Archiv rubriky: Dlouhé čtení

Chtěl bych volit Svobodné, ale…

Strana klasického liberalismu. Obhajující rovnost, svobodu a spravedlnost pro všechny. Nezatížená skandály ani korupcí. Dokonce s chytrým vnitrostranickým systémem. Skutečná pravice, která má šanci dostat se do sněmovny. Je ale chytré volit Svobodné?
V programu mají řadu dobrých věcí. Člověk intuitivně cítí, že přesně tak by to mělo být. Že idea nadčasově svobodné společnosti si přímo žádá takový program. Co z něj má podle mě smysl?
– zrušení daně silniční, z elektřiny a uhlí, dědické, z převodu nemovitostí
– zrušení daně z příjmů fyzických osob
– a s tím spojené rušení zbytečných dotací
– úsilí vyrovnat státní rozpočet bez zvyšování daní
– zrušení některých úřadů a snížení zatěžující byrokracie
– legalizace tzv. švarcsystému
– finanční ústava a lidové veto při zvyšování daní
– obecně pak snaha odstraňovat nepotřebné věci, kterými nás stát dnes zatěžuje
Svobodní mají ale i jednu další výhodu. Snad je to dáno jejich úctou ke svobodě. V jiných stranách se často vytvářejí volební kandidátky shora dolů. Nějaké dávno navolené orgány tam rozhodují o tom, kdo a v jakém pořadí bude za jejich stranu kandidovat. Krásný potenciál pro klientelismus a vnitrostranické vydírání.
U Svobodných je to jinak. Mají primární volby. Na rozdíl od jiných opravdové. Tedy ne pouze podle názvu. Členové a registrovaní příznivci mají právo na internetu hlasovat o tom, jaké pořadí budou ve volbách jejich kandidáti nakonec mít. Systém, který je hoden demokratické a svobodné strany.
Ne vše je růžové
Jenže pak tady máme věci, které jsou poněkud problematické, které stojí za úvahu, a které Svobodní budou muset být schopni politicky i filozoficky obhájit. Neříkám, že to nedokážou. Podle mě jsou to – kromě jiných – například tyto:
– zrušení minimální mzdy
– referendum o vystoupení z EU
– prosazení výjimky z nutnosti přijímat euro
Ano, argumenty klasického liberalismu o nesmyslnosti minimální mzdy jsou velice přesvědčivé. Jenže, skutečně je minimální mzda jen socialistický nesmysl, který zbytečně dusí ekonomiku a omezuje některé lidi v práci? Opravdu by nemohlo dojít k tomu, že velké nadnárodní korporace budou mzdu snižovat a snižovat? Stejně tak bude samozřejmě klesat i nezaměstnanost, pár továren se přesune z Číny k nám a Češi, tak zvyklí se přikrčit, když je to potřeba, se přizpůsobí.
Nebylo by v takovém případě přece jen lepší, aby ten tlak probíhal opačným způsobem? Že když lidé nebudou schopni si najít levnou práci, tak se pokusí rekvalifikovat a postupně dosáhnou na lépe placená pracovní místa? Víte, jde tu o to, že ty sociální rozdíly, které by mohly zrušením minimální mzdy vzniknout, nejsou pro obecné zdraví celé společnosti ze sociálně-psychologického hlediska úplně ideální. Nebo nic takového nehrozí, moje úvahy tímto směrem jsou mylné a vše je jinak?
Hlavní téma Svobodných: svoboda nikoliv euroskeptismus
A co Evropská unie? Ta má jistě řadu problémů. I ti největší eurofederalisté i tzv. eurohujeři si dnes musejí pokládat otázku – kam jsme to dopracovali? Je to vůbec udržitelné? Je to řešitelné? Není to celé postavené na hlavu? Nebylo by lepší vystoupit? Přece jen Evropané nejsou Američané a lze očekávat, že trend bude směřovat spíše k ještě větší centralizaci, k ještě větší roli státních institucí v našich životech. Nemluvě o tom, že – ač se to nezdá – dnes jsou v EU ještě stále u moci strany, které v Evropě považujeme za pravicové.
Jenže my jsme v Česku. Naše ekonomika je v současnosti navázána na země EU. Navíc se nabízí možná nepatřičná řečnická otázka – jsou lepší čeští politici a úředníci, nebo ti (západo)evropští? Skutečně jsme na tom lidsky, ekonomicky, geograficky i systémově tak dobře jako Švýcaři, Norové nebo Britové? A co naši rusofilové? Nebylo by přece jen lepší měnit EU zevnitř? Nemluvě o tom, že pro rozumného pravicového voliče to není boj proti Evropské unii, ale svoboda, co jej bude zajímat. Ty nerozumné Svobodným stejně přebere Bobošíková.
