Kdo je Marco Rubio a co prosazuje?

Je to právě tento umírněný a reformní konzervativec s jasnými hodnotami, kdo má nejen největší šanci sjednotit různé ideové proudy uvnitř republikánů a vyhrát primárky, ale následně taky porazit Hillary. Co byste o něm měli vědět?

Příběh

Jako 44letý floridský senátor je nejmladší ze zbylých kandidátů. Jeho rodiče byli kubánskými imigranty. Živili se jako barman a pokojská. Marcův příběh je příkladem amerického snu, kdy se syn chudých imigrantů díky svému nadání a úsilí dostal do nejvyšších pater americké politiky a nyní se možná stane i prezidentem.

Se svou ženou, s níž je ženatý již od studií, a kterou požádal o ruku na střeše Empire State Building, má 4 malé děti. Patří mezi kandidáty, kteří vlastní nejméně majetku, a své dluhy za studium splatil teprve nedávno. Má tedy docela pochopení pro to, jaký je život obyčejných amerických rodin.

Ti, kteří jej podceňují nebo považují za součást establishmentu, by se měli podívat, jak se stal senátorem. Vyzval tehdejšího favorita, republikánského guvernéra Floridy Charlieho Christa. V průzkumech proti němu začínal na 4 %, po roce již vedl, získal podporu Tea Party a jeho establishmentový konkurent se později rozhodl kandidovat jako nezávislý. I přesto jej i jejich demokratického konkurenta následně Marco drtivě porazil.

Už tehdy se začalo spekulovat, že se u republikánů rodí druhý Obama či chcete-li druhý Reagan či snad Kennedy. Ostatně legendární byl i jeho projev na CPAC 2012, kdy se nechal slyšet, že jakmile se stal senátorem a viděl všude kolem sebe ty respektované politiky, které dosud vídal jen v televizi, tak se sám sebe ptal, jak se tam mohl dostat. O 6 měsíců později se ale v té samé místnosti podíval kolem sebe a ptal se spíše na to – jak se tam mohli dostat oni.

I jeho svěží styl je ale v politice většinou výjimečný. Když se ještě předtím stal předsedou floridské sněmovny, tak ve svém projevu řekl všem kongresmanům, aby se podívali do svých stolů, kde mohli najít knihu s názvem: 100 inovativních nápadů pro budoucnost Floridy. Vtip byl v tom, že všechny její stránky byly prázdné a on je vyzval, aby je společně s obyčejnými Floriďany napsali. Knihu pak publikoval a řadu věcí z ní se mu podařilo prosadit.

Názory, ideje a program

Když se řekne americký republikán, tak si i díky médiím většina lidí představí šíleného radikála. Když si pak poslechne Trumpa nebo Cruze, tak se není čemu divit. Jenže Rubio je jiný. Ostatně je jen otázkou času, kdy si voliči všimnou, že na rozdíl od velkohubých či patetických projevů těm hodnotám skutečně věří.

Jsou to hodnoty rodiny, svobody, osobní odpovědnosti, svobodného podnikání, morálky, lidských práv, obyčejného člověka, sociální mobility, malého státu, decentralizace a debyrokratizace, nízkých a jednoduchých daní, ekonomického růstu, inovací a především optimistického pohledu na budoucnost.

Ekonomika

Zdůrazňuje, že je pro společnost důležité, aby měla funkční a úplné rodiny. Proto navrhuje jejich zvýhodnění skrze daňový bonus 2500 dolarů na dítě pro pracující rodiče, chce odstranit daňové znevýhodňování manželství a jako jediný z republikánů navrhuje nějaké (byť ne úplně dostatečné) řešení v oblasti placené mateřské, rodičovské, nemocenské atp.

Je proti zavádění daně z přidané hodnoty a chce snížit daně z příjmů fyzických osob i počet pásem na tři v rozmezí 15, 25 a 35 %. Dále zjednodušit daňové zákony, eliminovat daňové odpočty, zachovat je u charity a hypoték. Volá po rychlejších odpisech, eliminaci dvojího zdanění, zrušení daně z kapitálových zisků, dividend, úroků, majetku i dědictví.

Zastává se drobného podnikání, navrhuje snížit firemní daň na 25 % a mít stejnou sazbu pro všechny typy firem, odstranit zbytečné regulace, omezit moc regulátorů a posílit práva zaměstnanců vůči moci odborů. Dále chce snížit ceny energie tím, že se rozšíří její americká produkce zahrnující ropu, uhlí, zemní plyn i obnovitelné zdroje, a že se schválí výstavba ropovodu Keystone XL.

