Nová Klausostrana

V posledních dnech se o možnosti, že Václav Klaus po odchodu z Hradu stane v čele nějaké nové pravicové a konzervativní strany, začalo mluvit otevřeně. Myslím si, že se tak nakonec opravdu stane, že je to lepší řešení, než to že by se snažil reformovat liberální ODS nebo se uchýlil k šéfování CEVRO Institutu či něčeho podobného. A jaký by mohl být program této nové strany a jaké osobnosti by v ní mohly zasednout? Má vůbec šanci na úspěch?

Tato strana by se zcela jistě označovala za pravicově-konzervativní, eurorealistickou a libertariánskou. Jejím hlavní programem by mohl být boj za malý a efektivní stát, nízké daně a vyrovnaný rozpočet a naopak boj proti environmentalismus, europeismu, globálně oteplovacímu alarmismu, radikálnímu feminismu, homosexualismu, globální vládě atp. Zkrátka byla by to taková opozice vůči levicově-liberálnímu mainstreamu, který dnes z většiny ovládá ODS a téměř naplno TOP 09.

A co se týká osobností? Největší úspěch by určitě měla, kdyby předsedou byl samotný Václav Klaus. Zcela jistě dalšími osobnostmi by mohli být lidé z Akce D.O.S.T včetně národního konzervativce až nacionalisty Ladislava Bátory, mnozí konzervativní senátoři ODS, lidé ze Strany svobodných občanů, ale zcela jistě i spousta komunistických kariéristů, kteří náhle po samotové revoluci ve svém kariérismu pokračovali (ať už přímo v ODS či mimo ni), byli tehdy úspěšní podnikatelé (nebo lidově taky podvodníci a zloději). Mohli by to být i podnikatelé jako Andrej Babiš, ale možná i mladší generace typu Víta Bárty.

Myslím si, že tato strana by měla velkou šanci na úspěch a hned ze startu by pod 10 % nešla. Ostatně mnoho věcí vznik takové strany naznačuje – ať už je to ideové se vyhrazování Václava Klause a jeho lidí vůči ODS nebo jeho samotná garance nad tím, že současná levicová vláda s údajně pravicovými stranami ODS, TOP 09 a VV bude pokračovat – což asi bude, protože se to hodí nejen Klausovi, ale i samotným těmto stranám. Na předčasné volby nikdo nemá a stejně by v nich neuspěl.

Jinak taková strana vypadá velice zajímavě a stála by za podporu. Až na ty „osobnosti“, no.

Příštím americkým prezidentem by mohla být žena!

V Americe včera proběhla již druhá prezidentská televizní debata v rámci republikánské strany, ve které se proti sobě utkalo sedm dosud nejvýraznějších kandidátů proti Baracku Obamovi. Jednalo se o poslankyni Kongresu Michele Bachmannovou; černošského podnikatele Hermana Caina, bývalého šéfa republikánů v Kongresu Newta Gingriche, libertariánského poslance Rona Paula, bývalého guvernéra Minnesoty Tima Pawlentyho; bývalého guvernéra Massachusetts Mitta Romneyho a bývalého senátora Ricka Santoruma. A kdo měl v debatě převahu?

V preferencích vede Mitt Romney, o kterém také komentátoři v USA po včerejší debatě psali, že byl společně s Michele Bachmannovou, která hned na začátku pořadu oznámila svou oficiální kandidaturu na prezidentku Spojených států, nejvýraznější ze sedmi diskutérů.

Posuďte sami, kdo z kandidátů se vám líbí nejvíce – po úvodu moderátora má každý asi patnáctivteřinový prostor pro krátké představení. Osobně na mě již delší dobu dělá největší dojem právě dosud jediná žena republikánských primárek – Michele Bachmann (ještě se očekává, zda se do prezidentského klání zapojí také bývalá guvernérka a kandidátka na viceprezidentku z roku 2008 Sarah Palinová).

Michele je dcerou norských imigrantů, matkou pěti dětí, povoláním advokátka a společně se svým manželem vybudovali vlastní firmu a vychovali 23 dalších dětí v pěstounské péči. Je zakladatelkou frakce Tea Party uvnitř republikánského klubu v Kongresu a hlasuje proti dalšímu zvyšování federálního dluhu Spojených států. Byla by první ženou v úřadu prezidenta Ameriky.

Feministická hnutí by se mohla radovat. Možná. Ovšem spíše jen ta, kde převažují konzervativní ženy. Jak je na tom s politickými názory? Je zastánkyní toho, aby se na školách učila vedle evoluční teorie také teorie inteligentního plánu, je proti zvyšování minimální mzdy, je proti homosexuálnímu manželství a proti potratům. Celkově je pravicová jak ve společensko-etických otázkách, tak v těch ekonomických, ale také v otázkách národní bezpečnosti.