A co to euro? Možná je celý jeho koncept jen nebezpečný nesmysl. V každém případě jsou tací, kteří argumentují, že by pro nás bylo pragmatické, kdybychom jím dnes taky platili. Skutečně se nám to nevyplatí? Jaká jsou pro a proti?
Možná jsou tyto moje otázky v podobné argumentační rovině jako hlášky Petra Macha o tom, že za všechny naše problémy může EU. Nevím, jsou lidé, co to ví lépe a je důležité, abychom o tom diskutovali. Nebudou to totiž ani tak volby do Evropského parlamentu, které rozhodnou o vztahu ČR k Evropské unii. Budou to tyto sněmovní volby, z nichž vzejde příští vláda, která bude na půdě EU naše zájmy prosazovat.
Volební strana nebo intelektuální sekta?
Ani Svobodní však nejsou stranou ideální. Její představitelé často působí až příliš dogmaticky, téměř až sektářsky. Skoro jako takový intelektuální či akademický klub. Moc výrazných osobností taky nemají. Jejich program je velice nekompromisní, na evropské poměry možná až radikální.
Je sice možné připsat jim k dobru, že ve chvíli, kdy se spekulovalo o vzniku slepence okolo Václava Klause, připojení k němu dopředu odmítli. Ovšem těžko říct, zda to taky není jen promyšlená taktika, zda dopředu nevěděli, že Klaus nakonec přece jen kandidovat nebude. V každém případě, ve chvíli, kdy to vypadalo, že svoboda je pro Svobodné více než Klaus, mi začali být velice sympatičtí.
Je volba Svobodných strategicky prozíravá?
Řada lidí si myslí, že Svobodní se do sněmovny nedostanou. Je to možné. Dokonce pravděpodobné. Jenže stát se může ještě jedna věc. Něco podobného, co těsně před prezidentskými volbami dokázala kampaň Karla. Překvapivě dobrý závěr. Něco, kdy si pravicoví voliči řeknou, že už nadále nebudou volit mediálně menší zlo v podobě ODS a TOP 09. Nenachytají se ani na Babišovo ANO. KDU-ČSL pro ně nebude dostatečně pravicová a Okamurův Úsvit dostatečně při smyslech. Korunu českou, Stranu soukromníků a další budou právem považovat za sice zajímavé, ale vyhozené hlasy.
A tak si to spočítají. Uvědomí si, že sice nejsou tak vpravo jako Svobodní a ani téma EU pro ně není tak důležité, ale pokud by se Svobodní do sněmovny dostali, mohou být důležitým opozičním hlasem, jehož názory bude potřeba slyšet. Místo toho, aby naštvaně zůstali doma, k volbám nakonec půjdou a hodí to Svobodným. Alespoň na protest. Na ukázku toho, že pravicový volič u nás existuje, jen nemá koho volit. A i kdyby se tam nakonec Svobodní nedostali, 4 procenta jako signál taky nejsou k zahození.
Jenže, existuje taky několik dobrých důvodů, proč to přece jen nedělat. Náš ústavní a parlamentní režim, možná i celé svobodné a demokratické zřízení se ocitá na historické křižovatce. Dokonce se volby symbolicky konají okolo dvou zajímavých dat spojených s naší historií. Náš hlas pro Svobodné by taky mohl způsobit ústavní většinu tvrdé české levice. A v takovém případě by přece jen mohlo být chytřejší zuřivě kroužkovat na kandidátkách TOP 09 a ODS, které se do sněmovny dost možná dostanou.
I když, nabízí se otázka – nemůže to potom být spíše opačně? Kdyby náš hlas a těch, které pro stejnou volbu přesvědčíme, byl tím rozhodujícím o tom, zda se Svobodní do sněmovny dostanou, nebo nedostanou, čím bychom způsobili levicovou ústavní většinu?
Jsou Svobodní budoucností české pravice?
Strana svobodných občanů má v české politice jednu výhodu. Není to strana privilegií. Není tím typem pravicové strany, která by chtěla prosazovat výhody jedné sociálně-ekonomické skupiny na úkor nějaké druhé. Není to pravice pro nadprůměrně příjmové, vysokoškolsky vzdělané, pro lidi s dobrými konexemi. Naopak. Na rozdíl od ODS a TOP 09 má potenciál být pravicí pro obyčejné lidi. Tak jako tak, tato volba nebude vůbec snadná.
Čtěte také:

