Problematická role KDU-ČSL v Babišově vládě

Je správné, že lidovci do této vlády vstoupili? Měli by ji i nadále podržet? Co dělají ve vládě špatně? A o čem jsou vlastně hodnoty a ideje křesťanské demokracie?

Jsem toho názoru, že nejméně nejhorší možnost, která mohla z této sněmovny vzejít, je stabilní středolevicová vláda za účasti lidovců. A to i přesto, že je to také vláda prosazující socialistické nesmysly a na úkor daňových poplatníků i zájmy Agrofertu. Nicméně je to pořád lepší než vláda s podporou komunistů nebo taková, která by stála na něčem tak nestabilním, jako byl Úsvit.

KDU-ČSL v ní má možnost prosazovat svůj program. Ten, který je ve prospěch většiny občanů naší země. Může tak být prvkem, který zaručuje, že zůstaneme právním státem (že se např. nezruší církevní restituce), a zároveň to, že zůstaneme stabilní zastupitelskou demokracií (že nebudeme jen poddanými profesionálně řízené korporace). Jenže lidovce nelze za toto vládní angažmá pouze chválit. Než přejdu k tomu, co dělají špatně, a na co by za žádnou cenu neměli přistupovat, tak je tu nejdříve pár věcí, které je třeba pochválit.

Pro podporu rodiny může být dobré zvýšení slev na dani za více dětí, stejně jako snaha snížit na podobném principu platby důchodového pojištění. Taktéž je na místě ocenit větší boj proti hazardu, postupné zvyšování transparentnosti státní správy, konečné prosazení služebního zákona, posílení některých práv spotřebitele, řešení problému obchodu s chudobou i napravování některých nekoncepčních chyb předchozích vlád.

Co dělá KDU-ČSL ve vládě špatně?

Tak a teď k tomu, co je dle mého z hlediska idejí a hodnot křesťanské demokracie nepřijatelné. Je sice hezké, že lidovci nechtějí registrační pokladny (tzv. EET) pro všechny živnostníky a podnikatele, problém je ale v jejich argumentaci. Působí to, jako by jim vadilo jen to, že by celoplošné zavedení postihlo i jejich voličskou skupinu. Jenže tady je třeba nahlas říkat, že celý tento koncept je z ideového hlediska ve svobodné zemi naprosto nepřijatelný. Že je to nehorázná státní buzerace, šmírování, byrokracie, nebezpečí sbírání klíčových dat o konkurenci a jejich prodávání větším hráčům atd.

Další nepřijatelnou věcí je podpora Babišova byznysu skrze hlasování pro další podporu biopaliv. Argumenty to obhajující, jsou velice slabé a nepřijatelné. Je-li pro naše lidovce vzorem německá CDU, pak by si měla uvědomit, co bylo klíčovou politikou stojící za úspěchem poválečného Německa. A sice svobodný trh a volný obchod zamezující zavedeným hráčům deformovat skrze stát tržní prostředí ve svůj prospěch. A podobných nesmyslů znesnadňující podnikání chystá tato vláda více – ať už je to povinnost podnikatelů hlásit pracovním úřadům volné pracovní pozice, podpora pohlavních kvót v radách velkých firem nebo snad kvóty na české potraviny v supermarketech.

Tato vláda ale chystá i opatření, která jdou ve skutečnosti proti spořádaným rodinám. Zákaz domácího vzdělávání na základních školách, zavádění povinného předškolního ročníku, placení náhradního výživného státem atp. Nemluvě o nesmyslech typu povinnosti obcí zajišťovat lidem ubytování. Vím, že křesťanští demokraté jsou často proti tomu, ale pokud to prosadí vláda, v níž sedí, tak to bude do určité míry i jejich „zásluha“.