Je proti obchodu s emisními povolenkami, uhlíkové a energetické dani a dalším novým ekologickým regulacím. Nevěří, že za změny klimatu může lidská aktivita a vládní regulace podle něj nic nevyřeší, jen poškodí ekonomiku. Kritizuje vládní zachraňování bank i to, že regulace velké banky zvýhodňují, protože ty malé nestačí držet krok a mít vliv na vládu. Je pro audit FEDu.

Volá po inovacích, sdílené ekonomice, nekladení překážek novým konkurenčním firmám, jako je Uber či Airbnb. Je proti zavádění daně z online prodeje či z internetu. Je i pro otevření wi-fi služeb pro komerční poskytovatele a proti tzv. síťové neutralitě, která podle něj omezuje inovace a zvyšuje ceny pro uživatele. Je pro obnovu dopravní infrastruktury a předání autonomie v této věci jednotlivým státům.

Je pro zachování a reformu záchranné sociální sítě, postupného navyšování odchodu věku do důchodu, snížení benefitů pro vysoko-příjmové seniory a jejich posílení pro ty nízko-příjmové i pro osvobození pracujících seniorů od daní z práce. Je proti zvyšování minimální mzdy a proti zákonům o stejných platech pro ženy a muže.

Prosazuje škrty ve vládním utrácení, ústavní dodatek o vyrovnaném rozpočtu, trvalý zákaz tzv. porcování medvěda, snížení počtu vládních zaměstnanců či zrušení vládní podpory korporacím typu exportně-importní banky. Je pro dohody o volném obchodu TPP a TTIP.

Zahraniční a bezpečnostní politika

Dle jeho názoru je svět svobodnějším a bezpečnějším místem, pokud je to Amerika, kdo má nejsilnější a nejmodernější armádu na světě. Navrhuje tedy její řádné financování a modernizaci. Války se nemají podněcovat, ale má se jim předcházet. Ozývá se proti jakémukoliv narušování mezinárodních vod, vzdušného, vesmírného i kybernetického prostoru. Volá po větším tlaku na to, aby Čína umožnila skutečnou svobodu svým lidem.

Je proti Obamově změně přístupu ke kubánskému režimu. Považuje za nutné nepodceňovat hrozbu z KLDR, pracovat na likvidaci jejího jaderného arzenálu a podporovat tam lidská práva. Je proti odstranění sankcí na Irán a prosazuje jejich znovuzavedení. Zdůrazňuje důležitost i morální rozměr silného spojenectví a podpory Izraele, práva na jeho sebeobranu a usiluje o přestěhování americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma.

Chce zničit ISIS a sebrat mu jím okupované území. Amerika podle něj musí být v čele strategie na jeho zničení, vytvořit koalici s lokálními i dalšími spojenci, zvýšit počet amerických pozemních sil, rozšířit letecké nálety v Sýrii a Iráku, mít plán, jak se zbavit Assada, vycvičit proti němu i proti ISIS syrské rebely, vytvořit bezpečné zóny uvnitř Sýrie a pokud to bude nutné, tak vyzbrojit sunnitské kmeny a Kurdy. Taktéž chce chránit etnické a náboženské menšiny v regionu a bojovat i na poli propagandy.

Volá po posílení možností tajných služeb, hlasoval pro rozšíření Patriot Actu, je pro odposlechy, pro posílání teroristů do Guantanáma, pro pozdržení přijímání nových uprchlíků z Iráku a Sýrie, dokud nebude zaveden efektivní způsob, jak filtrovat teroristy. S Ruskem odmítá v Sýrii spolupracovat, dokud se nezřekne své podpory Assadovi. Invaze do Iráku podle něj nebyla chyba, protože panovalo přesvědčení, že režim disponuje zbraněmi hromadného ničení.

Putina označuje za gangstera, a chce bránit a obnovit suverenitu Ukrajiny, zvrátit ruskou anexi Krymu, pomoci Ukrajině získat zpět kontrolu nad její východní částí, poskytnout Kyjevu vojenskou pomoc, rozšířit ruské sankce a snížit ukrajinskou ekonomickou závislost na Moskvě.

Rád by zvýšil kapacity NATO, umístil ve střední a východní Evropě americké jednotky a snížil její energetickou závislost na Rusku. Také chce oslabit ruskou propagandu a navázat lidská práva a větší ochranu tamních žurnalistů, disidentů a aktivistů na americko-ruské vztahy.

Je pro právo občanů držet zbraň a proti dalším restrikcím prosazovaným Obamou. Je přesvědčen, že to kriminálníky nijak neodradí a jen to omezí práva občanů dodržujících zákony. Volá po zlepšení péče o mentálně nemocné.

