Rezignační dopis – proč ukončuji své členství v MKD?

Vážení Mladí křesťanští demokraté,

po dlouhých úvahách jsem se v létě tohoto roku rozhodl své členství v MKD po téměř pěti letech ukončit. Naučil jsem se mezi Vámi mnohé, poznal jsem skvělé lidi, měl jsem možnost nahlédnout do toho, jak politika funguje zevnitř a vidět i to, jak se politika dělá tam, kde nejde o moc ani o koryta – protože naše mateřská strana byla většinu toho času mimo sněmovnu.

Později bych rád napsal ještě několik textů k mému působení – o tom, co mě křesťanští demokraté naučili, o mém ideovém hledání, o tom, co mohou mladí křesťanští demokraté všechno udělat, aby skutečně byli tou nejlepší mládežnickou organizací u nás a některé další. K tomu ale bude více prostoru po volbách.

Ptáte-li se, zda má mé vystoupení z MKD co dělat právě s předčasnými volbami, zda se třeba nechci angažovat v nějaké jiné straně atp., tak nechci. Mé důvody jsou primárně ideové. Snažil jsem se přijmout ideu (jak to nazvat?) – moravského lidovectví, ale nějak mi to na mě nesedí, nedokážu se s tím ztotožnit.

Chtěl jsem v naší zemi propagovat americký konzervatismus, ale narazil jsem na to, že evropští (zj. kontinentální) a čeští konzervativci jsou něco jiného než ti američtí, že ti američtí mají mnohem blíže ke klasickému liberalismu, jehož ideje mě dlouhodobě oslovují nejvíce. Jenže nejen v USA, ale i v Evropě už i liberalismus získal zcela jiný význam. Abych to nyní zkrátil – rád bych byl nezávislý při hledání toho, kde vlastně ideově jsem, s čím se dokážu ztotožnit, za co se dokážu veřejně jako občan postavit a říct – ano toto je nejlepší, toto bychom se měli snažit politicky prosazovat.

Ale samozřejmě to nejsou jen ideje, co mě k potřebě politické nezávislosti vede. Přestože si myslím, že dost možná patřím k té části populace, která se politikem narodí, nechci se stát politikem do té doby, dokud něco nedokážu v osobním, profesním a občanském životě mimo aktivní politiku. Nechci, aby mým vzorem byla Kristýna Kočí, Bohuslav Sobotka a podobní. Chci, aby jimi byly osobnosti formátu profesora Fialy.

Politika je droga, koníček, baví mě, a proto se k ní budu i nadále vyjadřovat, proto budu i nadále pomáhat těm, u kterých si myslím, že má smysl je podporovat. Rád se v budoucnu zúčastním společných akcí a taky se budu těšit na naší případnou spolupráci v budoucnu – ať už to bude v rovině přátelské, občanské, profesní, akademické nebo třeba i té politické.

Takže naposledy, bratři a sestry, díky za všechno a doufám, že se KDU-ČSL letos do sněmovny zase dostane!

Mirek Návrat

V Dobré 2. září 2013
Čtěte také:

Vznikne Hnutí pravicových voličů?

ODS a TOP 09 – pravicové, liberálně konzervativní, fiskálně zodpovědné strany – opravdu? Pravicoví voliči k TOP 09 přecházeli především z důvodu, že ODS považovali za kmotrovskou stranu mafiánů, která se ani nedrží pravicových principů a ideálů. Mnozí jsme to sice říkali již tehdy, ale dnes už to vidí i jiní – TOP 09 dnes považují také za kmotrovskou stranu mafiánů, která se nedrží pravicových principů a ideálů.

