Odpovědi prezidentských kandidátů na zásadní otázky

11 min čtení
V srpnu 2012 jsem psal článek o otázkách, na které je důležité, aby každý kandidát na prezidenta odpověděl. Následně jsem je všem tehdejším uchazečům rozeslal. Do té doby na ně reagovalo 13 z nich. Jana Bobošíková a Táňa Fischerová jsou stále ve hře. Přináším Vám tedy ještě jednou jejich odpovědi i tipy na to, kde se dají dohledat odpovědi zbylých sedmi kandidátů.
1) Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?
J. Bobošíková: Evropská unie v současné podobě je naprosté zdevastování dobré myšlenky všestranně výhodné spolupráce evropských zemí a odstraňování bariér volného pohybu zboží osob, kapitálu a pracovní síly. Namísto toho se dnes EU vyžívá v kvótách, regulaci, harmonizaci, standardizaci a bruselské centralizaci. Výhody evropské integrace jsou zatemněny naprosto katastrofální politikou evropských lídrů, která vede k trvalé ztrátě nejen konkurenceschopnosti Evropy vůči zbytku světa, ale k postupnému chudnutí občanů jednotlivých států EU. Cesta z této slepé uličky je pouze jedna. Návrat k demokratickým principům, návrat k rozhodování na úrovni národních států, návrat k vyrovnaným státním rozpočtům. Považuji se proto za eurorealistu. Určitě ne za eurofederalistu. K nim se řadí prakticky všichni relevantní prezidentští kandidáti. Tito lidé chtějí léčit nemoc Evropské unie podáváním ještě silnějších dávek jedu, který už dnes dusí její prosperitu a vede ke zcela novým animozitám a až k nenávisti mezi evropskými národy. Jestli je nezastavíme, čekají nás znovu krev, pot a slzy. Českou republiky nevyjímaje. I proto kandiduji na funkci prezidentky republiky.
T. Fischerová: Jsem člověk, který se nerad pohybuje v daných kolonkách, a proto se nezařadím do žádného z vašich chlívečků. Jsem pro zachování EU, (protože žádná jiná alternativa tady není), ale její postupnou proměnu, ve které by se oddělila ekonomika, politika a kulturní sféra a jednaly by samostatně. Evropu občanů a rozvoje regionů. Nadvláda ekonomiky dusí všechny a všechno.
2) Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?
J. Bobošíková: Globální vláda je nový utopismus. Jako vždycky se k myšlenkám, které vypadají na první pohled úžasně, hlásí snílci na všech kontinentech. Pak také ti, kteří si představují, že by to byla jejich vláda. Dějinná zkušenost nám jasně říká, že z těchto nerealistických vizí nikdy nic dobrého nevznikne. Globální vládu proto zásadně odmítám, ba co víc, považuji pohrávání si s těmito termíny za přímé ohrožení demokracie a lidské svobody. Zeleně-socialistickou totalitu považuji v současnosti za největší ohrožení lidské svobody. Ve jménu kolektivistického environmentalismu je lidstvo lákáno, aby se vzdalo ekonomického prosperity, aby uvěřilo, že zeměkouli a vše živé na ni ochrání samozvaná skupina těch, kteří si na rozdíl od většiny z nás uvědomují rizika a hrozby životnímu prostředí. Po nás se chce, abychom se jim pouze slepě podřídili. Globální spolupráce probíhá dnes každodenně na základě milionů kontaktů lidí po celém světě, které jsou díky moderním komunikačním technologiím jednodušší než kdykoli v minulosti. Podstatná část z nich jsou ekonomické kontakty, které lépe než všechny vlády a politici světa přispívají k zlepšení životní úrovně obyvatelstva. Jsem jednoznačným příznivcem intergovernmentalismu a odpůrcem supraracionalismu. Národní stát je pro mě vrcholem organizace společnosti a možností demokracie. Vyšší celky se už demokratické kontrole lehce vymknou a jsou pak podhoubím pro právě zeleně-socialistickou totalitu, pro nadřazený technokratismus a vůbec pro všemožné oškubávání občanských svobod.
T. Fischerová: Jsem zásadně proti jakékoli globální vládě. Centralizace moci je šílenství. Jsem pro vzájemnou spolupráci jednotlivých oblastí, založenou na rovných svobodně vyjednaných smlouvách.
3) Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?
