Komunální volby = příležitost pro nový začátek

Můžeme volit. Od nejmenšího po největší. Svobodné volby jsou oslavou demokracie a měli bychom je využít naplno. Od komunálek, přes kraje, sněmovnu, prezidenta až po Evropský parlament.

2014: Obměna lidí v obcích a městech

Na mnoha radnicích i v zastupitelstvech stále sedí lidé, kteří tam nemají co dělat. Kteří nechápou politiku jako službu svým spoluobčanům, ale jako příležitost se na jejich úkor obohatit. Naším úkolem je takové rozpoznat a už je nevolit.

Je ale třeba si dávat velký pozor na to, kde se skrývají. Někde to může být snadné. Uvidíme je v bývalých velkých stranách – v ODS a ČSSD. Jenže v některých případech se spíše schovávají. Ti samí lidé si vytvořili značku, která zní marketingově lépe. A naopak někde už možná můžeme vidět, že i ODS se obnovila a kandidují za ni noví a slušní lidé.

Jinde je třeba volit místní hnutí – ať už nová či úspěšně vyzkoušená. I za Babišovo ANO v mnoha městech či obcích pravděpodobně kandidují lidé, kteří to myslí, ale budou i dělat dobře. Jinde ale na jeho kandidátkách možná najdeme staré mafiány nebo takové přeběhlíky ze zavedených stran.

Samozřejmě, že v komunálkách jde spíše o lidi. Volíme raději ty, které známe – i proto, že je můžeme znát osobně. Méně už si uvědomujeme, že jde i o program a ideje. Není pravda, že by chodník nebyl levicový či pravicový, protože politik má moc rozhodnout, z čích peněz se postaví. A to je čistě ideová záležitost.

Věřím, že pokud si zachováme demokracii, tak za čtyři roky dokážeme zvolit ještě lepší obecní zastupitelstva, než se nám to podaří už v těchto dnech. Že bude pokračovat trend, kdy obyčejní lidé začnou vstupovat do politiky, kdy do ní budou vstupovat mladí, kdy začneme více přijímat občanskou odpovědnost za správu veřejných záležitostí.

Do té doby ale budeme mít příležitost zamyslet se nad tím, jak lépe vyřešit volební systém i způsob financování našich obcí. Zda jej neposunout směrem, kdy by bylo možné křížkováním osobností napříč kandidátkami docílit toho, co od toho očekáváme. Zda nezavést přímou volbu starostů a primátorů. A zda to neudělat tak, aby si o tom každá obec mohla rozhodnout sama.

Ale taky se musíme zamyslet nad větší finanční autonomií našich obcí. Dnes se většinou jen přerozděluje. Díky nedávné změně rozpočtového určení daní více ve prospěch menších a méně bohatých obcí. Ze státního rozpočtu i skrze evropské dotace. Je to tak ale správně? Nebylo by pro demokratickou a zodpovědnou správu lepší, pokud by si o výši daní, z nichž jsou obce financovány, rozhodovaly ony samy? A tím měly možnost mezi sebou soutěžit, jako je tomu v některých západních zemích?

A uvědomme si ještě jednu věc. Politici spravující obec či město nám nevládnou ani nás neřídí. Jsou to občané, kteří naše obce pouze dočasně spravují. Pokud to budou dělat špatně, máme za čtyři roky možnost nahradit je lepšími. A když se někdo chlubí s tím, že bude MHD zdarma, tak se nenechme nechytat tím, že je to přece zdarma, protože to platí město. Protože ono město platíme my sami – skrze daně ze svých možná těžce a ideálně i poctivě vydělaných peněz.

Co nás čeká dál?

2016: Obměna lidí v krajích – po 2,5 letech vlády současné koalice, pokud zrovna nebudou předčasné sněmovní volby, asi budeme moct očekávat, že se z většiny krajských radnic začne stahovat ČSSD. Možná taky ne. A bude zajímavé sledovat, zda jejich oslabené koalice s komunisty v některých krajích doplní politici z ANO či Úsvitu.