Cesta pro českou sociální demokracii

Příští vládu povede ČSSD. Ať už se nám to líbí nebo ne, naší zemi by těžko prospělo, kdyby ji další čtyři roky vedly nereformované, korupcí prorostlé a ideově vyprázdněné ODS a TOP 09 s partou přeběhlíků. Vláda antilídra a neprozíravého exministra financí Bohuslava Sobotky, řízena z Hradu Zemanem s účastí nebo minimálně podporou komunistů nezní, pravda, o moc lépe. Jak by to ale mohla česká sociální demokracie zahrát, aby to bylo pro demokraticky smýšlející občany v naší zemi přijatelné? Na čem to naopak může selhat? A jakou vidím cestu pro demokratickou část české levice vůbec?

Pozitivní program demokratické levice 21. století v českém kontextu?

1) Skandinávie jako vzor – vize České republiky jako moderního, vyspělého a demokratického státu západního (severského) stylu, kde stát zajišťuje sociální služby a řeší za občany problém solidarity; prosazování sociálně-tržního hospodářství, jak je chápáno dnes

2) Vyšší, ale jednodušší daně – obecně větším problémem jsou složité a nesrozumitelné daně, než daně vysoké – založeno na vizi, že chceme platit vysoké daně, a tím stát, který bude o občany pečující

3) Sociální stát na základě subsidiarity – vize sociálního státu, který pomáhá těm, kteří si sami pomoci nemohou (postižení, nemocní, staří atd.) – ale dělá to na co nejnižší možné úrovni – obecní, krajské rozpočty; řešení důchodové reformy, řešení problémů s vyplácením sociálních dávek atd.

4) Evropská politika decentralizované federace – neignorování současných problémů EU, pokoušení se o nalezení řešení, konstruktivní spolupráce a nepřijímaní bezhlavě každé regulace z Bruselu; snaha o federaci, která ale bude silně decentralizovaná

5) Zastavení zadlužování – vize oddlužení skrze vyšší příjmy a menší výdaje – nabídnutí řešení, jak zajistit oddlužení veřejných rozpočtů pro budoucí generace – zřejmě skrze vyšší daně, mírně progresivní zdanění, podporou produkce a spotřeby

6) Ne korupci a silný právní stát – pokračování v boji proti korupci, přijímání zákonů, které ji pomohou omezit, hledání silných osobností do veřejných funkcí atd.

7) Reforma státní správy a profesionalizace úřednictva – zákon o státní službě v praxi, pokud do té doby stále nebude; vize, že úředník je někdo, kdo slouží vlasti, a ti dobří by měli být taky kvalitně odměněni, aby místo do soukromého sektoru šli vlastenecky do státní správy

8) Startovací byty pro mladé, státem garantované půjčky pro studenty, finanční podpora rodiny – vize, že nebude školné na vysokých školách; daňové úlevy pro rodiny s dětmi, nižší sazby DPH na základní potraviny, léky a především vzdělávací potřeby, kulturu, věci podporující životní prostředí atd.

9) Zavádění prvků přímé demokracie – prosazování referend na více úrovních; dost možná i jejich občasné vyhlášení na určité zákony (např. důležité reformy pro delší časový rámec)

10) Zvýšení zaměstnanosti – podpora živnostníků a malých podnikatelů, daňové úlevy pro poctivé zaměstnavatele atd.; investiční pobídky ze strany státu

Kritika zprava

Myslím, že nemluvím pouze za sebe, pokud řeknu – kdybychom tady čtyři až osm let měli takovouto sociálně-demokratickou vládu, asi by se svět nezbořil. Možná bychom se ohlédli a řekli si, že udělala spoustu dobré práce. Podobně jako si to za čas řekneme u té Nečasovy. Nutno ale podotknout, že z hlediska pravice jsou to většinou věci, se kterými nebudeme souhlasit, které často považujeme za principiálně nespravedlivé a z dlouhodobého hlediska sociálně neudržitelné.

