Jaké věci bychom měli v Evropě řešit z centra? Jednotně a společně? A jaké nechat na jednotlivých státech, nižších (samo)správních jednotkách či přímo na občanské společnosti?
No, správně bych se měl ptát naopak. Protože vše začíná svobodou a odpovědností jednotlivce, pokračuje skrze jejich dobrovolnou spolupráci, rodinu, místní společenství, spolky, občanská sdružení, neziskovky, firmy atp. Až pak jsou obce, kraje a (národní) státy. A až pak je EU. Případně i nad ní může něco být. Ale to by bylo na jinou debatu.
Zde je důležité – pár dnů před volbami do Evropského parlamentu, který o těchto věcech často také rozhoduje (a možná bude rozhodovat stále více), debatovat, jaké z nich se nám v Evropě vyplatí řešit společně na celounijní úrovni, a které bychom naopak měli nechat úrovním nižším. Ostatně EU je původně postavena na myšlence subsidiarity – že se nemá nic řešit výše, než je to nutné. To prosazují třeba i zelení, ačkoliv mám pocit, že tam, kde se jim to hodí, občas tento princip sami porušují.
Než se dostanu k věci, je dobré zmínit, že jsem se inspiroval v programech těch našich politických stran, které mají šanci se do Evropského parlamentu u nás dostat. Tedy např. TOP 09, ANO, ODS, KDU-ČSL, SZ, Piráti, ČSSD, Úsvit a Svobodní. Takže pokud níže ti, kteří je četli nebo vymýšleli, poznají své nápady, tak to není náhoda.
1) Co je rozumné řešit na celoevropské úrovni?
– odstraňování celních překážek mezi členskými zeměmi
– úsilí o bezbariérový vnitřní trh; odstraňování ochranářství
– co největší volný obchod a volný trh v rámci zemí EU
– možnost svobodně pracovat kdekoliv v EU
– odstraňování administrativních a byrokratických překážek
– úsilí o harmonizaci legislativních předpisů
– možnost občana členského státu volit v komunálních volbách po celé EU, pokud bydlí jinde
– postupné jednotné uznávání univerzitních diplomů
– existence soudu řešícího spory týkající se fungování EU
2) Co dalšího by mohlo být ještě rozumné řešit na celounijní úrovni?
– volný pohyb osob v rámci zemí EU (Schengen)
– program typu Erasmus
– a ten rozšířený i na střední školy
– veřejně přístupné výsledky vědeckých výzkumů placených z veřejných peněz
– právo EP navrhovat vlastní legislativu
3) Co se ale na úrovni EU naopak řešit nemá?
– společná zahraniční politika (postoj k Izraeli, USA, Kosovu, Rusku atp.)
– společná evropská armáda
– společná sociální politika (EU jako přerozdělovací sociální stát)
– společná zemědělská politika, kdy se z centra určuje, co se má pěstovat (výrobní kvóty na zemědělské komodity – cukr, mléko atp.)
– imigrační kvóty pro rozdělování přistěhovalců
– povinné kvóty pro ženy ve vedení soukromých firem
– soud, který by byl nadřazen nejvýše postaveným soudům členských zemí
– dosažení plné zaměstnanosti v celé EU
– společný antidiskriminační zákon
– společná vzdělávací politika
– společná politika v rámci rodinných vztahů (třetí pohlaví, homosexuální manželství atd.)
– společná zdravotní politika
– bankovní unie
– mechanismus na záchranu bank z evropských peněz
– jednotná regulace odměn bankéřů v EU
– záruky zaměstnání mladých v celé EU
– jednotné zákony a regulace proti kouření
– daňová harmonizace v EU (daň z příjmu FO a PO)
– jednotný tvar a název potravin a dalších výrobků
– financování evropských politických frakcí (stran) a jejich nadací z peněz EU
– právo na překlad do všech jazyků pro politiky a zaměstnance orgánů EU
– existence parlamentní televize
– informační kanceláře po celé EU
– 2 sídla Evropského parlamentu
– společná politika v sociálně-etických otázkách (eutanazie, potraty atp.)
