Naivní spodina v ulicích – komunistická kontrarevoluce?

Nejdříve bych se chtěl omluvit všem slušným lidem, kteří se právem nepovažují za spodinu, ale protestů se také z nějakých důvodů účastní. Pojďme se ale raději podívat na to, kdo tuto akci organizuje, co požaduje a co si od toho slibuje a také jakou roli v tom hrají média. A proč vlastně násilná revoluce nic nezmění a nemůže změnit? Tedy k lepšímu?
Holešovská výzva – pamflet spodiny, primitivních internetových diskutérů, nebo sofistikovaný a promyšlený tah bývalých StBáků a současných marketingovvých stratégů komunistů? (Můj názor – zřejmě obojí). Jen si přečtěte obsah – žvást levicových extrémistů.
Jak ale vypadá mediální manipulace ohledně této události? Takže, podle svého označení nezávislý portál Novinky.cz (internetová verze rudého Práva) – úžasné video, krásně emotivní, zpívaný chorál Któž sú Boží bojovníci a u toho pochodují desítky lidí směrem na Českou televizi. Češi v sobě objevili husitské sklony, nebo co? Ano, původně dobrá myšlenka (tedy podle toho, co nás učí učebnice dějepisu na základních školách), která se však zvrhla ve vyplenění naší země a morální devastaci.
Co Česká televize? Pokud jsem to z médií pochytil správně, tak do ulic nevyšlo ani 10 000 lidí (ano, i tak, jak to řeknu já, je v tom má interpretace, má manipulace, ale zde záměrně) – no a ČT píše o tom, že TISÍCE lidí pochodují Prahou. No, spíše stovky, ne?
Co Parlamentní listy? Ty už se jeví skoro jako pořadatelské médium. Zmanipulovaná anketa je více než vypovídající. Co když chce dát člověk NE, ale zároveň nepodporuje (podle mého názoru levicovou, socialistickou a mafiánskou) vládu Petra Nečase? To ale nelze, neboť možnosti jsou takové – Souhlasíte s protivládní demonstrací? 1) Ano, tuto vládu nechci; 2) Ano, ale s protestem před ČT nesouhlasím; 3) Ne, vláda provádí jen nutné reformy. To asi není třeba více komentovat.
No a proč není třeba měnit vládu, politiku, ale společnost – a to zevnitř, každý sám u sebe? Chtělo by se říci, že počet revolucí, které v rámci lidské historie dopadly dobře, by se daly spočítat na prstech jedné ruky (avšak na ruce člověka, který má prsty amputované). Ale takové dvě, tři dobré revoluce by se našly – americká, britská a pak třeba ta sametová (byť to byl spíše způsob, jak si prospěcháři mohou ještě lépe nakrást nebo promyšlená taktika komunistů – ukážeme jim, že kapitalismus bez morálky, svoboda bez osobní odpovědnosti a demokracie bez demokratů nebude fungovat, a ti blbci si nás zvolí zpátky).
Takže jednoduché poselství, jak změnit tuto zkorumpovanou, prolhanou, zdemoralizovanou zemi plnou zlodějů a nevychovaných primitivů – ano, stále choďte volit, ale vybírejte – pečlivě a zodpovědně (vždy je koho, pokud si myslíte, že ne, pak je řada na vás – se předvěďte sami). Začněte se chovat slušně – sami před sebou, před Bohem, pokud v něj věříte, ve svých rodinách, v rámci své obce, při každodenním kontaktu s lidmi na ulici, v obchodech, v práci. Změňte se zevnitř. Začněte si věřit. Začněte si uvědomovat svoji občanskou odpovědnost za to, jak svět a naše země vypadá. Je to na vás! Jen na vás – je to o té každodenní mravenčí práci, jak o ní mluvil Masaryk.
A nevěřte zločincům. Rudým, oranžovým, modrým, fialovým ani jiným!

Témata přímé prezidentské volby 2013

Jaký by měl být nový český prezident? Co by měl přinést a co od něj očekáváme? Proč je pro nás tato funkce tak důležitá? Jaké by měl mít pravomoci a co by mělo být hlavními tématy přímé prezidentské volby 2013?