Osobně si myslím, že má velkou šanci nejen vyhrát republikánské primárky, ale také porazit Baracka Obamu. Dokáže totiž oslovit podporovatele hnutí Tea Party, což jsou fiskální konzervativci a libertariáni. Stejně tak dokáže oslovit i sociální konzervativce (křesťanskou pravici). Možná by mohla mít trošku problém u tradičního establishmentu republikánů. Ovšem populární mormon Mitt Romney bude mít velice obtížné projít přes křesťanskou jižanskou pravici – a to nejen proto, že říká, že v těchto volbách půjde především o ekonomiku, a ne tak o sociálně-etická témata, ale také kvůli své mormonské víře.

Amerika a svět by možná potřebovali takového prezidenta, jakým by mohl být Ron Paul – konzervativní libertarián z Texasu, který si uvědomuje problém současného vlivu bankéřů, ale je velice nepravděpodobné (i kvůli tomu), že by mohl primárky vyhrát.

Černošský podnikatel Herman Cain, který působí hereckým dojmem (v pozitivním slova smyslu) by levičákům sebral možnost demagogického obviňování pravice z toho, že chce dostat Obamu z Bílého domu z rasových důvodů.

Tim Pawlenty, ač slušný konzervativec, zase připomíná spíše komickou postavu souseda ze seriálu Ženatý se závazky a nejsem si jistý, zda by měl v tom světě, ve kterém bude příští americký prezident úřadovat, dostatečnou autoritu.

Newt Gingrich zase není znamením změny a kdyby vyhrál republikánské primárky, neumím si představit, že by Tea Party nenasadila vlastního kandidáta (ať už by to byla Sarah Palinová nebo třeba Donald Trump, který nevylučuje, že by kandidoval jako nezávislý, pokud republikáni nebudou mít silnou osobnost). Rick Santorum je sice zajímavou postavou (katolík, syn italských imigrantů, který má sedm dětí), ale působí na mě moc vyumělkovaně a nezkušeně.

To, co je ale podstatné pro Ameriku a pro celý svět, je heslo Michele Bachmannové („Obama will be an one-term president“) – tedy to, aby Obama byl prezidentem pouze na jedno volební období. Sice na české a evropské poměry by byl považován za extrémního pravičáka, ale v USA je to jednoznačně nejlevicovější prezident v historii, jehož marxistické myšlenky a vládní kroky jsou do očí bijící a ničí Ameriku takovou, jakou ji známe.

Fandím tedy Američanům, aby zůstali sví, aby si zachovali svou výjimečnost – vědomí toho, že je to lid, ne vláda, kdo ví nejlépe, co lid potřebuje – že všichni lidé jsou si rovni ne proto, že to říká vláda a zákony, ale proto, že je to samozřejmá pravda, která pochází od Stvořitele.

God bless America!

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=196373

S novoročním projevem prezidenta souhlasím na 99 %

Ve vyspělých zemích bývá zvykem, že občané, političtí komentátoři, ostatní politici a novináři komentují nejdůležitější projevy svých státních zaměstnanců-politiků. I já se přidám. Určitě si mnozí všimli, že Václav Klaus měl na polici za sebou portrét Margharet Tatcherové a myslím si, že ta by z jeho slov určitě měla radost.

Projev byl totiž pravicový, libertariánský a konzervativní. Nechyběl apel na zdravý ekonomický rozum, rýpnutí do Evropy či do socialisticko-zelených chyb. Z tohoto pohledu trošku chybělo rýpnutí si do globální vlády.

Nicméně po tomto projevu by si mohla spousta lidí uvědomit, že Evropa skutečně zaostává, že na dluh bez vize, jak ho splatit, skutečně žít nemůžeme a že co je zelené, automaticky neznamená, že je to správné – přestože to je barva velice hezká. Důležitou částí projevu byla také narážka na mezigenerační solidaritu – tedy nejen od rodičů směrem ke svým už při narození zadluženým dětem, ale i od těch dětí směrem ke svým rodičům.

S čím bych tak trošku nesouhlasil, je pohled na odchody lékařů. Souhlasím s tím, že je to vydírání a v době, kdy se všem ostatním škrtá, mnoho lékařů by chtělo výrazně přidat, ovšem vláda musí mít neskutečně těžké vysvětlovat, jak je možné, že se v této zemi ročně rozkradou a vytunelují desítky miliard, a na zdravotnictví se při tak vysokých daních, jaké tu máme, nedostane dost peněz.

Taky se mi trošku nelíbil postoj, který vyzařoval z nonverbální komunikace při mluvení o nových stranách a nových politicích – jakoby si Václav Klaus myslel, že konzervatismus je o tom, že by měli být mafiánští papaláši u svých koryt doživotně.

Závěrem chci říct, že je obrovská škoda, že tento projev nemůže padnout na úrodnou půdu. Úžasná slova, se kterými určitě většina zodpovědných a převážně pravicově smýšlejících lidí musela souhlasit, totiž neznějí důvěryhodně od člověka, který by za své minulé činy v každé vyspělé zemi už dávno seděl ve vězení.

A ono to bylo poznat i z celkového projevu – roztěkanost, nervozita, dopředu předtočený a čtený projev někde z kanceláře tam nahoře. Daleko lepší by podle mě bylo, kdyby byl projev lidský, přednášený z hlavy, naživo a někde na ulici mezi živými, reálnými občany.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=170731