Nejsem žádným z těchto “euro”: považuji takové klasifikace za bezpředmětné a zavádějící. Důležitá je strategická prosperita ČR, ne EU. Každá unie může být jen tak dobra, jak dobré jsou její složky – ne naopak. Je morální povinností každého národa, aby se stal tím nejlepším, čím se stat může – v jakémkoliv společenství. Tato klasifikace s tím nemá nic společného, stejně jako pravice-střed-levice a jiná “diluviální” zjednodušení stale složitějšího světa.
Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?
Globální vláda je centralistický nesmysl, který jde proti sebezlepšování složek, tj. regionů a lokalit, kde veškerá hospodářská aktivita vzniká; ta nikdy nevzniká na globálním ministerstvu. “Záchrana planety” musí probíhat v regionu a v lokalitě, nikdy ne na “globálním ministerstvu”. Máme co dělat se svoji vlástní vládou, natož pak s globální.
Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?
Jakékoliv společenství, které je závislé na finančně-politických podpůrných berlích, není dlouhodobě udržitelné a vede jen k dalšímu zadlužování ve smyslu “po nás potopa”. Je vrcholem arogance, že dluhovou krizi v Evropě i v ČR “řeší“ bankéři, kteří mají zadlužování svého okolí v popisu své práce.
Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově – ekonomy jaké ekonomické školy?)
Žádná jména mě nenapadají, ale nemohou to být jen keynesiánci a monetaristi. Myšlenková monokultura je sebevražedná. Musí to být lidé, kteří rozumí ekonomice jako adaptabilnímu organismu, ne jen jako determinovanému stroji. Jistě je tedy nutná notná dávka zástupců podnikové a univerzitní sféry, jakož i ekonomů “Rakouské školy”. Vyhnul bych se bankéřům a jejich prostoduchému, triviálnímu vnímání světa.
Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?
Ve znmíněných institucích nemá ideologie co pohledávat; pouze odbornost, logika a nezávislost jsou žádoucí. Takových lidí máme v ČR vice než pokřivených a stranám poplatných ideologů.
Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?
S touto institucí (tedy ne “institutem”) nesouhlasím; dal bych přednost spolehlivé a nezávislé justici, která nemusí být opravována ideologicky zaměřenými jednotlivci. Pokud tato instituce existuje, je prostě odrazem nedůvěry v daný justiční system. Četnost udělování “milostí” je v takovém případě irelevantní. I tak by to něměl být prezident, ale Rada nezávislých odborníků, která výsledky nespolehlivé justiční instituce prověřuje.
Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?
Četnost vetování zákonů je irelevantní. Důležitá je kvalita zákonů. Tady tak často, jak často je třeba k ochraně veřejnosti a státu před ideologicky a lobbisticky deformovanými “zákony”.
Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?
Zahraniční politika by měla být v rukou odborníků, ne v rukou stranických poskoků a politických ideologů. Zahraniční politika se odvíjí od dlouhodobé strategie státu, ne od okamžitých nápadů a zmatených probuzení z dřímoty. Jde o životy nás všech. Výchozí obecnou koncepcí pro ČR ve vztahu ke zmíněným zemím je spolupráce, ne “spoluprátse”.
Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?
Ve směru regionální i lokální autonomie a samosprávy, bez zbytečných ideologií a politických stran. Pro tohle hodlám podniknout všechno.
Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?
Demografickou krizi nelze řešit centrálně, ale pouze na úrovni regionů a lokalit, podle potřeb regionů a lokalit. Teprve z úspěchů na této úrovni se dá odvíjet úspěch celku. Stejně tak ani kultura není centrální na ministerstvu, ale pouze regionální a místní.
Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?
Především EU by měla přestat zasahovat do záležitostí jednotlivých států. Unie může být jen tak silná, jak silné jsou její složky. Zadlužování a ochuzování „složek” je nežádoucí intervencí. Prokázaná genocida v jakékoliv zemi musí být vždy předmětem intervence světového společenství národů; vnitřní politické a náboženské rozbroje nikoliv.
Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?
Politická korektnost musí být nahrazena tradičním slušným, moudrým a citlivým chováním – a to v co nejvyšší míře. Politická korektnost nesmí interferovat s neideologickou pravdou a upřímností. Jen tak lze pro ČR znovuzískat ve světě respekt.
Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?
Pronásledování křesťanů, stejně jako muslimů, je popřením náboženské tolerance a respektu. Náboženská tolerance a oddělení církví od státu jsou úhelnými kameny civilizovaných společností. Efektivní prezident by neměl být politický ideolog ani náboženský demagog, aby mohl ideologickou nezávislost a náboženskou toleranci úspěšně propagovat a prosazovat. Osobně považuji zabití ve jménu náboženství za morálně odpuzující, z jakýchkoliv revanšistických důvodů.
Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?
Reálné pravomoci je třeba realizovat, zatím neexistují a prezident nemůže svůj národ efektivně ochránit před zvůlí politických stran. Reálná odpovědnost vzniká jen z vůle veřejnosti a „tvorby” vlastních kandidátů, nejen z volby omezené skupinky kandidátů, „předhozených” lidem politickými a finančními zájmy.
Velmi poučné je v této věci citovat Karla Čapka (z r. 1925):
„Ponižuje nás nedůstojnost parlamentu, který i státní nezbytnosti vyřizuje stranickým handlem, ponižuje nás parlamentní systém, v němž bez hrubé a honorované majority by potřeby státu nebyly uhájeny. Ponižuje a skličuje nás přízemnost politického jednání, co jde vysoko nad domácí zájmy stran, je politickým exponentům tak lhostejno, jako chalupníkovi aviatika. Ponižuje nás samozřejmost, se kterou političtí machři přijímají fakt, že stát je odevzdán stranám k exploataci. Ponižuje nás osobní úroveň mnohých, z nichž strany učinily vladaře nad věcmi národa. Ponižuje nás forma i duch politiky, jež vládne pomocí nečistých kompromisů mezi bezohlednými zájmy… Jsme-li nespokojeni, volá se na nás: Pracujte ve stranách! NE; je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinérii, proti inkompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie.“
Jak výrazně se dnešní volební veřejnost v ČR odchýlila od čapkovských hodnot a ideálů!