– jednotná regulace (škodlivé) reklamy
– jednotné omezení pracovní doby (ve svátcích atd.)
– jednotné rušení poplatků za bankovní služby
– celoevropské referendum (lidová iniciativa)
– existence sociálních práv na úrovni EU
– plošný sběr a uchovávání osobních dat občanů
– (preventivní) centrální databáze biometrických údajů
– vytvoření nezávislé a veřejné ratingové agentury
– poskytování sociálního bydlení
– společný evropský prezident (přímo volený ve velké celebrity show jako v USA)
– nemožnost členských zemí mít nižší DPH (např. než 5 a 10 %)
4) Co bychom dále na úrovni EU spíše řešit neměli?
– investice ze společného rozpočtu EU
– společná politika zaměstnanosti
– společná azylová a imigrační politika
– samostatná evropská daň
– společná transakční daň
– dotace na místní kulturu
– evropské známky kvality pro výrobky
– zrušení roamingu po celé EU
– společná energetická politika
– společná antidumpingová politika
– jednotná regulace ne-fair-trade výrobků
– stejná kvalita stejného výrobku v celé EU
– informační kampaně o EU placené z peněz EU
– společná ochrana práv seniorů, matek, hendikepovaných atp.
– společné etické mantinely pro vědecký výzkum
– vytváření (dalších) pracovních míst
– nárok na předškolní vzdělávání v rámci celé EU
– evropské programy na zateplování budov a jiné energetické úspory
– dotace na jadernou energii či naopak zákaz členským státům ji dotovat
– společná podpora zemí ohrožených změnou klimatu či chudobou
– celoevropské právo na vysokorychlostní internet
– zrušení daňových rájů v rámci zemí EU
– celoevropské kampaně proti násilí na ženách atp.
– digitalizace archivů a knihoven po celé EU
– jednotné standardy pracovního prostředí
– jednotná evropská národní identita – umělé vytváření evropského národa
– společný svátek jako den Evropy/EU
– společné evropské kulturní projekty
5) Co je ale otázkou, jestli bychom to měli řešit společně?
– jednotné a propojené informační systémy (obchodní a živnostenský rejstřík atp.)
– koordinace vnější obranné politiky
– společná cla vůči nečlenským zemím
– společná vízová politika
– společná měna euro
– Evropská centrální banka
– společný fiskální pakt (tedy i dohled EU nad rozpočtovým procesem členských států + nutnost mít transparentní účetnictví atp.)
– dotace do dopravní infrastruktury
– dotace do životního prostředí
– dotace do vzdělávání
– společný postup vůči daňovým rájům
– standardizace účetních předpisů a postupů
– společná ochrana spotřebitelů + povinné info pro spotřebitele na výrobcích
– dotace na profesní rekvalifikace, kurzy atp.
– společná politika snižování emisí
– společná politika na ochranu životního prostředí
– nárok na stejný rozsah lékařské péče kdekoliv v EU
– podobná pracovně-právní legislativa v celé EU
– jednotný celoevropský patent
– omezení CO2 pro nová auta
– povinné označování spotřebičů energetickými štítky
– společný zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin
– společná vnitřní bezpečnostní politika
– jednotné zrušení/existence letního času
– společná vesmírná politika
– existence Evropského parlamentu
– společná protidrogová politika
– společný boj proti terorismu
– jednotné standardy pro hračky, obuv a další výrobky určené dětem
– jednotné podmínky pro čistírny odpadních vod
– jednotná akreditace zdravotnických zařízení
– jednotná pravidla označování léků nevhodných pro děti
– evropský průkaz postižených – pro slevy, sociální pomoc atd.
– celounijní povinnost webů veřejné správy být přístupné pro postižené atp.
