Hnutí ANO – 3. stránka

Budoucí integrace levicových a pravicových stran u nás

Zhruba jen 2 % opravněných voličů v České republice jsou členy nějaké politické strany. V posledních sněmovních volbách kolem 3 milionů lidí dokonce ani nešlo k volbám. A z těch, co šli, tak téměř milion hlasů propadl. Máme tady desítky malých stran napravo i nalevo. Velké strany jsou zkorumpované. Občan má pocit, že nemůže nic ovlinit. Ale kdyby tomu tak bylo, tak to není demokracie. Tak tedy – co s tím?

Začněme nalevo. Říká se, že levicoví voliči jsou stádnější, proto tu donedávna existovaly snad jen čtyři levicové strany – ČSSD, KSČM a pak třeba Humanistická strana nebo drobky typu Strana demokratického socialismu či národní socialisté. Nyní je však vše jinak. Strana zelených se posunula doleva. Vznikli Zemanovci a dnes i Paroubkovci. Extrémní radikalizace některých křídel uvnitř komunistů pravděpodobně povede k jejímu rozštěpení na antidemokratickou extrémistickou stalinistickou skupinku, a na umírněnější křídlo spíše moderních demokratických socialistů. No a pak na levici ještě můžeme do určité míry zařadit i Bobošíkovou a Babiše a určitě bychom našli další drobky.

Co napravo? Zde máme ODS, TOP 09, obtížné to bude s VV – ty se rozštěpí nebo zaniknou. Se skřípěním zubů na obou stranách můžeme napravo zařadit i KDU-ČSL. Patří zde i SNK ED a pak celá řada malých pravicových stran – Svobodní, Konzervativní strana, Koruna česká, Pravý blok, Právo a spravedlnost, různé další drobky, a je dost možné, že další budou přibývat. Ještě nevíme, jakou kariéru chystá Václav Klaus, jestli Mirek Topolánek s Dalíkem nedostanou zase chuť vstoupit do politiky nebo jakou integritu si udrží TOP 09.

Jaká ale může vést cesta k tomu, aby miliony hlasů nespadlo do koše? Jak můžeme zaručit zvýšení počtu členů našich politických stran? (Nebo počet registrovaných příznivců). Myslím si, že tou cestou je spojení pravicových a spojení levicových stran každé do jednoho ze dvou velkých celků. Pracovně si to nazvěme třeba Levicové hnutí a Pravicové hnutí. V rámci těchto dvou politických subjektů by však existovalo několik různých ideových, mocenských, zájmových, stavovských či jiných frakcí a ty by mezi sebou, snahou získat si hlas členů a registrovaných příznivců soutěžily o získání co největšího vlivu či moci.

Ano, v těchto dvou hlavních stranách by probíhaly vnitřní primárky, ve kterých by si jejich příznivci a voliči vybírali toho, kdo nakonec získá nominaci a půjde do boje proti kandidátovi z opoziční strany. To by zaručilo daleko větší chuť občanů participovat a být aktivní v rámci jednotlivých stran – protože pokud by u toho nebyli, tak by mohl vyhrát někdo hloupý, neschopný, zkorumpovaný nebo jim ideově nesympatický.

A samozřejmě, že k takovému fungování by se hodil většinový volební systém. Vždyť jaké probíhají primárky v našich stranách dnes? Pár funkcionářů s budoucími vítězi veřejných zakázek se dohodnou, jaké bude pořadí kandidátek. Jaké probíhají primárky do senátních nebo prezidentských voleb? Chtěli byste je?

No a pak je tu ještě otázka co s extrémisty. Ty by tak bylo snadnější eliminovat. No a potom je tu ještě problém s těmi středovými, nezávislými atd. Ale nemyslím si, že velký. Ostatně klidně ty hlavní strany mohou být tři (tak jako tři hlavní strany mají ve Finsku, Estonsku atd.) nebo si prostě vsadí na jednu z těch dvou hlavních či to risknou proti nim sami za sebe.

Občané do ulic! Už je čas!

Zase se nám blíží 17. listopad. Už tomu bude 22 let, kdy se český člověk zvedl a šel vyjádřit svůj názor do ulic. Tehdy to byla spousta lidí, různé druhy lidí, ale všichni měli jedno společné – odstranit tehdejší zkorumpovaný, nespravedlivý a nemorální režim. O co by nám ale mělo jít nyní?

V naší zemi je formálně demokracie, svoboda, právní stát, tržní systém. Když říkám formálně, myslím tím ono pověstné Masarykovo – „Tož demokracii bychom měli, ještě by to chtělo nějaké ty demokraty.“ A já se ptám, kde jste? Chceme svobodu? Chceme demokracii? Chceme právní stát a spravedlnost? Chceme tržní systém, který bude fungovat?