Ano, chci přímou volbu prezidenta. Ostatně jsem pro přímou volbu všech možných dalších veřejných činitelů – od správců pokladen, volebních komisařů, starostů a primátorů, místních šéfů policistů (obdoba šerifů), státních zástupců, poslanců, senátorů, ředitelů veřejnoprávních médií až po toho prezidenta. Přímo si u nás nyní volíme pouze senátory a tyto volby by stejně měly být správně prohlášeny za neplatné kvůli směšně nízké volební účasti. Pak si volíme strany a kroužkujeme předem určené stranické kádry, kteří za nás dosazují všechny ostatní. Tomu neříkám demokracie. Ale zpět k prezidentovi.

Náš národ je příliš fixovaný na svou hlavu. Skoro každý by v mládí chtěl být prezident a pro téměř všechny je prezident jeho vzorem. Toto někteří z nich nepochopili. Tato funkce bude mít v české krajině asi navždy určitý monarchistický přídech a nevidím na tom nic špatného. O to víc je však nutné si dobře vybírat. Z čeho to pramení? Kde bychom měli hledat vzor pozitivních vlastností budoucích prezidentů? Ať už to byl ochránce a bojovník Sámo, moudrý praotec Čech, selští Přemyslovci, svatý Václav jako symbol slušnosti, budovatel, vzdělanec a velikán Karel IV., osvícený Jiří z Poděbrad či vzdělaný a odvážný Tomáš Masaryk nebo světem uznávaný Václav Havel, vždy hledáme ten vzor. Myslím si, že věty typu „když může krást Klaus, já můžu taky“ hodně stojí za tím, proč je naše země nyní mezi lídry světové korupce.

Jaký by ale měl být? Osobně si za ideál prezidenta představuji člověka vzdělaného, odvážného, inteligentního, moudrého – takového, který umí mluvit (spisovně a slušně) a je výborným státníkem. Měl by také být mistrem v etiketě, ale především v morálce. Měl by to být lídr, který dokáže strhnout davy – ale ke správným věcem. A samozřejmě – pojďme takového najít. A až ho najdeme, tak ho zvolme. A až ho zvolíme a bude nás reprezentovat, nechme se jím i inspirovat. Učme se od něj. Chovejme se jako on. Podporujme ho. Snažme se být ještě lepší. I kdybychom to měli dělat z čistě pragmatického hlediska, že nikdy nevíme, kdy budeme povoláni do služby pro naši zemi a volba padne právě na nás. Jsme totiž všichni Češi, občané České republiky a každý z nás má právo se jednoho dne prezidentem stát. Ale buďme především slušnými občany. Budujme každým dnem naši zemi mravenčí prací – ne jak to říkal bolševik, ale jak to říkal Masaryk!

Samozřejmě, že bych byl také rád, aby měl můj prezident podobné názory jako já – tedy aby byl umírněný konzervativec, ale když bude splňovat předchozí kritéria, nebude mi vadit, když bude umírněný liberál či umírněný sociální demokrat.

A co se týká pravomocí – u nás má prezident především reprezentativní funkci a nevidím důvod, proč bychom na tomto i v případě přímé volby měli něco měnit. Prezident je pro Čechy vzorem, ne úředníkem, ne vládcem.

A jaká budou témata? Máme vůbec nějaká? Jistě, někteří extrémisté a populisté typu Paroubka či Bobošíkové nepochopí, o čem takové volby jsou a začnou tam cpát věci, které se mají řešit ve sněmovních volbách. Takže těmi tématy určitě nebude důchodová, zdravotní či sociální reforma. Nebudou se řešit ani daně ani dálnice atd. Zkrátka prezident nebude kandidovat s programem, ve kterém by měl věci, které ve své funkci nemůže ovlivnit nebo zařídit. Co ale slibovat (a následně plnit – nebo být odvolán či znovu nezvolen) může? Určitě vizi toho, jaká chce být a kam chce naše země do budoucna směřovat. Mohl by morálně podpořit kulturu, vzdělanost či charakter našich občanů, svobodných jednotlivců. Sice by mohl i nastínit vizi toho, jak by si určité kroky vlády a parlamentu na témata výše představoval, ale tato funkce by mu neměla sloužit jako prostředek pro zajištění si budoucí politické kariéry v důchodovém věku.

