nich vidět různé rozdíly. Největšími favority jsou nyní texaský guvernér Rick Perry a bývalý guvernér státu Massatsusetts Mitt Romney. Oba jsou schopní, sebevědomí, vyrovnaní a ještě se nedopustili nějakých viditelných chyb. To se bohužel nedá říct o mé bývalé favoritce kongresmance Michele Bachmannové, která je skvělou matkou, pěstounkou, manželkou, podnikatelkou a političkou, ale v posledních dnech se v očích světa trošku zesměšnila (Elvis a SSSR) a nejsem si jistý, zda je pro takto důležitou funkci v možná nejtěžším období americké historie ta pravá.

Ano, Perry i Romney byli v debatě nejvíc vidět – ale řekl bych, že dostali také nejvíce prostoru. Co mají společného? Oba jsou nebo byli guvernéry svých států a vytvořili řadu pracovních míst, oba mají zkušenosti s byznysem a oba mají velké charisma a vypadají jako prezidenti z amerických filmů. Oba dva by také mohli přesvědčit potřebnou část středových a levicových voličů – Romney má (nebo měl) v některých věcech liberální názory – ať už se to týká globálního oteplování nebo toho, že prohlašuje, že tyto volby nebudou o pro-life tématech, ale o důležitějších věcech – ekonomice (a v této debatě se poprvé o pro-life tématech vůbec nemluvilo). Perry zase kdysi býval členem demokratů. Další zajímavostí, která je spojuje, je to, že svou životní lásku našli už během svých studentských let – Romney na střední, Perry dokonce už na základce.

Co mají společného ostatní kandidáti? Santorum a Huntsman mají sedm dětí; Bachmannová, Romney a Paul pět; ostatní jen dvě. Romney a Huntsman jsou vyznáním mormoni; Santorum a Girgrich katolíci. Cain se odlišuje tím, že nikdy nebyl politik a jediný z nich je černoch. Bachmannová by zase byla první ženou v čele Ameriky.

Kdo tedy dokáže přesvědčit většinu republikánských voličů a zároveň skalní křesťanské konzervativce společně s příznivci hnutí Tea Party a vyhraje republikánské primárky a poté se mu podaří přesvědčit rovněž nespokojené (umírněné a konzervativní) nezávislé a demokraty? Myslím si, že největší šanci má právě Rick Perry a asi bych si na něj vsadil.

Vše je ale zatím ještě stále otevřené. Vstoupí do boje i Sarah Palinová? A nevyzve třeba Hillary Obamu?

Shrnutí minulé debaty a profily s fotkami kandidátů – http://navrat.blog.idnes.cz/c/205146/Nudna-ostra-debata-aneb-kdo-porazi-Obamu.html