Všichni jsme vlastně socialisti – někdo globálně, někdo činy

Asi se všichni shodneme na tom, že solidarita je lidsky správná věc. Že bychom měli v rámci možností pomáhat chudým, nemocným, méně šťastným, zkrátka těm, co si sami pomoci nemohou. Už se však neshodneme na poměru v rozměru a intenzitě té pomoci. A do toho se ještě můžeme hádat, jestli je třeba takové křesťanství více levicové nebo pravicové.
Pojem socialisti v titulku jsem použil pro zjednodušení – zkrátka myslím tím levičáky. Jak se tedy můžeme stát levičákem? Tak třeba na úrovni jednotlivých států – třeba jako je Česká republika. Jak se to bude projevovat? Budeme chtít, aby byly vysoké daně, a stát tedy zajišťoval mnoho služeb, které si sice občané jsou schopni zajistit sami, ale z nějakého důvodu se dohodli, že to budou dělat přes stát, v rámci veřejných rozpočtů (samozřejmě ti prozíravější, ne ti méně matematickými schopnostmi obdaření či bankami zlobbovaní, kteří se budou chtít zadlužit – tedy ne sebe – ale budoucí generace).
Dobrá tedy, budou chtít, aby se stát postaral. Aby se postaral nejen o bezpečnost (vnější i vnitřní), o dodržování a vymáhání zákonů, o zajištění těch nezbytných úřadů na jeho fungování, ale také aby se postaral o vzdělání, zdravotnictví, dopravní infrastrukturu, sociální systém, důchody, životní prostředí, životní styl obyvatel atd. A to vše na úrovni toho státu. Třeba tím, že se zavede (podle mě nespravedlivé) progresivní zdanění u daně z příjmů – pořádně vysoké (jen je potrestejme za jejich úspěch a snažení). Pak se vymyslí všemožné další dodatkové daně – majetkové, z převodu nemovitostí, darovací, dědické, ekologické, daň ze vzduchu, z tuku a všeho možného, co nás jen napadne.
Tak, pak ale jsou takoví, kteří si myslí, že bychom tento socialismus (nazveme-li to takhle – zřejmě politologicky nepřesně, ale pro tento článek snad dostatečně) chtěli mít v rámci třeba celé Evropské unie – tedy připlatíme si další a další úředníky, úřady a instituce, které tohle všechno za naše těžce vydělávané peníze budou zajišťovat.
Pak jsou ale i takoví, kteří by to chtěli na úrovní celého světa. A je to při nejmenším lidsky pochopitelné (dle mého zpátečnického názoru však velice neprozíravé z hlediska reality a zkušenosti) – polovina světa je hladem a my si žijeme jako prasata v žitě. Měli bychom tedy přece přerozdělit naše bohatství v rámci celého světa a nakrmit chudé a postarat se o nemocné (a při tom budeme opomíjet kecy pravičáckých konzervativců o tom, že okradením bohatých se z chudých nikdy nestanou bohatí, ale chudí budou nakonec všichni – třeba to jednou vyjde, třeba způsobíme historickou anomálii).
Dobře, teď ani nebudu domýšlet, až lidstvo narazí na údajnou vyspělejší formu života ve vesmíru – zřejmě první meziplanetární doktrínou bude také socialismus – vždyť jsou bohatší, ať sypou – a pořádně! Jde mi ale o to, že levičákem může člověk být i na úrovni třeba takového kraje. Proč bychom třeba nemohli převést zdravotní péči na regiony? No, ale můžeme jít ještě níže – co na místní úrovni, na úrovni obcí? Měla by obec pouze spravovat nezbytné úřady, případně školy? Nebo by se měla starat o silnice, kulturu, občanskou společnost, ekologické aktivity? Jak by měl starosta mluvit do toho, jakou bychom měli mít zahrádku, kdy smíme kosit nebo co všechno můžeme pálit? I tady můžeme být více vlevo nebo naopak vpravo.
Kde je však určitá míra levičáctví přijatelná i pro tvrdého pravičáka? Přece na osobní úrovni, ne? Ano, předtím tam bude třeba ještě sféra občanské společnosti, třeba i církve a především rodiny, ale ta osobní rovina, kdy část svých prostředků dávám na dobročinné aktivity, charitě, žebrákovi na ulici, nějaké nadaci zajišťující stipendia talentům nebo jen pošlu DMS na Afriku. Takovými socialisty můžeme být všichni – a k tomu přece nepotřebujeme ani posvěcení od starosty, ani povolení od rady kraje, ani souhlas parlamentu, ani směrnici evropské komise, ani dohodu globální vlády a už vůbec ne příkaz případné meziplanetární vlády!
A myslím si, že taková solidarita – nenucená, dobrovolná, právě taková má podle mě největší smysl a je nejvíce morálně správná. A přihlédneme-li ke křesťanským idejím – vždyť přece Bůh nám dal svobodu. Činit dobro i zlo – našimi vlastními rozhodnutími – ne alibistickým hozením všech nepříjemných starostí na stát – který většinou spíše nadělá ještě víc škody než očekávaného či nárokovaného užitku.