Jakého prezidenta chcete vy? Šli byste do toho vy osobně? Kdo vyhraje v roce 2013? A bude vůbec přímá volba? Jaká témata jsou důležitá pro vás?

Polokurky: Možnosti pro ČR: Vyspělost vs. katastrofa

Dvě vize. Obě reálné. Jedna pozitivní, druhá katastrofická. Pojďme si přečíst e-mail z každé z nich. Píšu jej ze zahraničí.

Ahoj miláčku, letím právě z Denveru do New Yorku, odkud se vydám zpátky za Vámi domů. Už se těším, až naživo uvidím chodit naši úžasnou dceru po chodníku před naším domem. Jak se tam všichni máte?

Pamatuješ na to, jak jsme před lety v USA potkali jednu naši známou Češku? Tak jsem s ní a jejím americkým přítelem byl včera na večeři. Nedávno se byli podívat do Prahy a cestovali po naší zemi všude možně. Její přítel celou dobu jen básnil o tom, jak u nás byl naposledy někdy před dvaceti lety a nyní uviděl úplně jinou zemi. Sám si na tu dobu ještě pamatuji. To měli komunisti ještě snad patnáct procent a všude vládla mafie, korupce a beznaděj.

Nemohl přestat – sám pochází z Philadelphie a rád by věděl, jak se dá z kasina a nevěstince Evropy udělat město kultury, vznešené hudby, sympatických lidí, skvělé dopravní obslužnosti a vůbec přeplněné turisty, prahnoucími po památkách, nádherné zeleni a kromě Hradčan i panoramatu stylových mrakodrapů na Pankráci (už ne po sexu a drogách).

Když projížděli napříč republikou, připadal si na opravených a dobudovaných dálnicích jako tehdy v Německu. I ta krajina začala připomínat tu bavorskou. Když chodil mezi lidmi na ulici, říkal, že si připadal, jako by v čase přijel z Ruska do Ameriky. Lidé byli nyní usměvaví, přátelští, plní optimismu a nadšení. Ochotně mu radili a nikdo jej dokonce nechtěl okrást.

Říkal taky, že si s mnoha Čechy povídal o tom, jak se zlepšila politická kultura a občanská angažovanost. Lidé prý prostě pochopili, že nejsou poddaní nějakých nikým nevolených vládců s neomezenou mocí, ale akcionáři efektivní instituce, do jejíhož vedení zaměstnávají jen ty nejlepší její správce a manažery. Překvapilo ho také to, že jsme přešli na demokratické volby skutečných osobností – od klientelistických stranických nul. Už jsi pochopila, co je to ten většinový systém? 🙂 Tak i ten nám chválí. Že si volíme své poslance, hejtmany, primátory a starosty sami, ho rovněž potěšilo.

Dokonce prý doma zaslechl rozhovor dvou Američanů o tom, že naše současná prezidentka možná svou elegancí, vzdělaností, odvahou, slušností a vzorem může trumfnout nejen první hlavu naší země Masaryka, ale i našeho předchozího úžasného prezidenta. A to k tomu nepotřebovala ani kvóty.

Zkrátka, viděl jinou zemi. Lidé se o ni začali starat, začali ji mít rádi, začali na ni být hrdí. A bylo to prý vidět i tehdy, když minulý rok sledoval hokejové mistrovství světa, kde všichni naši hráči, trenéři a vůbec celá hala zaplněná červenobílými až po strop držela ruku na srdci a z plných plic zpívala naši krásnou hymnu.

A vůbec se mu nedivím. Vždyť jsme udělali velké pokroky. Naše ekonomika je stabilní, do úplného splacení dluhu zbývá už jen pár miliard, máme rozumnou vládu, odvážného premiéra, podařilo se nám zakázat komunisty a společně je i neonacisty postupně vyhnat z politického života a lidé pochopili, že má zvítězit volba rozumu nad populismem.

