Jak chápe svobodu a demokracii průměrný volič ČSSD? Čím dokážete oblbnout řadového Čecha? Jak daleko máme ještě do právního státu? Používají mladí jen slova, nebo i odvahu? Jak chutná oranžové odpoledne svobodnému mladíkovi?
Přestože se den před tím spekulovalo, že nejsilnější levicová strana mítinky na náměstích ruší, vydali jsme se na druhou páteční hodinu na náměstí v našem nejbližším městě, abychom svobodně a nenásilnou formou vyjádřili svůj názor. Málem se nás zbavili už na začátku, kdy jsme se postupně dozvídali, že krajský lídr Lubomír Zaorálek dorazí až něco před pátou. Nicméně jsme vydrželi a stálo to za to.
Ještě ve škole jsme si vytvořili transparenty s nápisy: „Socialismus je asociální!“ „Jiří Paroubek, lídr opozice (2010-2014)“ „Right is right and left is wrong“ nebo „Posilte levici, vhoďte dva hlasy – ČSSD a KSČM!“ Když se na podiu pan Zaorálek objevil, spontánně se k nám přidala holka s klukem, kteří měli své vlastní, a vše jsme dali nad hlavu. Pravdou je, že pozornost nervózních důchodců, novinářů a pořadatelů se na 20 minut strhla na nás.
Útočení na transparenty hůlkou, osobní útoky, nadávky všeho druhu, primitivní výkřiky, poučování a vnucování levicových názorů se spustilo okamžitě. Mnoho lidí by asi těžko vydrželo takový psychický nápor a i přesto zůstali klidnými. Vyslechli jsme si různé věci – od toho, že nám se to kecá, že nám už ODS zaplatila stipendia, přes „Kolik vám za to platí? Tři stovky? Dvě? No, řekněte kolik! Stovku?“ Nic, pane, jsou lidé, kterým nejde jen o peníze.“ „Dvě stovky za to mají,“ otočil se k nějaké paní. Až po to, že se máme stydět a koho prý budeme volit. Pro takové lidi bylo asi velkým překvapením, že v této zemi není jen černobílý svět – ČSSD vs. ODS – a že jsme voliči KDU-ČSL, ODS, TOP 09 a možná i dalších stran.
Naštěstí k žádnému fyzickému útoku nedošlo. Bohužel i po dvaceti letech je pro policisty strana víc než zákon. Bohužel lidé jsou jednodušší a nechají se zmanipulovat Brožovou, Mukem, prospekty zdarma, levným pitím a jídlem. Bohužel v okrese nenašlo odvahu více mladých (a co teprve ti straší). Na druhou stranu sedm nikým neorganizovaných a nikým neplacených mladých lidí ji našlo a na to můžeme být hrdí. My jsme si aspoň vyzkoušeli, jaké to muselo být, když byl svobodný člověk nepřítelem státu. Věřme a volme tak, aby toto vše s koncem politické kariéry Jiřího Paroubka v sobotu 29. Května 2010 z naší země navždy odešlo!
Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=137408