Věděl-li bych o státních maturitách tolik co dnes před dvěma lety, patrně bych tuto věc podporoval. Je nutno připomenout, že v té době jsem byl značně zaslepen a troufám si označit program své tehdejší fiktivní strany za fašistický.
Od té doby se mé názory značně liberalizovaly a konzervovaly. Protože už od narození „trpím“ touhou po svobodě, je logické, že jsem se k ní zase vrátil.
Vezměme si státní maturity. K čemu to? K čemu potřebujeme, aby celý národ uměl to samé a byl stejný jako roboti? Je to snad cíl, být jako stejné otupělé stádo? Neměli bychom raději povznášet ducha, schopnosti, předpoklady atd. každého individua, každého člověka rozvíjet v té oblasti, v které vyniká, která ho baví, které rozumí a v noci by o ní mohl dělat dlouhé přednášky? Na to bych se asi zeptal těch politiků, v nichž nyní není ideologické vzduchoprázdno.
Těch politiků, co říkají, jednají atd., že jim jde jen o moc, peníze či vlastní prospěch, bych se spíše zeptal: Od koho z vás jsou firmy Cermat a SCIO kamarádi?
Mám tu výhodu i nevýhodu, že jsem tímto ideologickým paskvilem zasažen osobně. Denně přečtu hromadu článků, které jsou mj. napsány ve spisovném a kultivovaném jazyce, jenž se týkají věcí veřejných, politiky, politologie, psychologie a dalších oblastí, o něž se zajímám. Skutečně nechápu, proč bych měl číst mnohdy i těžká a obsažná literární díla, která mě z většiny momentálně vůbec nezajímají. U mě to ještě jakž takž ujde – již jsem si nějaký vztah k literatuře vybudoval, ale jak k tomu přijdou ti, co už tuší, že budou právníci, ekonomové, matematici, fyzici, chemici, biologové, geologové atp.?
Donedávna nám učitel češtiny říkal, ať si čteme, co chceme, ale hlavně, ať čteme, za což jsem byl srašně rád. Nyní to ovšem musel pod zájmy totalitně smýšlejících či s velkými penězi propojených politiků změnit.
Učitelé, kteří se celkem slušně z totalitního vymývání mozků vzpamatovali (či mu snad ani nepodlehli) a noví mladí učitelé, si nepochybně svou výuku představovali jinak – interaktivně, liberálně, demokraticky, slušně, sympaticky a přátelsky.
V hodinách českého jazyka bych podporoval psaní slohových prací, důraz na gramatiku a pravopis (podívame-li se, jak to na internetu, v mobilech či neoficiálních ale i těch psaných projevech dnešních lidí vypadá, tak by měli češtináři urgovat co nejhlasitěji), ale učit se nazpaměť obsahy knih se snad může ten, koho to zajímá (ten si to ale přečte, protože místo článků, které jsem výše jmenoval, si svobodně zvolil, že se zajímá o čtení těchto knih). Navíc všichni víme, že jinak než opisováním a šprtáním se obsahů to nedopadne. Tak proč takový nesystémový nesmysl?
Je to věc, kterou je potřeba změnit a je celkem jedno, jestli se to povede za dva roky, za pět let či za deset. Navíc nevím, jak to vypadá na západě, v USA a dalších vyspělých zemích, protože vzhledem k tomu, že v USA je 40 % obyvatel zaměstnáno ve školství, tak to funguje dobře, rád bych věděl jak.
Jako občanovi-politikovi se mi to příčí, jako studentovi taktéž.
Psáno pro blog na Týden.cz