– dotace do obnovitelných zdrojů energie z peněz EU
– jednotná legislativa pro silniční kontrolu, technickou prohlídku a měření emisí
– společný zákaz GMO krmiv pro zvířata
– evropské dotace na větší kvalitu přírody a zachování biodiverzity
– společná ochrana zvířat, kvality chovu atp.
– celounijní zákaz těžby břidlicového plynu atp.
– registr lobbistů v EU
– jednotná ochrana autorských práv
– cílená integrace lidí z třetího světa do evropské společnosti
Závěr
Raději nepočítejte, kolikrát jsem v tomto textu použil slova jako EU, jednotné, společné, unijní či evropské. Mohlo by to být i bez toho, ale to bychom mohli při čtení zapomenout, o co nám vlastně jde. Tedy rozpoznat, kterou z těch věcí je dobré na celounijní úrovni řešit.
Připomínám to proto, že pokud s něčím souhlasíme, je až příliš snadné sklouznout k tomu, že to budeme chtít prosadit v celé EU, aniž bychom si uvědomili, a) jestli není lepší to přenechat nižším úrovním, nebo b) jestli je to věc, která je skutečně veřejná, a nebylo by možné ji prosazovat pouze v rámci občanské společnosti.
Abych dal příklad, tak v prvním případě nemusíme být nutně proti evropskému modelu sociálního státu (a dokonce si můžeme myslet, že to je právě jedna ze součástí evropské identity – to, co nás civilizované Evropany odlišuje od zbytku světa), ale zároveň nemusíme hned chtít, aby se vytvořené a na daních vybrané bohatství přerozdělovalo centrálně přes Brusel do každé domácnosti, ale naopak můžeme požadovat, aby sociální politika zůstala v kompetenci členských zemí.
A v jiném případě zase můžeme být třeba Dánové a souhlasit s tím, aby stát uznával homosexuální manželství, ale nemusíme to samé nutit Polákům. Podobně by se nám totiž nemuselo líbit, pokud bychom byli třeba Švédové, a kdyby se Malťané znovu rozhodli zakázat rozvody a dokonce to prosadili v celé EU.
Zkrátka jde o to, že některé věci je opravdu rozumné na úrovni celé EU řešit, a některé ne. Pak je v tomto smyslu jedno, zda bychom byli tím, čím je EU dnes, nebo federací či jen sdružením volného obchodu.
Čeká nás velká diskuze o tom, jak by to celé vlastně mělo být. A smutné a varující je, že před těmito volbami v podstatě taková debata ani neproběhla. Asi ani proběhnout nemohla, ale bylo by to docela vhodné. Volby do orgánu, který prý ovlivňuje až kolem 80 % naší národní legislativy by si asi zasloužily více pozornosti.
Osobně jsem v tomto článku nevyčerpal zdaleka vše a mnoho z toho, co zde je, může být nepodstatné, ale některé věci je myslím důležité si uvědomit. Člen Svobodných, který by EU nejradši zrušil a založil znovu, i socialista, který by byl pomalu rád, kdyby Brusel rozhodoval o tom, jak se má doma bavit se svou manželkou, jsou nuceni přemýšlet a diskutovat o tom, co je skutečně potřebné.
Stejně tak u některých věcí je pro mě docela snadné říct, že by bylo lepší je řešit na celounijní úrovni (a možná by bylo snem liberála ve mně, kdyby se řešily i na celosvětové úrovni). U jiných věcí je zase snadné říct, že je naprostý nesmysl, aby se jimi řídila celá Evropa. Ale u mnoha je velmi těžké zaujmout jasný postoj. Zvlášť, pokud člověk neměl příležitost o těchto věcech ještě seriózně a pečlivě přemýšlet a diskutovat.
V každém případě se zdá, že nějakou EU potřebujeme. Zároveň je jasné, že ta současná už v mnoha věcech překračuje svoje pravomoci a dělá to, co už dělat nemá. Ale o tom, jak by Evropská unie měla být uspořádána, a koho v těchto volbách volit, se rozepíšu zase příště.