V oblasti imigrace chce nejdříve zajistit ochranu hranic dobudováním zdi, kamer a čidel na jižních hranicích, deportovat kriminální ilegální cizince, bojovat proti zaměstnávání ilegálních imigrantů a uznat angličtinu jako oficiální jazyk. Na druhé straně je pro zjednodušení legální imigrace, především talentovaných lidí.

Vzdělávání, zdravotní péče a kulturní otázky

Je pro svobodné vzdělávání, posílení role rodičů ve výběru školy, pro tzv. charterové a další inovativní typy škol, online i domácí vzdělávání, umožnění větší flexibility a autonomie pro jednotlivé státy, je proti tzv. Common Core, pro větší pomoc dětem z nízko-příjmových rodin i těm se zdravotním postižením.

Systém vyššího vzdělávání považuje za zastaralý, drahý, časově náročný a neflexibilní. Je pro sjednocení systému federálních půjček a pro navázání jejich splácení na příjem absolventů i pro větší podporu odborného a učňovského vzdělávání.

Je proti tzv. ObamaCare, chce ji nahradit tržně řízenou alternativou zaměřenou na spotřebitele, zvýšit její pokrytí a snížit ceny, a to skrze daňové odpočty na zdravotní pojištění, reformu regulací a zajištění přístupu ke zdravotní péči i pro lidi s předchozím zdravotním znevýhodněním.

Je proti legalizaci marihuany pro rekreační účely, pouze pro ty zdravotní, a volá po vynucení federálních zákonů ve státech, které ji legalizovaly. Studenti mají být vedeni k tomu, aby dokázali drogám odolat. Je proti manželství stejnopohlavních párů a redefinici by nechal na jednotlivých státech. Je skeptický k sociálním experimentům typu svěřování dětí homosexuálním pěstounům a podpořil zákaz homosexuálům sloužit v armádě.

Je pro ochranu nenarozeného lidského života již od jeho vzniku při početí a věří, že umělý potrat není přijatelný ani v případě znásilnění či incestu, hlasoval ale pouze pro zákaz po 20. týdnu. Vyzývá k hledání alternativních řešení, je pro zvrácení rozsudku Roe vs. Wade, pro zákony požadující jít nejdříve na ultrazvuk, proti financování potratů z veřejných prostředků i proti výzkumu kmenových buněk lidských embryí.

Slabiny a negativa

Rubio je politik, ne spasitel, a proto není dokonalý. Kromě toho, že je mladý, a že má zkušenosti jen o něco větší, než měl tehdy Obama, a snahy najít, že měl nějaké milenky, jsou tu i kauzy z minulosti. Ať už je to tehdejší problém se stranickou kreditkou, financováním kampaně či vlastního bydlení. Ideální nejsou ani jeho významní sponzoři typu Goldman Sachs či Koch Industries.

Po velkém úspěchu při získání třetího místa v Iowě měl nakročeno k tomu, že v New Hampshire skončí druhý, a následně by bylo jasno o tom, kdo z rozumných republikánů bude hlavním favoritem proti Trumpovi. To mu bohužel v tehdejší debatě překazil Chris Christie a Rubio tam skončil až na pátém místě. Svůj dosud nejslabší debatní výkon ale naštěstí napravil v poslední debatě před primárkami v Jižní Karolíně.

Nutno ale říct, že v řadě věcí má na nás Evropany až příliš konzervativní názory a osobně bych považoval za ideálnější, kdyby v řadě z nich zaujal středovější postoje. Navíc je otázkou, zda by jeho reformy nepomohly daleko více bohatým a nízkopříjmovým než střední třídě. Sice by podle analýzy Tax Foundation způsobily z dlouhodobého hlediska až 15% ekonomický růst, ale zároveň s tím i velký rozpočtový deficit.

Proč jsem si na něj vsadil?

Marco je ztělesněním amerického snu, jeho projevy jsou autentické, optimistické a inspirativní. Ano, je mladý a bylo by lepší, kdyby měl více zkušeností, ale jeho konkurence není tak dobrá jako on. Kasich je rozumný, ale v primárkách bude mít těžké získat hlasy evangelikálů nebo Tea Party.

Jako bývalý guvernér je Jeb Bush zkušenější, ale v debatách je naprosto nepřesvědčivý, bez energie, bez charismatu. Zatím má jen nejvíce sponzorů a jak psal David Brooks, byl by dobrým kandidátem, kdyby kandidoval v roce 1956. Trump je mocichtivý extrémista a je jen otázkou času, kdy mu jeho předstírané konzervativní hodnoty přestanou republikáni věřit.

Cruz je na tom docela podobně. Jeho mladické ambice dominovat světu, neférové vedení kampaně, manželka pracující pro Goldman Sachs či snad jeho elitní školy napovídají, že není ten anti-establishmentový svatoušek, jakého v něm někteří chtějí vidět.