Opravdu globální totalita vyřeší všechny problémy lidstva?

Lidé jsou špatní! Současný systém je neudržitelný! Současná podoba kapitalismu nemůže nadále fungovat! Potřebujeme novou, chytřejší, stabilnější planetu! Chytřejší vládnutí. Parlamentarismus je zastaralý, zkostnatělý a nevyhovující! Svět se mění! V roce 2012 se stane něco velkého! Musíme se připravit! Čemu z toho věříte a co skutečně musíme?
Takže, nežijeme zdravě ani udržitelně. Jíme nezdravá nebo nekvalitní jídla. Většina světa žije v chudobě a je hladová. My si mezitím žijeme v luxusu, konzumu a nevděčnosti. Někdo by s tím měl něco udělat, ne? Co dál? Ničíme životní prostředí a podle nějakých vědců tím způsobujeme globální oteplování. A je nutné zakročit rychle, účinně a globálně! Nesmíme být egoisti a myslet jen na naši osobní svobodu nebo zpátečnické osobní vlastnictví, přece. Většina lidí jsou hlupáci. Chtělo by to vládu odborníků, elit, nadprůměrně inteligentních a vzdělaných lidí, kteří vědí lépe – než tito hlupáci – co je pro tyto hlupáky dobré.
Něco tak zpátečnického, zaostalého a neefektivního (když přidáme špetku demagogie a neznalosti – i xenofobního a rasistického) jako je národ, je třeba nahradit něčím jiným – interaktivnějším. Něčím, co lépe zajistí prosazování předem vytyčených globálních cílů. Ano, globální vláda by to vyřešila. My, tady na západě jsme tak bohatí, zbytečně bohatí (a ani si to nezasloužíme, protože přece my – lidé – patříme přírodě, ne ona nám), takže komu by mohlo vadit, že vytvoříme spravedlivější společnost? Vyřeší se tím chudoba, sociální spravedlnost a nerovnost mezi lidmi.
Takže jak to provést? Několik let musíme do mládeže hustit v učebnicích, médiích, seriálech, filmech, počítačových hrách a reklamách, že už to vlastně všechno je. Proč by pak někdo protestoval proti zavádění něčeho, co již vlastně existuje? Jenže, jak to podat, aby to bylo velkolepé? No jo, čísla umí být mocná. Co třeba vymyslet příběhy o konci světa v roce 2012? Dokonalé. Sice nenastane konec světa, ale konec světa takového, jaký jej dnes známe. Konec světa zlého – zpátečnického, kapitalistického, egoistického. Světa chudoby, nemoci a zneužívání přírody. A nastane ráj. Zelenorudý ráj. Ráj, ze kterého není úniku. Není, protože každý je sledován. Máme Facebook, máme Google, máme mobily. Kdo nemá, dostane třeba čip, nebo ho taky můžeme zlikvidovat. Ostatně, kdo není na Facebooku, jako by nebyl. Je to dokonalá manipulace.
A co je na tom nejlepší? Lidé to budou chtít. A ti, kteří to budou prosazovat, budou přesvědčeni o tom, že dělají dobrou věc. Protiargumenty nebo důkazy o špatnosti toho všeho nebudou poslouchat, nebudou je chtít slyšet. Bude to nepohodlné. A o pohodlí jde především – vše musí být hladké, dokonalé, konformní.
Těšíte se? Většině lidí to asi bude jedno. Pokud budou mít chléb a hry, tak se přizpůsobí. Životní úroveň se jim sice sníží, ale na to už si zvykli při této umělé ekonomické krizi. Peníze budou dostávat pořád – efektivně, elektronicky – spravedlivě. Jen už nebudou svobodní.
A teď otázka – děje se to? Není to jen další hloupá konspirace, která postrádá jakékoliv důkazy? (Byť těch by se našlo dost, vč. svědectví, indicií a racionálních úvah). A jak se proti tomu bránit, pokud se to skutečně chystá, když ani nevíme, jestli se to skutečně děje? A není právě v tom ta dokonalost?
Oakeshott, Hayek, Burke nebo Čapek a Orwell nám možná ve svých knihách napoví…