Spíše než Švédsko, by českým vzorem mohlo být poválečné Německo. Solidarita je z nadčasového hlediska lepší na bázi dobrovolnosti. Moc v rukou spousty úředníků (přerozdělování na daních vybraného majetku) dle mého vede k vyšší míře korupce a sociální stát často řeší věci, které si lidé dokážou, resp. měli by zařídit sami, plete se do záležitostí, které jsou doménou jednotlivce a likviduje skutečnou svobodu.

Daně by měly být co nejnižší a motivaci by nemělo svobodným jednotlivcům brát ani – dle mého nespravedlivé – progresivní zdanění. Sociální dávky ze strany státu (krajů či obcí) vedou k mentální závislosti občana na státu, k nárokové mentalitě, k přetrhávání přirozených solidárních vazeb v rámci společnosti (rodina, občanská společnost, církve).

Je pak otázkou, zda by stát měl mladým pomáhat ve vytváření si závislosti na něm, zda by v nich spíše neměl budovat nezávislost a osobní odpovědnost. Pravicové zavedení (byť odloženého) školného by zase mohlo vést k vyřešení problému, že mladí lidé v západním světě nepromýšlejí své budoucí uplatnění, a pak s několika tituly dělají práce, které by dělat určitě nechtěli.

U nás spíše Řecko než Skandinávie

Funkční sociální stát je pro mnoho lidí hezká vize a věřím, že spousta středových a levicových mladých demokratů o ní přemýšlí a klidně by ji prosazovala. Pro nás napravo je v rámci demokratického systému do jisté míry přijatelná, jakkoliv se proti ní budeme snažit ideově soutěžit a argumentovat, proč máme vizi lepší. Jak ale bude příští vláda ČSSD spíše vypadat? A na čem to nejspíše selže?

Mafiánská aliance kmotrů se z ODS ze dne na den přeorientuje na ČSSD (nemluvě o té, která již musí být dobře zorientovaná z krajské úrovně). Vládu bude de facto řídit Zeman (byť určitě prosadí i dobré věci, ale Ústava bude trpět), vláda se bude opírat o podporu stalinských komunistů nebo s nimi bude přímo vládnout.

Velké státní výdaje nebude levicová vláda řešit pouze zvýšením daní, ale bude pokračovat v nekonečném a nezodpovědném zadlužování. Spíše než Skandinávii se bude její vládnutí podobat řádění v Řecku. Své voliče bude uplácet různými dávkami, přídavky, třináctými důchody atp.

Bude podlézat také bankám a nadnárodním korporacím. Ty první ráda podpoří (bude zachraňovat) z daní poctivě pracujících, podnikajících či investujících občanů. Těm druhým půjde na ruku, protože jí budou pomáhat s řešením nezaměstnanosti – montovny, nepříliš ducha rozvíjející a ne tak moc placené pozice.

V čele se Zemanem se nebude zdráhat podlézat pouze Bruselu a jeho byrokraticko-regulačním nesmyslům všeho druhu, ale i Moskvě a Číně. Možná se dočkáme i pokusů a znovuznárodňování církevního majetku. Ve jménu boje proti korupčníkům třeba i toho podnikatelského. A na co už si nepůjde půjčit, na to se uvalí extrémně progresivní daň a davová závist a nenávist vůči boháčům bude využita podobně jako téma vyhnání sudetských Němců v Zemanově kampani.

Mentální rozpor českého kontextu

Vidím ale ještě jednu věc, která stojí v cestě pozitivní vizi naznačené výše. Je to především problém filozoficko-psychologický. Uvažování českého levicového člověka je spíše fatalistické, destruktivní, nezodpovědné a negativně pesimistické. Tato země ale potřebuje více lidí proaktivních, osobně zodpovědných, optimistických a hledajících konstruktivní řešení. A tak spíše než projevy – půjde to, uděláme to tak a tak, pokusíme se dohodnout, najdeme celospolečensky přijatelné řešení – budeme slýchat odevzdané nesmysly typu – já nic nemůžu změnit, bude hůř, to oni za to můžou, někdo by s tím měl něco udělat, ti před námi taky kradli atp.

