Je svobodný trh nejlepší recept na zajištění sociální spravedlnosti?

Svoboda, vlastnická práva a spravedlnost*

Tomasi kritizuje Rawlsův přístup ke spravedlnosti jako férovosti, protože podle něj omezuje ekonomické svobody a podlamuje osobní odpovědnost občanů i celkový ekonomický rozvoj společnosti, a tím dlouhodobě i zlepšení (absolutní) pozice nejméně zvýhodněných. Naproti tomu nabízí koncept nazvaný free market fairness. Režimy typu tržní demokracie pak považuje oproti té sociální za vznešenější, a taktéž nejvyvinutější formu liberalismu. Tvrdí ale, že o tom, který ideál je lepší, musí politický filozof rozhodnout nikoliv z praktického, ale z morálního hlediska.

Na Brennanově myšlenkovém experimentu se snaží dokázat, že pro chudé je z dlouhodobého hlediska lepší, pokud není ekonomický rozvoj brzděn přílišným státním přerozdělováním. Na materiální vylepšení z hlediska např. lepšího auta si nejnižší vrstvy dle mého sice mohou počkat v další generaci, ale v případě zajištění nadčasových věcí, může být snížení nerovností na místě už nyní.

Navíc si nejsem jistý, na kolik je Tomasiho argumentace přesvědčivá, protože i mezi zmíněnými extrémy může jistě existovat řada mírnějších verzí. Rawlse i sociální demokracii kritizuje jak na straně příliš progresivního zdanění příjmů i majetku, tak z hlediska míry přerozdělování i omezení ekonomických svobod. On i podobní autoři ale podle mě často opomíjejí, že by bylo možné mít téměř minimální nebo malý stát, a zároveň s tím mít sociálně spravedlivé zdanění. Zjednodušeně řečeno, stát levicový na vstupu, ale pravicový na výstupu. V praxi má k takovému blízko asi částečně Švýcarsko.

V jeho textu mi chybí pohled jeho tržní demokracie na regulaci monopolů, ochranu zaměstnanců a spotřebitelů, ale i regulaci měnového, bankovního či burzovního systému. Taktéž by se mohl více vyjádřit k férovosti zdanění v případě např. financování zdravotnictví převážně z daní z osobních příjmů z práce, ale už ne z těch pasivních/automatizovaných z kapitálu.

Je sice dobré, že se snaží přihlížet k tomu, co je jak ekonomicky, tak společensko-politicky reálné a přijatelné, ale mám pochybnosti, na kolik to z hlediska mezigenerační spravedlnosti reflektoval v případě své podpory benevolentní imigraci. Dalo by se jistě argumentovat, že vůči úsilí předků např. v evropských zemích, není férové, aby – ať už kvůli ekonomickému zisku či globální solidaritě – byly kulturně přeměněny domácí národy.

Zároveň obhajuje svobodnou volbu jednotlivců v rámci komercionalizované společnosti, nicméně podobně hodnotově relativisticky jako libertariánští autoři příliš nereflektuje, že tržní kapitalismus často způsobuje, že lze dobře vydělávat na lidské hlouposti, bulvárnosti, povrchnosti, a zároveň se jak pracovní, tak volný čas – a často spíše u těch nejméně zvýhodněných – využívá pro méně vznešené činnosti, přestože by někdy vhodné regulace mohly kvalitu jejich života zlepšit. To lze dobře vidět na příkladu vyššího zdanění prodeje alkoholu a následného přerozdělení na platy lékařů. Ekonomická svoboda se sice mírně omezí, ale není zcela omezena ta osobní.

Problematičtější to samozřejmě může být tam, kde demokratická většina donutí jedince, který na trhu těžce tvoří přidanou hodnotu, aby odevzdal třeba 70 % svého příjmu i na plat legislativy a administrativy, které neustále vymýšlejí, jak mu jeho tvrdou práci ještě ztížit. A to často v rovnostářské snaze zlepšit postavení i těch, kteří se nesnaží, přičemž se opomíjí, že bohatství, které společnost skrze státní donucení přerozděluje, musí na trhu nějak vzniknout.

Obecně mám dojem, že se „ne-klasicky“ liberální autoři snaží přijít na takovou míru regulace trhu a společnosti, která by nejen zachovala osobní odpovědnost a ekonomické svobody, ale zároveň eliminovala neférové výhody dané něčím jiným než poctivým individuálním úsilím. Rawls i Tomasi nám ukazují, že je to značně obtížné.

*Psáno 26.4.2016. Text vznikl jako písemná příprava v rámci kurzu Koncepty v moderní politické filosofii na FSS MU v Brně a reaguje na dílo J. Tomasiho – Free Market Fairness, kap. 8, s. 226–266.

