Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…

Vypadnout ze sněmovny. Očistit se. Poučit se z chyb. Získat důvěryhodné osobnosti. Napsat kvalitní a udržitelný program. Nejen podle průzkumů to teď vypadá, že se lidovci do sněmovny dostanou. Jako jejich bývalý člen se ptám – měli by, nebo raději ne?

Budu vám vyprávět příběh

Možná čekáte, že budu na KDU-ČSL házet špínu. Přece jen důvody mého odchodu nebyly jen ideové nebo profesní. Mohl bych tady psát o nějakých interních drbech a chovat se jako zhrzený milenec. Nic takového dělat nebudu. Místo toho vám něco povyprávím.

Představte si, že je vám osmnáct. Chcete měnit svět. Od starších slyšíte, jak je to těžké. Ale těm se vysmějete, protože víte, že je jednodušší rezignovat a vymlouvat se. Zatím to nevíte. S přibývajícími zkušenostmi však zjišťujete, že to těžké opravdu je. Zjišťujete, že na to, abyste v české společnosti skrze politiku dokázali něco změnit k lepšímu, musíte být opravdu silná osobnost. Zatím jí nejste.

A tak máte možnost zevnitř poznávat tehdy jednu ze dvou jediných pravicových stran ve sněmovně. Fandíte Čunkovi. Proti té šílené mediální štvanici. Vadí vám Kalousek i kmotři a arogance v ODS. Zjišťujete však, že ani vaše strana není ideální. Že v ní jsou taky takoví, kvůli nimž jste jí dali přednost před ODS. Jaká to úleva, když začnete věřit, že takoví si zakládají vlastní stranu a společně s Kalouskem odcházejí do TOP 09. Všichni.

Poznáváte dál – že věkový průměr spolustraníků je vskutku vysoký. Někdo by řekl – je to strana důchodců, pár desítek lidí ve středním věku a několika mladých. Zjišťujete, že ne vše funguje, jak byste chtěli. Představujete si profesionální stranu na úrovni rakouských lidovců či německé CDU/CSU. Ale ono to tak není. Co sami nezařídíte, to nefunguje. Jste v Česku. A ještě k tomu na Ostravsku. Lidský, organizační ani finanční kapitál není ideální.

Cyril Svoboda jako nový předseda vám navíc není moc sympatický, nepovažujete ho za schopného lídra, myslíte si, že ve Vsetíně měl vyhrát Čunek. S ním by KDU mohla získat i 10 %. Lidé ho znají. Média by o lidovcích mluvila. Ale i tak – spoustě dalších lidí věříte a podle své motivace jim také pomáháte. Už dávno víte, že lidovecká mentalita je trošku jiná. Že minimálně v běžné lidské rovině se k sobě navzájem chovají podobně jako lidé v západních zemích. To jste z běžné české populace, která nežije křesťanstvím, dosud moc neznali.

A tak vesele podléháte Dunnig-Krugerově efektu a vytváříte grafy, kde KDU-ČSL bude mít minimálně deset, ale klidně i patnáct a proč ne rovnou třicet procent. Ještě nemáte tolik politologického vzdělání, abyste chápali kontext, v jakém se čeští křesťanští demokraté sociálně i historicky zrovna nacházejí. Bojujete, fandíte, chcete, ať se dostanou do sněmovny.

Ale ono ne. Přicházejí poslední výsledky převážně z velkých pražských obvodů a vy ještě stále věříte, že to na těch 5 % bude stačit. Že opravdu ne, si přiznáte až ve chvíli, kdy Cyril Svoboda oznamuje porážku.

Co se dá dělat. Fandíte dál. Nejste přece kariéristický TOPák, říkáte si, a začnete vymýšlet plán, jak by to lidovci měli zařídit, aby se v roce 2014 do sněmovny opět dostali. Přece jen by to byl veliký historický úspěch. Vždyť, která česká strana po tom, co vypadla ze sněmovny, se tam dokázala znovu vrátit? Navíc se strana očistí, projde sebereflexí, uvědomí si, co dělala špatně, přiláká nové lidi a navíc zůstanou jen srdcaři.