Hillary je lhářka, kterou vyšetřuje FBI, a o tom, že ji v Iowě na – rozdíl od New Hampshire – jen těsně neporazil samozvaný socialista, jenž své líbánky strávil v Sovětském svazu, musel rozhodnout hod mincí. Aspoň všechny hody vyhrála a Bernieho příznivci se mohou utvrdit v tom, že jediný důvod, proč by u demokratů získala nominaci ona, je ten, že peníze (a superdelegáti) jsou na její straně.

Rubia mnozí podceňují, ale je velice pravděpodobné, že prezidentem bude právě on. Pokud ne už od příštího roku, tak jednou určitě ano. A jestli bude schopen reflektovat, že ne vše, co navrhuje, slouží hodnotám, které prosazuje, tak možná i jedním z nejlepších, jakého Američani a s nimi i zbytek světa měl kdy možnost poznat.

Souviející články:

 

Paříž 2015 – co s tím?

Všichni jsme čekali, že to přijde. Báli jsme se, že to bude na více místech najednou, dnes můžeme být rádi, že tentokrát to bylo pouze v Paříži. Je to strašné, nemělo se to stát, a všichni teď cítíme solidaritu s Francií a blízkými obětí. Je to blízko a mohli jsme to být my nebo někdo z našich známých.

Taktéž má skoro každý potřebu se k tomu vyjádřit, a neubráním se jí ani já a to, co napíšu, se asi mnoha lidem nebude líbit:

1) Není to pouze útok na Francii, na Evropu nebo na Západ, je to útok na celé lidstvo.

2) Svět si už nadále nemůže dovolit mít v Bílém domě slabé vůdce typu Obamy, Clintonové či Kerryho.

3) Všechny země světa, především ty západní, ale i naši spojenci na Blízkém východě, i Rusko, ostatně mohla by se zapojit i Čína a Indie, se musí spojit a konečně zničit IS jednou provždy.

4) Evropa si musí začít chránit vnější hranice i vnitřní bezpečnost (nesmíme dopustit, aby nám tu nadále volně běhali lidé, které bezpečnostní složky důvodně podezřívají z napojení na teroristy); pokud nebudeme schopni dělat to jednotně, tak si to budou muset začít dělat jednotlivé státy samy, bohužel.

5) Evropa ale musí zůstat Evropou, nesmíme dopustit, abychom na jeden radikální extremismus reagovali druhým radikálním extremismem – musíme se vyvarovat kolektivní viny, musíme rozlišovat.

6) Muslimy, které v Evropě již máme, nesmíme házet do jednoho pytle, ale naopak musíme ty, kteří chtějí žít s námi a v souladu s našimi zákony a hodnotami, přesvědčit, že jsou s námi na jedné lodi, že je neobětujeme honu na čarodějnice.

7) Ostatně, kdybychom to dopustili, tak bychom je pouze nahnali do náruče extrémistů, a to skutečně není v našem zájmu. Raději sledujme hashtag #‎NotInMyName‬.

8) Země, kde zatím výrazná muslimská menšina není (Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Pobaltí atp.), nesmí opomíjet ani fakt, že pravděpodobnost teroristických útoků extrémních islamistů je menší v zemi, kde je méně muslimů, a proto se nemůžeme divit, pokud v těchto zemích budeme preferovat imigraci ne-muslimů, a pokud budeme přednostně přijímat uprchlíky spíše z řad křesťanů atp., nebo že lidé u nás budou chtít návrat hraničních kontrol se severozápadními zeměmi Evropy, bohužel.

9) Zároveň ale nesmíme zapomínat na to, že máme internet, a že první islamistický extrémista může být klidně nějaký naštvaný rodilý Čech, protože našim nepřítelem není náboženství nebo etnikum, ale zvrácená ideologie, která to náboženství zneužívá, aby mohla vraždit a ničit naši civilizaci.

10) Co se týká uprchlíků, tak je ostudné, jak se k této situaci staví náš prezident a velká část veřejnosti, naše země může a měla by přijmout daleko více lidí; ale jak už jsem psal, musíme mít právo si vybírat a česká vláda má zodpovědnost ty lidi prověřovat.

11) Není na místě zesměšňovat obavy místních lidí, že mezi uprchlíky mohou být skrytí bojovníci islámského státu; ale tito lidé si musí uvědomit i to, že právě před takovými psychopaty většina uprchlíků utíká, a je naší morální povinností jim pomoci.