Ve čtvrtek se do ulic nejen Prahy, ale nyní konečně i do více měst chystá spousta lidí z různých iniciativ, kteří mají různé názory na to, co by mělo současný marasmus v této zemi nahradit. V zásadě máme něco společného – jsme toho názoru, že nynější stav je neudržitelný a chceme jej změnit. Jak?

Do ulic půjdou komunisté, náckové, socialisti, zelení radikálové, anarchisté, ale také tam půjdou i obyčejní občané, kteří se nehlásí ani k jedné z těchto skupin. Já si však myslím, že by nás mělo být víc, že by slušný pravičák, který chce svobodu, demokracii, právní stát a kapitalismus, měl do ulic vyrazit také. Jeho cílem nemusí být svržení současného režimu (ten jeho zde formálně existuje, tudíž je šance jej prosadit i reálně). Jeho cílem může být pouze demonstrativní podpora ostatních v tom, aby se zajímali, aby dávali najevo svůj názor, aby se měnili, aby se zkrátka starali o věci v této zemi, protože jsou to oni, kdo za to nakonec všechno ponese odpovědnost a konec konců i následky.

Řada lidí řekne, že nemá čas, aby se o takové věci starali. Na to vám řeknu jen – já jsem student, potřebuji si vydělávat na nájem, na jídlo, potřebuji psát seminárky, číst spoustu literatury a učit se, potřebuji se vzdělávat také mimo svůj obor, protože chci mít dobře zajištěnou rodinu a vybudovat si dostatečné pasivní příjmy, abych mohl pomáhat svému okolí, abych se nemusel spoléhat na důchodovou almužnu (s kterou stejně mí vrstevníci verbálně nepočítají, ale už se nezamýšlejí nad tím, že i přesto, že ji mít nebudou, tak budou chtít někde bydlet a mít co jíst).

Přesto všechno, půjdu také do ulic. Je to svátek studentů. Je to oslava boje proti komunistické totalitě. Ale půjde mi také o protest proti zbytečně vysokým daním, proti nehorázným dluhům, proti korupci a klientelismu, proti socalismu pro bohaté – a pro kapitalismus! (Jsem si vědom, že v tom posledním se s mnoha lidmi v této zemi neshodnu, neboť levicoví extrémisté v této zemi vykonali své dílo velmi pečlivě.)

Ne, ve čtvrtek se nic moc nezmění, ale je to jeden z akčních kroků, který musíme všichni podniknout, pokud chceme žít v lepší zemi. Korupci neodstraníme tím, že zavřeme pár politiků, soudců, státních zástupců, policistů, novinářů či podnikatelů (což se nyní bude dít docela často). Korupci odstraníme jedině tak, že sami ve svých životech přestaneme lhát, že přestaneme krást a podvádět – a především přestaneme to tolerovat, když uvidíme, že to dělá někdo jiný.

Ale potřebujeme také tu změnu strukturální a loutkovou. Musíme změnit některé zákony (bankovní gembling, finanční ústava, vlastnictví akcií, zadávání veřejných zakázek, volební systém, atd.). Potřebujeme také vyměnit současnou vládnoucí garnituru, potřebujeme na klíčové pozice v této zemi dostat slušné lidi, kterým budeme moci důvěřovat, ale které budeme také pravidelně prověřovat a v případě potřeby odvolávat.

Vážení občané, máme spoustu možností, jak můžeme něco změnit – čtěte informace (ne bulvární nebo populární zprávy), pište články, pište petice, posílejte e-maily, sdílejte to na sociálních sítích, mluvte s lidmi ve vašem okolí, pořádejte demonstrace a choďte volit! Tím to všechno můžeme změnit a posunout k lepšímu. Nikdo jiný to za nás neudělá. Možností máme skutečně mnoho.

Osobně vidím velký potenciál také v iniciativách www.ano2011.cz, www.neo2011.cz, www.nfpk.cz, http://verejnostprotikorupci.cz/ nebo také v novém předsedovi poučené strany KDU-ČSL, Pavlu Bělobrádkovi.

Ve čtvrtek 17. listopadu pojďme všichni demonstrativně do ulic našich měst!

Volební preference v roce 2012

Bude v té době systém dvou stran? Nebo snad tří? Nebo zůstane vše při starém a vzniknou nové strany? Koho budou volit konzumní barbaři, na kterých teď ČSSD populisticky vydělává, až je ta strana omrzí nebo až jim dojde, že jim lhala? Vznikne potom další masová populistická strana? A kdo v ní bude? Schopní manažeři a podnikatelé, nebo ještě větší žumpa než jsou Paroubkové a Rathové?

