Žádný vzor? Děkuji, nechci

Mnoho mých vrstevníků na líbku odpovídá, že žádný vzor nemají, protože oni jsou přece originál. OK. Na rozdíl od generace svých rodičů jsou si vědomi toho, že jsou jedineční. Dalším vývojovým stádiem by mohlo být všímání si toho, kdo chci, aby byl mým vzorem a s tím i kdo mým vzorem je, aniž si to třeba uvědomuju.

Kdo všechno je nám ale vzorem? Lidi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že nikdo, budou ve chvíli, kdy si uvědomí, že jím jsou vlastně všichni ostatní lidé, s kterými kdy přišli do styku – ať už v realitě nebo přes média, asi hodně vyděšeni.

A kdo nás ovlivňuje nejvíce? Řekl bych, že masová společnost tíhne k tzv. elitám – tedy politikům, celebritám, úspěšným podnikatelům a manažerům, špičkovým odborníkům, nadřízeným, učitelům či rodičům. Avšak do jaké míry si z těchto lidí můžeme brát dobrý příklad, nechť si posoudí každý sám. Myslím, že je důležité si také uvědomit, že i my sami jsme vzorem pro ostatní lidi a koneckonců i pro sebe samotné.

Věřím, že je velmi důležité mít své vzory a denně se jimi inspirovat a usilovat o to, aby i ostatní na nás pohlíželi jako na dobrý příklad – a to ze všech možných hledisek.

I to, jak vidíme svůj ideální život ve své hlavě, nám poskytuje potřebný vzor, který určuje, jak se budeme chovat a co budeme dělat. Člověk, který se nebojí být vzorem pro ostatní (protože vzorné chování se přece nenosí), bývá obvykle schopen být i dobrým lídrem – a takové lidi naše země a celý svět opravdu potřebuje.

Na závěr bych se ještě rád dotkl toho, na kolik nám může být vzorem Bůh. Tedy ten Bůh, který představuje nepředstavitelnou a nekonečnou lásku, štěstí, radost, odpuštění, jistotu, svobodu, moudrost, harmonii, zdraví, bohatství, krásu, největší dobro a všechny další pozitivní hodnoty, které nás napadnou.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=114634

Modernizace církve

Proč mladé lidi odrazuje katolická církev? Proč se dívají na církev jako na zpátečnickou sektu? Proč je odrazuje úžasná věc, jako je víra? Zkusím Vám nabídnout pohled, jak to vidím já – jako mladý člověk.
Katolická církev je plná různých ceremoniálů, obřadů, zvyků, cizích slov, zastaralé terminologie, zbytečného lpění na některých věcech. To je můj názor. Problém je v tom, že je zanedbávána především samotná víra, čistá víra, která se skrývá pod miliony různých slov a vět.

Teď vycházím z toho, jak by mohla být křesťanská víra (tedy nejen katolická církev) daleko atraktivnější pro postmoderního člověka, který žil svůj život konzumním způsobem a už ho to přestalo bavit, protože jej to nenaplňuje a hledá hlubší a hodnotnější (prostě lepší) smysl života. Tedy člověka, jako jsem já a spousta mých vrstevníků. Je třeba taky říct, že nemluvím o tom, aby tito lidé víru vnímali jen jako součást svého životního stylu – jako módní doplněk (i když i to je pořád lepší než něco jiného). Papež totiž také vyzval náš národ, aby probudil své křesťanské kořeny.

Tomáš Halík ve Studiu ČT24 na toto téma odpovídal – http://www.youtube.com/watch?v=C2bSRsR9ROA – a říkal, že není možné církev modernizovat v tom smyslu, že přijme moderní liberální názory, že nemůže slevovat ze svých zásad. S tím naprosto souhlasím. Modernizovat však musí svoji formu – tedy nikoliv obsah. Samozřejmě nemusí nic, ale myslím si, že k tomu dojde (byť to nebude u katolické církve – ono je to ostatně jedno – křesťanská církev je stejně jen jedna).

A nyní k tomu, jak bych si onu modernizaci představoval. Když přeskočím téma, zda je lepší Boha vnímat pravou hemisférou a ne levou (což si myslím, že asi ano), tak jsem narazil na videa australské skupiny Hillsong United, kde jsou songy ve formě koncertů s titulkama. Vše je v angličtině, takže nás mladé neodradí staromluva. Písničky jsou zpívané normálním hlasem – protože to, co slyším u většiny českých křesťanských kapel, tak to na mě působí s prominutím ujetě. Řekl bych, že i tady je ta cesta.

http://www.youtube.com/user/WimNL
http://www.youtube.com/view_play_list?p=B61E024719BBDA38

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=103525