Však, kdo si dnes vzpomene na jména Klaus, Paroubek, Kalousek, Bárta, Řebíček nebo Drobil. Ano, občas s nimi kvůli nízké čtenosti bulvár nebo bídné sledovanosti Nova udělá rozhovor z vězení, ale to je tak všechno.

Těším se, až se zase vrátím do naší úžasné čtvrti a pokecáme s celou obcí na setkání občanů se zastupiteli – jak starší možná ještě pamatují – jednání zastupitelstva obce, kde svého času skoro nikdo nechodil, a mafiáni měli žně.

Už slyším náš krásný jazyk. Letuška se vpředu směje s nějakým krajanem. Budu končit. Pozdravuj děti. Tvůj Mirek.

Anebo to bude jinak?

Ahoj kamaráde, raději nebudu uvádět naše jména. Píšu ti z USA. Nedávno se mě jeden Američan ptal, jak to nyní vypadá v mé rodné zemi. Prý v Česku byl tak před dvaceti lety a už tehdy si všímal toho, že česká společnost je mírně zaostalá a nevychovaná. Nechápal, jak po těch dálnicích nebo těmi vlaky můžeme vůbec jezdit. A co teprve politika! Měl tam pár známých – a jako typický Američan se o ni taky zajímal. Z toho byl úplně znechucen – korupce, klientelismus, primitivismus atp.

Byl velmi nešťastný, když jsem mu vyprávěl, že se společnost a její volení zástupci podstatně zhoršili, že téměř milion nás zase emigroval – především my mladí a schopní s určitým vzděláním a povědomím. O co víc ho překvapilo to, že se našli i takoví odvážlivci – jako někteří z Vás, kteří jste zůstali, bojujete ve čtvrtém odboji nebo opět působíte v disentu.

Slyšel strašně nerad, že se přechod k demokracii, svobodě a právnímu státu po sametové revoluci nepovedl. Mrzelo ho, že z těch více než dvaceti let v českém postkomunistickém a mafiánském rybníku jsme nedokázali – jako národ – vytěžit víc, že jsme měli přece tak úžasně nakročeno, ale sami – tak jako už mnohokrát v historii – jsme to zase zpackali.

Přeložil jsem mu i projev současné české prezidentky – soudružky Semelové či dnešního ministra pro pravdu a morálku, čestného vedoucího Matějské pouti – soudruha Paroubka. Nevěřil svým uším. Nechápal, jak mohli Češi zase naletět.

A tak zatímco z Číny se pod vlivem kapitalizace, kristianizace a humanizace pomalu stává vyspělá demokratická země, moje původní vlast se začíná pomalu podobat kdysi komunismem zdecimované – dnes Čínou osvobozené, reformované a rozvíjející se severní Koreji.

Prý byla dokonce uzavřena už i dálnice D1, některé pražské tunely se sesypaly a Romové vykradli a zabydleli se ve výrobních halách automobilek s tím, že teď prý všechno patří všem, tak na to mají nárok – a taky razítko od předsedy národního výboru.

Je to škoda. Chtěli jsme to jinak, ale Češi jsou nepoučitelní a ani přes dvacet let hry na demokracii jim jejich poddanskou mentalitu tupých ovcí nezměnilo. Ale všechno zlé, je k něčemu dobré. I to, že jste se někteří rozhodli zůstat – sice Vás vězní a popravují, ale na svět se občas dostanou důležité informace o tom, jak to tam vypadá. A my, co jsme se stali exulanty, alespoň posílíme ostatní skvělé země, jako je třeba moje druhá vlast.

Přeji Vám všem spoustu sil, odvahy a trpělivosti a těším se, až se zase uvidíme naživo!

S pozdravem, Tvůj kamarád z USA

P.S. Vyprávěl jsem o mé rodné zemi mému pětiletému synkovi a ten říkal, že až vyroste, stane se vojákem a půjde ty parchanty porazit!