Dnešní postkulturní společnost nahradí společnost postbarbarská!

Seriály, filmy, počítačové hry a tak dále. Jaký způsob prožívání života je ten nejlepší? Dnes můžeme vidět takové extrémy, jako jsou mladí lidé, kteří snad v životě nepřečetli jedinou knihu. Zato denně tráví několik hodin u televize sledováním sitcomů, telenovel nebo akčních filmů. K večeru si jdou zahrát oblíbenou střílečku na počítači a nudné hodiny ve škole tráví tím, že hrají hry na mobilu.

Ale k tomu lze vidět i druhý extrém, kdy někdo svůj vzácný čas stráví čtením spousty knih. Většinou je to fantasy nebo něco podobného, co tyto lidi stále více vzdaluje jejich reálnému životu.

Každopádně si myslím, že lépe z toho do budoucna vyjdou ti druzí, protože budou mít alespoň výborně propracovanou schopnost vizualizace, budou znát slovní zásobu a nebudou mít problém s citem pro skladbu textu – a hlavně – budou umět číst.

Ti první možná skončí na „pracáku“ a možná budou spokojení, protože sociální systém, který nyní sponzorují ještě nenarození, je zatím štědrý a během toho nebude problém si při čekání na razítko krátit chvíle mezi lítáním po úřadech a domácím sledováním televize tím, že si na mobilu něco zahrají.

Osobně jsem v pubertě býval případ číslo jedna a vůbec první pořádnou knihu jsem přečetl teprve před dvěma lety, ale od té doby čtu hodně a začalo mě to i bavit. Taky jsem měl dlouhou dobu odpor k povinné četbě (snad ne jen kvůli tomu přívlastku), ale nyní si myslím, že i znalost těchto knih je důležitá – a co víc – ony jsou často i velmi zajímavé.

Možná nás ale čeká svět konzumu bez knih a ten můj případ je pouze ojedinělým výskytem malé skupinky inteligence dnešního světa. Jenže vzhledem k tomu, že podobný obrat vidím i u mých vrstevníků, věřím, že současnou postkulturní společnost brzy nahradí společnost postbarbarská!

(Psáno před třemi týdny)

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=165772

Se mnou pijou všichni s Mírou

Za svůj život jsem měl možnost poznat různé přístupy k alkoholu. Samozřejmě, že i můj vztah k němu se postupně vyvíjí. V naší zemi můžeme například vidět obrovský rozdíl v přístupu k alkoholickým látkám na severní nebo na jižní Moravě. Na té severní žiju a připadá mi, že se tady pije spíše na žal a mnohdy i do němoty. Takové pití se potom projevuje agresivitou, rozvracenými vztahy – především v rodinách – nebo se pije z důvodů, abychom se „pochlapili“.

To s Moravou jižní, Valašskem nebo Slováckem mám jiné zkušenosti. Zdá se mi, že tam se pije na zdraví. Lidé se tam dožívají sta let, protože věří, že ranní půlka (chcete-li štamprle) slivovice je pro ně zdravá. Připíjejí si a oslavují – vše v pozitivním a přátelském duchu.

Moje představa přístupu rozumného a svéprávného člověka k alkoholu je taková, že si třeba občas zajde s kamarády na jedno pivo, při dobré příležitosti si přiťukne na zdraví nebo na úspěch, dá si dobrý – ale zato drahý koktejl na párty, užije si ochutnávku dobrého vína ve vinném sklípku na Hodonínsku nebo si na posezení s přáteli či obchodní večeři dá elegantně griotku nebo vaječný likér.

Bohužel v mém okolí občas vídávám scénáře pubertálních dospělců, kteří se pravidelně opíjejí, pak nemají problém to ještě v průběhu těhotenství kombinovat s cigaretami a jejich dvouleté dítě s láhví piva nebo něčeho tvrdšího u pusy také není pouze ojedinělý obrázek.

Je smutné, že česká mládež vede světové žebříčky právě v disciplínách, jako je konzumace alkoholu nebo marihuany, a situace, kdy si kamarádi koupí láhev vodky a zapíjejí to džusem, jsou celkem časté a poněkud na nic. Sám vím, o čem mluvím.

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=162606

Proč nás škola nenaplňuje?

Znáte to, když vás nějaká činnost naprosto pohltí, nevnímáte prostor ani čas, jste plně soustředěni a hodiny mezitím ubíhají, zatímco vy jste zcela zapáleni pro tu svoji věc? Je to úžasný pocit. Vědomí skutečné seberealizace a užitečnosti. Tam teprve poznáváme, proč stojí za to žít. Kdy se vám to naposledy přihodilo?

Znáte to, když vás něco naprosto nudí, cítíte, že to neděláte dobrovolně, že marníte svůj čas, potenciál, svoji energii a neustále jen sledujete hodinky, kdy už to konečně skončí?

Co z toho ale většinou zažíváme ve škole? Já osobně většinu času strávenou ve škole považuji za promarněnou a nicnedělání by bylo mnohdy užitečnější. Pravda, jsou učitelé, u kterých hodina uběhne jako okamžik a člověk z toho má potom dobrý pocit. Bude ale ještě pár let trvat, než budou takto schopní všichni učitelé.

A proč je dnes vůbec škola pro kreativního, inteligentního, chytrého a moudrého člověka, který se chce vzdělávat, poznávat, učit se a u toho se bavit, o ničem? Jak to zařídit, aby i ve škole uběhlo 45 minut z našeho pohledu jako minuta? A je to vůbec reálné?

Otázkou zůstává, proč si stále většina učitelů, žáků ale i rodičů myslí, že život se má promarnit, přežít, v dospívání zahodit všechny sny a ideály, protože pro ty, kteří mají strach a netroufnou si mít odvahu, je život přece jen samé utrpení a neúspěch.

Já si myslím, že život je o tom, abychom dokázali poznat naše dary, rozvíjeli je a následně je využili ke smysluplným věcem a své poznatky předali příštím generacím. Lidskost, tvořivost, osobní rozvoj, poznávání a příprava na život by přece měly být hlavním smyslem školy, ne?

Zdroj: http://navrat.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=120454