A to je přesně to, co se nyní děje. KDU-ČSL si zvolila nového předsedu. Mladého, vzdělaného, s vůlí bojovat a měnit politiku k lepšímu. Na kandidátky se jí podařilo dostat zajímavé osobnosti, dokázala vyřešit své finanční problémy, splácet dluhy, a tím i trošku naznačit, že by dobrým hospodářem mohla být i ve vládě. Při sbírání podpisů pro Zuzanu Roithovou navíc ukázala, v čem spočívá síla početné členské základny. Zlepšila i svou marketingovou komunikaci a snad i lépe pochopila, co v minulosti dělala špatně. Zažila něco, co by nyní potřebovala i ODS. Vypadnout z vlády, možná i ze sněmovny, očistit se a zbavit se některých lidí, kteří v ní jsou převážně kvůli mocenskému prospěchu.

Kvalitní osobnosti

Hlavní přednost současné KDU-ČSL vidím v některých lidech, kteří za ní teď kandidují. Kteří mají odvahu nejen se veřejně pustit do voleb, ale kteří tu odvahu prokazují i v občanském a profesním životě. Jmenovitě – Jan Čižinský, Ondřej Závodský, Daniel Herman, Alexandra Alvarová, Jan Bartošek, Šimon Heller, Václav Krása, Leo Steiner, již zmíněný Pavel Bělobrádek, Ondřej Benešík či Marian Jurečka. Nemluvě o zástupech starostů, radních, učitelů, lékařů, živnostníků a dalších aktivních občanů. Tito lidé by v příští sněmovně měli být.

To dobré z programu

Program KDU-ČSL je tradičně jeden z nejlepších. Na české poměry středový. Pavel Bělobrádek sice říká, že lidovci jsou středo-pravicová strana se silným sociálním akcentem, ale abych si trochu rýpnul – to druhé v rétorice KDU trošku převažuje. Tak v poměru 95:5. Což je k současnému politickému kontextu pochopitelné a i pro pravicového voliče snad přijatelné. Ale konkrétně – co z programu křesťanských demokratů může mít smysl?

Ekonomika a pracovní místa

– změna systému zadávání veřejných zakázek

– podpora malých a středních podniků a rodinných firem

– zlepšení praktické spolupráce škol a firem

– role Úřadů práce opět jako poradců nezaměstnaným

– snaha nezvyšovat daně ani celkovou daňovou zátěž pro firmy a živnostníky

– daňová stabilizace

– zlepšení situace pro zaměstnávání absolventů

Veřejné finance a profesionální stát

– finanční ústava a zastavení zadlužování

– snížení výdajů na provoz veřejné správy, omezení nepotřebné agendy státu

– transparentní rozklikávací rozpočet

– úplný zákaz anonymních akcií

– prosazení zákona o státní službě

– jeden identifikační průkaz pro všechno

– otevřená výběrová kritéria do pozic ve státem vlastněných firmách

– snaha o adresné vyplácení sociálních dávek a zpřísnění pravidel pro jejich vyplácení

Daně a podpora rodin

– snížení daní pracujícím rodičům, společné zdanění manželů, zvýšení slevy na dani pro dítě

– snížená sazba DPH na zboží potřebné pro výchovu nových generací

– důchodová reforma s ohledem na počet vychovaných dětí

– zastavení podivných praktik v oblasti exekucí

– umožnění rodinám péči o seniory a handicapované osoby v domácím prostředí

Omezení korupce

– větší transparentnost financování politických stran

– povinné online zveřejňování veřejných zakázek, smluv a faktur

– povinnost rozkrytí vlastnické struktury pro firmy spolupracující se státem atp.