Někteří se jen s otevřenou pusou nestačí divit. Jak se to stalo? Vždyť obě ty strany podporovali vesměs slušní lidé – vzdělaní, inteligentní, lidé ze střední třídy – a teď tohle? Jak se to mohlo stát? Obě strany přece bojovaly za snižování zadlužování, nižší daně, osekávání byrokratického státního aparátů a zbytečných regulací, zlepšování podmínek pro živnostníky a podnikatele, kteří davájí práci dalším lidem, zlepšení politické kultury, boj s korupcí. Kde to všechno zmizelo?
Kde jsou ti pravicoví demokraté bojující za všechny tyto ideály? Něco Vám uniklo, vážení – oni tam nikdy nebyli! V těchto dvou stranách jsou (a to především v pozicích, kde se toho dá nejvíce ovlivnit) bývalí komunisti-kariéristi nebo lidé, kteří mají myšlení, které tady předchozí režim desítky let budoval. Žádní pravičáci, žádní demokraté, žádní liberálové ani konzervativci ve vedení těchto stran nejsou – a pokud ano, tak se bojí a nic nedělají. Souzeno čistě z výsledků.
Nečasova vláda má zřejmě v úmyslu zapsat se do české historie jako dosud nejsocialističtější vláda. (Všichni víme, že jí to asi dlouho nevydrží, protože to, co se blíží, bude ještě horší).
Přemýšlel jsem ale, jak to mohou pravicoví voliči (nebo i stále na zázrak čekající členové těchto dvou stran) řešit, aby mohli co nejlépe zabránit dalším létům vlády levice. Změna zevnitř? Šlo by to. Ale to je asi spíše běh na dlouhou trať. Navíc slušní členové z těchto stran spíše odcházejí, než by získavali větší vliv. Takže mě napadlo – proč tito členové a voliči neopoustí tyto dvě korupční levicové strany, a nezaloží něco jako Hnutí pravicových voličů?
To by se mohlo řídit několika organizačními zásadami, které by mohly pomoci zabojovat i s korupcí. Stále si  totiž myslím, že v této zemi je řada podnikatelů, kteří věří pravicovým hodnotám, a kteří odmítají dosavadní financování politických stran – že by prostě straně dali spoustu peněz na kampaň s tím, že ji podporují a věří v její politiku a ideály, a ne proto, že by jim po volbách zajistila vítězství v losovačce!
Témata, která by spojovala všechny tyto pravicové voliče, jsou jasná. Osobností ke kandidatuře, expertů k odborným radám i tomuto nakloněným novinářům by se také jistě našlo dost. Věřím, že by to šlo, věřím, že je možné to udělat, ostatně myslím si, že je spíše nutné to udělat!
Strašení Řeckem nebo komunisty není pouze strašení!

O mně – aneb vývoj politické orientace

V den svých 18. narozenin by možná bylo vhodné se opět podělit o svou politickou orientaci. Při rozhodování se mezi MK a MKD jsem zvolil Mladé křesťanské demokraty a tím podporu KDU-ČSL. Nebylo to zdaleka jen rozhodování o investici mezi KDU-ČSL a ODS. Měl jsem v plánu zakládat novou stranu, nebo obnovovat ODA. Nyní mohu říct, že jsem v rozmezí středopravicového konzervatismu a křesťanské demokracie (západního typu). Cítím se být pravičákem a brzy napíšu blog o tom, co pro mě znamená skutečná pravice. Nyní uvažuju o vstupu do KDU-ČSL a prosazování tam koncepce středové strany (té třetí v našem spektru) a pokud strana dokáže mít víc jak 10 % (ideálně přes 20), tak v horizontu dvaceti let by mohla vytlačit ODS jako majoritního vlastníka pravice v českém politickém spektru a středopravicová strana by byla ta křesťansko-demokratická jako v Rakousku ÖVP, Německu CDU/CSU, Nizozemí CDA, Slovensku SDKÚ, Polsku PO atd.

28.12.2008

Po čase zase píšu, jak je na tom moje politická orientace. Nyní jsem na rozkolu mezi křesťanskou demokracií a konzervatismem. ODS volit nehodlám, dokud se razantně nereformuje. Volit zřejmě budu KDU-ČSL za předpokladu, že se nepřidá k levici. Liberalismus je mi stále blízký, ale není to to hlavní.

23.7.2008

Tak abych to zase po čase zhodnotil. Nyní je má politická orientace konzervativní, křesťansko-demokratická a také trochu liberální.

9.5.2008

Co se týče sympatií k politické ideologii jsem na tom takto. Liberalismus s konzervatismem se smyslem pro enviromentalismus a sociální demokracii.

 

Toto byl můj názor níže uvedého datumu

Asi by někdo řekl, že jsem pomatený a nemohu se rozhodnout mezi levicí a pravicí. Ovšem je to složitější. Jak má být člověk na jednom či druhém břehu, když jsou ve sněmovně extrémisté, napravo ODS a nalevo KSČM. Obě tyto extrémistické skupiny bych zakázal! No nevím, opravdu, koho zde volit, když lidovci jdou se všemi, zelení zradili svůj program – špičky a ČSSD je prolezlá korupcí. Doufám, že se v dalších volbách dostane i jiná strana (SNK-ED, nezávislí).

Návrat Miroslav, 20.6.2007