Písemná příprava – Hobbes*
V Hobbesově textu je řada věcí, s nimiž lze souhlasit, ale také tam nacházím mnoho takových, vůči nimž jsem měl potřebu se vymezit. Ať už to bylo jeho přesvědčení, že majetek občanů (poddaných) nakonec patří státu (suverénovi) jen proto, že bez jeho ochrany, by si jej neudrželi, nebo jeho obhajoba cenzury, pokud nějaké dílo škodí státu. Pro účely této přípravy ale vybírám především jeho argument o napodobování sousedních národů.
Hobbes je proti tomu, aby lidé měnili své dosud převládající formy vlády na základě inspirace u jiných národů. Ano, bezhlavé napodobování sousedních zemí bez dlouhodobé úvahy a demokratické diskuze a následném co největším konsensu může být nesmyslné i nebezpečné. Pokud zůstanu u obecnějšího Hobbesova argumentu o formě vlády, tak je jistě třeba být velice obezřetný, zda je na zavedení sousedních odlišností daná společnost připravena, a zda se jako v některých případech tzv. arabského jara nezmění v něco ještě horšího. Na českém příkladu bych zmínil třeba zavádění přímé volby prezidenta i přes varování odborníků, že je to pro parlamentní republiku nevhodné.
Na druhé straně, jsem toho názoru, že země by se měly učit od sebe navzájem a studovat politiku (ve smyslu policy) jiných zemí ve snaze zlepšit fungování vlastního státu. Když vidím různá mezinárodní srovnání, v nichž Česká republika zaostává, ale naopak v řadě věcí podobné země (a dejme tomu, že jimi míním třeba Dánsko, Švýcarsko; Bavorsko; Lombardii a jiné), jsou v nich v dané věci na prvních místech, tak mám tendenci zjišťovat, jak společnost, trh a fungování státu regulují u nich. A v těchto věcech je třeba kriticky zvažovat, zda by zavedení takové politiky nebo části daných politických opatření nemohlo posunout Českou republiku v mezinárodních žebříčcích výše, tedy zlepšit kvalitu života jejích občanů.
* Psáno 23.3.2016. Text vznikl jako písemná příprava v rámci kurzu Klasická britská politická filosofie na FSS MU v Brně a reaguje na dílo T. Hobbese – Leviathan, aneb látka, forma a moc státu církevního a politického, kap. V-VI, IX-XI, XIII-XV, XVII-XVIII, XX-XXI, XXIV a XXIX.