http://www.youtube.com/watch?v=zjGdWMVvMG4&fb_source=message

Proč pravici do levicového Česka a demokracii do totalitního Ruska?

Někteří lidé se domnívají, že nám (vyspělému západnímu světu) není nic do vnitřních záležitostí totalitních zemí typu Ruska, Číny, KLDR apod. Že by nás vůbec nemělo zajímat pošlapávání lidských práv, zatýkání občanů z politických důvodů atd. Opravdu? Jako občany, jako lidi?

Zasahovat do vnitřní politiky suverénních zemí, nebo ne? A jakým právem? Mohli bychom argumentovat, že tyto země jsou členy OSN. A tudíž jsou povinny určitá práva, na kterých se členové OSN (a ti, kteří se jimi rozhodli být) shodli. A proto mají země, které jsou členy, právo kontrolovat a případně vymáhat, zda jsou skutečně lidská práva a svobody dodržovány. Protistrana by mohla argumentovat, abychom je tedy z OSN vyloučili.

Ale co my, Češi? Tolikrát osvobození díky zásahům cizích států? Co bylo té zlé Americe do toho, co se děje tady v sovětském bloku? Proč se sakra západ pletl do Hitlerovy suverénní politiky? Jaký názor na to mají ti, kteří jsou proti snaze západu vyvážet demokracii a lidská práva do totalitních zemí současnosti? Na obou stranách spousta demagogie a nepřesností, přiznávám. Je to složité.

Avšak kdybychom důsledně vyznávali názor, že vyspělé západní demokratické a svobodné státy nemají zasahovat do vnitřních záležitostí států z opačné strany, proč tedy zavádět pravicovou politiku do země, jejíž občané jsou přesvědčeni socialisté? Proč sakra chceme volný trh a svobodu jednotlivců v takové zemi, jakou je Česká republika? Co na to chudák suverénní levicový názor jejích občanů?

Možná bych to uzavřel tím, že jako občan země, která Americe dluží za třikrát nabytou svobodu a nezávislost, bych byl pro zásahy do vnitřních záležitostí cizích států, ale jako potenciální americký daňový poplatník, bych měl pochybnosti, jestli si za své těžce vydělané peníze nezajet raději na delší dovolenou, než je investovat do těch, kteří později neprojeví ani kapku vděku. A ano, snažme se, aby občané České republiky byli rozumem pravičáky (a možná srdcem levičáky) – tedy, aby volili nízké daně, ale dávali spoustu peněz na charitu a na vzdělání!

A za ty zásahy děkuji matkám padlých (nejen) amerických vojáků!