Je-li hodnotou křesťanské demokracie vláda práva a fungující právní stát, pak mi není jasné, jak může uvažovat o zavedení nutnosti prokazovat svůj majetek na základě presumpce viny. Záleží-li jí na budoucích generacích, pak nechápu, jak může podporovat schodky státního rozpočtu a – nepočítáme-li nezodpovědný Babišův účetní trik – i to, že se celkové zadlužení stále nezačalo řádně snižovat. A proč KDU podporuje komplikaci daňového systému zaváděním další sazby DPH, když má zároveň v úmyslu ji následně zrušit?

Proč podporuje vznik nových státních úřadů a zvyšování počtu úředníků, když by její hodnotou měl být boj proti přebujelé byrokracii? Proč ruší osvědčené regulační poplatky ve zdravotnictví, je-li zastánkyní osobní odpovědnosti a odpovědnosti jednotlivců vůči celku? Navíc bych pochopil spíše snahu o to, aby byly třeba poloviční nebo žádné poplatky pouze pro děti, seniory či chronicky nemocné. V zahraniční politice se k naší západní orientaci i důrazu na lidská práva hlásí, a to nahlas i v rámci koalice, ale skutečně je to dostatečné?

Neuvěřitelný střet zájmů, zneužívání peněz daňových poplatníků a obrovská koncentrace politické, ekonomické a mediální moci v rukou předsedy koaličního partnera je na pováženou. Nutno poznamenat, že pro CDU/CSU by něco takového bylo patrně nepřijatelné. Otázkou je, kdy lidovecký pohár přeteče.

Má křesťanská demokracie vůbec nějaké ideje?

Někdo si myslí, že lidovci jsou jen banda pokryteckých socialistů chodících do kostela, černoprdelníci, klerofašisti či netolerantní zpátečníci. Zároveň s tím i bezpáteřní pragmatici, co chtějí být neustále u moci a zajišťovat si koryta pro svou lidoveckou kastu. A v neposlední řadě i eurohujeři, co pro pár pravdo-láskařských hlasů přistoupí na každou bruselskou zvrácenost podlamující naše tradiční hodnoty.

V nálepkách a nadávkách nebo i věcné kritice našich lidovců by se jistě dalo pokračovat. Častěji bychom našli jen povrchní předsudky, které s realitou nemají nic společného, ale samotní lidovci nejlépe vědí, zda může být na řadě věcí i trochu pravdy. Jde ale o to, aby si křesťanská demokracie v naší zemi dokázala své ideje a hodnoty pojmenovat. Občas se o to snaží, ale ví veřejnost, voliči, příznivci nebo i samí její členové a politici, jaké ty ideje skutečně jsou?

V čem se například moderní středoevropská křesťanská demokracie liší od klasického i moderního liberalismu, od paternalistického i umírněného konzervatismu, od socialismu a sociální demokracie, od zelené politiky i od neomarxismu? Než zkusím její hodnoty a jejich pořadí definovat, je důležité si říct i to, čím naše dnešní křesťanská demokracie není nebo být nemá.

Není tady od toho, aby prosazovala zájmy (katolické) církve. Není stranou klerikální, konfesní ani nábožensky fundamentalistickou. Jejím úkolem není prosazování svých náboženských představ skrze stát. Není stranou křesťansky socialistickou, konzervativně paternalistickou, ale nemůže být ani levicově liberální a v našem prostředí se odlišuje i od stran liberálně konzervativních. Je možná více konzervativní než liberální, ale musí trvat na tom, že není anti-liberální.

Jaké jsou tedy její skutečné ideje a hodnoty?

V prvé řadě jimi musí být podpora rodin s dětmi, právního státu, spravedlnosti, lidských práv a fungující demokracie. Svobody, a to i té ekonomické. Důstojnost každého jednotlivce a význam každého člověka, jeho osobní odpovědnost i jeho odpovědnost vůči druhým a vůči celku. Taktéž i subsidiarita a solidarita – a to jen s těmi, kteří si skutečně sami pomoci nemohou, a s těmi, co se o sebe snaží postarat sami.

Křesťanská demokracie musí trvat na tom, aby velikost vlády byla co nejmenší, aby podmínky na trhu byly co nejrovnější, aby naše země byla co nejlepším místem pro svobodné podnikání, ale aby zároveň existovaly rozumné tržní regulace, nezbytná, ale ne přehnaná ochrana zaměstnanců a spotřebitelů.

Může podporovat mírné státní přerozdělování bohatství nebo zmírňování extrémních nerovností a vytváření rovnosti šancí pro děti ze znevýhodněných rodin, ale jejím cílem není rovnostářská společnost. Sociální vrstvy mají být zachovány, ale také vedeny k tomu, aby plnily svoji roli. Důležité je taktéž kvalitní a dostupné vzdělání, podobně jako univerzální zdravotní péče.

Společnost je nutné skrze kvalitní zákony, vzdělání, veřejnoprávní média a především občanskou společnost vést k morálním hodnotám, ale není úkolem vlády a státu je lidem proti jejich vůli vnucovat a úkolem křesťansko-demokratických politiků není moralizovat. Stát musí být sekulární a nábožensky svobodný. Pro křesťanskou demokracii má být důležitá také kultura a zdravý patriotismus, stejně jako evropská myšlenka a zodpovědnost za vlastní obec a svůj region.

Její politika by měla být umírněná a snažit se o vyvažování zájmů různých částí společnosti. Není možné zapomínat ani na kultivaci veřejného prostoru a důležitou roli neziskového sektoru, charit, církví, nadací atp. Podstatné je taktéž občanské vzdělávání, preference zastupitelské demokracie založené na skutečných politických stranách, evoluční vývoj politiky a trvale udržitelný lidský rozvoj.

Křesťanská demokracie nemůže ignorovat ani výzvy dnešní doby a zůstávat němá nebo rigidní v tématech, jako je rovnost manželství, ochrana nenarozeného života, genetické inženýrství, humanizace robotů atp. A v inteligentní západní civilizaci vycházející z osvíceneckých principů nepostačí jen argumenty typu – říká to tak církev, papež, píše se to v bibli. Je třeba umět skutečně vysvětlit, proč nebo do jaké míry je něco nepřijatelné, případně umět vysvětlit, na základě jakých argumentů něco pro křesťanské demokraty již nepřijatelné není.

Cílem křesťanské demokracie má být humánní společnost, která se skládá ze skutečně svobodných jednotlivců a rodin. Nelze opomenout ani její přirozenou skepsi ke konzumu, přehnané komerci, materialismu, povrchnosti atp. Dokázali bychom ale najít řadu dalších hodnot křesťanské demokracie – od rozpočtové odpovědnosti a měnové stability, přes svobodný zahraniční obchod i ochranu životního prostředí až k podpoře tradic a venkova. To je ale její dlouhodobé směřování. Teď ještě něco k současnosti.

Jakým směrem se vydat nyní?

Mnoho věcí, které dělá tato vláda, jsou již teď nepřijatelné. Myslím si však, že zatím není důvod ji položit. A to i přesto, že já osobně bych jí důvěru nevyjádřil. Poslaneckému klubu KDU-ČSL bych doporučil udělat mírně taktické gesto. A sice zajistit, aby díky jeho hlasům vláda dále pokračovala, ale aby to bylo těsné. Aby pár poslanců nebylo v sále nebo se zdrželo. Aby si Babiš s Faltýnkem nebyli lidoveckou trpělivostí a klidem až tak moc jistí.

A taky by se lidovci měli připravovat na to, že příště by bylo daleko vhodnější, aby byli součástí pravicové opozice vůči potenciální vládě premiéra Babiše a sociální demokracie. KDU musí začít dělat mnoho pro to, aby opět získala důvěru středopravicových voličů. Kdyby se totiž sněmovní volby konaly nyní, tak bych asi nejen já dnes ve své volbě upřednostnil spíše opoziční ODS nebo TOP 09.

Čtěte dále:

2014: Koho volit ve druhém kole do Senátu?

