Kde to funguje? Podívejme se na mormony

V tomto článku nechci řešit teologickou či filozofickou správnost mormonského učení, jde mi o inspiraci jejich životním stylem, o to, čím se můžeme dnes inspirovat i my pro řešení současných problémů světa a České republiky. Ať už si tedy o mormonech myslíme cokoliv, pojďme se podívat na jejich životní styl. Podívejme se, jaké přináší výsledky, pojďme o tom nezávisle a nestranně přemýšlet a zamysleme se nad tím, co bychom si od nich mohli vzít jako příklad.
Takže nejdříve pár informací. Mormoni (tedy následovníci Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů) žijí v průměru o deset let více než běžná populace. Mají méně zdravotních problémů a taky potřebují méně veřejných zdrojů na svou zdravotní péči, na pomoc chudým atd. Mají méně výskytu rakoviny a dalších nemocí. Nemají problémy s penězi a kdyby došlo k nějaké apokalypse, pravděpodobně to budou oni, kdo ji přežijí a kdo bude pomáhat ostatním. Proč tomu tak je?
Lidé jsou již od mala vedeni k osobní odpovědnosti za svůj život, především pak k soběstačnosti – schopnost nejdříve se postarat sám o sebe. Až poté se o sebe starají v rodinách, církvi, dobrovolnických organizacích a až nakonec se spoléhají na obec či na stát (v USA asi nejméně ze všech skupin obyvatel). Jsou také vedeni k tomu, aby byli nejen dobrými lidmi, ale také dobrými občany. Často se proto účastní nejen občanského, ale také politického života (letos se dokonce možná poprvé v historii mormon stane americkým prezidentem).
Jsou vedeni ke ctnostnému životu – k poctivosti, spravedlnosti, pracovitosti, oddanosti, ochotě pomáhat atd. Hlavním centrem jejich života je také rodina. Mívají často hodně dětí a velmi si váží manželství mezi mužem a ženou, které trvá i po smrti. Navíc každé pondělí večer pořádají rodinné večery, kde se scházejí, jsou pospolu a diskutují nad důležitými věcmi.
Jsou také velmi štědří. 10 % svých příjmů dávají na svou církev – ta pak pomáhá potřebným po celém světě. Jsou učeni vděčnosti – za své dary – a je obecně známo, že když jsme za něco vděční, daleko více si tu věc užíváme a vychutnáváme, daleko větší má pro nás cenu.
Učí se finanční inteligenci – jejich zásadou je nedostávat se do dluhů, mít rozpočet, plánovat, budovat si rezervy – a to všechno učit své děti.
Proč by přežili v apokalypse?
Vytvářejí si tříměsíční zásoby základních potravin, které průběžně obměňují, aby byly vždy co nejčerstvější – tam patří pšenice, rýže, kukuřice, cukr, suché fazole, oves, těstoviny, bramborové vločky, kousky jablek, sušené mléko, mrkev a pak další, co třeba již nevydrží déle než 30 let – ječmen, vejce, mouka, obiloviny, maso, ořechy, hnědá rýže, ovoce, zelenina atd. Často se také věnují zahradničení, takže spousta potravin je vlastní výroby.
Každý měsíc také drží pravidelně půst, kdy zpravidla první neděli v měsíci vynechají dvě jídla po sobě a ušetřené peníze dají na pomoc druhým – z toho pak místní církev nakoupí jídlo a další základní potřebné věci a pořádá něco jako supermarkety pro chudé, kde je mají zdarma – nedostávají tedy přímo hotovost, ale pouze to, co potřebují.
Proč jsou tak zdraví?
Mormoni odmítají kouření, nepijí alkohol, neužívají drogy, nepijí kávu a některé druhy černého a zeleného čaje. Kladou důraz na zdravou a čerstvou stravu. Je pro ně důležitý pohyb, sport, spánek a odpočinek. Své tělo považují za Boží chrám, který jim byl svěřen jako schránka pro jejich duši, o kterou se mají co nejlépe starat.
Jsou také velmi vzdělaní, mají obrovské knihovny, kde je nejen náboženská literatura, ale i moudré knihy z celého světa. Mladí lidé (zpravidla ve svých 18-20 letech) chodí na misie do zahraničí, kdy se před tím půl roku učí jazyk dané země (která jim je přidělena), a poté tam rok a půl (dívky) nebo dva roky (chlapci) získávají nové příznivce pro svou církev. Tím si mladí lidé nejen osvojí cizí jazyk, poznají svět, ale také se naučí prodávat, přijímat odmítnutí a konečně také žít mimo domov s rodiči, což jim velice pomůže na cestě k dospělosti.
Kladou také velký důraz na poznávání svých předků, disponují největším online rodokmenem na světě až do dávné historie.
Je to ale také velice konzervativní a mravná společnost. Ženy by neměly nosit oblečení odhalující ramena a kolena, také by neměly mít hlubší dekolt. Člověk by neměl mít piercing (kromě náušnic v uších u žen). Sex by měl být až po svatbě. Homosexualita není přijímána. Bojují proti pornografii. Jsou proti potratům. Nosí uniformy ve školách. Pro mladé se pořádají společná rande, na kterých se poznává spousta různých lidí a až potom by se měli sbližovat, aby nepodlehli jen emotivní zamilovanosti, ale vybírali si svého partnera na celý (u nich i posmrtný) život pořádně.
Každou neděli chodí na bohoslužbu, zejména děti po ní mají náboženské vyučování. Neděli také využívají pro návštěvy příbuzných a přátel, pro relax a také pro konání dobrých skutků. Život má pro ně větší, vyšší smysl, jehož centrum je mimo materiální nebo viditelný svět – a jehož potenciál je tedy nekonečný, vnitřní a neskutečně bohatý.
Tohle jsou tedy ve zkratce zásady, o kterých víme (protože nám tím svědčí osobním příkladem), že fungují. Osobně si myslím, že se nemusíme stávat mormony, abychom si z jejich životního stylu něco pozitivního a dobrého do svého života osvojili. A když toto vše srovnáme s životním stylem v České republice, možná nám to něco napoví o tom, proč se tady máme tak, jak se máme.
České stránky mormonů, videa představující jejich životní styl – http://www.cirkev-jezise-krista.cz/informace-o-cirkvi/informacni-videa.html
Stránky věnované mormonskému životnímu stylu (anglicky) – http://www.providentliving.org/