Celkově bych české demokratické levici pak doporučil jednu věc, která by pro český kontext (a současný poměrný volební systém s 5% hranicí pro vstup do sněmovny) mohla být volebně úspěšná. A tedy rozdělení se na dvě sociálně demokratické strany – na liberálně-kosmopolitní, kterou by vedl Jiří Dienstbier, cílila by na mladé, na intelektuály, na část pravdolásky (i s integrací části zelených, humanistů atd.) a poté druhá – sociálně panelákovsko-venkovská, která volila především Zemana, která bude trošku šovinistická a nacionalistická, které půjde o přirozenost a rodinu, která bude útočit na příjmově i intelektově nižší vrstvy společnosti.

A na závěr jen pár otázek pro duši a svědomí poctivého sociálního demokrata: Co myslíte? Jaká bude příští sociálně-demokratická vláda? A jakými způsoby uvnitř české demokratické levice dokážete zajistit, aby se prosadila především ona první vize? Jak zařídíte, abyste nás vedli demokratickou cestou Skandinávie, ne mafiánsky nezodpovědnou cestou Řecka? Zvládnete to?

Psáno pro Evropský rozhled.

Antikomunismus – co uniká levicovým intelektuálům?

V poslední době ze strany levicových intelektuálů slýcháme, že antikomunismus je něco špatného, používají se přívlastky typu primitivní antikomunismus či zastydlý antikomunismus. Míní se tím zřejmě to, že pravicově orientovaným lidem uniká, že zatímco jimi volené „pravicové“ vlády kradou, zvyšují daně, likvidují střední třídu, malé a střední podnikatele a vymýšlejí jednu regulaci za druhou, osvícená KSČM 23 let slušně sedí v parlamentu, nekorumpuje, nekrade a dokonce bojuje proti nesmyslným regulacím z Bruselu. Ano, myslíte si, že nám toho uniká ještě víc, já vím. Co ale uniká vám a proč si myslím, že dost možná dojedete na svou naivitu?

 