12) Zároveň s tím je nepřijatelné, abychom v Evropě dopustili nesmyslné mechanismy typu přerozdělovacích kvót, které může chtít vynucovat jen někdo, kdo si přeje rozpad Evropské unie nebo nástup fašistických extrémistů do vedení členských států; je to nejen politicky naprosto neprozíravé, nejen porušení suverenity členských států, ale je to nesmysl i vůči uprchlíkům a i z hlediska praktického vynucení toho, aby zůstávali tam, kde je někdo pošle.

13) Taktéž musíme důsledně rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickými imigranty; uvědomit si, že ti první se do svých zemí budou moci vrátit, např. až v Bílém domě bude sedět někdo schopný a dokáže společně s ostatními zlo v jejich zemích porazit.

14) Naše země se nemohou uzavírat ani vůči ekonomické imigraci, ale musíme trvat na tom, aby integrace nově příchozích do našich společností proběhla skutečně tak, že se ti lidé budou chtít stát jedněmi z nás, že přijmou naši kulturu, náš jazyk, že budou respektovat naše zákony.

15) Nesmíme dopustit, aby se integrace nepovedla, aby vznikla ghetta a chudí a kulturně vykořenění lidé, které pak snadno rekrutují teroristé; to ale znamená, že i my se k těm imigrantům, kteří u nás chtějí poklidně žít (ale mají třeba jinou barvu kůže nebo vyznání) budeme chovat tak, abychom je do náruče teroristů nenahnali.

16) Na západě bychom se taky měli zamyslet nad tím, jak dneska fungujeme, že i my sami často nemáme pevné hodnoty, že naše společnosti jsou rozbité, že v našich myslích a představách (ať už ve filmech, seriálech, knihách či počítačových hrách) často žijeme v tom, co pak vídáme v Paříži, New Yorku, Londýně, Madridu či v Norsku.

17) Řešením islamistického teroru nebo chudoby méně rozvinutých zemí není ani to, že celý blízký východ a Afriku nastěhujeme do Evropy, Ruska či Ameriky; řešení musíme hledat především tam – poskytovat skutečnou rozvojovou nebo i vojenskou pomoc, a taky přestat chránit bohaté ekonomiky pomocí dovozních cel, dotací a podobných nesmyslů, které jen brání tomu, aby se lidé po celém světě mohli vymanit ze systémové chudoby.

18) Kromě hrozby terorismu islámského státu a dalších extrémistů a kromě hrozby narůstajícího hnědého fašisticko-náckovského extremismu u nás se musíme mít na pozoru i před těmi, kteří první hrozbu podceňují, ale i před tím, abychom se ve jménu boje proti teroru nevzdali našich svobod a soukromí tam, kde to není nutné.

Jsme ve válce, kterou musíme vyhrát, a našim nepřítelem nejsou jen teroristé, ale i náš vlastní strach.

Svobodní – klub pro bohaté, nebo strana budoucnosti?

Hlavní hodnotou Svobodných je svoboda. Jenže jaká a pro koho? Mají šanci dostat se příště do sněmovny? Co pro to musí udělat? A komu by pomohlo prosazení jejich programu?

Téměř všichni chtějí více svobody. A naše země by skutečně mohla být svobodnější, pokud bychom změnili některé zákony, daně, veřejné výdaje či regulace. Jenže jsou to Svobodní, kdo nabízí ten správný recept?

Ještě, než se dostanu ke kritice některých programových bodů, je třeba zmínit dvě věci. Byla chvíle, kdy jsem si myslel, že prosazování (klasicky) liberálních idejí, je pro Svobodné téma číslo jedna. Že to není nacionalistický boj proti Evropské unii. Ale dnes?

Vím, je to teď cool a spousta kritiky našeho společného evropského projektu je na místě. Jenže absurdní situace, kdy na předsedu kandiduje zároveň i člověk, který od pravicové sociologické kritiky velmi rychle přešel k něčemu, co si snad ani nezaslouží nazvat pravicovým populismem, přináší otázku, zda je to skutečně svoboda, co je pro tuto stranu nejdůležitější.

Liberalismus u nás byl sice i v době před první republikou spojen s emancipačním národoveckým hnutím, ale nevím, zda je šťastné, že Svobodní dnes působí dojmem, jako by Brusel považovali za něco, čím pro tehdejší politiky z českých zemí byla Vídeň.

Český pravicový volič by možná ocenil, kdybyste kromě boje proti EU či snad snahy o naše vystoupení z ní, akcentovali důležitější témata. Mimochodem, neměli byste bojovat na dvou frontách, a prát se za liberální ideje i na unijní úrovni? Jak například bojujete proti clům a zemědělským dotacím?

Vykašlat se na krajské volby by byla zbytečná chyba

Druhou věcí jsou volby do krajských zastupitelstev. Asi se shodneme na tom, že dlouhodobým problémem našich krajů jsou kromě regionálních mafií i oranžovo-rudé koalice a dnešní hrozba ovládnutí krajů těmi lidmi z ANO, kteří by jen prosazovali šéfův byznys. Proč mám tedy pocit, že vám na krajských volbách příliš nezáleží?

Jsem zvědavý, v kolika krajích uzavřete předvolební koalici napříč všemi pravicovými stranami – s ODS, TOP 09 i těmi malými. Myslíte si, že v krajích není prostor pro prosazování klasicky liberálních idejí? Proč už teď neiniciujete celospolečenskou diskuzi o tom, jak změnit jejich fungování? Zda by nebylo lepší, aby se (z části) kraje financovaly z vlastních daní? Zda by pro ČR nebyly vhodnější samosprávné okresy? Proč v parlamentu nehledáte podporu pro možnost lidového veta, které navrhujete?

Opravdu mají všechny kraje vyrovnaný rozpočet? Skutečně nejsou žádné z nich zadlužené? Má každý kraj naprosto transparentní online přehled o všech výdajích, smlouvách či veřejných zakázkách? Proč si neuděláte podrobnou analýzu toho, za co se v každém kraji za posledních několik let zbytečně utrácelo? A nedalo by se skrze kraje prosadit, aby děti na školách konečně získaly kvalitní ekonomické a finanční vzdělání?

Máte šanci?

Ale zpět k celostátní politice. Dneska bych na vás nevsadil. Sice máte velice dobře napsaný program, ale problém je, že ten je psán pro situaci, kdy byste vyhráli volby, a mohli zemi spravovat sami. A to se nestane. Bylo by proto vhodné, kdybyste měli i takový program, který by realisticky nabízel to, co můžete prosadit buď jako jedna z koaličních stran nějaké budoucí pravicové vlády. Nebo – a to je teď pravděpodobnější – co se budete snažit prosazovat, když budete v parlamentní opozici.

Můj názor je ten, že pokud byste své reformy prosazovali podobně amatérsky jako předchozí pravicové vlády u nás, tak těžko pomůžete zvýšit svobodu těch voličů, o nichž říkáte, že je vaše politika v jejich zájmu. Tedy třeba těch malých a poctivých, co se snaží skrze tvrdou práci zlepšit životní podmínky pro sebe a své rodiny.

Taky je důležité, v jakém pořadí byste své reformy začali prosazovat. Pokud začnete s těmi, které nejdříve rapidně sníží životní úroveň nízkopříjmových občanů a zároveň s tím ji zvýší těm bohatším, tak způsobíte maximálně to, že se k moci hezky rychle dostane radikální levice.

Proto je podstatné, abyste začali s těmi reformami, které uškodí maximálně těm, kteří na současném systému skutečně parazitují. Zároveň, abyste začali s tím, pro co dokážete nalézt podporu i u jiných stran a ideálně i napříč spektrem.

Levici přece nemusí vadit, že výběr daní bude přehledný, jednoduchý a možný online, protože z jejího pohledu se alespoň vybere víc peněz třeba na sociální politiku. A vám to vadit taky nemusí, protože by to snížilo zátěž pro podnikatele, zaměstnance, občany, byli bychom bohatší a mohli bychom snižovat výdaje, rychleji splácet dluh a snižovat daně.

Komu pomůže vaše svoboda?

Tak a teď k tomu, co ze středo-pravicového pohledu považuju ve vašem programu za problematické. Nejen z hlediska toho, že se obávám, že by to nízkopříjmovým tvrdě pracujícím rodinám nepomohlo (krátkodobě ani systémově), ale i proto, že si myslím, že s takovými věcmi většina české (a ani středové či pravicové) veřejnosti nebude souhlasit.

V programu máte řadu dobrých věcí, ať už se to týká fiskální politiky, rušení těch regulací, které jsou zbytečné, větší transparentnosti a lepšího hospodaření státní správy, reformy základního a středního vzdělávání atd. Navíc je jasné, že v naší zemi rapidně potřebujeme posílit v lidech osobní odpovědnost, finanční vzdělanost, že potřebujeme omezit veřejné výdaje, snížit daně, přestat se zadlužovat, přehodnotit sociální systém, zvýšit bohatství společnosti a kvalitu našich životů.

Jenže dle mého potřebujeme i to, aby naše společnost zůstala i nadále systémově solidární, abychom zároveň neodstranili ty regulace, které vytvářejí určitý standard pro všechny (např. zaměstnance či spotřebitele). Abychom měli sociálně inkluzivní společnost s vysokou mírou sociální mobility směrem vzhůru. Aby lepší kvalita života nebyla jen privilegiem pro tržně nejúspěšnější, ale reálná možnost pro všechny, kteří se snaží a žijí poctivě.