Zdravotní péče

– zachování existence veřejného zdravotního pojištění

– připuštění nadstandardní zdravotní péče pouze v případech, kde nebude ohrožena dostupnost standardní péče pro všechny občany

– větší transparentnost v tom, co je ve zdravotnictví hrazeno z veřejného zdravotního pojištění

Potraviny a soběstačnost

– zpřísnění trestů za šizení spotřebitelů

– větší informovanost veřejnosti o nabízeném zboží

– úsilí o potravinovou soběstačnost ČR

– zvýhodňování domácích výrobců a producentů

– podpora rodinných farem, regionálních značek atp.

– lokální patriotismus při nákupu potravin

– oslabení vlivu velkých nákupních řetězců

Další věci:

– důraz na etickou a ekologickou výchovu, občanské vzdělávání, podporu praktických oborů

– zlepšení vzdělávání i postavení učitelů ve společnosti

– osvěta v oblasti finanční i počítačové gramotnosti obyvatel

– důraz na kulturu, ochranu památek i přírodního bohatství

– snaha o zlepšení dopravní infrastruktury a zvýšení její bezpečnosti

– prozápadní zahraniční politika

– důsledné potírání nelegální imigrace i zpřísnění imigrační politiky EU

Až příliš levicový program

Jenže logicky můžeme namítnout, že tento program je až příliš levicový, možná i paternalistický. Ony levicové věci z něj budu ale kritizovat až nyní. Z hlediska idejí klasického liberalismu jsou však i některé věci uvedené výše problematické. Je však otázkou, zda tyto ideje jsou tím, co zrovna nyní Česká republika potřebuje, zda rozumný kompromis v podobě sociálně-tržního hospodářství po vzoru (poválečného) Německa, a především tedy našich sousedů z Bavorska by pro naši zemi nebyl přece jen lepší.

KDU-ČSL ve svém programu říká: „Podpoříme snížení ceny práce.“ Ale jak je to myšleno? Že by platy u nás měly být ještě nižší? Neodporuje si to potom s jinou částí programu? Tedy kritikou právě toho, že v uplynulém období u nás mzdy klesaly? Dále hovoří o tom, že stát by měl posílit investice. Keynesiánství? Je to ovšem z dlouhodobého pohledu historicky úspěšný ekonomický koncept?

Dále pak lidovci slibují, že dokážou zařídit tvorbu nových pracovních míst. Tak jako v jiných věcech mi tam chybí, jak konkrétně a na základě jakých studií, progńoz i reálných zkušeností předpokládají, že zrovna jejich řešení bude úspěšné. Obecně mi v programu chybí odkazy na nějaké konkrétní propočty. Nejsem ekonom, ale v naší zemi ekonomy máme. Snad i nějaké nezávislé, skutečné vědce a badatele. Kdybych jím byl, požádal bych relevantní politické strany, aby mi svůj ekonomický program poslaly a pokusil bych se provést nezávislou analýzu.

Co mi dále vadí, co je diskutabilní?

– zavedení registračních pokladen

– „povinná majetková přiznání pro občany, kteří v jednom kalendářním roce nabudou movitého nebo nemovitého majetku, cenných papírů a podílů v korporacích v součtu nad deset milionů korun“ – ptám se proč?

– zavedení progresivního zdanění – 12, 20 a 28 %

– postupné zvyšování minimální mzdy

– plošné testování žáků – vede to však k lepší vzdělanosti našeho národa?

– nezavedení školného na vysokých školách – jenže nevedlo by naopak zavedení školného k tomu, že by studenti dopředu více přemýšleli nad tím, zda má smysl investovat své budoucí peníze a nejlepší roky svého života do oboru s nízkou pravděpodobností na uplatnění?

– zavedení čipového občanského průkazu – chápu, je to efektivní, ale může to mít i své nevýhody, ne?

– budoucí přijetí eura – je to chytré?

– pokračování v další integraci v rámci Evropské unie – je to pro nás výhodné?

– postupné přecházení na elektronické volby – je to bezpečné?

– a vadí mi ještě jedna věc – jak může být lídrem v mém kraji současný Zemanův ministr, který navíc s krajem nemá podle všeho ani nic společného?

filozofického hlediska je pak program KDU-ČSL problematický v jedné věci. Není spravedlivý. Chce (sice mírně, rozumně a s respektem) zvýhodňovat některé vybrané sociální skupiny na úkor druhých. Rodiče s dětmi na úkor těch, co děti nemají. České podnikatele a zaměstnance na úkor zahraničních. Poctivé na úkor nepoctivých. Ty, kteří přinášejí přidanou hodnotu, na úkor parazitů. Znevýhodněné, slabé, nemocné, staré a mladé na úkor zdravých a silných lidí v produktivním věku. Můžeme říct, že je to tak ale nakonec přece jen morálně správné, a tedy spravedlivé. Možná je. To je otázka do diskuze.

S kým půjde KDU-ČSL do vlády? Zůstane v opozici?

Často se říká, že lidovci byli v každé vládě. Kdo chce znát fakta, ví, že to není pravda. Že v některých vládách lidovci nebyli. Psát o tom by však bylo na samostatný článek, proto bych zájemcům doporučil prostudovat si alespoň neakademický zdroj, tedy informace na české Wikipedii – zejména tady a tady.

Dovolím si tvrdit, že dle programu je v současném českém kontextu KDU-ČSL stranou středovou. Ideově především umírněně konzervativní, avšak s prvky jak liberálními, tak sociálně-demokratickými. Do vlády odmítá vyloženě jít především s komunisty. Umím si však představit nějakou sociálně-tržní středo-levicovou vládu ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Teoreticky by taková vláda mohla prosadit řadu důležitých věcí, a zároveň zabránit vlivu komunistů i nebezpečného prezidenta. Možná i dávat pozor na Babiše.

Co by pro KDU-ČSL ale mohlo být lepší, je to, kdyby zůstala v opozici. A to zejména v situaci, kdy by politická scéna i ČSSD byly na další čtyři roky skutečně ovládnuty Zemanem. Lidovci by tak společně se stranami, které se označují za pravicové, s TOP 09, s ODS, možná i se Svobodnými byli hrází proti těm, kteří by byli nebezpečím pro svobodu, demokracii, právní stát, svobodnou ekonomiku i parlamentní a ústavní pořádek v zemi.

Proč ji přece jen možná budu zase volit?

Kandidáty KDU-ČSL jsem až na dvě výjimky volil od svých osmnácti. (Karla v druhém kole. Piráty s propracovaným programem před dvěma lety v krajských volbách). Jeden z důvodů, proč jsem už nadále nechtěl být členem KDU-ČSL, byl ten, abych mohl skutečně nezávisle a objektivně zhodnotit kvalitu programů, idejí a osobností všech stran a měl při svém rozhodování volnou ruku. Nebo by snad bylo stranicky loajální a férové, abych jako straník napsal veřejně takovýto článek? V kontextu českého stranického systému?

Dnešní KDU-ČSL není stranou ideologickou ani dogmatickou. Můžeme jí vyčítat, že jí chybí ideje. Možná. Ale její současný program je dle mého zdravě pragmatický. Nechce principiální rovnost pro všechny jako Svobodní. Nechce ani utopickou sociální rovnost jako komunisti. Nechce zároveň privilegia pro tu „lepší“ část naší společnosti, jako to dělá ODS a TOP 09. Ani naopak jenom nárokové výhody pro tu chudší, méně vzdělanou, méně inteligentní, méně zvýhodněnou část společnosti, jako to prosazuje ČSSD nebo zemanovci. Není ani stranou nebezpečně populistickou tak jako Babišovo ANO nebo Okamurův Úsvit.

Je stranou umírněně středovou. Chce kompromisy a konsenzy na důležitých tématech, které se týkají celé naší společnosti. Bere společnost jako celek a zároveň má úctu ke svobodě, právům i povinnostem jednotlivce. Snaží se hájit zájmy českých občanů. Vrátit pouto ke krajině, národní historii, k rodině i k přirozené solidaritě. Chce současný český politický a ekonomický systém upravit tak, aby se v naší zemi dobře žilo všem socio-ekonomickým skupinám. Zároveň věří, že skrze vzdělávání, podporu neziskového sektoru a daňové zvýhodnění toho, co je podle ní prospěšné, dosáhne i zlepšení úrovně celé české společnosti.

Teoreticky by se s ohledem na výsledky voleb u našich západních sousedůBavorů i Němců obecně dal program KDU-ČSL shrnout do sloganu, který jej provází – „Chcete se mít jako v Německu? Volte jako v Německu!“ Jen je k tomu nutno dodat, že bychom u nás potřebovali nejen nastavit politicko-ekonomický systém, jako se to za pomocí vítězných mocností podařilo po válce v Německu, ale taky bychom museli mít tak kvalitní lidský kapitál, jako mají dnes Němci. A taky jejich občanskou uvědomělost.

Oprostit se od předsudků

V našem českém politickém rybníčku asi nenajdeme stranu, která by měla více hanlivých nálepek, než právě KDU-ČSL. „Jdou s každým. Byli ve všech vládách. Jsou to hadi. Hrají to na všechny strany. Jsou to koaliční vyděrači. Pámbíčkáři. Klerofašisti.“ A mohli bychom pokračovat. Jenže, kdo z nás pozorně četl jejich program, seznámil se s kandidujícími osobnostmi, přemýšlí nad současnou politickou situací i strategicky, tak si možná – tak jako já – říká, jestli ty předsudky nejsou přece jen zbytečné. Jestli jsou v roce 2013 vůbec na místě.

KDU-ČSL je nyní stranou, která je demokratická, která je občanská, která má vůli hájit parlamentní režim a ústavní principy. Je stranou, která je alternativou jak vůči bývalé vládní koalici ODS a TOP 09, tak vůči šílené bývalé opozici v podobě levicové ČSSD, extrémistické KSČM a dnešnímu bláznivému Hradu. Zároveň s tím dobrým, co se jí v minulosti podařilo, je i tradičním prvkem vůči novým projektům ala Věci veřejné, tedy dnešnímu ANO a Úsvitu. Pokud vás toto všechno oslovuje, myslím si, že má smysl KDU-ČSL volit. Já o tom budu ještě pár dní přemýšlet. A jak jsem psal už včera – tato volba nebude vůbec snadná.

Čtěte také:

Rezignační dopis – proč ukončuji své členství v MKD?

Vážení Mladí křesťanští demokraté,

po dlouhých úvahách jsem se v létě tohoto roku rozhodl své členství v MKD po téměř pěti letech ukončit. Naučil jsem se mezi Vámi mnohé, poznal jsem skvělé lidi, měl jsem možnost nahlédnout do toho, jak politika funguje zevnitř a vidět i to, jak se politika dělá tam, kde nejde o moc ani o koryta – protože naše mateřská strana byla většinu toho času mimo sněmovnu.

Později bych rád napsal ještě několik textů k mému působení – o tom, co mě křesťanští demokraté naučili, o mém ideovém hledání, o tom, co mohou mladí křesťanští demokraté všechno udělat, aby skutečně byli tou nejlepší mládežnickou organizací u nás a některé další. K tomu ale bude více prostoru po volbách.

Ptáte-li se, zda má mé vystoupení z MKD co dělat právě s předčasnými volbami, zda se třeba nechci angažovat v nějaké jiné straně atp., tak nechci. Mé důvody jsou primárně ideové. Snažil jsem se přijmout ideu (jak to nazvat?) – moravského lidovectví, ale nějak mi to na mě nesedí, nedokážu se s tím ztotožnit.