Především kandidáty středopravicových demokratických a občanských stran. Tam, kde to nejde, tak kvalitní osobnosti. Jenže koho konkrétně, případně proč?
Myslím si, že ODS a TOP 09 dělají chybu, když proti kandidátům ANO automaticky podporují kandidáty ČSSD. Ne všichni sociální demokraté jsou skutečně demokraté. Zvlášť se o tom dá pochybovat u těch, co značnou část svého života strávili v KSČ.
Zároveň mezi kandidáty ANO jsou i takoví, kteří přemýšlejí středopravicově. A je docela dost dobře možné, že Babišova hvězda může pohasnout dříve, než funkční období těchto senátorů. Proto je důležité i zde rozlišovat. Koho bych volil v jednotlivých senátních obvodech v druhém kole?
3 – Cheb: Jiří Dufka (ANO). Sice je za Babiše, ale sám říká, že je středopravicový. Navíc jeho konkurent, přestože jej kromě Pirátů podpořili všichni ostatní kandidáti včetně ODS, byl nejen členem KSČ, ale i KSČM.
6 – Louny: Zdeňka Hamousová (ANO). Opět sice za Babiše, ale proti ní kandiduje Chládek. Ten není zrovna sociální demokrat, kterého by měla pravice podpořit.
9 – Plzeň-město: Lumír Aschenbrenner (ODS+KČ). Vypadá jako kvalitní pravicový kandidát.
12 – Strakonice: Martin Gregora (TOP+STAN).
15 – Pelhřimov: Ivo Jahelka (TOP+STAN). Navíc důležitý obvod, protože by bylo dobré, aby se nedostal současný předseda Senátu Milan Štech. Osobně si myslím, že by na takto vysokém postu měl být za ČSSD někdo reprezentativnější, než bývalý komunista a odborář.
18 – Příbram: Jiří Burian (ODS). Přestože oba kandidáti vypadají kvalitně, preferoval bych raději občanského demokrata.
21 – Praha 5: Pavel Žáček (ODS). Je docela dobře možné, že spíše vyhraje Láska, a i proto bych hlas dal raději Žáčkovi, který je navíc symbolem toho dobrého, co přinesl Listopad 89. Navíc je lepší v Senátu mít vzdělanější lidi. Láska by se hodil více do nějaké exekutivnější funkce. Tak jako tak se v tomto obvodě bohužel ukazuje, jak je škoda, když proti sobě v pražských obvodech jdou dva kandidáti, které bychom tam nejradši viděli oba.
24 – Praha 9: Tomáš Kladívko (ODS). Zde to opět vypadá, že vyhraje spíše Baudyšová. Jenže potřebujeme mít v Senátu více kvalitních lidí za ODS a méně lidí z ANO. I zde je škoda, že jeden z kvalitních kandidátů se nedostane.
27 – Praha 1: Zdeněk Schwarz (ODS) i Václav Hampl (KDU+SZ). Tady je to ještě horší. Chtěl bych tam oba.
30 – Kladno: Michaela Vojtová (TOP+STAN). Proti Dienstbierovi jasná volba.
33 – Děčín: Zbyněk Linhart (STAN). Patrně kvalitní komunální politik vs. socialistický senátor, který byl léta v KSČ. Zde je volba taktéž jasná.
36 – Česká Lípa: Jiří Vosecký (SLK).
39 – Trutnov: Adolf Klepš (TOP+STAN) i Jiří Hlavatý (ANO). Opět dva kvalitní kandidáti. Jeden s podporou demokratických stran ODS a KDU, druhý zase úspěšný miliardář s vůlí měnit naši zemi k lepšímu.
42 – Kolín: Milan Rak (ODS). Vypadá kvalitně, přestože jeho protikandidátka taky, ale bohužel je za ČSSD a v Senátu nejde jen o kvalitu osobnosti, ale i o program a ideje.