J. Bobošíková: Evropský stabilizační mechanismus je snahou zbavit se odpovědnosti za fatálně katastrofální rozhodnutí zavést jednotnou evropskou měnu. Je snahou přenést nekonečné náklady na záchranu eura na všechny státy eurozóny, potažmo celé EU. Pro Českou republiku nemá přijetí ESM naprosto žádné pozitivum. Naopak, znamená obrovské zatížení pro státní rozpočet ve chvíli, kdy bychom museli přijmout euro. A to se může stát, protože k přijetí eura jsme se zavázali a česká vláda odmítá alespoň se pokusit o vyjednání výjimky, která by nás této povinnosti zbavila. Souhlasím s názorem slovenského ekonoma Josefa Kolára, že přijetí ESM je ekonomickou vlastizradou. Proto bych jej jako prezidentka rozhodně vetovala. Současný model řešení evropské dluhové krize je neudržitelný. Pro zejména proto, že vítězí politika nad ekonomikou. Evropští lídři do projektu eura neinvestovali svůj veškerý politický kapitál a teď nemohou přiznat, že se mýlili. Proto budou zadluženou euro zachraňovat za každou cenu, ať to stojí, co to stojí. Bude to stát hodně, prosperitu Evropy, ožebračení daňových poplatníků a k záchraně eura to stejně nepovede. Stačí, aby začaly fungovat ekonomické zákony a řešení je na světě. I když bude pro občany zadlužených států velmi tvrdé.
T. Fischerová: Myslím, že je třeba odpustit většinu dluhů a dovolit státům, aby se jejich ekonomika mohla postavit zase na nohy. Dluhy mají platit ti, kdo je udělali. Je třeba zmenšit velké banky a oddělit obchodní a investiční financování. Současné modely nápravy krizi nevyřeší.
4) Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově – ekonomy jaké ekonomické školy?)
J. Bobošíková: Současnou bankovní radu ČNB považuji za velmi kvalifikovanou a dobře vybranou. Pokračovala bych ve výběru lidí z prostředí, z něhož pocházejí současní členové rady. Pokud jde o jejich zaměření, určitě by se rekrutovali spíše z monetaristických než keynesiánských kruhů.
T. Fischerová: Poradila bych se o tom s důvěryhodnými lidmi z této oblasti. Žádný člověk nesnědl všechnu moudrost světa.
5) Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?
J. Bobošíková: Situace u Ústavního soudu je naprosto opačná než u bankovní rady. Senát dětinským odporem vůči prezidentovým návrhům způsobil, že někteří ústavní soudci nabyli pocitu nadřazenosti nad ústavou a nad demokraticky zvolenými institucemi tohoto státu. Odmítnutí zvolení excelentních právníků se schopností uvažovat v kategoriích přirozeného práva a pohybovat se přitom v ústavních mantinelech (Pavlíček, Balaš, Sváček, Koudelka) poznamenalo negativně činnost soudu.
T. Fischerová: Poradila bych se s lidmi, kteří jsou důvěryhodní a zkušení a hledala bych osobnosti odborné a mravné, nikoli politiky. Těm patří Parlament.
6) Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?
J. Bobošíková: Udělování milostí je jedním z nejobtížnějších a nejcitlivějších povinností či spíše práv prezidenta republiky. Tento institut má u nás tradici a z toho důvodu bych jej nerušila. Pokud budu zvolena, chci při jejich vyřizování spolupracovat s organizacemi, které se dlouhodobě věnují např. stavu české justice a nejsou napojeny na žádné lobbyistické skupiny. Za všechny jmenuji třeba Spolek Šalamoun.
T. Fischerová: Institut milosti má své místo, proto tady odevždy existoval. Musí se však jednat uvážlivě. Nepochybně bych milosti konzultovala s ministerstvem spravedlnosti.
7) Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?
J. Bobošíková: Účastnila bych se v podstatně větší míře jednání vlády i Poslanecké sněmovny, proto by členové vlády i poslanci znali moje postoje k projednávané tématice. Domnívám se, že by se proto dalo alespoň v některých případech prezidentskému vetu předejít.
T. Fischerová: Konzultovala bych s ústavními právníky, kdy a za jakých okolností má prezident vracet zákony. Určitě bych se nesnažila prosazovat vlastní názor, ale hledat soulad s ústavou.
8) Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?
J. Bobošíková: Hájila bych zájmy České republiky ve vztahu ke všem zemím, včetně těch největších. Zájmem České republiky je ve vztahu k velkým zemím ekonomická spolupráce a možnost našich firem uplatnit se na jejich trzích. Tomu by měla být česká zahraniční politika podřízena.