Chtěl jsem v naší zemi propagovat americký konzervatismus, ale narazil jsem na to, že evropští (zj. kontinentální) a čeští konzervativci jsou něco jiného než ti američtí, že ti američtí mají mnohem blíže ke klasickému liberalismu, jehož ideje mě dlouhodobě oslovují nejvíce. Jenže nejen v USA, ale i v Evropě už i liberalismus získal zcela jiný význam. Abych to nyní zkrátil – rád bych byl nezávislý při hledání toho, kde vlastně ideově jsem, s čím se dokážu ztotožnit, za co se dokážu veřejně jako občan postavit a říct – ano toto je nejlepší, toto bychom se měli snažit politicky prosazovat.

Ale samozřejmě to nejsou jen ideje, co mě k potřebě politické nezávislosti vede. Přestože si myslím, že dost možná patřím k té části populace, která se politikem narodí, nechci se stát politikem do té doby, dokud něco nedokážu v osobním, profesním a občanském životě mimo aktivní politiku. Nechci, aby mým vzorem byla Kristýna Kočí, Bohuslav Sobotka a podobní. Chci, aby jimi byly osobnosti formátu profesora Fialy.

Politika je droga, koníček, baví mě, a proto se k ní budu i nadále vyjadřovat, proto budu i nadále pomáhat těm, u kterých si myslím, že má smysl je podporovat. Rád se v budoucnu zúčastním společných akcí a taky se budu těšit na naší případnou spolupráci v budoucnu – ať už to bude v rovině přátelské, občanské, profesní, akademické nebo třeba i té politické.

Takže naposledy, bratři a sestry, díky za všechno a doufám, že se KDU-ČSL letos do sněmovny zase dostane!

Mirek Návrat

V Dobré 2. září 2013
Čtěte také:

Rozlučkový dopis členům KDU-ČSL

Dobrý den,

tento polootevřený dopis bych rád věnoval všem členům KDU-ČSL. Přestože se to při pohledu na skvělý a zasloužený úspěch v krajských a senátních volbách může zdát nelogické, rozhodl jsem se již před volbami ukončit své členství v KDU-ČSL, a to hned z několika důvodů.

Tím prvním je můj dlouhodobý vnitřní ideový boj. Neustálé napětí mezi tím, co si myslí KDU-ČSL, co má v programu a co je životní filozofií jejích členů vs. to, čemu věřím já, co po zralých úvahách považuji za správné. Na české poměry je KDU-ČSL jistě stabilní středová strana (v něčem trochu doprava, v něčem trochu doleva), ale já jsem středový pravičák v Americe, ne u nás ani v Evropě. Osobně se považuji za amerického konzervativce, v České republice se pod tím dá rozumět liberální konzervatismus, příp. konzervativní liberalismus. Jsou pro mě například nepřijatelné progresivní daně z příjmu, jako symbol trestání snahy a úspěchu, jako nástroj závisti, socialistické mentality a násilím vynucené solidarity. To prostě není pravicové, to prostě není správné. Jsou to věci, s kterými nesouhlasím, a ve volbách jde především o ekonomická témata.

Tím druhým je potom moje kariéra. Rád bych byl mj. komentátorem nadčasových politických a společenských témat a zároveň nezávislým poradcem, a s tím je členství v jakékoliv politické straně – nejen dle mého názoru – neslučitelné.

A samozřejmě, ptáte-li se, zda mé rozhodnutí závisí i na kauze, která se vyrojila v naší krajské organizaci, tak toto zdaleka není hlavní důvod pro mé rozhodnutí, ale spíše pomyslná poslední kapka, kdy pohár už přetekl. Síla charakteru některých čelních představitelů naší krajské organizace (včetně neslavné reakce vedení KDU-ČSL na vzniklou situaci) je pro mě velkým zklamáním. Ptáte-li se, koho tím myslím, nebudu jmenovat, jen snad řeknu, že dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (po přečtení krajského programu, přístupu k občanovi a zvážení osobností) jsem v našem kraji volil Pirátskou stranu.

