Konzervatismus – 2. stránka

Rezignační dopis – proč ukončuji své členství v MKD?

Vážení Mladí křesťanští demokraté,

po dlouhých úvahách jsem se v létě tohoto roku rozhodl své členství v MKD po téměř pěti letech ukončit. Naučil jsem se mezi Vámi mnohé, poznal jsem skvělé lidi, měl jsem možnost nahlédnout do toho, jak politika funguje zevnitř a vidět i to, jak se politika dělá tam, kde nejde o moc ani o koryta – protože naše mateřská strana byla většinu toho času mimo sněmovnu.

Později bych rád napsal ještě několik textů k mému působení – o tom, co mě křesťanští demokraté naučili, o mém ideovém hledání, o tom, co mohou mladí křesťanští demokraté všechno udělat, aby skutečně byli tou nejlepší mládežnickou organizací u nás a některé další. K tomu ale bude více prostoru po volbách.

Ptáte-li se, zda má mé vystoupení z MKD co dělat právě s předčasnými volbami, zda se třeba nechci angažovat v nějaké jiné straně atp., tak nechci. Mé důvody jsou primárně ideové. Snažil jsem se přijmout ideu (jak to nazvat?) – moravského lidovectví, ale nějak mi to na mě nesedí, nedokážu se s tím ztotožnit.

Chtěl jsem v naší zemi propagovat americký konzervatismus, ale narazil jsem na to, že evropští (zj. kontinentální) a čeští konzervativci jsou něco jiného než ti američtí, že ti američtí mají mnohem blíže ke klasickému liberalismu, jehož ideje mě dlouhodobě oslovují nejvíce. Jenže nejen v USA, ale i v Evropě už i liberalismus získal zcela jiný význam. Abych to nyní zkrátil – rád bych byl nezávislý při hledání toho, kde vlastně ideově jsem, s čím se dokážu ztotožnit, za co se dokážu veřejně jako občan postavit a říct – ano toto je nejlepší, toto bychom se měli snažit politicky prosazovat.

Ale samozřejmě to nejsou jen ideje, co mě k potřebě politické nezávislosti vede. Přestože si myslím, že dost možná patřím k té části populace, která se politikem narodí, nechci se stát politikem do té doby, dokud něco nedokážu v osobním, profesním a občanském životě mimo aktivní politiku. Nechci, aby mým vzorem byla Kristýna Kočí, Bohuslav Sobotka a podobní. Chci, aby jimi byly osobnosti formátu profesora Fialy.

Politika je droga, koníček, baví mě, a proto se k ní budu i nadále vyjadřovat, proto budu i nadále pomáhat těm, u kterých si myslím, že má smysl je podporovat. Rád se v budoucnu zúčastním společných akcí a taky se budu těšit na naší případnou spolupráci v budoucnu – ať už to bude v rovině přátelské, občanské, profesní, akademické nebo třeba i té politické.

Takže naposledy, bratři a sestry, díky za všechno a doufám, že se KDU-ČSL letos do sněmovny zase dostane!

Mirek Návrat

V Dobré 2. září 2013
Čtěte také:

KDU-ČSL se od nich už očistila, teď je řada na TOP 09!

Když se v roce 2009 vstupoval do Mladých křesťanských demokratů, KDU-ČSL tehdy byla jednou ze dvou středopravicových stran v naší zemi (vedle ODS). Říkal jsem si, že v ní je sice taky spousta mafiánů, ale ne tolik jako v ODS, a třeba jednou odejdou. Byl jsem pak velmi rád za to, že lidé typu Kalouska, Šustra, Severy, Parkanové atd. KDU opouštějí. A před volbami jsem potenciální (a následně i budoucí) voliče TOP 09 upozorňoval, co si o těchto lidech myslím. Neposlouchali. Ignorovali to. Ale nyní mají historickou šanci svůj přístup změnit.

Ano, KDU-ČSL se to podařilo. Sice k tomu potřebovala vypadnout ze sněmovny, ale zvolila si nové, mladé a nadějné vedení, které není zatíženo žádnými skandály a věřme, že do budoucna ani nebude – je to totiž v zájmu všech občanů naší země. Po tom, co praskla mediální, marketingová a mafiánská bublina jménem Věci veřejné, bylo jen otázkou času, kdy se začne hroutit podobná bublina jménem TOP 09. A už se to děje! Kauzy Šustr a Severa se dosud dařilo překrývat spícím knížetem, ale nyní policisté začínají útočit i na taková esa, jako je Parkanová nebo Kalousek. A nejen orgánům činným v trestním řízení, ale také novinářům už asi přestávají stačit (čistě hypotetické, ovšem) úplatky nebo manipulace, a symbol mediálního neohrožení jménem Miroslav Kalousek se nám také začíná bortit.