Zase to není nic potřebného pro svět, ale mě toto prostě strašně baví. Varianty mohou být zcela jiné, protože kombinací je nespočet, ale vybral jsem čtyři možné modely, jak to za čtyři roky může vypadat.

1) Vše při starém a vznik nových proudůVznik nových směrů
a) Vznikne nová strana pánů Havlíka, Macha či Ganleyho, kde budou tito „radikální“ „pravičáci“, Železný, Bobošíková, vše bude podporovat Klaus, zhrezení a rebelující poslanci z ODS – tedy strana bude už u vzniku parlamentní, přestože ji nikdo nevolil. Strana zároveň zhltne voliče DS, NS a další extrémní „pravičáky“. Volební barva by mohla být tmavě zelená – jako trička europoslanců protestujících za uznání irského NE v EP.
b) ODS bude přijatelnější pro skutečné pravičáky, pro „pravdoláskaře“, bude jakousi Unii svobody, ztratí aroganci a nastane její relativní vzestup.
c) KDU-ČSL – uvidíme, co prosadíme, ale předpokládejme, že vsadí na to být středem a stranou pro slušné lidi, kteří se nebojí vzít za sebe a své rodiny zodpovědnost a zároveň dobrovolně pomáhat potřebným.
d) SZ – Bursíkovci by možná odešli do ODS (US), strana vypadne z parlamentu, ale s nástupem nové generace, která bude mít určitě sympatie pro extrémně levicové zelené názory se v té době může do parlamentu opět dostat.
e) Centrističní liberálové typu Putinovy strany – podpora komerce, konzumu – vše pod hesly liberalismu; a však víme, jak to vypadá v Rusku – barva asi světle modrá, azurová.
f) ČSSD – bude pokračovat v populistických lžích a demagogii a v této době se jí to ještě bude stále dařit, procenta stále vysoká i při vládnutí (třeba i s komunisty), kterým ovšem sebere část voličů.
g) KSČM – předpokládejme, že ji nedokážeme zakázat nebo se přetransformuje do nové strany. Postupné ztráty kvůli ČSSD, ale zároveň „díky“ ekonomické krizi budou opět úspěchy a reálné šance pro socialisticko-komunistickou demagogii.
Preference by vypadaly asi takto:
Nová pravice: 5 %
ODS: 18 %
KDU-ČSL: 12 %
SZ: 5 %
Centr.: 10 %
ČSSD: 40 %
KSČM: 10 %

2) Systém dvou stran (donedávna se zdálo jako nejpravděpodobnější):Verze 2
ODS a ČSSD by se dělila o 70% elektorát dle nálady ve společnosti. Malé strany by sice byly v parlamentu, ale volební systém by byl upraven tak, že by vítězná strana měla třeba na úkor té druhé více křesel a mohla vládnout sama.
a) ODS se vzpamatuje a nerozdrolí. Bude plnit funkci pravice.
b) KDU-ČSL se nevzpamatuje, bude moravskou a venkovskou stranou pro věřící.
c) SZ bude zelenou Unií svobody.
d) ČSSD stejně jako v případu č. 1.
e) KSČM bude ztrácet.
f) Ostatní strany by byly roztříštěné a nedokázaly by se nijak dohodnout, aby mohly být volitelné.
Preference:
ODS: 15 % (potenciálně 35)
KDU-ČSL: 5 %
SZ: 5 %
ČSSD: 55 % (potenciálně 35)
KSČM: 5 %
(Ostatní: 15 %)

3) Systém tří stran (to by se mi líbilo)Varianta 3
ODS by byla pravicí, KDU-ČSL nad středem, ČSSD levicí a SZ a KSČM mají specifické voliče. Tři velké strany by se dle nálady ve společnosti dělily o 75% elektorát (tedy potenciálně každá 25 %)
Preference:
ODS: 15 %
KDU-ČSL 15 %
SZ: 5 %
ČSSD: 45 %
KSČM: 10 %
(Ostatní: 10 %)

4) Nová schopná strana

Varianta 4
Lidé přestanou věřit stávajícím stranám. Což ale v ČR asi není moc pravděpodobné, protože Češi jsou závislí na jistotách a mají strach (je to tak i v ostatních zemích – i když u švějkovského národa?!). Ostatní strany by asi moc neměly, kdyby voliči vsadili na novou alternativu.
ODS: 20 %
KDU-ČSL: 5 %
SZ: 5 %
Nová strana: 35 %
ČSSD: 20 %
KSČM: 15 %

Ale uvidíme, jak preferencemi zamíchá vládní, finanční, ekonomická, sociální, morální a další krize. Toto období bychom mohli nazvat Krizí konzumismu, nikoliv kapitalismu, jak si přejí ti nalevo. Ale ta nastane dle mého odhadu asi až tak za pět, deset nebo dvacet let.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=62580