Nadále však budu KDU-ČSL volit v těch volbách, kde mi její program a konkrétní osobnosti přijdou nejlepší. Budu ji podporovat i v těch tématech a idejích, na kterých se shodneme. Rád budu spolupracovat s nadějnými a slušnými politiky a členy KDU-ČSL. A než někde něco řeknu nebo napíšu, uvědomím si, zda to není informace, kterou bych považoval za interní.

Netajím se tím, že jsem příznivcem většinového systému, kde volíme osobnosti v jednotlivých okrscích, máme dvě hlavní strany, které mezi sebou soupeří, pak jsou schopny přijmout plnou zodpovědnost za svou čtyřletou službu ve vládě, jsou vnitřně daleko pluralitnější, než naše iluze o pluralitě v poměrném systému, kde strany fungují spíše jako dogmatické klientelistické sekty, a ne jako ideová sdružení svobodných občanů, v nichž jednání podle vlastního svědomí a vědomí není považováno za rebelií či vnější poškozování strany, ale jako svobodné vyjádření vlastního (mnohdy od mainstreamu vzdáleného) názoru.

Mým heslem je, že „pomáhám vytvářet novou generaci politiků.“ Rád bych tomuto mému mottu zůstal věrný i nadále. Myslím si, že za své zhruba již čtyřleté aktivní působení v politických organizacích se mi podařilo nějakým způsobem naplnit a budu velmi rád, když se mi podaří objevovat nové a nadějné politiky, kteří věří, že věci mohou být lepší, že to jde dělat slušně a poctivě, že politika je dočasná služba občanům, ne doživotní stavovské koryto.

Bratři a sestry, na závěr mi dovolte Vám za společně strávený čas poděkovat. Právě při setkání s Vámi, členy KDU-ČSL, s křesťany, jsem poznal, jak jinak může vypadat slušný život a vzájemný respekt mezi lidmi, který vidíme při návštěvě západních zemí. Mnoho jsem se toho naučil a určitě se o tom ještě někdy rozepíšu. Bylo mi ctí pomáhat společně s Vámi zlepšovat naši politiku a českou společnost a věřím, že na tom různými způsoby budeme spolupracovat i nadále. Věřím, že KDU-ČSL se dostane v příštích volbách do sněmovny a stane se pozitivní středovou alternativou pro obyčejného voliče.

Jmenovitě bych také rád poděkoval všem, s kterými jsem v KDU strávil nejvíce času, od nichž jsem se toho mnoho naučil a kteří významným způsobem ovlivnili můj život. Děkuji tedy Jiřímu Carbolovi, Petru Drábkovi, Martě Kolegové, Liboru Kovalovi, Jarce Liškové, Vladimíru Liškovi, Marcelu Sikorovi, Petru Lebedovi, Aleši Hanslíkovi, Jiřímu Čunkovi, Lucii Kmentové, Vaškovi Davidovi, Pavlu Horáčkovi, Pavlu Bělobrádkovi, Marianu Jurečkovi, Alexandře Alvarové, Zuzaně Roithové, Janu Bartoškovi, Tomáši Zdechovskému, Marii Cinařové, Vojtěšce Gavlasové, Michalu Novákovi, Petru Adamcovi, Lukáši Curylovi, Václavu Pomikálkovi, Jaroslavu Šulovi, Jiřímu Navrátilovi, Jaroslavu Suchému, Honzovi Novotnému, Petru Jurčíkovi, Tondovi Homolovi, Davidu Mackovi, Marii Jílkové, Františku Tesařovi, Kamilu Janu Svobodovi, Mikuláši Vochozkovi a spoustě dalších, které jsem zde z úsporných důvodů nejmenoval.

Děkuji a s přáním všeho dobrého,

Návrat Miroslav