Oni si zvýšili platy! To nás přece zruinuje!!!

Ano, souhlasím s vámi – zvýšit si platy v době, kdy je většina občanů přesvědčena, že se jim snižuje životní úroveň, kdy vláda nesmyslně zvyšuje daně a udělat to vše ještě ve společnosti, která je přesvědčena, že politici by měli za svou práci pobírat snad jen almužnu (zatímco kdyby tam byli oni (pivní kecálisti) sami, tak by si samozřejmě nakradli ještě více), je ze strany vlády mírně řečeno hloupé a neprozíravé. Snad to nejsou ony očekávané a potřebné nepopulární kroky. Ale proč nám to tak vadí?
Pokud se nějakému občanovi nelíbí, že si jeho volený zástupce zvýšil plat, a má pocit, že to dělá neoprávněně, existuje jednoduché řešení – prostě si zjistěte, který politik pro danou věc hlasuje, a příště ho nevolte!
Co je však horší? Závist a nenávist! A to téměř třídní, minimálně stavovská. Vzhledem k tomu, že žijeme v demokratické zemi, panuje zde naprosto mylná představa, že politici jsou nějaká vyvolená privilegovaná nesmrtelná skupina, nějací „zlí oni“, zatímco jsme tu „hodní my“. A tito „oni“ se „nám“ údajně snaží neustále škodit, a my proti „nim“ musíme bojovat (a taky proti „nim“ nemůžeme nic udělat)!
Ne, vážení, takhle demokracie nefunguje! Jsme tady my všichni a my všichni si volíme své zástupce (zaměstnance), které příště volit nemusíme. Takže pokud má někdo pocit, že máme ty zástupce špatné, nechť bere na vědomí, že máme jen takové politiky, jako jsme my sami, tedy skutečně naše zástupce. A někdy si říkám, že na to, jací jsme my občané, máme ty politiky ještě zatraceně dobré!
A už se budu opakovat, když znovu upozorním na to, jak si občané často stěžují, že se o ně politici zajímají jen před volbami, a pak čtyři roky nic. Sáhněme si prosím všichni do svědomí – kolik času věnujeme politikům my sami? Mnozí z nás se začnou zajímat až ve volební místnosti, někteří ani volit nejdou.
A argument, že na to nemáme čas, protože přece musíme vydělávat peníze, abychom mohli platit daně, je asi tak platný, jako si stěžovat, že v obchodě necháváme moc peněz, zatímco máme na schránce hrdě napsáno, že reklamní letáky, které by nám mohly pomoci ušetřit stovky korun ročně, nechceme. Naši volení zástupci-politici jsou (bohužel) zodpovědní za mnoho miliard korun, které tvoří desítky procent našich daní!
Je proto v našem nejlepším zájmu se o naše politiky zajímat celé volební období – a pokud chceme mít více peněz (tedy platit nižší daně), musíme si volit zodpovědnější, čestnější a schopnější zástupce!

Názor občanů – politický rozklad země? Pokrytectví!

Podle nedávného průzkumu společnosti SANEP si prý většina občanů myslí, že Česká republika trpí politickým rozkladem. Jak pokrytecké! Jak můžeme mluvit o politickém rozkladu, když se politického života téměř neúčastníme?

Podívejme se na čísla – kolik procent občanů je členy nebo alespoň registrovanými příznivci některé z politických stran? Zhruba 2 %. A jak vypadala volební účast v posledních volbách? Senát – 24,6 % ve druhém kole; obce – 48,5 %; evropský parlament – 28,2 %; poslanecká sněmovna – 62,6 %.

Proč je u nás krize politiky? Protože se jí neúčastníme. Většina občanů si o sobě myslí, že jsou jen ovce, za které budou „ti nahoře“ řešit jejich osobní problémy. Toto se musí změnit.

S tím souvisí i přecházení na přímou demokracii. Ve Spojených státech si lidé volí přímo prezidenta, senátory, poslance, guvernéry států (něco jako u nás hejtmani), starosty, státní zástupce (kdo je u nás vlastně volí?), šerify, pokladníky okresů a spoustu dalších veřejných činitelů, které si platí ze svých daní. U nás takto volíme pouze senátory! Tady najdete odkaz na takový typický volební lístek – http://www.electronic-vote.org/GIF/ballotusa2004.jpg

Proto vás vyzývám – pokud chcete změnit současnou politickou situaci v naší zemi – začněte do toho politickým stranám mluvit! Už jsme zjistili, že nestačí nadávat. Pojďme nyní odhalit i takové tajemství, že nestačí pouze jednou za čtyři (pět či šest) let chodit k volbám a kroužkovat!

A o tom, že Česká republika vlastně netrpí politickou krizí, ale spíše společenskou, zase někdy příště.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=197246