45 – Hradec Králové: Oldřich Vlasák (ODS). Tento politik občanských demokratů mě zaujal už při volbách do Evropského paralmentu. Zdá se, že patří mezi to lepší v ODS.
48 – Rychnov nad Kněžnou: Luboš Řehák (KDU-ČSL). Jeho socialistický protikandidát Antl sice získal v prvním kole drtivou podporu, ale to je docela logické, když jsou jeho programovou prioritou zvrácenosti typu zdanění restitucí církevního majetku, který komunisti, jichž byl před rokem 89 členem, sprostě ukradli.
51 – Žďár nad Sázavou: František Bradáč (KDU-ČSL). Mimo jiné 4 děti.
54 – Znojmo: Jiří Němec (KDU-ČSL). Dokonce 5 dětí.
57 – Vyškov: Roman Celý (KDU-ČSL). I tady 5 dětí.
60 – Brno-město: Zdeněk Papoušek (KDU-ČSL). Dobrý kandidát i ukázka toho, jak má vypadat kvalitní volební kampaň.
63 – Přerov: Jitka Seitlová (KDU-ČSL+SZ). Proti ministru dopravy za ANO jasná volba.
66 – Olomouc: Alena Šromová (KDU-ČSL).
69 – Frýdek-Místek: Jiří Carbol (KDU-ČSL). Úspěšný starosta, který je v kontaktu s obyčejnými lidmi, proti socanovi. I zde jasná volba.
72 – Ostrava-město: prázdný lístek. Zde je to zajímavé. Živnostník za ČSSD, nebo lékař za ANO?
75 – Karviná: prázdný lístek. I zde to asi vyjde nastejno. Dva lékaři z vládní dvojky ČSSD či ANO. Co s tím? Pozitivní aspoň je, že v druhém kole není komunista. A přestože senátor Radek Sušil za ČSSD vypadá, že je v pohodě, tak mě odrazuje to, že ho podporuje jeho kolega Antl, o němž byla výše řeč. Naopak o Martninu Gebauerovi se nedá nikde nic zjistit a vypadá to, že ho lidi na Karvinsku volili jen kvůli Babišovi.
78 – Zlín: Alena Gajdůšková (ČSSD). Zde má pravicový volič jasno. Navíc si myslím, že by to měla být právě Gajdůšková, kdo by měl být při současném rozpoložení předsedkyní Senátu. Taky je to tady souboj normalizačně-zemanovské vs. sociálně-demokratické levice. A přestože dle wiki byla i ona kandidátkou na členku KSČ, tak Čuba jím byl skutečně a poněkud déle – od roku 56.
81 – Uherské Hradiště: Pavel Botek (KDU-ČSL). Tady je škoda, že se nedostal Jan Pijáček, nicméně proti králi hazardu Valentovi je kandidát lidovců a obyčejných lidí jasnou volbou.
Více info o dalších kandidátech na idnes.cz.
Senátní duely na ČT24.
Pokud by zvítězili mí favorité, tak bychom měli novou třetinu senátorů za tyto strany:
KDU-ČSL (+SZ): 9 (10)
ODS: 7 (6)
TOP/STAN: 5 (4)
ANO: 2 (4-5)
ČSSD: 1 (3)
SLK: 1
nerozhodně: 2 (0)
Čísla v závorkách označují obvody, kde bych případně preferoval i jiného kandidáta.
Mám-li si tipnout, tak to nakonec dopadne takto:
ČSSD: 13 (17)
KDU-ČSL (+SZ): 7 (9)
ANO: 2 (5)
ODS: 2 (3)
TOP/STAN: 2
SLK: 1
SsČR: 0 (1)
SPO: 0 (1)
Čísla v závorkách označují, kolik to může být v případě vítězství v obvodech, kde to bude těšné.
Jestli vás děsí, že ČSSD může nakonec získat více senátorů, než kolik i premiér Sobotka předpokládal, tak běžte k volbám. Počítejte s tím, že tito zvolení senátoři nebudou schvalovat jen zákony v tomto volebním období, ale i v tom příštím. A to může být dříve, než si myslíme. A v úplně jiných barvách či jiném rozpoložení sil.
Čtěte také:

Zdržel bych se. Proč?

Vláda v čele s levicí, z poloviny však tvořena hlasy pravicových voličů. Nová naděje, nebo socialisticko-korporativistické nebezpečí s estébákem řídícím státní kasu? Jaké jsou argumenty pro její (ne)podporu?

Konečně máme politickou vládu, a tak víme, které strany a kteří politici za ni teď nesou odpovědnost – politickou odpovědnost. Po dvou volebních obdobích, kdy byla až na úřednické vlády u moci pravice, dostává příležitost levice. Navíc trojkoalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL je nejmenším možným zlem, které šlo z říjnových výsledků poskládat.

Nemluvě o tom, že jsme to před volbami čekali daleko horší. Ve vládě naštěstí nejsou komunisti (teda až na ty tři bývalé členy KSČ či KSS). Dokonce tam máme jednu zcela novou stranu v čele s úspěšným podnikatelem a s podporou uznávaných osobností. A taky jednu, která se dost možná dokázala očistit a do sněmovny se znovu vrátit s novými lidmi. Teoreticky tak má Sobotkova vláda i podporu středopravicových voličů, kteří volili nejen fungující stát, ale taky to, aby bylo líp, a aby někdo dal zemi konečně do pořádku.

Pro? Proti? Zdržet se? Odejít ze sálu?

Jenže tato vláda má i příliš mnoho negativ na to, aby mohla od středopravicového voliče ideovou podporu získat. Tak předně – první společná věc, o níž nová koalice společně hlasovala, byl vyšší schodek státního rozpočtu. Druhá byla to, že člověk, který byl podle svých slov zřejmě spolupracovníkem StB, může navzdory platnému lustračnímu zákonu sedět ve vládě. Třetí významné společné hlasování bylo shození návrhu finanční ústavy.

Jistě, můžeme se utěšovat, že vládní strany slibují vytvořit návrh ještě lepší. Že díky hrozbě KDU-ČSL odchodem z koalice neprošel alespoň komunistický návrh na zrušení lustračního zákona. Nebo tím, že v následujícím období se vláda nechystá zvyšovat daně, ale naopak se pokusí šetřit tam, kde se dosud zbytečně plýtvá.

Potom se ale podívejme na některé další programové kroky, které má nová vláda v plánu prosadit, a které jsou pro středopravicového (liberálního či konzervativního) voliče spíše nepřijatelné:
– omezení paušálů pro živnostníky
– kvóty na české potraviny v supermarketech
– zabavování majetku, jehož původ majitel neprokáže
– rušení druhého pilíře penzijního systému
– zavedení registračních pokladen
– větší integrace do EU a snaha co nejdříve přijmout euro
– úsilí o takovou EU, která bude i sociálním státem
– zákon o obecném referendu
– další navyšování minimální mzdy
– třetí povinná hodina tělocviku
– poslední rok školky povinný atp.

Z minulosti se zdá, že je v naší parlamentní praxi zvykem, že opozice hlasuje vysloveně proti vyjádření důvěry nové vládě. Osobně v tom ale příliš nevidím smysl. Zejména při prvním hlasování, a zvlášť když má vládní koalice podporu 111 či v minulosti 118 poslanců.

Logické je, že opozice nebude hlasovat pro a v argumentační bitvě na půdě parlamentu vysvětlí proč. Ale při řádně proběhnutých demokratických volbách mi přijde politicky kulturnější se v tomto případě hlasování zdržet. (Což je mimochodem legitimní způsob, jak dát najevo svůj názor, nikoliv nutně neschopnost si jej vytvořit či zastávat).

A tak přestože by vláda z ideových důvodů moji podporu nezískala, přeji jí ve službě této zemi a jejím občanům mnoho štěstí a dokonce věřím, že – tak jako Nečasova vláda – dokáže v některých aspektech i ona posunout Českou republiku zase o něco dopředu i pozitivním směrem.

Nezbývá, než se na příští čtyři roky či alespoň na několik následujících měsíců smířit s tím, že ideové zájmy středopravicového voliče budou teď na parlamentní půdě hájit TOP 09 a ODS a ve vládě snad i trochu ANO a KDU-ČSL.