Archiv pro štítek: Amerika

Opravdoví lídři se neřídí průzkumy. Opravdoví lídři je mění!

Chris Christie, guvernér amerického státu New Jersey, nám včera ukázal, jak vypadá brilantní projev po obsahové i formální stránce. Výrok v titulku je jen jedna z mnoha skvělých částí jeho projevu. Pojďme se podívat i na ty další, protože to je něco, co by i Češi potřebovali slyšet!
„Stát tady před vámi je pro mě něco velice neskutečného. Republikánský guvernér ze státu, kde je o 700 000 víc demokratů než republikánů, dává projev na našem celonárodním kongresu. Republikán z New Jersey tu dnes stojí před vámi.“
„Jsem hrdý na mou stranu, jsem hrdý na svůj stát a jsem hrdý na svou zemi.“
„Jsem synem irského otce a sicilské matky.“
„Oni oba prožili těžký život. Otec vyrůstal v chudobě. Po tom, co se vrátil ze služby v armádě, pracoval v 50. letech v továrně. S tímto zaměstnáním a jako americký voják zvládl vystudovat na večerní univerzitě, aby se stal prvním člověkem ve své rodině, který dosáhl vysokoškolského diplomu. Náš první rodinný obrázek byl v den jeho promocí, s mojí mámou, rozzářenou vedle něj, šest měsíců těhotnou, když mě čekala.“
„Máma také začínala z ničeho. Byla vychována svobodnou matkou, která musela jezdit každý den třemi autobusy, aby se dostala do práce. A máma trávila čas tak, jak ji bylo určeno – dítě vychovávající děti – její dva mladší sourozence. Byla pevná jako skála a vůbec nestrpěla hlupáky. Pravdou je, že si to nemohla dovolit. Říkala pravdu – bez obalu, přímo a bez mazání medu kolem pusy. 
Jsem její syn.
Byl jsem její syn, když jsem poslouchal „Darkness on the Edge of Town“ s mými středoškolskými kamarády na břehu v Jersey.
Byl jsem její syn, když jsem se přestěhoval do garsonky s Mary Pat, abychom začali manželství, které dnes trvá 26 let.
Byl jsem její syn, když jsem trénoval své syny Andrewa a Patricka na hřištích v Mendhamu a když jsem s hrdostí sledoval, jak naše dvě dcery Sarah a Bridget pochodovaly se svými fotbalovými týmy v průvodu na Dni práce.
A jsem stále její syn i dnes, jako guvernér, řídící se pravidly, která mě naučila: říkat věci od srdce a bojovat za naše principy. Nikdy mě neučila, že mohu získat extra kredit za to, že budu prostě říkat pravdu.
Ta největší lekce, kterou mě máma naučila, byla nicméně tato: řekla mi – budou časy ve tvém životě, kdy si budeš muset vybrat mezi tím, být milovaný, a být respektovaný. Řekla mi – vždy si vyber to, že budeš respektovaný, protože láska bez respektu je vždy pomíjivá – ale respekt může vyrůst ve skutečnou, věčnou lásku.“
„Naši otcové zakladatelé měli tu moudrost, aby věděli, že přijetí okolím a popularita jsou pomíjivé a že principy této země potřebují být zakořeněné v silách větších, než jsou vášně a emoce naší doby. Naši lídři se dnes ovšem rozhodli, že je důležitější být populární, dělat to, co je jednoduché a říkat „ano,“ místo toho, aby říkali ne, když „ne“ je to, co je zapotřebí.„
„Je to síla našich ideí, ne naší rétoriky, co lidi přitahuje k naší straně.“
„Když máte lidi, kteří se starají více o to, aby byla udělaná práce, kvůli které byli zvoleni, místo aby se starali o své znovuzvolení, tak je možné pracovat společně, dosahovat zásadových kompromisů a mít výsledky.“
„Naše problémy jsou obrovské a jejich řešení nebudou bezbolestná. Všichni musíme sdílet tu oběť. Jakýkoliv lídr, který nám bude říkat něco jiného, nám prostě neříká pravdu.“
„Co o nás budou říkat naše děti a naši vnuci? Budou říkat, že jsme strčili hlavy do písku, že jsme se nechali utišit vytvořeným komfortem, který jsme získali, že naše problémy byly příliš velké a my příliš malí, že někdo jiný by měl něco změnit, protože my nemůžeme? Nebo budou říkat, že jsme povstali a udělali těžká rozhodnutí, potřebná k zachování našeho způsobu života?
Nevím, jak vy, ale já nechci, aby si mé děti a vnoučata musela v historických knihách číst, jaké to bylo žít v Americkém století. Já nechci, aby jejich dědictvím byla obrovská vláda, která vysokými daněmi, neúměrným utrácením a zadlužením přetížila a uvrhla skvělé lidi do druhořadého občanství. Já chci, aby žili v druhém Americkém století!“
„My jsme nikdy nebyli oběti našeho osudu. My jsme vždycky byli pány našeho vlastního!„
Takové lídry potřebuje nejen dnešní Amerika, ale i dnešní Česká republika! Přepis celého projevu naleznete zde – http://drudgereport.com/flashcc.htm

USA jsou prý za zenitem? Jaké ale mají ve skutečnosti názory dnešní Američané?

