EU – 4. stránka – Mirek Návrat

Dvě fáze do konce Evropské unie

Europoslanec Jan Zahradil před pár dny otevřel vážnou debatu o budoucnosti Evropské unie. Domnívá se, jako řada jeho kolegů z ODS a další euroskeptici, že jsme svědky posledních dnů této organizace, že zkrátka nastal její konec. Proč to asi nenastane tak brzy?

Především – před skončením této její fáze, kdy ji vedou středopravicoví (v USA zcela jistě nalevo i od nejlevicovějšího prezidenta americké historie Obamy) politici typu Angely Merkelové, Nikolase Sarkozyho nebo úředníci jako José Manuel Barroso, kteří prohlubují integraci, zadlužují naše děti a vymýšlejí další různé nesmysly – ji čekají ještě dvě fáze.

Ta první – dnes jsou v evropských zemích i v evropských strukturách u moci křesťansko-demokratičtí a liberálně-konzervativní politici – ovšem ještě se nedostalo na ty sociálně demokratické, demokraticky socialistické (taky si myslím, že je to oxymóron), sociálně liberální a zelené. Několik let budou potom u moci ještě oni. Ti současné zvrácené směřování EU dovedou do zajímavých krajností (mnozí v dobré víře). Však my konzervativci si umíme představit, jak by taková Evropa mohla vypadat (někdy o té mé představě napíšu článek). Zkrátka bude to levicový ráj na Zemi.

Pak nastane druhá fáze (možná ne, doufám, že ne a budu se to snažit v rámci možností ovlivnit) – moci se chopí „pravicoví“ extrémisté. Objeví se další Hitlerové, kteří budou chtít levicové nesmysly a vůbec problémy celé Evropy řešit rázně a ve jménu těch správných hodnot (a ty většinou správné jsou, ovšem ztrácejí na hodnotě při nesprávné formě a v kombinaci s těmi špatnými). Opět si umíme představit, jak by toto mohlo vypadat – zavírání a likvidace (převážně levicových) intelektuálů, politiků a novinářů, holocausty muslimů, ale určitě i jiných rasově nevhodných obyvatel Evropy atp.

Zkrátka pro liberálně nebo konzervativně smýšlejícího člověka by nebyly tyto dvě etapy žádný med a byl by rád, kdyby se zrovna v USA, Japonsku, Jižní Koreji, Austrálii, na Novém Zélandu, Kanadě nebo v jižní Americe nedělo to samé (což se vyloučit nedá).

Teprve potom – a třeba i po další válce (třeba třetí světové) možná dojde k renesanci zdravého rozumu a odvahy uvědomělých. Pak povedeme debaty o tom, jakou chceme Evropu. Vrátíme se k původním myšlenkám ekonomické (nikoli politické, obranné nebo sociální) nadnárodní (nikoli pouze regionální) organizace.

No a celé to může začít při dalších německých spolkových volbách, kdy zvítězí zelení a spolkovým kancléřem se stane muslim, pokračovat to bude druhou fází třeba v roce 2038, kdy bude norský masový vrah už dávno běhat po svobodě a možná bude váženým členem Evropského parlamentu (v té době třeba pod názvem Lidově demokratické shromáždění Evropské socialistické federace) a končit to může zase někdy v polovině století, kdy se budeme vzpamatovávat z toho, že se historie (sice s obměněnými postavami) opět opakovala. Otázkou pak bude, jestli se naše děti a děti našich dětí ve 22. století poučí.

Klaus abdikuje a stane se premiérem

V České republice nyní máme středopravicovou vládu, která by svými reformními kroky mohla vstoupit do dějin. Tato vláda má ovšem slabého lídra, takže po Tatcherismu a Reaganismu asi nevznikne nový směr – Nečasismus. Jaká ale bude role Václava Klause?

Už několikrát jsem se zamýšlel, co hodlá Václav Klaus udělat, až mu vyprší mandát prezidenta. Založí si novou stranu (nebo se stane předsedou Strany svobodných občanů) a půjde do voleb 2014 se silně pravicovou proreformní politikou? Nebo se uklidí na nějaké teplé místečko do Bruselu?

Obojí je možné, to druhé méně pravděpodobné. Každopádně včera mě napadla taková věc, že by to mohl udělat daleko chytřeji. Vláda je v krizi, ODS je krizi, česká pravice je v krizi, EU je v krizi, kapitalismus je v krizi. Chtělo by to nějakého zachránce. ODS asi nikoho takového v současnosti není schopna najít (i když Petr Bratský nebo Jan Zahradil by se nabízeli). Proto by mohl Klaus abdikovat, stát by se premiérem středopravicové vlády, zajistit zákulisnímu byznysu, že bude moct tento stát na dluh dále beztrestně rozkrádat – takže se žádná koalice nerozpadne, Přemysla Sobotku zvolit v nepřímé volbě prezidentem a aby(chom) byl(i) v Evropě a ve světě vidět, začít požadovat (společně s polovinou britských občanů) vystoupení z Evropské unie.