T. Fischerová: Prezident není z ústavy odpovědný za výkon své funkce. Odpovědná je vláda. Z toho vyplývá, že prezident musí spolupracovat s vládou. Jinak respektuji lidská práva a domnívám se, že se zeměmi, kde se lidská práva masově porušují, se nemají tato práva zobchodovat. Jinak se chováme jako farizejové. Jednotlivé země si do toho dosaďte.
9) Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?
J. Bobošíková: Úlohou prezidenta je pomáhat otvírat trhy cizích zemí, vytvářet možnosti především pro export našich výrobků a služeb. Jinak má stejně jako vláda a stát (a zejména orgány EU) zasahovat do ekonomiky co nejméně.
T. Fischerová: Prezident nemá žádné reálné pravomoci. Nemůže podniknout v praxi nic, než promluvit v Parlamentu. Já jsem však přívržencem alternativ a tak bych nepochybně pořádala nějaké diskuse a podporovala nové pohledy na ekonomiku i politiku.
10) Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?
J. Bobošíková: Demografická krize je hlavně hrozbou pro penzijní systém. Nejsem příznivcem organizované imigrace. Důležitá je svoboda pohybu osob a pracovní síly v rámci Evropské unie a přesná a nikoho nediskriminující pravidla pro země mimo EU. Na druhou stranu je jednoznačnou úlohou státních orgánů bránit se rizikům, která z imigrace hrozí. A že některé islámské země jsou zdrojem rizik, to je očividné.
T. Fischerová: Všem pronásledovaným bychom měli pomáhat. Jinak se obecně musíme snažit najít jiné a funkční modely, aby lidé nemuseli ze svých zemí utíkat. To není snadné a je to na dlouho, přesto se to nesmí vzdávat.
11) Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?
J. Bobošíková: Omezování státní svrchovanosti jednotlivých zemí je velice nebezpečné a její akcelerace zejména díky tlakům evropských politiků na posilování pravomoci orgánů EU je jednou z hlavních hrozeb pro demokracii. O oprávněnosti zásahů mezinárodních organizací, např. i ozbrojených, lze diskutovat pouze tehdy, zabrání-li takový zásah eskalaci násilí a zbytečnému zmaření lidských životů. I tady ale platí, že méně je více a že jde skutečně o zcela krajní prostředek.
T. Fischerová: To je složitá otázka a není na ni stručná odpověď. OSN by se měla také postupně měnit, dnes není funkční.
12) Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?
J. Bobošíková: Pod politickou korektností si určitě nepředstavuji to, co skupina lidí, která nám svým vlivem v médiích chce předepisovat, co smíme říkat a co ne. Pod politickou korektností si představuji nepoužívání například vulgarismů z úst politiků, které našim strážcům korektnosti mnoho nevadí.
T. Fischerová: Otázce nerozumím.
13) Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?
J. Bobošíková: Náboženská nesnášenlivost bohužel přežívá i v 21 století. Prezident může použít spíše diplomatické prostředky, aby v tomto směru něco vykonal.
T. Fischerová: Nelíbí se mi pronásledování žádné lidské bytosti, ať je to křesťan, žid nebo muslim.
14) Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?
J. Bobošíková: Ústavní pravomoci prezidenta znám velmi dobře. Za ty samozřejmě nese hlava státu svou odpovědnost, jako každý politik. Prezident má navíc odpovědnost za obecný stav společnosti, za společenskou atmosféru a především za obranu státních zájmů. Ta je zcela mimořádná a s nikým jiným nesrovnatelná.
T. Fischerová: Prezident má ve skutečnosti malé pravomoci, ale je odpovědný za svoje chování i slova, která vyřkne tak, jako každý člověk. Jeho odpovědnost je ovšem větší, protože jeho slova slyší víc lidí.
Odpovědi ostatních kandidátů lze nalézt v mnoha debatách, rozhovorech, volebních testech nebo různých anketách. Řadu odkazů můžete nalézt také v mém předchozím článku o tom, jak si vybrat prezidenta.
Mezi kandidáty, kterým se nepodařilo získat potřebný počet podpisů, ale odpověděli na mé otázky, byli kromě Tomia Okamury i Ladislav Jakl, Klára Samková, Tomáš Vandas, Josef Toman, Slávek Popelka, Jana Lysoňková, Martin Fafejta, Jan Šinágl, Milan Zelený a Rut Kolínská. Všem jim – a taky Táni Fischerové a Janě Bobošíkové – ještě jednou děkuji.


Author: Mirek Návrat

Politolog a blogger. Píšu o politice, společnosti, budoucnosti a osobním rozvoji. Můj Twitter: @mireknavrat.