Zesměšnění jako argument
Milan Kohout na konferenci Demokracie versus totalita v 21. století pořádané Hnutím za přímou demokracii (HzPD) sedí vedle předsedy komunistů Vojtěcha Filipa. Předsedy strany, která přímo vychází z organizace, která je dle platných českých zákonů prohlášena za zločineckou. Řada z nás by si vedle něj veřejně asi nesedla, ale to nechme stranou a pojďme se věnovat obsahu Kohoutova sdělení.
Český antikomunismus nazval zastydlým. Odkazuje se tak na podobně nazvanou část puberty. Nebudu se teď pouštět do psychologického rozboru osobnosti pana Kohouta, kde bychom jistě našli nějakou tu projekci a pubertální zastydlost. Budu se spíše ptát a poukazovat na určité detaily.
Zdá se mi, že levicoví intelektuálové tohoto typu nechápou podstatu současných problémů západního světa. Za vše podle nich může totalitní kapitalismus a bájný neoliberalismus, ke kterému se sice nikdo nehlásí, ale jako nálepka slouží zřejmě dobře. Uniká jim, že to je absence morálky, přebujelý „sociální“ stát způsobující nepřítomnost dobrovolné solidarity, stát a jeho populističtí politici a nenasytní byrokrati, kteří se pasovali do rolí spasitelů, že je to korupce vytvářející se u všemožných dotací a státních zakázek, že je to nesmyslná regulace každého aspektu lidského života, která ničí individuální iniciativu, a která na mentální úrovni snímá osobní a věčnou odpovědnost každého jednotlivce.
.
Ne kapitalismus, ale jeho absence je problém
Co si představuji pod tím, když člověk žije v kapitalismu? Je to svobodný trh, nízké a jednoduché daně, malý stát, který se občanům do života plete co nejméně, právní podmínky umožňující volnou konkurenci a naopak znemožňující podvádění a porušování pravidel.
V tomto my žijeme? Ne! Žijeme v něčem, co Roman Joch nazval socialismem pro bohaté, ale toto pojmenování není přesné – nazval bych to spíše socialismem pro vychcané. Na systému, který zde máme, parazitují buď pseudopodnikatelé, kteří díky svým pseudoporadcům vědí, jak se dá ze státních či unijních peněz vytěžit co nejvíce. Dále ten typ nezodpovědných byrokratů, kteří si přijdou ke svým – z hlediska snahy a výsledku – neúměrně vysokým platům (které jsou navíc placené z daní poctivě pracujících zedníků či dělníků v továrnách) díky korupci na další velké a nepoctivé peníze.
Parazitují na něm také bezcharakterní a neschopní či všehoschopní politici, ta část bankéřů, která ze svého života vytěsnila morálku, ale také spousta tzv. sociálně potřebných lidí, kteří kdyby platili nižší daně, měli lepší pracovně-právní a podnikatelské prostředí, tak by žádnou podporu od státu vůbec nepotřebovali. Ostatně z hlediska světové chudoby ji stejně nepotřebují. Určitě nás napadnou další skupiny občanů, kteří by se ve zdravě a přirozeně nastaveném prostředí museli živit jinak.
.
Occupy humanismus?
Hezký pojem. Milanu Kohoutovi připadá, že mladí lidé na českých univerzitách místo s antikapitalistickými hnutími, jak je sám nazývá, typu Occupy Wall Street spíše sympatizují s hypotetickými hnutími Occupy humanismus, Occupy solidaritu či chartu lidských práv. „Pravičákům“ mezi studenty se budu věnovat níže, ale ti pravicově orientovaní studenti, jejichž ideová příslušnost k pravici pochází z něčeho víc, než z házení vajíček na Paroubka či z nošení placky s Karlem, nemají nic proti humanismu, solidaritě ani skutečným lidským právům a svobodám.
Ti naopak podporují kapitalismus, ideje osobní a ekonomické svobody a volného trhu právě proto, že jsou přesvědčeni, že ty – jakkoliv jsou si vědomi jejich nedokonalostí – ze všech známých ekonomických, politických či společenských systémů nejlépe vedou k prosazování humanismu, nejlépe vedou k elementární lidské slušnosti ve společnosti. Nejsou ani proti solidaritě, ale jsou přesvědčeni, že solidarita, která je na jedné straně vynucená, na straně druhé nároková, nemá se solidaritou nic společného. Že naopak solidarita dobrovolná, spontánní a přirozená vede ke skutečně sociálně vyspělé společnosti. A lidská práva a osobní svobody? K rozdílu mezi osobními svobodami a tzv. kolektivními „právy“ bych opět odkázal na texty kolegy Jocha.
.
Neoliberální tlak na svobodné univerzitní studenty
Milana Kohouta přímo šokovalo, když viděl, jak jsou u nás studenti na univerzitách pravicoví. Odkazuje se přitom na Spojené státy, kde zřejmě totalitní neoliberálové tlačí na chudáky svobodomyslné americké studenty, kteří si to vůbec nenechají líbit, a i přesto jsou levicoví a o studium marxismu či anarchismu se v žádném případě nenechají připravit. Detail, který jsem od něj neslyšel – že jaksi establishmenty většiny amerických univerzit jsou již desítky let na americké poměry extrémně levicové a nějaký emočně-sociální tlak tam tedy probíhá spíše z této strany.
A čeští univerzitní studenti jsou prý podle něj pravicoví. No, pravda. Asi to odvozuje z těch vajíček a placky s Karlem. Nebo z toho, že studenti volili „konzervativní“ TOP 09 či „pravicovou“ ODS. Pravicový konzervatismus, podobně jako klasický liberalismus (tedy pravicové ideje) u českých studentů jsou skutečně asi na podobné úrovni jako u jimi volených politiků.

Takže zatímco tito „pravicoví“ politici zvyšují daně, dělají je složitějšími, přijímají do českého právního řádu jednu nesmyslnou regulaci za druhou, rapidně pokračují v zadlužování dalších generací a každou chvíli přicházejí s novými návrhy, jak by mohli život znepříjemnit živnostníkům, malým podnikatelům či prostě tvrdě pracujícím daňovým poplatníkům, tak oni „pravicoví“ studenti neznají elementární západní slušnost a zdvořilost (tedy základní občanské ctnosti jak klasického liberalismu, tak konzervatismu).

Ve chvíli, kdy se střetnou s realitou, že by se museli sami živit, tak jsou jejich pravicové ideje ty tam. Vymýšlejí, v kterých úřednických strukturách by se mohli zachytit, spekulují, že by jim vláda ČSSD a komunistů až tak nevadila, protože ještě studují a nechtějí platit školné. A ano, největší studentský neklid, pochody a demonstrace nebyly kvůli komunistům na krajských radnicích, nebyly kvůli zvyšujícím se daním, nebyly ani kvůli nekonečnému zadlužování jejich budoucích potomků, ale byly – počkejte si – kvůli školnému. Tak se ptám – kde je ta pravicovost českých studentů?