Výzývám proto slušné straníky TOP 09 (tedy ty, kterým samozvaní aparátčíci uvnitř strany dovolili se jimi stát), aby se těchto lidí začali zbavovat. Aby si uvědomili, že s těmito lidmi nechtějí mít nic společného. A proč? Protože tito lidé od začátku popírají všechny ideály, na které se jim podařilo 16,7 % svých voličů nachytat.

Teď bych se právě nebavil jen o této korupčně-klientelistické stránce této strany, ale nakousl bych i do jejích idejí. Fiskálně konzervativní pravicová strana, že? Podle mě je to liberálně-socialistická levicová strana. Proč? Aktivní prosazování většího socialismu v již tak socialistické zemi, jako je Česká republika, v podobně zvyšování daní, zavádení daně progresivní, zvyšování zadlužování, vytváření nesmyslných regulací, zvyšování byrokracie, šikana živnostníků a malých podnikatelů, příživnictví na korupci a klientelismu, nulová priorita pro pravicové hodnoty, jako je vzdělání, kultura, rodina, dále pak kolektivistické myšlení a aninemluvě o kulturně-levicové politice v morálních otázkách.

Je toho hodně. Věřím, že mladí, vzdělaní a schopní lidé v této zemi mají ještě šanci tuto stranu zachránit. Mohla by být pro-eurounijní liberální alternativou pravého středu vůči ODS. Takže do toho! Je čas změnit naše strany zevnitř. A kdo věříte v ideály této strany, nebojte se, dejte jí charakter a ovládněte ji!

Co mají lidovci a zelení společného?

Z úst radikálních konzervativců často slýcháme, že zelení jsou horší než komunisti, že pokud by měla být jediná strana, s kterou by lidovci neměli nikdy spolupracovat, měli by to být zelení. Mnoho radikálních liberálů zase tvrdí opak – s takovými zpátečníky a polofašisty zase nemůžeme spolupracovat my. Jenže nakolik je spolupráce KDU-ČSL a SZ, tedy konzervativního a liberálního proudu české středové politiky nemožná, a v čem se naopak tyto strany silně shodnou?

Co tedy máme společného?

Myslím si, že hlavním tématem, na kterém se tyto dvě strany mohou shodnout, je koncept sociálně-tržního hospodářství, ten, který známe z poválečného Německa, a který by mohl v následujícím období být vhodnou alternativou volnému trhu bez morálky či socialismu a jeho zadlužování a rozhazování.

Dalším stěžejním tématem, které nás spojuje, je důraz na kvalitu života (a nejedná se pouze o kvalitní potraviny), na nemateriální hodnoty a celkově trvale udržitelný rozvoj. Dále si stojím za tím, že ochrana životního prostředí je výsostně konzervativní téma (byť se možná už budeme lišit v tom, jak bychom jej měli prosazovat – že my, lidovci, to budeme chtít nechat spíše na jednotlivci, zelení budou mít tendenci chtít, aby to nařídila vláda).

Samozřejmě je to také boj proti korupci, úsilí o skutečný právní stát v této zemi, o transparentnost a efektivní řízení státního aparátu, ale je to také důrazné stavění se za hodnoty, jakými jsou demokracie či svoboda. Je to také důraz na vzdělanou, kulturně a morálně vyspělou společnost. Nemluvě o boji za práva menšin (ano, nás budou zajímat spíše utlačovaní křesťané ve světě, zelené více homosexuálové). A v neposlední řadě je to také odpor proti komunistům a jiným extrémistům.

Tak, a teď si vezměte, kolik toho mají obě strany společného. Není toho málo. Jsou to velice důležité věci, které nejen chápou inteligentní a vzdělaní lidé, ale mnohé z toho dokáže oslovit i starosti běžných občanů, kteří politice zase tolik nerozumí. A co nás tedy rozděluje? Pro-life témata. Ano. Konzervativci se staví za ochranu práva jednotlivce na život od početí, zeleným jde spíše o svobodu matky své dítě nechat zavraždit. Možná se také neshodneme na definici manželství, pohledu na eutanazii, legalizaci drog a další kontroverzní témata.

Nechci podrývat jejich důležitost, ale uvědomme si prosím, že v českém kontextu máme více společného, než toho, co nás rozděluje, a můžeme se tak pokusit o konstruktivní spolupráci v těchto tématech, samozřejmě s vědomím a respektem toho, co nás rozděluje.