Spojené státy jsou již několik desítek let ekonomicky i vojensky nejsilnější zemí světa. Celý svět si však přeje, aby ty úspěšné Američany někdo zastavil, aby konečně zažili neúspěch, aby se jim nedařilo (přesně podle logiky, když zamezíme úspěchu jedničkáři, budou na tom pětkaři hned lépe). Často teď slyšíme, že Ameriku střídá Čína, že Spojené státy jsou na tom špatně a už se z toho nevzpamatují. Je tomu ale skutečně tak? Nebyli na tom ve 30. nebo 60. letech minulého století ještě daleko hůře? A jaké jsou názory a hodnoty amerických občanů dnes?
Je zajímavé tyto postoje sledovat a je škoda, že něco podobného nejsou výzkumné agentury zatím schopny udělat i u nás. Tak schválně, například s výrokem „jsem velmi vlastenecký“ souhlasí 92 % Američanů. S výrokem „je mou občanskou povinností pokaždé volit“ souhlasí 96 % lidí. S tvrzením „většina věcí, o kterých se diskutuje v hlavním městě, se mě osobně netýkají“ NEsouhlasí 79 % z nich. S výrokem, že „je každého povinnost účastnit se aktivit ve své komunitě a řešit místní problémy,“ souhlasí 90 % Američanů.
O tom, že „volby dávají běžným lidem možnost vyjádřit se k tomu, jak dobře vlády fungují,“ je přesvědčeno 73 % obyvatel USA. Co se pak týká obecného národního sebevědomí, tak o tom, že „jako Američané vždy dokážeme najít způsob řešení našich problémů a získat to, co chceme,“ je přesvědčeno 70 % občanů. A teď něco, co bychom v České republice našli asi jen u málokoho – tedy 67% NEsouhlas s tvrzením, že „úspěch v životě je spíše determinován vnějšími silami, které jsou mimo naši kontrolu,“ stejně jako 67% NEsouhlas s názorem, že „tvrdá práce nabízí malou garanci úspěchu.“
V odpovědích Američanů jde ale vidět i jejich zdravě rovnostářská a demokratická povaha, což v tomto případě vůbec není na škodu. Uvědomují si například problém toho, že „dnes je stále více pravdou, že bohatí bohatnou, zatímco chudí chudnou“ (73% souhlas). A přestože, Američané silně „obdivují lidi, kteří se díky vlastní tvrdé práci stanou bohatí“ (90% souhlas), na straně druhé s výrokem „obdivuji lidi, kteří jsou bohatí,“ NEsouhlasí 66 % z nich (a to dokonce i 52 % republikánů). „Naše společnost by měla udělat to nejnutnější, abychom se ujistili, že každý má rovnou příležitost uspět,“ je přesvědčení 84 % Američanů.
Ohledně rodinných otázek jsou názory obyvatel Spojených států takové: S výrokem – „zastávám staromódní hodnoty ohledně rodiny a manželství,“ souhlasí 71 % (dokonce 59 % demokratů). Pro někoho možná překvapivě při tomto výsledku bude znít postoj u dalšího výroku – tedy, že „ženy by se měly vrátit ke své tradiční roli ve společnosti,“ se kterým NEsouhlasí 82 % lidí (a dokonce ani 77 % republikánů). Podobně je mezi Američany silný NEsouhlas s diskriminací homosexuálů, kdy 82 % z nich NEsouhlasí s výrokem „gayům a lesbám by nemělo být dovoleno vyučovat na veřejných školách“ a 76 % NEsouhlasí ani s tím, že  „by školní rady měly mít právo vyhodit učitele, o kterých se ví, že jsou homosexuálové.“
Víra Američanů je i přes současné nepříznivé trendy u mládeže stále silná. 76 % jich uvádí, že „modlitba je důležitá součást jejich každodenního života.“ 80 % tvrdí, že „nikdy nepochybuje o existenci Boha“ a 74 % obyvatel je přesvědčeno o tom, že „každý se bude v Soudný den zpovídat před Bohem za své hříchy.“
Názory na zahraniční politiku jsou rovněž zajímavé. 85 % lidí souhlasí s tím, že „pro budoucnost naší země je nejlepší, když budeme aktivní ve světových záležitostech,“ nicméně „měli bychom zaměřit méně pozornosti na problémy v zámoří, a více se koncentrovat na problémy, které máme doma“ (83% souhlas).
V ekonomických a sociálních otázkách jsou pak názory Američanů takové: „Síla naší země je dnes nejvíce založena na úspěchu amerického podnikání“ (72 %). Názor, že „vládní regulace obvykle udělají více škody než užitku“ zastává 57 % lidí, nicméně 60 % z nich se zase ztotožňuje s výrokem, že „ekonomika volného trhu potřebuje vládní regulace takové, aby co nejlépe sloužily veřejnému zájmu.“
S názorem, že „vláda by měla pomoci potřebným lidem i přes to, pokud by to znamenalo jít do větších dluhů“ NEsouhlasí 57 % občanů a 72 % z nich je toho názoru, že „se lidé stali příliš závislí na vládních pomocných programech.“ 55 % se však domnívá, že „je povinností vlády postarat se o lidi, kteří se o sebe nemohou postarat sami.“
Takže to jen tak ve zkratce takové malé nahlédnutí do americké mentality. Mnoho z nás si z toho vyvodí, že právě za těmito vybranými věcmi stojí úspěch této skvělé země a že pokud v tomto bude pokračovat, má jej zajištěn i nadále. A dá se předpokládat, že (především křesťané a svobodně smýšlějící lidé) budou stálou zásobárnou imigrantů pro USA i v blízké budoucnosti. Pokud to ovšem nedopadne tak, že tam lidé začnou jezdit za Obamovými sociálními výhodami, které by Ameriku nejspíše dostaly tam, kde se dnes nachází morálně i finančně zdevastovaná Evropa. A jak by asi na tyto otázky odpovídali dnešní Češi?

Už by to vážně chtělo českou Tea Party!

Vyšší daně, zavedení trestající progresivní daně, zvyšování poplatků, masivní zadlužování, další nárůst byrokracie, házení klacků pod nohy středním a malým podnikatelům a živnostníkům, neschopnost bojovat s korupcí, likvidace konkurence schopného prostředí – takhle si představuji nefalšovanou levicovou vládu! Nečasova vláda si ale stále říká pravicová. Kdy vyjdou do ulic také pravicově orientované občané? A ke komu přejdou voliči ODS a TOP 09?
Velice dobře to napsal Miroslav Macek ve své nedávné glose: „Čtenář glos M. S. mi napsal:
Dnes ráno jsem se probudil a s překvapením jsem zjistil, že mi vládne autentická sociální demokracie. A to jsem si nějak nevšiml, že by včera proběhly mimořádné volby do Sněmovny…“
Ve Spojených státech, kdy se moci chopil socialista Obama (byť sám stále napravo od „pravičáků“ všeho druhu v Evropě), se rozmohlo tzv. hnutí Tea Party. Stovky a miliony obyčejných lidí po celé zemi vyšly do ulic – protestovat proti zavádění socialismu do Ameriky. Vadily jim vyšší daně, masivní zadlužování, nárůst byrokracie, další a další regulace a celkově zvyšující se moc federální vlády. Takže zatímco v Evropě vyjde do ulic radikální levice, v USA vyšli do ulic obyčejní lidé, kteří stále věří, že pravicová politika malého a efektivního státu, nízkých daní, fiskální zodpovědnosti a absence zbytečných regulací je tou správnou cestou, jak bojovat s ekonomickou krizí, resp., jak opět zajistit prosperitu západnímu světu.
Kdy se něčeho takového dočkáme i u nás? Zatím jsme v ulicích viděli odboráře, socialisty, komunisty, mladé levicové radikály a extrémisty z hnutí ProAlt či DSSS apod. Ale kde jsou ti, kteří jsou motorem naší ekonomiky? Živnostníci a malí podnikatelé, matky a otcové několika dětí, vzdělaná a přemýšlející střední třída?
A koho budou příště volit? Ke komu přejdou voliči dnes již autenticky levicových ODS a TOP 09? Může se stát, že třeba 10 % voličů ODS a 10 % voličů TOP 09 přejdou ke Svobodným? Už dnes mají v průzkumech přes 3 % (a to si myslím, že si to ani – na české poměry netradičně – nezaplatili, ale že je skutečně mají).
Aleš Michl ve svém skvělém rozhovoru pro Reflex mj. prohlásil: „Po tomhle rozhovoru bych asi volby nevyhrál.“ Dovolil bych si s ním nesouhlasit. Spojené státy nám ukazují, že pravicový program dokážou pochopit i obyčejní lidé ze středních i nižších středních tříd – protože ten je v jejich zájmu. Ne zadlužování, zvyšování daní, nárůst regulací, plýtvání, byrokracie, korupce a klientelistické zlodějny!