Dnešní postkulturní společnost nahradí společnost postbarbarská!

Seriály, filmy, počítačové hry a tak dále. Jaký způsob prožívání života je ten nejlepší? Dnes můžeme vidět takové extrémy, jako jsou mladí lidé, kteří snad v životě nepřečetli jedinou knihu. Zato denně tráví několik hodin u televize sledováním sitcomů, telenovel nebo akčních filmů. K večeru si jdou zahrát oblíbenou střílečku na počítači a nudné hodiny ve škole tráví tím, že hrají hry na mobilu.

Ale k tomu lze vidět i druhý extrém, kdy někdo svůj vzácný čas stráví čtením spousty knih. Většinou je to fantasy nebo něco podobného, co tyto lidi stále více vzdaluje jejich reálnému životu.

Každopádně si myslím, že lépe z toho do budoucna vyjdou ti druzí, protože budou mít alespoň výborně propracovanou schopnost vizualizace, budou znát slovní zásobu a nebudou mít problém s citem pro skladbu textu – a hlavně – budou umět číst.

Ti první možná skončí na „pracáku“ a možná budou spokojení, protože sociální systém, který nyní sponzorují ještě nenarození, je zatím štědrý a během toho nebude problém si při čekání na razítko krátit chvíle mezi lítáním po úřadech a domácím sledováním televize tím, že si na mobilu něco zahrají.

Osobně jsem v pubertě býval případ číslo jedna a vůbec první pořádnou knihu jsem přečetl teprve před dvěma lety, ale od té doby čtu hodně a začalo mě to i bavit. Taky jsem měl dlouhou dobu odpor k povinné četbě (snad ne jen kvůli tomu přívlastku), ale nyní si myslím, že i znalost těchto knih je důležitá – a co víc – ony jsou často i velmi zajímavé.

Možná nás ale čeká svět konzumu bez knih a ten můj případ je pouze ojedinělým výskytem malé skupinky inteligence dnešního světa. Jenže vzhledem k tomu, že podobný obrat vidím i u mých vrstevníků, věřím, že současnou postkulturní společnost brzy nahradí společnost postbarbarská!

(Psáno před třemi týdny)

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=165772