Čeká nás také debata, zda nejsou současné kraje nesmyslné. Zda by neměly buď více kopírovat původní zemské uspořádání, nebo zda by neměly být nahrazeny daleko lépe kontrolovatelnými okresy (okresními radami a zastupitelstvy). A asi i to, zda bychom měli volit hejtmany přímo. I zda to nenechat na jednotlivých krajích. Nebo jestli by se krajské volby neměly konat v různých časech, aby se z regionálních témat nestala kampaň celostátní politiky. Ale i to, zda by se krajské volby neměly příště konat spíše zároveň s komunálními.

2017: Nová sněmovna – největší souboj o budoucnost naší země se samozřejmě svede zde. Budeme zemí řízenou autoritářskými populisty, kteří slibují modré z nebe, a občas udělají i něco, aby to vypadalo, že jej skutečně přinášejí? Nebo zemí svobodných a demokraticky smýšlejících občanů, kteří se sdružují do skutečných politických stran, které hájí jejich přirozené zájmy a politika je pro ně střetem programů a idejí?

2018: Nový prezident – mnozí si říkali, že po Klausovi už nemůže přijít nic horšího. Málokdo z nich je dnes přesvědčen, že by Zeman byl lepší. Nechci strašit, ale je možné, že i po Zemanovi může přijít někdo horší. Dokonce se někdo může pokusit i o takovou zvrácenost, že ve střední Evropě zavede prezidentský systém. Cožpak by Babišův či Okamurův diktát nebyl pro lid atraktivnější, pokud by byl posvěcen polonáboženskou aurou, kterou u nás funkce prezidenta již od dob Masaryka má?

Věřím ale, že vše bude jinak. Zavést zpět nepřímou volbu se v nejbližších letech asi nepodaří, omezit prezidentské pravomoci možná ano. Tak jako tak ale musíme už dnes začít přemýšlet nad tím, jakého chceme příštího prezidenta, a kdo by jím mohl být.

Podle mě – člověk vzdělaný, vyspělý, se schopností získat si dobré jméno i v zahraničí. Tím není Zeman, znovu Klaus, Okamura, Babiš a asi ani Keller. Mohl by jím ale být Michal Horáček, Jan Švejnar, Tomáš Sedláček, Zuzana Roithová atp. Ano, pravdoláskaři. Ale myslím si, že český prezident by měl být pravdoláskař.

2019: Evropští zástupci. Z našich obcí a měst, skrze kraje, sněmovnu a hlavu státu se dostáváme až po naše zástupce v Evropském parlamentu. Byl bych rád, kdybychom si příště více uvědomili, že nevolíme jen osobnosti nebo české strany, ale spíše celoevropské frakce a představu o tom, jaké pravomoci chceme přenést na celounijní úroveň, nebo které chceme přivést zase zpátky na tu národní.

Mezitím v letech 2014, 2016 a 2018 samozřejmě zcela obnovíme i náš Senát. Ten je důležitý jako pojistka. Jen s jeho pomocí můžeme měnit, nebo naopak bránit naši ústavu. Do něj máme příležitost volit lidi nezávislé na stranické loajalitě, lidi svobodomyslnější a díky volebnímu systému i bližší našemu regionu.

Tož demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty

Masarykovo heslo platí stále. Není pravda, že by se za 25 let nic neudělalo. Z komunistických trosek jsme se stali svobodnou a demokratickou zemí s právním státem a tržní ekonomikou. Stále více lidí začíná být politicky uvědomělých. Stále více z nás se chce do ovlivňování veřejných záležitostí zapojit. Dělejme to i nadále.

Nedávejme naši moc, naši dlouze vybojovanou svobodu do rukou těm, kteří ani nechápou její význam. Nejde jen o efektivitu a úspěšné řízení. Jde i o vzájemný respekt.

A hlavně – uvědomme si, že většinu věcí si můžeme udělat my sami, v našich rodinách, domácnostech, sousedstvích, v rámci občanské společnosti nebo svobodné směny na trhu. K většině věcí v našich životech nepotřebujeme politiky ani stát. A tam, kde ano, máme nyní krásnou příležitost začít postupně znovu a zezdola. Udělejme to.

Čtěte také: