Anarchismus – Mirek Návrat

Jak jsem studoval v Mar(x)burgu

Heslo: „Kdo není v mládí levičák, nemá srdce,“ berou na mé hostitelské fakultě v německém Marburgu doslova. Vtipné je to především proto, že my mladí ze střední a východní Evropy to často vidíme trošku jinak.

Ještě v době, kdy českou sociální demokracii vedl Jiří Paroubek, nebylo mezi mladými cool hlásit se k levici snad vůbec. Bylo to sice dost povrchní, ale téměř každý mladý byl proti levicovému populismu a do toho jsme viděli hrozbu, že by naší svobodnou zemi mohli opět ovládnout komunisti.

Řada z nás je navíc z rodin, které mají přímou osobní zkušenost s tím, že je režim pod vedením komunistické strany utlačoval, znemožňoval jim žít svobodně, rozvíjet svůj talent atd. Je pro nás přirozené být anti-komunističtí a máme tendenci tuto ideologii považovat za stejně špatnou či snad i horší, než je nacismus či fašismus.

Jenže v západním Německu tuto zkušenost nemají. Tam pro mladé lidi roli tohoto autoritářského a zpátečnického zla hrají konzervativní, křesťansko-demokratické nebo pravicově-liberální proudy. Ty mají spojené se zlým západním a globálním kapitalismem, imperialismem, (neo)kolonialismem atp. Odborně se tomu pak nadává třeba neoliberalismus. Horší už jsou snad jen nacionalisté a náckové.

Vtip je hlavně v tom, že tam bývá marxismus nebo neomarxismus považován za výchozí myšlenkové paradigma. Pokud je člověk středo-pravicový, tak si připadá podobně nepatřičně, jako si musejí u nás připadat výrazně levicoví studenti.

Obecně má pak člověk pocit, že i Bernie Sanders by v takovém prostředí byl zatracen jako radikální pravičák, a asi tam člověk nenarazí na někoho, kdo by měl v současné Americe jiného favorita. Ostatně tím, že jsou české (ale asi i jiné středo- a východoevropské) katedry politologie či sociálně-vědní fakulty často spíše (středo)pravicové, jsme u nás v globálním kontextu docela výjimkou.

Snad nebude vadit, že tady několik fotek zveřejním. Ona ta směs radikálně levicového anarchismu, marxismu a neomarxismu, u níž člověk neví, zda je ještě revoltou mládí, nebo už uniformním nastavením každého, kdo nechce být označen za neonacistu, je v kontextu historické zkušenosti naší země docela zajímavá. A takových nápisů a nálepek je na fakultě i po městě plno.

Nápis nalevo od vchodu do Filozofické fakulty: Kapitalismus zabíjí!

Lidová tvořivost u vchodu do budovy C

Banky a koncerny vyvlastnit!

Varoufakis, nový evropský hrdina či celebrita?

Podobných nápisů tam bylo více: Refugees Welcome!

„Řešení“ evropské imigrační krize – Trajekty, ne Frontex!

Určitý druh euroskeptismu – „EU zabíjí uprchlíky.“

Ať je jasné, kdo tady vládne

Osvoboďte všechny vězně! … a svět bude dokonalý…

BFE asi znamená toto

Nepřítel je jasný: náckové, kapitalismus a ozbrojené složky státu

Kapitál není cool

NPD taky není cool

Boj proti náckům je cool

Radikální feminismus je taky cool: Žijte a čtěte radikálně!

Nebo si přečtěte související články:

Anglicky si článek můžete přečíst zde. You can also read this article in English here.

Bůh je tvrdý kapitalista, Ježíš levicový anarchista – a co my?

Pro křesťany je obtížné zvolit si, koho by měli volit. Vedou se velké diskuze o tom, zda křesťanství je pravicové nebo levicové. U nás volí katolíci levici (ač ta se křesťanství veřejně vysmívá) nebo střed (KDU-ČSL), vesměs jsou konzervativní. Protestanti jsou spíše liberální (asi jak kteří). V USA volí konzervativní pravici převážně protestanti (nebo mormoni), katolíci tam volí liberální levici. Ale čím to, že si část křesťanů myslí, že křesťanství je pravicové, a část si myslí, že je naopak velice levicové?

Podle křesťanství nám Bůh dal svobodu. Svobodu volit si dobro a zlo – a to neustále, sami za sebe. A taky za své volby poneseme zcela nevyhnutelně následky. Nevodí nás tedy za ručičku (jak si mnozí myslí), ale řekl nám – ty a ty principy vás přivedou ke spáse, tyto vás zničí – je na vás, abyste si vybrali! Vždyť z tohoto pohledu je Bůh-otec přece tvrdý liberální kapitalista, který nemá s těmi slabými a neschopnými žádné slitování (tedy do jisté míry, protože v jeho kapitalismu funguje právní řád – je nanejvýš spravedlivý).

A co Ježíš? Jaký vedl život? Nikde se nezastavil, všude vzbudil rozruch, nesmířil se s poměry, byl velký revolucionář. A co hlásala jeho revoluce? „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Vždyť to jsou velice levicové myšlenky, ne? Starejte se o chudé, o nemocné! Nehromaďte bohatství! Nejsou i toto myšlenky, které inspirovaly rané socialisty?

A co chce Bůh tedy po nás, po lidech (po křesťanech)? Když otec je liberál a syn socialista (přehnaně řečeno), nechce po nás, abychom byli konzervativci? Abychom byli rozumem pravičáky a srdcem levičáky? Abychom uznávali, ctili a bojovali za ideály svobody, demokracie, právního státu a volného trhu (v tomto pořadí?)? Nechce po nás, abychom si z něj brali tak trošku příklad? Nastolili režim, který bude dávat lidem možnost konat dobré i špatné (tím kapitalismus i demokracie jsou), abychom k tomu měli svobodu, ale také nějaké funkční soudy, které budou trestat a napravovat ty, kteří všeobecná pravidla budou porušovat?

Jak bychom měli projevovat solidaritu? A je myslím patrné, že Bůh po nás nechce sociální darwinismus – tedy co nejefektivnější vylepšování genetického kódu tím, že ty chudé, nemocné, staré, nechtěné nebo hloupé necháme pochcípat. Ale jak to udělat? Vytvořit sociální systém a státní instituce, které se o ně budou starat, a my budeme mít pokoj? Když uvidíme žebráka na ulici, vzpomeneme si na neschopnou vládu, a jdeme dál? A není to tak trošku alibismus? Nechce po nás především, abychom se nejdříve sami za sebe snažili? Abychom se naučili, jak se nezávisle postarat sami o sebe, o svůj život, jak se zajistit? A pak vytvořili rodinu nebo neutíkali od té staré, a snažili si navzájem si všichni pomáhat? A co církve, charity a nadace? Neměly by i ty mít přednost před obcemi, městy, kraji, státem či evropským sociálním fondem?

Tak co, jaký je podle vás Bůh-otec, jeho syn a duch ve vás?

Přestaňme si lhát v kauze Bátora

Bátora je prý nácek. Prý je slušný katolík a konzervativec. Prý je to nacionalista. Prý je to národní konzervativec. Kým tedy je? A kým je pro vás? Je nebezpečný? A pro koho?

Osobně jsem o Ladislavu Bátorovi slyšel poprvé, když nedávno kandidoval za Suverenitu do senátu. Věděl jsem, že je lídrem akce D.O.S.T., o které jsem si svého času myslel, že je to extrémistická organizace – i když to jsou spíše předsudky kvůli loga a předním osobnostem, napojeným na tvrdou pravici – a naopak jsem mnohdy uvažoval, že jejich manifest taky podepíšu (zatím jsem nepodepsal, je to neslučitelné s jinou mnou podepsanou peticí – www.dostklause.cz). Říkal jsem si tehdy, že je zajímavé, že za Suverenitu kandiduje národní konzervativec.

Pak se o něm začalo mluvit jako o náměstkovi ministra Dobeše. Zvedla se vlna protestu, byl označen za fašistu a nacistu. Má mládežnická organizace – Mladí křesťanští demokraté, se za něj ústy předsednictva ihned postavila. To ji samozřejmě názorově velmi rozdělilo a někteří členové tehdy organizaci opustili, protože je pro ně osoba Ladislava Bátory nepřijatelná.

Začal jsem tedy názory a činy Ladislava Bátory studovat. Začal jsem odhalovat řadu lží a demagogie ze strany jeho odpůrců – podobně jako to levicoví radikálové dělali v případě jmenování Romana Jocha poradcem premiéra. To ve mně trochu vzbudilo sympatie k Bátorovi. Řekl bych, že je to nacionalista či národní konzervativec. Pravděpodobně je demokrat, ale zdá se, že národ je pro něj víc než demokracie.

S Ladislavem Bátorou v mnoha věcech nesouhlasím. Začíná to samozřejmě nekultivovaným vystupováním, které patří někam mezi tu nejhorší společenskou spodinu – za vše mluví jeho transparent – „Intelektuálové, jděte už do hajzlu“. Když se podíváme na tzv. „bátorismy“ – tak mám raději občanskou společnost než národní pospolitost; globální než lokální; profesionální armádu než povinnou vojenskou službu – zkrátka více mě oslovuje světovost než typicky česká provinčnost. Nemyslím si, že Němci a zastánci Václava Havla jsou pomalu největším nebezpečím našeho národa atd.

Na případu Bátora jsem si uvědomil, že mít Bátorovy názory, je naprosto v pořádku. Jsou prostě odlišné, než má většina vzdělaných a inteligentních lidí v Česku (což se pravda už asi nedá říct o té méně vzdělané a méně inteligentní části naší společnosti). Neznamená to ale, že by tyto názory byly nebezpečné natolik, že bychom je měli zakazovat nebo považovat za extrémistické. Prostě s nimi třeba nesouhlasíme. Mám totiž pocit, že pro řadu lidí poblíž středu politického spektra se stalo jednodušším někoho nazvat extrémistou, než rozumně diskutovat.

Ale je také možné, že i tato svým způsobem krajní pravice (protože krajní pravicí je právě nacionalismus nebo např. vyhraněný libertarianismus – nikoliv národní socialismus (nacismus a neonacismus), který má s pravicí společné jen to, že levicoví extrémisté (komunisté, socialisté, ekosocialisté a anarchisté) se na něj dívají přes celé spektrum napravo, ovšem, kdyby se podívali doleva, uvidí je mnohem blíž) je nebezpečná. A v čem? Není náhodou něco pravdy na tom, jak říká jeden český teolog (mnozí určitě poznají který) – tito lidé hrají na strunu těch lidí v naší společnosti, kteří nemyslí.

Co myslíte vy? Je Ladislav Bátora nebezpečný? A pro koho? Pro demokracii, svobodu, občanskou společnost? Západní civilizaci a globalizaci? Nebo jen pro extrémní levici?