Evropa – 2. stránka – Mirek Návrat

Dvě fáze do konce Evropské unie

Europoslanec Jan Zahradil před pár dny otevřel vážnou debatu o budoucnosti Evropské unie. Domnívá se, jako řada jeho kolegů z ODS a další euroskeptici, že jsme svědky posledních dnů této organizace, že zkrátka nastal její konec. Proč to asi nenastane tak brzy?

Především – před skončením této její fáze, kdy ji vedou středopravicoví (v USA zcela jistě nalevo i od nejlevicovějšího prezidenta americké historie Obamy) politici typu Angely Merkelové, Nikolase Sarkozyho nebo úředníci jako José Manuel Barroso, kteří prohlubují integraci, zadlužují naše děti a vymýšlejí další různé nesmysly – ji čekají ještě dvě fáze.

Ta první – dnes jsou v evropských zemích i v evropských strukturách u moci křesťansko-demokratičtí a liberálně-konzervativní politici – ovšem ještě se nedostalo na ty sociálně demokratické, demokraticky socialistické (taky si myslím, že je to oxymóron), sociálně liberální a zelené. Několik let budou potom u moci ještě oni. Ti současné zvrácené směřování EU dovedou do zajímavých krajností (mnozí v dobré víře). Však my konzervativci si umíme představit, jak by taková Evropa mohla vypadat (někdy o té mé představě napíšu článek). Zkrátka bude to levicový ráj na Zemi.

Pak nastane druhá fáze (možná ne, doufám, že ne a budu se to snažit v rámci možností ovlivnit) – moci se chopí „pravicoví“ extrémisté. Objeví se další Hitlerové, kteří budou chtít levicové nesmysly a vůbec problémy celé Evropy řešit rázně a ve jménu těch správných hodnot (a ty většinou správné jsou, ovšem ztrácejí na hodnotě při nesprávné formě a v kombinaci s těmi špatnými). Opět si umíme představit, jak by toto mohlo vypadat – zavírání a likvidace (převážně levicových) intelektuálů, politiků a novinářů, holocausty muslimů, ale určitě i jiných rasově nevhodných obyvatel Evropy atp.

Zkrátka pro liberálně nebo konzervativně smýšlejícího člověka by nebyly tyto dvě etapy žádný med a byl by rád, kdyby se zrovna v USA, Japonsku, Jižní Koreji, Austrálii, na Novém Zélandu, Kanadě nebo v jižní Americe nedělo to samé (což se vyloučit nedá).

Teprve potom – a třeba i po další válce (třeba třetí světové) možná dojde k renesanci zdravého rozumu a odvahy uvědomělých. Pak povedeme debaty o tom, jakou chceme Evropu. Vrátíme se k původním myšlenkám ekonomické (nikoli politické, obranné nebo sociální) nadnárodní (nikoli pouze regionální) organizace.

No a celé to může začít při dalších německých spolkových volbách, kdy zvítězí zelení a spolkovým kancléřem se stane muslim, pokračovat to bude druhou fází třeba v roce 2038, kdy bude norský masový vrah už dávno běhat po svobodě a možná bude váženým členem Evropského parlamentu (v té době třeba pod názvem Lidově demokratické shromáždění Evropské socialistické federace) a končit to může zase někdy v polovině století, kdy se budeme vzpamatovávat z toho, že se historie (sice s obměněnými postavami) opět opakovala. Otázkou pak bude, jestli se naše děti a děti našich dětí ve 22. století poučí.

Pravice, ozvi se!

Již více než rok nám v České republice vládne údajně pravicová vláda rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. Je složena ze dvou pravicových a jedné údajně středové až středopravicové strany. Tato vláda však zvyšuje daně, zadlužuje naši zemi, ztěžuje lidem podnikání a provádí další kroky, které by člověk očekával spíše od šílenců z levicového spektra. Co na to česká pravice? A proč tu ještě nevznikla Tea Party?

Ano, pro pravicově smýšlejícího člověka v naší zemi je obtížné říct, zda Nečasovu vládu podporuje či nikoliv. Osobně – ač vypadla má konzervativní středopravicová KDU-ČSL ze sněmovny – jsem byl za většinu 118 hlasů pro pravicové strany velmi rád a pár minut po výsledcích – do doby, než média přinesla zprávu o schůzce pražských mafiánů – jsem věřil, že by to mohla být skvělá vláda, která tuto zemi posune správným směrem. Taky jsem byl rád, že prohrál Jiří Paroubek, nestal se premiérem a společně se současným sociálně-demokratickým předsedou nenastoupili pro naši zemi cestu směrem k Řecku (ano nevěřím na lež, že strašení Řeckem byla lež).

Říkal jsem si – je to sice vláda mafiánů – ale aspoň pravicová. Nečasova (mnohdy spíše Kalouskova) vláda ale začala strmě ztrácet nejen důvěru mou, opozice, většiny lidí, ale také čím dál častěji pravicově smýšlejících osobností, novinářů, komentátorů a především voličů.

Nedávno nastala chvíle, kdy jsem vládu zase začal na moment podporovat. Bylo to tehdy, když jsem poslouchal nenávistné a bolševické projevy odborářských bossů při nedávné stávce dopravních odborů. Tam jsem si opět uvědomil, že příští vládou by mohli být právě takovíto lidé.

Měla by se ale česká pravice spokojit s hrozbou toho, že tady bude vláda radikální a mnohdy nedemokratické levice? Neměla by pomýšlet na jinou možnost? Neměli by se občané, kteří věří, že pravicové ideály jsou nejen pro naši zemi lepší – než ty levicové, začít ozývat? Nemělo by nám začít vadit šílené zadlužování, zvyšování daní, zavádění poplatků, které znepříjemňují podnikání, neschopnost a nevůle vlády bojovat razantně s korupcí, záměrné neřešení faktické neexistence právního státu, směšné a trapné kauzy, po kterých v civilizovaných zemích politik odchází z veřejného života?

Víte, co je Tea Party? Jedná se o volné sdružení amerických občanů, kteří začali být nespokojeni s levicovou agendou jejich prezidenta Obamy. Ve chvíli, kdy v Evropě (a u nás) masivně demonstrují obyčejní občané za větší socialismus – v USA demonstrují ti samí – obyčejní občané z nízkopříjmových skupin – za méně socialismu. Vadí jim zadlužování, zvyšování daní, stát tam, kde nemá co dělat atp. Chápou, že pracovní místa nevytváří politici, ale především malí a střední podnikatelé, kterým by politici neměli házet klacky pod nohy.

Není na čase na českou Tea Party a na masové protesty proti levicovým krokům Nečasovy vlády také u nás?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=201681

Laické hodnocení kroků Nečasovy vlády II.

Dnes nebudou převažovat pozitivní hodnocení. Za poslední dny se chci vyjádřit k Benešovým dekretům a cestě premiéra do Německa po zemi vůbec, o návrhu, aby si poslanci nemohli přivydělávat v dozorčích a dalších radách. O tom, proč není u nás dobré mít povolené 0,3 promile alkoholu za volantem, o tom, jak chce premiér podporovat rozšíření EU o Turecko nebo o snížení platů v armádě a o finanční ústavě.

Myslím si, že pro dobrou a kvalitní přítomnost a budoucnost se potřebujeme vyrovnat s minulostí. Domnívám se, že vysídlení sudetských Němců nebylo správnou věcí (a člověka i logicky napadne, že bylo už tehdy řízeno z Moskvy, aby se tak Sověti zbavili 3,5 milionů vyspělých Němců, kteří by pravděpodobně nástup komunistické totality ani vítězství komunistů v ještě demokratických volbách, nedovolili). Dělo se při něm i spousta konkrétních zločinů, které se objevují pro náš národ jako noční můra ještě dodnes. Je podle mě nutné si přestat něco nalhávat, trapně a nedůstojně se vymlouvat a podívat se pravdě do očí a řádně se omluvit a nahlas říct, že to nebylo správné a že toho naše země lituje. K tomu bohužel Petr Nečas (zatím) nemá odvahu a dále bude jen posouvat problém, který bude česko-německé a česko-rakouské vztahy i nadále právem znepříjemňovat.

Co ale muselo asi každého daňového poplatníka a fanouška Petra Nečase potěšit, byla jeho cesta do Berlína (a předtím do Bratislavy a Budapešti) autem. Jaký je to rozdíl třeba oproti bývalému ministru zahraničí Zaorálkovi, který mnohokrát používal vládní tryskáč i na cestu do Ostravy. Myslím si, že to není od premiéra žádné populistické gesto, ale naopak krásná ukázka toho, jak má jít nejmocnější muž v zemi pozitivním příkladem. Kdyby si tak z něj vzal příklad i prezident (narážím na jeho trapné vyjádření ohledně snižování platu prezidenta).

Popravdě vůbec nechápu, jak mohou zvoleni poslanci sedět v dozorčích radách státních nebo veřejných firem atp. a ještě za to brát neuměřené peníze. Doufám, že se Petru Nečasovi podaří prosadit zrušení takovýchto a dalších věcí.

Plně souhlasím s občanem Petrem Nečasem v tom, že když nám Čechům povolíme za volantem jedno pivo, dáme si dvě nebo tři. Myslím si, že má smysl, aby v případě alkoholu za volantem byla nulová tolerance a aby se i více než dnes zpřísnily postihy za vážné porušování dopravních předpisů. Četl jsem o tom, jak se v USA jezdí úplně jinak. Ale tam si lidé uvědomují nejen sami sebe, ale i ostatní lidi kolem nich. U nás zatím většinou neumíme ani jedno. A už vůbec ne jenom na silnicích.

Jediná demokratická strana, která jasně říkala, že je proti vstupu Turecka do EU, byla KDU-ČSL. ODS a TOP 09 se sice tváří konzervativně, ale myslím si, že konzervativec neupřednostňuje momentální ekonomické výhody nad prevencí před problémy, které by daná věc mohla přinést do budoucna. Turecko je sice velmi sekulární a na jednu stranu by jeho přijetí bylo ekonomicky výhodné jak pro státy EU, tak pro Turecko, ale myslím si, že by Evropa měla i ve 21. století a i těch následujících zůstat převážně křesťanská a liberální – ne muslimská. Což prý hrozí. Ale možná to premiér Nečas myslí jinak – myslí si, že EU je pouze ekonomická organizace, ne politická. Což podle mě již dnes dávno není pravda a navíc osobně jsem zastáncem evropské federace, takže já to vnímám takto. (Což neznamená, že nevidím jako obrovský problém Evropy dneška její demokratický deficit a problémy socialistických vymožeností).

Dále si myslím, že není úplně nejlepší nápad snižovat platy v armádě. Sice se o problematiku podrobně nezajímám, ale armáda by měla (stejně jako vzdělávání či podpora rodiny) být prioritou i v údajné ekonomické krizi.

A konečně – finanční ústava. Podle mě je zakotvení toho, aby v ústavě bylo jasně napsáno, že deficit státního rozpočtu musí být vyrovnaný a případné zadlužování by se nějak procentuálně odečítalo pro tento schodek hlasujících poslanců z jejich platů, správné. Důkazem toho, že to funguje, je Švýcarsko, kde mají v ústavě zakotvené, že rozpočet musí být vyrovnaný a kde žádné schodky rozpočtu a patrně ani dluhy nejsou. To jsou holt ty občanské země.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=152785