Dopis Abrahama Lincolna učiteli svého syna

Vím, bude se muset učit,
že všichni lidé nejsou spravedliví,
že všichni lidé nejsou upřímní.

Učte ho však také,
že ke každému ničemovi najdeme jednoho hrdinu,
že na každého sobeckého politika
je i jeden oddaný vůdce.

Učte ho, že na každého nepřítele
je i jeden přítel.

Vím, nějaký čas to potrvá,
učte ho však, můžete-li,
že jeden vydělaný dolar
má mnohem větší hodnotu než pět nalezených.

Učte ho umět prohrávat
i těšit se z vítězství.

Veďte ho k tomu, ať nezávidí.
Učte jej tajemství tichého smíchu.

Nechť se brzy naučí,
že nejsnadněji se porážejí tyrani.

Učte jej, můžete-li, kouzlu knih,
dejte mu však i čas
na rozjímání o letu ptáků na obloze,
včelek na slunci
a kvítků na zelené stráni.

Ve škole ho učte,
že neúspěch je mnohem úctyhodnější
než podvod.

Naučte ho věřit svým vlastním nápadům,
byť by mu každý říkal, že se mýlí.

Učte ho být vlídný k vlídným lidem
a přísný k přísným.

Pokuste se dát mému synovi
sílu, aby nešel s davem,
když ostatní chytají jeho vítr.

Učte jej naslouchat každému člověku.
Učte ho však také, aby vše, co slyší,
prosíval sítem Pravdy
a bral si jen to dobré, co jím projde.

Naučte ho smát se, když je smutný,
učte jej, že za slzy se stydět nemusí.
Učte ho, ať z cyniků si tropí žerty
a vyvaruje se přílišné laskavosti.

Učte jej, ať sílu svých svalů i hlavu
prodá těm, co dávají nejvíc,
avšak nikdy ke koupi nenabízí
své srdce či duši.

Naučte ho neposlouchat řvoucí dav
a povstat a jít do boje,
když si myslí, že je v právu.

Buďte k němu vlídný,
ale nehýčkejte ho,
neboť jen ohněm se kalí dobrá ocel.

Nechť má odvahu být netrpělivý
a trpělivost být odvážný.

Vždy ho učte,
ať v sebe pevně věří,
neboť pak bude mít pevnou víru v lidstvo.

Je to velký úkol,
ale uvidíte, co je ve Vašich silách!

Vždyť je to skvělý klouček – můj syn!

Zdroj české verze: http://www.sinagl.cz/phpbb2/viewtopic.php?p=13&sid=05ee05a606daf3ac7c81835a8556984e

English source: http://leadershipinc.com/lincolns-letter-to-sons-teacher/601/comment-page-1

Čtěte také

  • Životní styl T. G. Masaryka
  • Dva vlci v nás

Čím si dnes zasluhujeme naši svobodu?

Dovolte mi, abych vám dnes večer něco objasnil: Nejsem Republikán proto, že bych vyrůstal jako bohatý. Jsem Republikán proto, že jsem nechtěl promarnit zbytek mého chudého života čekáním na to, až mě vláda zachrání. (Za Republikán si dosaďte pravičák, pozn. autora).

To nejlepší z projevu kandidáta na prezidenta USA, Mika Huckabeeho z Kongresu Republikánské strany v roce 2008.

Mike Huckabee:

Jednoho školního dne v roce 2005, Martha Cothrenová, učitelka na střední škole J. T. Robinsona ve městě Little Rock, měla pocit, že by její studenti brali své vzdělání nebo svá práva, která jím zaručují to, že jsou Američany, jako samozřejmost. A v souladu s pravidly jejich školy dala pryč všechny lavice z její třídy na první den školy roku 2005.

Když studenti vstoupili do prázdné třídy, tak se jí zeptali: „Paní Cothrenová, kde jsou naše lavice?“ Ona jim odpověděla, „Dostanete zpátky svoje lavice do mé třídy, když mi řeknete, čím si je zasloužíte.“

Někteří z nich hádali, „tím, že budeme mít dobré známky?“ Ona na to, „Dobře, měli bychom mít dobré známky, ale to není to, čím si zasloužíte své lavice.“ Další student řekl, „Myslím si, že dostaneme zpátky své lavice, když se budeme chovat slušně.“ Marta odpověděla, „V mé třídě se budete chovat slušně.“

„Ale to taky není to, čím si je zasloužíte.“ V průběhu první hodiny odpověď nikdo neuhádl. To samé i při druhé hodině. V odpolední přestávce, když zazvonilo, odešla paní Cothrenová, bez toho aniž by dala svým studentům jejich lavice.

Děti začaly vytahovat své mobily a volali svým rodičům. A brzy dopoledne všechny čtyři regionální televize zaplnily školu svými kamerami, aby udělaly reportáž o této učitelce, která nechtěla dát svým studentům jejich lavice, dokud nepřijdou na to, čím si je zaslouží.

Ani v poslední hodině nikdo nepřišel na správnou odpověď, takže se studenti nechali podat. Martha jim řekla: „Dobře, myslela jsem si, že na to nikdo nepřijde, takže vám to řeknu.“

A zároveň s tím šla ke dveřím třídy a pokynula a do dveří začalo vcházet okolo 20 veteránů. Někteří z nich v uniformách ještě ze svých časů a každý z nich nesl jednu lavici. A jakmile je všechny opatrně a tiše dali na svá místa, Martha řekla: „Vy si nemusíte zasloužit své lavice, protože tito muži, oni už to udělali za vás.

Tito, tito odvážní veteráni projeli půlku světa, vzdali se svého vzdělání, přerušili své kariéry a kontakt s rodinami pouze proto, abychom my mohli mít svobodu, kterou tu máme.“ Martha jim řekla: „Nikdo vám nedává účty za vaše lavice, ale ony ve skutečnosti nebyly zdarma. Tito muži je získali pro vás. A já doufám, že na to opravdu nikdy nezapomenete.“

Mike Huckabee:

Ale je tu něco, co mě na Obamovi štve – to, co přinesl zpátky – evropské ideje, že dáme vládě šanci vzít si ještě víc našich svobod a zničit naše těžce zasloužené domovy.

Faktem je, mí přátelé, že většina Američanů nechce větší stát. Chtějí menší státu.

A byl to zakladatel naší strany, Abraham Lincoln, který nám připomněl, že vláda, která pro nás může udělat cokoliv, je taky vláda, která si od nás může vzít cokoliv.

Dovolte mi, abych vám dnes večer něco objasnil: Nejsem Republikán proto, že bych vyrůstal jako bohatý. Jsem Republikán proto, že jsem nechtěl promarnit zbytek mého chudého života čekáním na to, až mě vláda zachrání. (Za Republikán si dosaďte pravičák, pozn. autora).

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=170561