To by všechno bylo krásné a určitě by to šlo a taky by to mohlo nejen pro českou historii hodně znamenat, kdyby měl ovšem Václav Klaus nějaký morální kredit (ve skutečnosti, ne živený virtuální realitou médií) a pochopil konečně základní věc, že nejlepší společenské vynálezy – svoboda, kapitalismus a demokracie – mohou dlouhodobě fungovat pouze tam, kde je morálka a dodržují se nějaká pravidla.

A jak vy vidíte politickou budoucnost současného prezidenta?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=170413

Laické hodnocení kroků Nečasovy vlády II.

Dnes nebudou převažovat pozitivní hodnocení. Za poslední dny se chci vyjádřit k Benešovým dekretům a cestě premiéra do Německa po zemi vůbec, o návrhu, aby si poslanci nemohli přivydělávat v dozorčích a dalších radách. O tom, proč není u nás dobré mít povolené 0,3 promile alkoholu za volantem, o tom, jak chce premiér podporovat rozšíření EU o Turecko nebo o snížení platů v armádě a o finanční ústavě.

Myslím si, že pro dobrou a kvalitní přítomnost a budoucnost se potřebujeme vyrovnat s minulostí. Domnívám se, že vysídlení sudetských Němců nebylo správnou věcí (a člověka i logicky napadne, že bylo už tehdy řízeno z Moskvy, aby se tak Sověti zbavili 3,5 milionů vyspělých Němců, kteří by pravděpodobně nástup komunistické totality ani vítězství komunistů v ještě demokratických volbách, nedovolili). Dělo se při něm i spousta konkrétních zločinů, které se objevují pro náš národ jako noční můra ještě dodnes. Je podle mě nutné si přestat něco nalhávat, trapně a nedůstojně se vymlouvat a podívat se pravdě do očí a řádně se omluvit a nahlas říct, že to nebylo správné a že toho naše země lituje. K tomu bohužel Petr Nečas (zatím) nemá odvahu a dále bude jen posouvat problém, který bude česko-německé a česko-rakouské vztahy i nadále právem znepříjemňovat.

Co ale muselo asi každého daňového poplatníka a fanouška Petra Nečase potěšit, byla jeho cesta do Berlína (a předtím do Bratislavy a Budapešti) autem. Jaký je to rozdíl třeba oproti bývalému ministru zahraničí Zaorálkovi, který mnohokrát používal vládní tryskáč i na cestu do Ostravy. Myslím si, že to není od premiéra žádné populistické gesto, ale naopak krásná ukázka toho, jak má jít nejmocnější muž v zemi pozitivním příkladem. Kdyby si tak z něj vzal příklad i prezident (narážím na jeho trapné vyjádření ohledně snižování platu prezidenta).

Popravdě vůbec nechápu, jak mohou zvoleni poslanci sedět v dozorčích radách státních nebo veřejných firem atp. a ještě za to brát neuměřené peníze. Doufám, že se Petru Nečasovi podaří prosadit zrušení takovýchto a dalších věcí.

Plně souhlasím s občanem Petrem Nečasem v tom, že když nám Čechům povolíme za volantem jedno pivo, dáme si dvě nebo tři. Myslím si, že má smysl, aby v případě alkoholu za volantem byla nulová tolerance a aby se i více než dnes zpřísnily postihy za vážné porušování dopravních předpisů. Četl jsem o tom, jak se v USA jezdí úplně jinak. Ale tam si lidé uvědomují nejen sami sebe, ale i ostatní lidi kolem nich. U nás zatím většinou neumíme ani jedno. A už vůbec ne jenom na silnicích.

Jediná demokratická strana, která jasně říkala, že je proti vstupu Turecka do EU, byla KDU-ČSL. ODS a TOP 09 se sice tváří konzervativně, ale myslím si, že konzervativec neupřednostňuje momentální ekonomické výhody nad prevencí před problémy, které by daná věc mohla přinést do budoucna. Turecko je sice velmi sekulární a na jednu stranu by jeho přijetí bylo ekonomicky výhodné jak pro státy EU, tak pro Turecko, ale myslím si, že by Evropa měla i ve 21. století a i těch následujících zůstat převážně křesťanská a liberální – ne muslimská. Což prý hrozí. Ale možná to premiér Nečas myslí jinak – myslí si, že EU je pouze ekonomická organizace, ne politická. Což podle mě již dnes dávno není pravda a navíc osobně jsem zastáncem evropské federace, takže já to vnímám takto. (Což neznamená, že nevidím jako obrovský problém Evropy dneška její demokratický deficit a problémy socialistických vymožeností).

Dále si myslím, že není úplně nejlepší nápad snižovat platy v armádě. Sice se o problematiku podrobně nezajímám, ale armáda by měla (stejně jako vzdělávání či podpora rodiny) být prioritou i v údajné ekonomické krizi.

A konečně – finanční ústava. Podle mě je zakotvení toho, aby v ústavě bylo jasně napsáno, že deficit státního rozpočtu musí být vyrovnaný a případné zadlužování by se nějak procentuálně odečítalo pro tento schodek hlasujících poslanců z jejich platů, správné. Důkazem toho, že to funguje, je Švýcarsko, kde mají v ústavě zakotvené, že rozpočet musí být vyrovnaný a kde žádné schodky rozpočtu a patrně ani dluhy nejsou. To jsou holt ty občanské země.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=152785