Demagogické prohlášení Milana Kohouta bez dalšího vysvětlení této světoborné myšlenky o tom, že pokud se antikomunismus prosadí v celé české společnosti, tak dojde k restauraci nejen totalitního kapitalismu, ale dokonce přímo totalitního feudalismu, již pouze zmiňuju.
.
Proč na to levicoví intelektuálové ZASE dojedou?
Je to hezké – léčit si svou frustraci ze zmatení pojmů hlásáním boje proti bájnému neoliberalismu po pravici předsedy zločinecké organizace. Takový intelektuální dýchánek. Zatím o nic nejde, zatím se nikomu nezabavují majetky, zatím není nikdo popravován, zatím to neřídí oni. Co se ale stane, až jednou tito – samozřejmě nijak neškodní a v žádném případě ne nebezpeční komunisté vyhrají volby?
Budu trochu ironický. Určitě nebudou lhát, určitě budou dodržovat nejen své demokratické mechanismy, určitě dají prostor pro realizaci geniálních intelektuálních nápadů o tom, jak ještě lépe řídit lidskou společnost a jak ještě více dobra v ní prosadit.
Ne. Tipuju následující postup – a ať při nás stojí všichni svatí, abych nemusel mít pravdu – radikální stalinistické křídlo společně s psychopaty z frustrované komunistické mládeže sejme dosud dobře sloužící a sympatické Filipy a Dolejše. Řada z nich, tzv. Fischerové se často po důkladné, ale občas i včasné analýze přizpůsobí a někde se uchytí. Však těch státních firem ještě máme dost a těch, co budou do poslední chvíle čekat na znárodnění o to víc.
Ti ale nebudou těmi, kteří by páchali ta největší svinstva. Těmi budou pánové typu Janoušek, Hrdlička, Bém a všichni ti kmotři, kteří již 23 let – stejně jako to dělali před Listopadem – pouze sprostě a neoprávněně parazitují na české společnosti. Nebudou to senilní a nostalgičtí dědečkové a babičky z vesnic se špatně sloužící pamětí, kdo bude vraždit, pronásledovat, znárodňovat, věšet naivní intelektuály, kteří je dostali k moci, a likvidovat vše, co jim přijde pod ruku, budou to právě tito. Ti, kteří v tom mají praxi. Ti, kteří se dokážou přizpůsobit každému režimu. Ti, kteří chtějí jen ničit a parazitovat na hodnotách, které vytvářejí jiní. Těšte se. Být komunistou totiž není ani tak o ideologii, ale spíše o stavu mysli, o vyspělosti charakteru.
A že je to blbost, protože tady dnes komunisti za zády nemají Sovětský svaz? Vzhledem k mocenským ambicím Ruska na našem území v poslední době, vzhledem k aktuálním aktivitám Číny na evropské půdě je to velice odvážné tvrzení. Ano, můžete namítnout – ale tyto země mají ten váš kapitalismus. Skutečně? V těchto zemích je určitý druh kapitalismu, ale na takový nejsme ve vyspělém západním prostoru zvědaví. Kapitalismus bez právních jistot, bez morálky, bez solidárních občanů. A můžete říct – ale ten se tu právě prosazuje, proti tomu my bojujeme. V tom případě si uvědomte, že máme stejného nepřítele, jen my jej spíše nazýváme socialismem a fašismem, vy pro něj vymýšlíte nesedící nálepky onoho neoliberalismu.
.
Závěr
Nebuďte tedy naivní, neskákejte komunistům na to. Je známo, že komunismus je 10 % ideologie a 90 % taktiky. Vzpomeňte na Grebeníčkův výrok, že „my máme čas.“ Vzpomeňte na to, co prohlašovala soudružka Semelová o údajném přes 20 let trvajícím přepisování historie. Berte na vědomí, že za pár dní bude na Hradě sedět člověk, který volby vyhrál podobným způsobem, jakým je již desítky let po celém světě vyhrávají komunisti – tedy pomocí lží, primitivní demagogie a porušováním základních pravidel jakékoliv férové soutěže.
A nakonec snad jen kousek Karla Čapka – „Proč nejsem komunistou? Protože mé srdce je na straně chudých.“