Není mi příliš jasné, jak by kvalitě života u nízkopříjmových občanů pomohlo, kdybychom ukončili své členství v Mezinárodní organizaci práce, a kdybychom pracovně-právní legislativu „liberalizovali“ i v těch věcech, které pro zaměstnavatele nejsou zbytečnou zátěží, ale které mohou být pro kvalitní život zaměstnanců klíčové. Ony „svobodné“ pracovní smlouvy by taky mohly znamenat návrat námezdní práce, šíleně dlouhé pracovní doby atp.

Další věc je váš návrh na zrušení daně z příjmu fyzických osob. To zní krásně, problém je v tom, že v jiné části svého programu navrhujete tzv. negativní/zápornou daň jako náhradu za téměř všechny sociální dávky. Mám samozřejmě pochybnosti i o údajném motivačním efektu takovéto sociální politiky, ale jde o to, že když DPFO zrušíte, tak jak to teda bude fungovat?

U osobní daně z příjmu ale mluvíte i o tom, že řadu výjimek považujete za nespravedlivé a nesystémové. A podobně jako ODS už se nezmiňujete o tom, které z nich to konkrétně podle vás jsou. Skutečně je např. zvýhodnění spořádaných rodin s dětmi nespravedlivé a nesystémové? Nebo snad administrativně náročné?

Příliš nerozumím ani tomu, proč chcete rušit daň z nemovitých věcí. Argumentujete, jak už je napravo zvykem, že je nepřijatelné, aby stát danil majetek, protože je to v podstatě legalizovaná krádež. To jistě je a skrze parlament s ní souhlasíme, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že z hlediska svobody jednotlivce je například daň z jeho práce ještě horší. Zvlášť pro liberála. Nemluvě o tom, že asi víte, že daň z nemovitosti je z hlediska výběru asi nejjednodušší a nejstabilnější (pokud se tedy nepočítá skrze odhadní cenu, ale skrze rozměry a účel).

Bohužel se v této věci ale dopouštíte ještě větší hlouposti. Navrhujete totiž nahradit daň z nemovitých věcí obecní daní z hlavy. Bez ohledu na to, že asi víte, že zrovna tato věc nebyla jedna z nejšťastnějších věcí, které premiérka Thatcherová tehdy prosazovala. Jak si jako myslíte, že by taková politika přispěla k větší svobodě jednotlivců, zvlášť těch s nižšími příjmy? Jak chcete středolevicový národ, který přece taky máte tak rádi, přesvědčit, že vám skrze podobné návrhy nejde o to prosadit sice větší svobodu, ale pouze pro některé?

Zdravotní péče jen pro bohaté?

Dnešní zdravotní systém není ideální. Jistě je v něm spousta příležitostí pro plýtvání, brzdění inovací, zbytečnou byrokracii i černé pasažéry. Vše by šlo zlepšit. Ale pochybuju, že by váš návrh byl žádoucí. Mít základní povinné pojištění, které by se vztahovalo jen na první pomoc a záchranu života, zní sice pěkně, ale má dvě základní chyby. Tou první je, že chcete, aby se do něj přispívalo bez ohledu na výši příjmu jednotlivce, a prosazujete tudíž již druhou daň z hlavy.

A druhý problém je v onom individuálním, doplňkovém pojištění u soukromých pojišťoven, které by opět znamenalo, že lidé s nižšími příjmy by si třeba nemohli dovolit mít kvalitní a dostatečné pojištění. A to bych se ještě bál, že váš ideologický boj proti všemožným regulacím, by způsobil, že by ty důležité v tomto chyběly. Taky mi není jasné, kdo by to pojištění platil dětem nebo práce neschopným občanům.

Do budoucna je navíc otázka, zda je vhodné, abychom něco tak citlivého, jako je zdravotní péče, nechali na neviditelné ruce trhu, prozřetelnosti či přirozeném výběru. Co když pokročilé a drahé technologie v oblasti zdravotnictví způsobí, že si velký rozsah zdravotní péče nebudou moct dovolit všichni, a ve společnosti vzniknou obrovské, třeba i geneticky modifikované nerovnosti?

Pak je tu ještě jedna věc, a to je vaše zmínka o tom, že pojišťovny by si měly určit výši pojištění i na základě toho, jestli člověk užívá návykové a psychotropní látky. Jenže je otázkou, jak to ty pojišťovny budou zjišťovat, aby to bylo v souladu s ideou svobodné společnosti. To se nebojíte, že by naše soukromí neohrožovala jen všemocná vláda, ale i velké korporace?

Taky by mě zajímalo, zda by ve vámi prosazeném systému lidé, kteří mají vrozené nebo jiné dispozice k tomu, že budou více potřebovat zdravotní péči, museli platit daleko vyšší pojištění? Neobáváte se, že by takový systém vedl k tomu, že by to často byli lidé s nižšími příjmy, a tudíž bychom ve společnosti vytvářeli ještě větší nerovnosti? A mimochodem – dosud jsem nepochopil, proč jste proti regulačním poplatkům, a proč je považujete za levicové?

Máte recept na důchodovou reformu?

Fráze, že stát má ponechat občanům prostředky po hledání individuálního řešení v oblasti zajištění se na stáří, zní sice krásně, ale nezohledňuje moji obavu, že pro lidi s nižšími příjmy by to mohlo znamenat méně příjmů nebo skoro žádný důchod. Do toho zase navrhujete, pokud to správně chápu, už třetí daň z hlavy – tedy předem pevně určenou (paušální) platbu poplatníka do státního průběžného systému – tedy opět bez ohledu na výši příjmu.

Na výstupu pak chcete zavedení paušálního státního důchodu z tohoto systému, a aby byl stanoven tak, aby zajišťoval přiměřený životní standard poplatníkům s podprůměrnými příjmy. To má podle mě zase dvě zásadní chyby. Proč by tu stejnou částku měli dostávat i lidé s průměrnými a nadprůměrnými příjmy?

A druhá věc je – jak vlastně stát pod vaší správou zjistí, jaké má kdo příjmy, když přece zrušíte daň z příjmu fyzických osob – a když ani do zdravotního a důchodového systému nebudou lidé odvádět částky na základě svého příjmu (a tedy své schopnosti platit)? Taky bych se mohl zeptat, z jakých daní byste to celé zaplatili, když navrhujete pro současné důchodce stávající systém ponechat, a zároveň nebudou skoro žádné daně (tedy např. sociální pojištění)?

Taktéž kritizujete, že v současném systému jsou důchody degresivně odvozené od výše příjmu, a že tedy lidé s vyššími příjmy dostávají nižší důchody. Mám ale dojem, že jeden z důvodů, proč je současný systém neudržitelný, je to, že důchody neposkytujeme pouze těm potřebným, ale všem – a čím více si člověk vydělával (a do systému odváděl), tím vyšší má (do určité hranice) nyní důchod, ne?

Budeme se Svobodnými svobodnější?

Byl bych rád, kdybyste některé věci ve svém programu ještě specifikovali. Taky mi není úplně jasné, jak se stavíte k antimonopolní politice a detailům v konstrukci firemní daně. Celkově je škoda, že u nás nemáme nějaký kvalitní think tank, který by návrhy našich stran dokázal ekonomicky propočítat, jako tak činí např. Tax Foundation v Americe.

Potom bychom se mohli bavit o tom, zda by náhodou i ti nízkopříjmoví lidé neměli dostatek peněz na své vlastní zdravotní, důchodové či nemocenské pojištění, pokud by platili rapidně nižší daně. Třeba ano. Mohli bychom se bavit, k čemu všemu by vaše politika mohla vést – zda by lidi motivovala zakládat rodiny a vytvářet skutečné hodnoty, nebo naopak. I když dle mého si naivně myslíte, že klasicky-liberální stát by byl z hlediska motivace lidí neutrální.

A dejte nám vědět, jaká je vaše vize pro Českou republiku. Chcete, abychom zaměstnance uvrhli do šíleností z 19. století a zadělali si na další komunistickou diktaturu? Chcete riskovat, že Češi jsou podobně vyspělí a politicky uvědomělí lidé jako Švýcaři, a předstírat, že u nás žádné ruské a čínské nebezpečí v případě odpoutání se od Ameriky a Evropy nehrozí?

Je ve vašich představách budoucnost naší země podobná Švýcarsku, Singapuru, Hong Kongu, Nevadě nebo snad dnešní Číně? Jste si jistí, že by vaše politika vedla k tomu, že bychom byli zemí svobodných a dobře zajištěných lidí, poctivých podnikatelů, spokojených zaměstnanců a rodin s kvalitně vzdělanými dětmi s otevřenými příležitostmi?

A jste si jistí, že by vaše politika nevedla spíše ke koncentraci mocných a bohatých korporací, k extrémním sociálním a ekonomickým nerovnostem, ke zvýšení svobody jen pro některé, a snížení kvality života pro méně bohaté? A že i těmto budete moct říct, že i jim vaše politika snížila daně a rozšířila jejich svobodu? Já si tím tak úplně jistý nejsem a budu rád, když nás všechny přesvědčíte o opaku.

Související články: