Křesťané – Mirek Návrat

Co mají lidovci a zelení společného?

Z úst radikálních konzervativců často slýcháme, že zelení jsou horší než komunisti, že pokud by měla být jediná strana, s kterou by lidovci neměli nikdy spolupracovat, měli by to být zelení. Mnoho radikálních liberálů zase tvrdí opak – s takovými zpátečníky a polofašisty zase nemůžeme spolupracovat my. Jenže nakolik je spolupráce KDU-ČSL a SZ, tedy konzervativního a liberálního proudu české středové politiky nemožná, a v čem se naopak tyto strany silně shodnou?

Co tedy máme společného?

Myslím si, že hlavním tématem, na kterém se tyto dvě strany mohou shodnout, je koncept sociálně-tržního hospodářství, ten, který známe z poválečného Německa, a který by mohl v následujícím období být vhodnou alternativou volnému trhu bez morálky či socialismu a jeho zadlužování a rozhazování.

Dalším stěžejním tématem, které nás spojuje, je důraz na kvalitu života (a nejedná se pouze o kvalitní potraviny), na nemateriální hodnoty a celkově trvale udržitelný rozvoj. Dále si stojím za tím, že ochrana životního prostředí je výsostně konzervativní téma (byť se možná už budeme lišit v tom, jak bychom jej měli prosazovat – že my, lidovci, to budeme chtít nechat spíše na jednotlivci, zelení budou mít tendenci chtít, aby to nařídila vláda).

Samozřejmě je to také boj proti korupci, úsilí o skutečný právní stát v této zemi, o transparentnost a efektivní řízení státního aparátu, ale je to také důrazné stavění se za hodnoty, jakými jsou demokracie či svoboda. Je to také důraz na vzdělanou, kulturně a morálně vyspělou společnost. Nemluvě o boji za práva menšin (ano, nás budou zajímat spíše utlačovaní křesťané ve světě, zelené více homosexuálové). A v neposlední řadě je to také odpor proti komunistům a jiným extrémistům.

Tak, a teď si vezměte, kolik toho mají obě strany společného. Není toho málo. Jsou to velice důležité věci, které nejen chápou inteligentní a vzdělaní lidé, ale mnohé z toho dokáže oslovit i starosti běžných občanů, kteří politice zase tolik nerozumí. A co nás tedy rozděluje? Pro-life témata. Ano. Konzervativci se staví za ochranu práva jednotlivce na život od početí, zeleným jde spíše o svobodu matky své dítě nechat zavraždit. Možná se také neshodneme na definici manželství, pohledu na eutanazii, legalizaci drog a další kontroverzní témata.

Nechci podrývat jejich důležitost, ale uvědomme si prosím, že v českém kontextu máme více společného, než toho, co nás rozděluje, a můžeme se tak pokusit o konstruktivní spolupráci v těchto tématech, samozřejmě s vědomím a respektem toho, co nás rozděluje.

Bůh je tvrdý kapitalista, Ježíš levicový anarchista – a co my?

Pro křesťany je obtížné zvolit si, koho by měli volit. Vedou se velké diskuze o tom, zda křesťanství je pravicové nebo levicové. U nás volí katolíci levici (ač ta se křesťanství veřejně vysmívá) nebo střed (KDU-ČSL), vesměs jsou konzervativní. Protestanti jsou spíše liberální (asi jak kteří). V USA volí konzervativní pravici převážně protestanti (nebo mormoni), katolíci tam volí liberální levici. Ale čím to, že si část křesťanů myslí, že křesťanství je pravicové, a část si myslí, že je naopak velice levicové?

Podle křesťanství nám Bůh dal svobodu. Svobodu volit si dobro a zlo – a to neustále, sami za sebe. A taky za své volby poneseme zcela nevyhnutelně následky. Nevodí nás tedy za ručičku (jak si mnozí myslí), ale řekl nám – ty a ty principy vás přivedou ke spáse, tyto vás zničí – je na vás, abyste si vybrali! Vždyť z tohoto pohledu je Bůh-otec přece tvrdý liberální kapitalista, který nemá s těmi slabými a neschopnými žádné slitování (tedy do jisté míry, protože v jeho kapitalismu funguje právní řád – je nanejvýš spravedlivý).

A co Ježíš? Jaký vedl život? Nikde se nezastavil, všude vzbudil rozruch, nesmířil se s poměry, byl velký revolucionář. A co hlásala jeho revoluce? „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Vždyť to jsou velice levicové myšlenky, ne? Starejte se o chudé, o nemocné! Nehromaďte bohatství! Nejsou i toto myšlenky, které inspirovaly rané socialisty?

A co chce Bůh tedy po nás, po lidech (po křesťanech)? Když otec je liberál a syn socialista (přehnaně řečeno), nechce po nás, abychom byli konzervativci? Abychom byli rozumem pravičáky a srdcem levičáky? Abychom uznávali, ctili a bojovali za ideály svobody, demokracie, právního státu a volného trhu (v tomto pořadí?)? Nechce po nás, abychom si z něj brali tak trošku příklad? Nastolili režim, který bude dávat lidem možnost konat dobré i špatné (tím kapitalismus i demokracie jsou), abychom k tomu měli svobodu, ale také nějaké funkční soudy, které budou trestat a napravovat ty, kteří všeobecná pravidla budou porušovat?

Jak bychom měli projevovat solidaritu? A je myslím patrné, že Bůh po nás nechce sociální darwinismus – tedy co nejefektivnější vylepšování genetického kódu tím, že ty chudé, nemocné, staré, nechtěné nebo hloupé necháme pochcípat. Ale jak to udělat? Vytvořit sociální systém a státní instituce, které se o ně budou starat, a my budeme mít pokoj? Když uvidíme žebráka na ulici, vzpomeneme si na neschopnou vládu, a jdeme dál? A není to tak trošku alibismus? Nechce po nás především, abychom se nejdříve sami za sebe snažili? Abychom se naučili, jak se nezávisle postarat sami o sebe, o svůj život, jak se zajistit? A pak vytvořili rodinu nebo neutíkali od té staré, a snažili si navzájem si všichni pomáhat? A co církve, charity a nadace? Neměly by i ty mít přednost před obcemi, městy, kraji, státem či evropským sociálním fondem?

Tak co, jaký je podle vás Bůh-otec, jeho syn a duch ve vás?

Satan v Brně. Čerti nám přinesli Halíka

Procházel jsem dneska kolem jednoho knihkupectví a najednou vidím ceduli, že po mé druhé přednášce bude autogramiáda Tomáše Halíka. Je to osobnost veřejného života, které si velmi vážím (avšak ne nekriticky) a jehož texty mě ovlivnily na mé cestě ohledně víry, tak jsem si říkal, že se na něj půjdu podívat. Ostatně nedávno jsem viděl naživo Klause, zítra uvidím Zemana, tak proč nepřidat další celebritu do sbírky. Je tedy Tomáš Halík skutečně takový nebezpečný demagog a nemá Petr Hájek přece jen v něčem pravdu?

Po mé třetí přednášce jsem se ke všemu dozvěděl, že v aule naší fakulty bude mít Tomáš Halík dokonce přednášku. Času jsem sice neměl nazbyt, ale myslím si, že člověk by měl být otevřený názorům a argumentům všech možných stran (pak je může lépe hodnotit), tak jsem tomu trochu času věnoval. Kdo by čekal, že na katolického kněze se v silně sekulární České republice sejde možná pár desítek skalních nadšenců, je v případě, že přijde na přednášku načas, nepříjemně překvapen plností sálu, absencí židlí a tím, že bude hodinku a půl stát. Ale co. Na mnohem méně hodnotnější celebrity lidé vydávají ještě větší oběti (zejména fanynky J. Biebera atp.).

Stovky lidí odpustí i 15minutové zpoždění, byť jsem si říkal, jestli to není taková demonstrace vlivu, síly a slávy od duchovní celebrity fanoušků pravdy a lásky a až zvláštní smání se jedné části sálu nad některými jeho slovy, které mně nepřišly vůbec vtipné ani úsměvné, jsem trošku nechápal (ale možná jsem si chtěl pouze zachovat racionální postoj a nenechat se manipulovat aurou pozitivních emocí).

Tomáš Halík se několikrát strefoval do katolických tradicionalistů, zastával se muslimů a bazíroval na hraně politické korektnosti, nicméně otázkou pro české křesťany (nebo lidi, které ty spory třeba baví a zajímají) je, která strana je ta správná? Je to snad tradicionalističtější křídlo Hájka, Dobeše, Bátory či Duky, nebo jsou to otevřenější a liberálnějších křesťané typu Halíka, Czendlika atd.? Podle čeho je chceme hodnotit?

Podle výsledků? Potom si myslím, že by mělo navrch v českých podmínkách právě liberální křídlo, které podle mě správně chápe, že sekulárně humanistickou (většinou intelektuální) společnost nezaujmou církevními dogmaty středověku, a kteří přivedou k víře či už přímo ke křesťanství určitě více lidí (je to můj odhad; jestli víte o nějakém průzkumu, budu za něj v diskuzi rád). Ale stačí to? Co ten člověk, který už hledal, na základě něčeho si řekl, že křesťanství je pro něj to pravé, možná i přímo katolická církev, bude mu to stačit?

Myslím si, že právě zde, v této fázi se hloubavější lidé dají spíše na stranu Michala Semína, Petra Hájka a dalších. Zde budou chtít víc. Zde už nebudou stačit humanistické ideály, sklony ke spiritualitě, snaha prosadit mír a lásku po celém světě. Zde nastanou ožehavější témata – tito lidé budou chtít řešit pronásledování křesťanů ve světě, budou chtít co nejvíce zamezit potratům, budou přemýšlet nad definicí manželství, budou se ptát, zda je islám skutečně mírumilovné a rovnoprávné náboženství.

Mohl bych zde rozebírat další věci, ve kterých s Tomášem Halíkem nesouhlasím (jeho odpor k pochodům pro život nebo odpor k expresivnějšímu vyjadřování víry u některých zj. amerických evangelických církví atp.), nicméně můj pohled je takový, že obě křídla jsou důležitá a mají zde své místo. Obě by se měla snažit co nejvíce působit na hledající či ignorující, a méně se hádat mezi sebou. Jde jim totiž v zásadě o to samé, avšak mají odlišné cesty (a obě jsou správné; jen ne vždy vhodně situované).